o zrušení odštěpného závodu Skoda Africa Distributor, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022, č. j. 83 Cm 259/2020-107,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh „na zrušení [právnická osoba], IČO: [Anonymizováno], sídlem [adresa]“ a výrokem II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastnici 1) na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč.

2. V daném řízení se jedná o třetí rozhodnutí ve věci. Prvním usnesením ze dne 17. června 2020, č. j. 83 Cm 259/2020-9, soud prvního stupně předmětné řízení zastavil s tím, že není dána pravomoc českých soudů, aniž by se nastolenou otázkou zabýval důkladněji. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 29. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 239/2020-24, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhým usnesením ze dne 28. června 2021, č. j. 83 Cm 259/2020-45, soud prvního stupně předmětné řízení rovněž zastavil. Toto rozhodnutí založil na absenci mezinárodní pravomoci (příslušnosti) českých soudů a neexistenci právní subjektivity odštěpného závodu. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 24. března 2022, č. j. 14 Cmo 259/2021-66, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že odštěpný závod je věcí, a proto lze dovodit, že pravomoc českých soudů je dána. Proti usnesení odvolacího soudu bylo účastnicí 1) podáno dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2022, č. j. 27 Cdo 2405/2022-95, odmítnuto.

3. Soud prvního stupně své v pořadí třetí (nyní přezkoumávaném) rozhodnutí, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, založil na tom, že „nucené zrušení obchodní korporace rozhodnutím soudu představuje výjimku z pravidla, podle něhož se právnická osoba zásadně zrušuje dobrovolně, čemuž musí odpovídat i výklad zákonné úpravy nuceného zrušení obchodní korporace, včetně vymezení okruhu osob, jimž svědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu na zahájení řízení o zrušení obchodní korporace. Právní zájem přitom předpokládá, že zrušení obchodní korporace se přímo dotýká právního postavení této osoby, tj. jejích práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na zrušení společnosti nepostačuje.“ Odštěpný závod je organizační složkou podniku, jako takový je zapsán v obchodním rejstříku. Zápisem do obchodního rejstříku odštěpný závod však nenabývá právní subjektivitu. Za stavu, kdy rozhodnutí o zřízení odštěpného závodu závisí pouze na vůli podnikatele, je zcela zřejmé, že i zrušení odštěpného závodu je zcela v gesci podniku, který odštěpný závod zřídil. Zde soud prvního stupně odkázal na „rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 30/97“, v němž je konstatováno, že „v záležitostech týkajících se odštěpného závodu je nositelem práv a povinností právnická osoba, jejíž je tento závod organizační složkou.“ Zrušení „non subjektu“, kterým odštěpný závod je, soudu nepřísluší; navrhovatelce právní zájem na podaném návrhu nesvědčí, a proto jej soud prvního stupně zamítl.

4. Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), tím, že za stavu, kdy návrh na zrušení odštěpného závodu od samého počátku neměl oporu v zákonné úpravě, je na místě účastnici 1) ve vztahu k navrhovatelce přiznat právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 24 684 Kč (odměna za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené o DPH).

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka považuje napadené usnesení soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění je velmi stručné, absentuje poukaz na konkrétní právní předpis, ze kterého soud prvního stupně ve svých závěrech vycházel. Napadené usnesení rovněž nesplňuje požadavek přesvědčivého, racionálního, logického a vyčerpávajícího zdůvodnění. Odvolatelka dále poukazuje na to, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi jejími námitkami a navrženými důkazy.

7. Obsáhle soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci, jež spočívá v tom, že soud prvního stupně v daném řízení jednak nevyzval účastnici 1) podle § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), ke zjednání nápravy, tj. ke změně označení „[právnická osoba]“ zapsaného do obchodního rejstříku, a že nepostupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, uveřejněném pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 97/2017“). V této souvislosti odvolatelka s odkazem na § 132 odst. 2 a § 424 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakož i § 90 z. v. r. zdůrazňuje, že název právnické osoby musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a nesmí být klamavý. Zapsaný název odštěpného závodu je v rozporu se zákonem, soud prvního stupně měl tudíž hledat právní úpravu, která by se řešením takového protiprávního stavu zabývala, popř. věc rozhodnout podle principů spravedlnosti a zásad občanského zákoníku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 o. z. (tj. za pomoci analogie legis). A takovou úpravou je právě uváděný § 9 odst. 1 z. v. r. Odvolatelka si je vědoma tohoto, že odštěpný závod nemá právní subjektivitu, a není tedy zcela přiléhavé hovořit o jeho zrušení, nicméně má za to, že uvedené ustanovení lze v této situaci aplikovat přiměřeně tak, že se odštěpný závod vymazává z obchodního rejstříku.

8. Dle odvolatelky soud prvního stupně rovněž pochybil při řešení otázky náhrady nákladů řízení. Bylo na místě postupovat podle § 23 věty první „ZVR“, neexistuje žádný rozumný důvod pro aplikaci výjimky z uvedeného ustanovení (§ 23 věta druhá či § 24 „ZVR“ (dle kontextu odvolání má odvolatelka zřejmě na mysli „z. ř. s.“ – pozn. odvolacího soudu).

9. Svou argumentaci odvolatelka podrobně rozvádí.

10. Účastnice 1) považuje odvolání za nedůvodné, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

11. Účastnice 1) se podrobně vyjadřuje se k jednotlivým odvolacím námitkám. Rozhodnutí soudu prvního stupně nepovažuje za nepřezkoumatelné, soud prvního stupně poskytl navrhovatelce poučení o nemožnosti jejímu návrhu vyhovět, včetně podstatných důvodů, které jej k těmto závěrům vedly; dostatečně se s námitkami odvolatelky vypořádal. Účastnice 1) opakuje, že právní řád ČR nezná řízení o zrušení odštěpného závodu ani o jeho výmazu z obchodního rejstříku z důvodu údajné zaměnitelnosti či klamavosti jeho označení. Existenci takového řízení nelze dovodit ani na základě analogie. Vyjadřuje se k řízení o zrušení právnické osoby, jeho povaze a principům, na kterých je postaveno, odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017. Odkaz odvolatelky na R 97/2017 nepovažuje za přiléhavý, uvedené usnesení na danou věc nedopadá.

12. Účastnice 1) dodává, že v projednávané věci rejstříkový soud při přezkumu návrhu na zápis odštěpného závodu účastnice 1) dospěl k závěru, že její označení není klamavé ani zaměnitelné, proto návrhu vyhověl a požadovaný zápis do obchodního rejstříku provedl.

13. Rovněž se vyjadřuje k otázce nákladů řízení. Poukazuje na to, že odvolatelce byla skutečnost, že její požadavek nemá oporu v právní úpravě, známa, a i přesto v řízení pokračuje a nutí tak účastnici 1) vynakládat prostředky na svoji obranu; výrok II. je tudíž zcela po právu.

14. Svou argumentaci blíže rozvádí.

15. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen „VSZ“) navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, s nímž se věcně ztotožňuje, potvrdil.

16. Byť je odůvodnění napadeného usnesení stručnější, vyplývají z něj skutečnosti a úvahy, které soud prvního stupně k napadenému rozhodnutí vedly. VSZ opakovaně konstatuje, že odštěpný závod je část právnické osoby, která je určena pro vykonávání trvalé podnikatelské činnosti na území jiného státu, než je místo registrace zahraniční mateřské společnosti. Zápisem od obchodního rejstříku nevzniká právní subjektivita odštěpného závodu, který je pouze objektem, nikoliv subjektem právních vztahů. Odštěpný závod tak není osobou, ale věcí, tudíž jej zrušit nelze. Ustanovení § 9 odst. 1 z. v. r. nelze v předmětné situaci aplikovat ani přiměřeně, jde o zcela odlišná řízení, náležející do rozdílných soudních oddělení. V daném řízení proto nelze postupovat dle § 9 z. v. r. ani analogicky.

17. Pokud odvolatelka poukazuje na klamavé označení odštěpného závodu, VSZ dodává, že je možné nápravy dosáhnout standardními prostředky „firemního, známkového a nekalosoutěžního práva, tedy žalobou na zdržení a na odstranění závadového stavu.“, když podstatou návrhu navrhovatelky je primárně spor o tvrzeném porušení práv navrhovatelky k její obchodní firmě a ochranným známkám.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Rozhodnutí soudu prvního stupně totiž netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti (ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Z odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jakými úvahami se řídil a z jakého důvodu podanému návrhu nevyhověl, a proti tomu odvolatelka konkrétně brojí.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, správné je i jeho právní posouzení. Odvolací soud tak na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Lze dodat, že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento požadavek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. dubna 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. prosince 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. února 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. září 2001 (stížnost č. 49684/99), či rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. 20772/92)]; shodně judikuje i Ústavní soud (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. května 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03).

21. Předmětem daného řízení je výslovný požadavek navrhovatelky na zrušení odštěpného závodu zahraniční právnické osoby, popř. jeho výmaz z obchodního rejstříku.

22. Podle § 20 odst. 1 o. z. právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.

23. Podle § 502 o. z. je obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

24. Podle § 503 o. z.

(1) Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.

(2) Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

25. Podle § 172 o. z.

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

26. Podle § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

27. Podle § 9 z. v. r.

(1) Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.

(2) Jestliže existuje nesoulad mezi zněním zápisu ve veřejném rejstříku v českém a cizím jazyce nebo listin uložených ve sbírce listin v českém jazyce a dobrovolně uloženým překladem těchto listin do cizího jazyka podle § 74 odst. 1, nelze se vůči třetím osobám dovolávat znění zveřejněného nebo uloženého do sbírky listin v cizím jazyce. Třetí osoba se může dovolávat znění zveřejněného nebo uloženého do sbírky listin v cizím jazyce, ledaže zapsaná osoba prokáže, že třetí osoba znala znění obsahu zápisu nebo listiny uložené v českém jazyce.

28. Podle § 90 odst. 1 z. v. r. rejstříkový soud mj. zkoumá, zda navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím zapsaným jménem, popřípadě není-li klamavé, tj. zda nevzbuzuje klamný dojem o zapisované osobě, předmětu její činnosti (podnikání), popř. o dalších důležitých skutečnostech, které se jí týkají.

29. Odvolací soud shodně jako ve svých předchozích zrušovacích usneseních zdůrazňuje, že odštěpný závod je část právnické osoby, která je určena pro vykonávání trvalé podnikatelské činnosti na území jiného státu, než je místo registrace zahraniční mateřské společnosti; je neoddělitelnou součástí zřizovatele. Z právního hlediska se jedná o tzv. pobočku, což je část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a zapisuje-li se obchodního rejstříku, jde o odštěpný závod. Zápisem do obchodního rejstříku dochází jen ke konstituování samostatné organizační složky, nikoliv nového subjektu práva. Zápisem do obchodního rejstříku nevzniká právní subjektivita odštěpného závodu. Odštěpný závod vzniká na základě rozhodnutí zřizovatele, zřizuje se kvalifikovaným způsobem v souladu se stanovami zřizovatele a podle právní úpravy daného státu, v němž sídlí právě ona zahraniční právnická osoba; totéž lze dovodit i ve vztahu k případným jeho změnám či zrušení.

30. V kontextu uvedeného je třeba zdůraznit, že odštěpný závod není osobou, nýbrž věcí, resp. částí věci, jelikož dle občanského zákoníku je odštěpným závodem pobočka zapsaná do obchodního rejstříku (§ 503 odst. 2 o. z.). Pobočka, ať už zapsaná, či nezapsaná do obchodního rejstříku, je toliko objektem, nikoli subjektem, právních vztahů. K tomu srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 3. září 1997, Cpjn 30/97, uveřejněné pod číslem 41/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž soud prvního stupně zcela přiléhavě odkázal, a rozhodnutí tam citovaná. Tyto závěry, byť byly zformulovány v poměrech právní úpravy účinné před 1. lednem 2014, se prosadí i v poměrech platné právní úpravy a jsou aplikovatelné v poměrech projednávané věci. Odštěpný závod nelze pokládat za samostatnou právnickou osobu.

31. A jelikož odštěpný závod není právnickou osobou, nelze o jeho zrušení rozhodovat soudem (jak správně uzavřel soud prvního stupně); zákon výslovně připouští toliko zrušení právnické osoby (viz § 172 o. z. a § 93 z. o. k.).

32. Zbývá dodat, že navrhovatelce nesvědčí ani aktivní legitimace k podání návrhu na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku. Aktivně legitimována k podání takového návrhu je zpravidla zapsaná osoba, kterou však navrhovatelka není. Přičemž takový návrh by musel být evidován v jiném soudním oddělení, neboť se jedná o rejstříkové řízení a jelikož navrhovatelka není osobou oprávněnou k podání takového návrhu, byl by namístě postup dle § 86 písm. a) z. v. r. Odvolatelka pomíjí, že zrušení právnické osoby, výmaz právnické osoby z obchodního rejstříku a zjednání nápravy dle § 9 z. v. r. jsou zcela rozdílnými instituty, na něž dopadá odlišná právní úprava, takovéto požadavky se posuzují v samostatných řízeních. Řízení o zrušení právnické osoby je postaveno na jiných principech než rejstříkové řízení týkající se výmazu právnické osoby či zjednání nápravy dle § 9 z. v. r.

33. K řečenému odvolací soud pro úplnost uvádí, že u odštěpných závodů z platné právní úpravy vyplývá, že zapsané pobočky, tj. odštěpné závody vystupují pod samostatným označením /viz § 49 písm. a) z. v. r./. Označení odštěpného závodu povinně zapisuje do obchodního rejstříku, zmiňované jeho označení slouží především k odlišení odštěpného závodu (od jiných odštěpných závodů či jiných osob), jakož i k tomu, aby zabraňovalo mylným představám o činnosti odštěpného závodu. Jinak řečeno, ani tato označení nesmí být zaměnitelná s jiným (již existujícím) jménem či jiným (již existujícím) označením jiné právnické osoby, ani klamavá. Zde lze odvolatelce obecně přisvědčit. Rejstříkový soud je pak povinen i v těchto případech v souladu s § 90 odst. 1 z. v. r. před zápisem navrhovaného označení posoudit, zda není zaměnitelné či klamavé, přičemž skutečnost, že zapisovaná osoba je majitelem ochranné známky tvořící (část) jména navrženého k zápisu do veřejného rejstříku, nevypovídá nic o tom, zda navrhované jméno je, či není zaměnitelné nebo klamavé (srov. odvolatelkou akcentované R 97/2017, které však na poměry dané věci nedopadá, neboť se týká rejstříkového řízení). Avšak uvedené otázky je třeba řešit (jak bylo uvedeno výše) v odlišném řízení (a v jiném soudním oddělení); v nadepsaném řízení pro jejich vyřešení prostor dán není.

34. Ani argumentace odvolatelky ohledně posouzení otázky nákladů řízení v daném případě neobstojí.

35. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

36. V daném řízení se tak otázka náhrady nákladů řízení řídí primárně § 23 větou první z. ř. s. Je však zřejmé, že soud prvního stupně aplikoval v § 23 větu druhou z. ř. s. Tomuto postupu soudu prvního stupně odvolací soud v poměrech projednávané věci přisvědčuje, neboť byly shledány okolnosti, které odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení účastníkům 1) a 2), resp. účastnici 1), když účastník 2) žádné náklady řízení nepožadoval.

37. Z obsahu spisu se podává, že účastnice 1) po celou dobu brojí proti podanému návrhu (který byl podán 30. března 2020), se zrušením odštěpného závodu nesouhlasí. Navrhovatelka, při vědomí závěrů vyslovených odvolacím soudem v posledním zrušovacím rozhodnutí a poučení soudu prvního stupně, na svém stanovisku o oprávněnosti návrhem uplatněného požadavku (důvodnosti podaného návrhu) setrvala, ačkoliv bylo zřejmé, že její požadavek nemá oporu v zákoně. Účastnice 1) nejen s ohledem na postoj navrhovatelky, ale rovněž s ohledem na složitost dané problematiky a možný závažný dopad v případě vyhovění podanému návrhu na její právní poměry, využila svého práva na právní zastoupení a zvolila si právního zástupce z řad advokátů. V dané věci je zřejmé, že navrhovatelka nadále mylně vykládá podstatu požadovaného zrušení odštěpného závodu zahraniční právnické osoby, zaměňuje institut zrušení právnické osoby, zde odštěpného závodu, s otázkou posouzení zaměnitelnosti a klamavosti jeho názvu, popř. jeho výmazu z obchodního rejstříku.

38. Advokát [tituly před jménem] převzal právní zastoupení účastnice 1) dne 17. března 2021; učinil dalších 5 úkonů právní služby - 4 písemná podání [replika ze dne 10. května 2021 (č. l. 40 spisu), vyjádření datované dne 19. srpna 2021 k odvolání navrhovatelky (č. l. 55 spisu), vyjádření ze dne 28. června 2022 (č. l. 89 spisu) a reakce na výzvu soudu ze dne 29. března 2021(č. l. 31 spisu)] a účastnil se jednání u soudu prvního stupně dne 12. prosince 2022.

39. Při určení výše odměny právního zástupce s ohledem na povahu daného řízení soud prvního stupně správně vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a tomu odpovídající odměny 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Nepochybil, pakliže provedené úkony právní služby podřadil pod § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu a za tyto přiznal odměnu (6 úkonů po 3 100 Kč), k tomu šest režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH, jehož je právní zástupce účastnice 1) plátcem. Soudem prvního stupně přiznaná částka (24 684 Kč) je správná.

40. Odvolatelce se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zvrátit nepodařilo, a proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení.

41. O nákladech odvolacího řízení mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) odvolací soud ze shora popsaných důvodů rovněž rozhodl podle § 23 věty druhé z. ř. s. ve spojení s § 224 o. s. ř. a účastnici 1) přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 8 228 Kč, představující náklady právního zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 30. října 2023) po 3 100 Kč, včetně 2 režijních paušálů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, navýšené o 21% DPH.

42. Soud prvního stupně nerozhodl o nákladech řízení účastníka 2). Toto pochybení není vadou, která měla (mohla mít) vliv na správnost odvoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud proto předmětné pochybení napravil a o nákladech řízení účastníka 2) před soudy obou stupňů rozhodl (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 23 věta druhá z. ř. s.). Účastník 2) žádné náklady za řízení před soudem prvního stupně, ani před odvolacím soudem nepožadoval. Odvolací soud tudíž rozhodl tak, že v poměru mezi navrhovatelkou a účastníkem 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

43. Závěrem, bez vlivu na své rozhodnutí, odvolací soud opakovaně dodává, že navrhovatelka se může ochrany svých práv k obchodní firmě domoci využitím jiných právních institutů; její odkaz na R 97/2017, týkající se otázky posuzování zaměnitelnosti a klamavosti označení odštěpného závodu, je přiléhavý, byť pro dané řízení neaplikovatelný.