o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2020, č. j. 72 Cm 435/2017-32,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci. Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa]. Výrokem III. uložil společnosti povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Výrokem IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem V. rozhodl, že o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka účastníků bude rozhodnuto samostatným usnesením.

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 17. května 2017 byl s odkazem na ustanovení § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), podán návrh na zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost nevykonává žádnou činnost, o čemž svědčí skutečnost, že za období let 2012 až 2015 společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob (ač k tomu byla opakovaně vyzývána), s navrhovatelem nespolupracuje, jakož i to, že nezakládá do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky (za roky 2012 až 2015) a pozbyla veškerá živnostenská oprávnění. Soud prvního stupně ověřil, že společnost vznikla dne 16. srpna 2006. V roce 2008 byl do obchodního rejstříku zapsán stávající stav společnosti a od uvedené doby společnost nezaložila do sbírky listin ani rejstříkového spisu žádný dokument dokládající její činnost. Dne 21. prosince 2013 společnosti zaniklo poslední živnostenské oprávnění. Společnost nesídlí na adrese zapsané v obchodním rejstříku a ani přes výzvu rejstříkového soudu nezjednala nápravu. Společnost rovněž neplní svou zákonem stanovenou povinnost vyplývající z § 66 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), do sbírky listin od svého vzniku nezaložila žádné účetní závěrky.

3. Soud prvního stupně, shledaje právní zájem navrhovatele na podání předmětného návrhu, který je dán samotným ustanovením § 238 odst. 4 daňového řádu, podanému návrhu vyhověl a společnost zrušil s likvidací, maje za to, že podmínky dané § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, byly splněny, rovněž byly naplněny důvody ke zrušení společnosti ve smyslu § 105 z. v. r. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval dle § 191 odst. 1, 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) z řad osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců, neboť jednatel společnosti je dlouhodobě nečinný a nelze tudíž očekávat, že by likvidaci provedl řádně a včas. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5 a 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položky 4 bodu 5 Sazebníku soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.). Výrok V. neodůvodnil.

4. Proti výrokům I. až III. usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na zrušení společnosti zamítl.

5. Odvolatel namítá, že nelze spatřovat důvodnost návrhu dle § 238 odst. 4 daňového řádu s ohledem na konstitutivní povahu rozhodnutí o zrušení společnosti a novelizaci daňového řádu, resp. v době rozhodnutí důvody uvedené daňovém řádu, tak jak je vymezil navrhovatel, v důsledku derogace zanikly. Ve vztahu k dalšímu vymezenému důvodu pro zrušení společnosti dle § 93 písm. b) z. o. k. namítá nedostatek aktivní žalobní legitimace navrhovatele, neboť neosvědčil naléhavý právní zájem, který nelze dovozovat výběrem daní.

6. Odvolatel má rovněž za to, že nedošlo k naplnění podmínek pro zrušení společnosti dle uvedeného § 93 písm. b) z. o. k., toto ustanovení nelze vykládat čistě formalisticky. Společnost svou činnost vykonávat může, může i nadále spravovat svůj majetek, má stále statutární orgán s doručovací adresou na území České republiky. Dodává, že v daném řízení je nutno zkoumat, zda je zrušení společnosti zcela proporcionálním zásahem do společnosti anebo práv společníků samotných; připomíná, že ke zrušení společnosti lze přistoupit až v rámci zásady ultima ratio.

7. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolací argumentaci nelze zcela přisvědčit, avšak odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně neobstojí z níže uvedených důvodů.

8. Podle § 172 o. z.

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

9. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

10. Podle § 238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. června 2017, správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.

11. Podle § 238 odst. 5 a 6 daňového řádu v platném znění

(5) Správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení

a) právnické osoby,

b) živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo

c) oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně.

(6) Pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu.

12. Ze spisu se podává, že navrhovatel návrh na zrušení společnosti s likvidací odůvodnil s odkazem na § 238 odst. 4 daňového řádu tím, že společnost nepodala za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014 a 2015 daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob. Na výzvy navrhovatele ve stanovené lhůtě společnost nereagovala. Společnost ani nezakládá do Sbírky listin účetní závěrky a porušuje tak zákonnou povinnost zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku ve smyslu § 66 z. v. r., rovněž pozbyla veškerá živnostenská oprávnění. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. října 2019, č. j. 72 Cm 435/2017-18, vyzval společnost a účastníky 2) až 4), aby se vyjádřili k podanému návrhu. Usnesením ze dne 12. února 2020, č. j. 72 Cm 86/2017-24, účastníku 2) ustanovil pro dané řízení procesního opatrovníka ([Jméno opatrovníka B]) dle § 29 odst. 3 o. s. ř. K návrhu se vyjádřil pouze účastník 2). Posléze soud prvního stupně vydal odvoláním nadané usnesení, aniž by však společnost ve smyslu § 172 odst. 2 o. z. vyzval k odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení s likvidací ve stanovené přiměřené lhůtě s poučením o důsledcích jejího nesplnění. Následně pak soud prvního stupně usnesením ze dne 9. září 2021, č. j. 72 Cm 86/2017-51, dle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil pro dané řízení procesního opatrovníka ([Jméno opatrovníka B]) i účastníku 3).

13. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost vznikla 16. srpna 2006; do sbírky listin byly od jejího založení do roku 2008 založeny pouze zakladatelské dokumenty, podpisové vzory, dva notářské zápisy, zápis z valné hromady ze dne 19. května 2008, na níž byl jmenován jednatel společnosti, a smlouvy o převodu obchodního podílu. Jiné listiny, ani účetní závěrky však založeny nebyly. Společnost má tři společníky - účastníky 2) až 4), jako jednatel společnosti je zapsán [právnická osoba] se dnem vzniku funkce 19. května 2008, bytem [Anonymizováno], s bydlištěm na území české republiky na adrese [adresa]. Ze spisu se však podává (zpráva Policie ČR – KŘP Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie KŘPU, Oddělení pobytových agend), že povolení k dlouhodobému pobytu pozbylo platnosti 13. července 2011; oprávnění bylo zrušeno z úřední moci.

14. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora dle citovaného § 172 o. z. ve spojení s § 93 z. o. k. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí § 3 až § 30 a § 85 až § 93 z. ř. s.

15. Ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu ve znění účinném do 30. června 2017 bylo i před novelou provedenou zákonem č. 170/2017 Sb. chápáno tak, že zakotvilo věcnou legitimaci správce daně k podání návrhu na zrušení společnosti, přičemž ke zrušení společnosti musely být splněny předpoklady stanovené v § 93 z. o. k., popř. § 172 odst. 1 o. z. Ustanovení § 238 odst. 5 písm. a) a odst. 6 daňového řádu ve znění účinném od 1. července 2017 tak činí již výslovně. Aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu je tudíž dána.

16. Soud prvního stupně však zcela pominul povinnost zakotvenou v § 172 odst. 2 o. z. a společnost k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě nevyzval. Soud prvního stupně měl nejprve v daném řízení společnost vyzvat k odstranění vytýkaných nedostatků v přiměřené lhůtě (a to před rozhodnutím ve věci samé) a teprve v případě, že by společnost na předmětnou výzvu nereagovala a vytýkané nedostatky neodstranila, bylo namístě zvážit další postup. Soud prvního stupně tak jednal v rozporu s § 172 odst. 2 o. z., když společnosti neumožnil zákonem předpokládaným způsobem v přiměřené lhůtě odstranit nedostatky, pro něž má být zrušena. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak za dané situace předčasné.

17. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, neboť odvoláním nenapadené výroky IV. a V. jsou výroky závislými, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení v souladu s § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

18. V dalším řízení soud prvního stupně předně ověří, zda společnost vytýkané povinnosti splnila. Pakliže účetní závěrky do sbírky listin nezaložila a nepodala daňová přiznání, a nedoložila podnikatelská oprávnění, soud prvního stupně jí v dalším řízení poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy spočívající ve splnění zakládací povinnosti a podání daňových přiznání, jakož i doložení jejího předmětu činnosti, výzvou dle § 172 odst. 2 o. z. Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedená výzva musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne a musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací bezprostředně předcházet a splňovat obligatorní náležitosti výzvy jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit, přičemž z výzvy musí být současně patrné jakým způsobem lze nedostatky představující důvod ke zrušení odstranit, v jaké lhůtě a v neposlední řadě musí být účastník řízení poučen o případných následcích nečinnosti (k tomu blíže např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 892-907).

19. Teprve na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně znovu zváží existenci důvodů pro zrušení společnosti s likvidací. Současně soud prvního stupně neopomene, že zrušení společnosti s likvidací je možné jen z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 o. z. či § 93 z. o. k. Ustanovení § 93 z. o. k. věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Přičemž je nutno dodat, že skutečnost, že společnost nepředložila správci daně daňová přiznání za roky 2012 až 2015, jakož i to, že porušuje svou zákonnou povinnost plynoucí z § 66 z. v. r., samo o sobě o neschopnosti společnosti vykonávat činnost ještě nesvědčí a pouze na tomto podkladě nelze k takto závažnému opatření, jakým beze sporu zrušení společnosti s likvidací je, bez dalšího přistoupit. Je třeba se zaměřit na otázku, zda společnost je či není objektivně schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Bude-li v dalším řízení třeba provádět dokazování, nepomine soud prvního stupně ustanovení § 89 odst. 1 z. ř. s.

20. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně (§ 224 odst. 3 o. s. ř. a § 23 z. ř. s.).