o vyloučení společníka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2021, č. j. 74 Cm 186/2020 – 61,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl o tom, že se žalovaný vylučuje z žalující společnosti [Anonymizováno] /dále též jen „společnost“/ [výrok I.] a současně žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce [výrok II.].

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z těchto skutkových tvrzení:

- žalobce je společníkem společnosti s 20% podílem. Tato skutečnost byla do obchodního rejstříku zapsána 17. ledna 2020, kdy byl současně vymazán údaj o 50% podílu žalobce a u [Anonymizováno] došlo k zápisu zvýšení podílu z 20 % na 50 %;

- žalovaný dopisem ze dne 4. března 2020 /dále jen „dopis“/ oznámil žalobkyni, že odstupuje od smlouvy o výpůjčce a převzetí výpůjčky ze dne 20. srpna 2013, neboť účinnost této smlouvy byla vázána na rozvazovací podmínku podílu účasti žalovaného na společnosti ve výši 50 %, když při ukončení této výše účasti dojde k ukončení smlouvy. Stejně tak dopisem oznámil, že přebírá zpět předmět výpůjčky;

- dle kupní smlouvy ze dne 22. června 2013 se dodavatel [právnická osoba] zavázal dodat kupujícímu, tj. žalovanému, matrice a formy dle přílohy; v této příloze jsou matrice a formy specifikovány názvem, cenou a množstvím. Toto plnění vyúčtoval dodavatel žalovanému na částku 3 458 520 Kč (zde se jedná o zjevnou písařskou chybu soudu prvního stupně, neboť dle předložené kupní smlouvy činí částka 345 820 Kč, pozn. odvolacího soudu), což žalovaný uhradil;

- písemností ze dne 18. srpna 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení forem a matric odnesených dne 4. března 2020 (jejichž seznam je součástí výzvy), a to neprodleně, a pokud tak neučiní, pak společnost, pokud tento postup schválí valná hromada, se bude domáhat u soudu jeho vyloučení. Žalovaný písemností ze dne 28. srpna 2020 odmítá porušení povinnosti loajality s tím, že své formy a matrice odvezl na základě předchozí dohody s jednateli. S návrhem na vyloučení a jeho zdůvodněním nesouhlasí;

- valná hromada konaná dne 6. října 2020 rozhodla o podání návrhu na vyloučení žalovaného. Proti tomuto usnesení podal žalovaný prostřednictvím zástupkyně protest, tvrdil, že matrice a formy převzal na základě dohody, společnost [Anonymizováno] je nově založená společnost, která nevyvíjí žádnou činnost. O rušenou držbu se nejedná. Neplatnosti této valné hromady se žalovaný domáhá návrhem ze dne 6. ledna 2021;

- Obvodní soud pro [adresa] rozhodl usnesením ze dne 30. července 2020, č. j. 24 C 259/2020 - 298, že žalovaný je povinen zdržet se rušení držby žalobkyně ve vztahu k věcem (matricím a formám) specifikovaným ve výroku I. usnesení, výrokem II. „žalobu“ zčásti zamítl. Soud uzavřel, že žalobkyně prokázala pokojnou držbu, a že žalovaný ji svévolně rušil. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 16. března 2021, č. j. 12 Co 376/2020 – 45;

- dle výpisu z obchodního rejstříku je žalovaný jediným společníkem společnosti [právnická osoba], jejímž zapsaným předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona;

- v potvrzení ze dne 31. března 2020 společnost [právnická osoba] a [Anonymizováno] uvádějí, že žalobkyně vytvořila vlastní matrice a formy k výrobě obkladových materiálů, osobně pak [adresa] a zaměstnanec žalobkyně [Anonymizováno], výrobu žalobkyně prováděla do začátku března 2020 ve výrobní hale ve [Anonymizováno], kdy jim někdo matrice a formy odvezl;

- na webové stránce [Anonymizováno] je nabídka označená „[právnická osoba]-původní název [Anonymizováno]“;

- [Anonymizováno] v e-mailu ze dne 14. července 2020 žádá vysvětlení, kdo je nyní skutečným výrobcem sortimentu žalobkyně, neboť jej paní [Anonymizováno] z firmy [právnická osoba] informovala, že tato nová společnost vyrábí celý sortiment žalobkyně, že bude nahrazovat všechny obklady značky [Anonymizováno] pod svou značku, neboť se jedná o jejich matrice a formy, které žalobkyně ukradla. Žádá současně o sdělení, jak bude žalobkyně dále postupovat, protože s ní spolupracuje již 7 let a spolupráce byla dobrá;

- dle e-mailové korespondence [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z 26. března 2020 a 29. března 2020 [Anonymizováno] dne 4. března 2020 telefonoval žalovaný, zda by mu mohl připravit formy a matrice, že si je někdo vyzvedne; žalovaný sdělil [Anonymizováno] v listopadu 2019, že zamýšlí prodat svůj podíl. [Anonymizováno] věděl o záměru žalovaného formy odvézt.

3. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k těmto právním závěrům:

- z usnesení o ochraně držby plyne, že oprávněným držitelem matric a forem byla žalobkyně, stejně jako z něj plyne příkaz žalovanému nerušit pokojnou držbu žalobkyně; žalovaný oprávněnou držbu žalobkyně úmyslně rušil, čímž znemožnil žalobkyni realizovat podnikatelskou činnost, což je v rozporu s povinností loajality společníka;

- není podstatné, zda matrice a formy byly ve vlastnictví žalovaného, žalovaný nebyl oprávněn vniknout do prostor žalobkyně, nebyl jednatelem žalobkyně. Držbu žalobkyně neoprávněně rušil; mohl se domáhat ochrany svého vlastnického práva, což neučinil;

- i kdyby žalovaný prokázal, že žalobkyně držela formy a matrice bez právního důvodu, neměl právo je odejmout bez souhlasu žalobkyně a to zejména z pohledu společenské loajality. Žalovaný věděl, že tyto věci tvoří základ podnikání žalobkyně a že svým jednáním zcela paralyzuje podnikání žalobkyně;

- soud oprávněnost držby dále nezkoumal, vyšel z usnesení o ochraně držby;

- bylo prokázáno, že žalovaný odnětí matric a forem plánoval, neboť tak učinil jen několik dnů předtím, než se stal 100% společníkem konkurenční společnosti;

- [právnická osoba] je konkurenční společností, jak plyne jednak z tvrzení samotného žalovaného ve vyjádření v žalobě, a jednak z informace v e-mailu [Anonymizováno] ze dne 14. července 2020, který popisuje aktivitu [Anonymizováno];

- informace na webových stránkách [Anonymizováno] - nabídka označená „[právnická osoba]-původní název [Anonymizováno]“ nemohla vzniknout sama od sebe, ale musela být sdělena někým ze společnosti [právnická osoba] Nelze uvěřit, že by žalovaný jako jediný společník této společnosti o její aktivitě nevěděl.;

- jednání žalovaného naplňuje znaky porušení povinnosti loajality společníka ve smyslu § 212 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, a to v takové intenzitě, že toto odůvodňuje jeho vyloučení ze společnosti;

- žalovaný jednak znemožnil žalobkyni realizovat podnikatelskou činnost, kterou realizovala dlouhodobě, a jednak prostředky používané žalobkyní k výrobě poskytl třetí osobě, společnosti [právnická osoba], v níž je jediným společníkem. Toto jednání se neshoduje s povinností loajality ke společnosti, v níž přijal účast;

- podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o vyloučení společníka byly splněny, tj. výzva k nápravě stavu a rozhodnutí valné hromady o podání žaloby na vyloučení společníka soudu. Lhůtu „bezodkladně“ ustanovenou ve výzvě žalobkyně žalovaný nedodržel, konkrétně v daném případě žalobkyni sdělil, že matrice a formy nevydá. Je nesporné, že tak neučinil ani ke dni rozhodnutí soudu. Na možnost vyloučení ze společnosti byl upozorněn, přesto nápravu nezjednal;

- soud rozhodl o vyloučení žalovaného ze společnosti, aniž zohlednil řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady ze dne 6. října 2020, neboť v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu na valnou hromadu pohlíží jako na platnou.

4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobkyně v řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada za zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč a náhrada 3 režijních paušálů po 300 Kč, vše celkem 12 200 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Podle odvolatele jsou dány odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Odvolatel argumentuje tím, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi odvolatelem tvrzenými skutečnostmi a navrhovanými důkazy. Odvolatel opakovaně poukazoval na skutečnost, že jednatel společnosti [Anonymizováno] již v listopadu 2019 věděl o záměru odvolatele prodat jeho podíl ve společnosti a odvézt své formy, o čemž svědčí mimo jiné sdělení pana [Anonymizováno] v rámci žádosti o poskytnutí informace v řízení vedeným u Policie ČR. Vlastníkem forem a matric je odvolatel, žalobkyni je pouze vypůjčil do užívání a to pouze za podmínky 50% účasti odvolatele ve společnosti. K vrácení forem a matric mělo dojít již od 18. ledna 2020, a proto souhlasu žalobkyně s jejich odvozem nebylo třeba. Navíc odvolatel odvezl toliko své vlastní formy a matrice a nedošlo tedy k tomu, že by společnost zůstala zcela bez forem a matric. Napadený rozsudek je jednostranný, neboť bez příslušných důkazů ze strany žalobkyně vzal soud za prokázané, že by počínáním odvolatele vznikla újma na dobrém jménu společnosti, a že by podnikatelská činnost byla zmařená. Žalobkyně k těmto svým tvrzením nedoložila žádná daňová přiznání či hospodářské výsledky společnosti, která by její újmu prokazovala. Stejně tak informace zveřejněná na stránkách [Anonymizováno] týkající se produktů společnosti nově nabízených společností [právnická osoba] byla zveřejněna bez vědomí a souhlasu společnosti [právnická osoba], což odvolatel opakovaně tvrdil. Soud tvrzení odvolatele nikterak neprověřil, např. výslechem paní Kroupové, a bez dalšího uzavřel, že zveřejněná informace musela být sdělena někým ze společnosti [právnická osoba] Stejně tak odvolatel poukazuje na skutečnost, že podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, kterým byl ze společnosti vyloučen, neboť usnesení je v rozporu s dobrými mravy.

7. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. Žalobkyně vyvrací důvody odvolání, argumentujíc správností skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež vycházejí z provedeného dokazování. Správné je též soudem prvního stupně provedené právní posouzení věci. Žalovaný se svévolně zmocnil matric a forem, které se nacházely ve výrobních prostorách žalobkyně, a které byly a nadále jsou ve vlastnictví žalobkyně. Tím došlo k okamžitému zmaření možností výroby žalobkyně a tento protiprávní stav žalovaný udržuje dosud. Žalovaný vykonává zcela totožnou podnikatelskou činnost prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a bezprostředně konkuruje žalobkyni. S činností započal krátce po té, co odvezl materiál žalobkyně. Žalovaný na podporu svých tvrzení v odvolání neoznačil žádné důkazy, jeho tvrzení jsou zcela účelová. Jednatel společnosti věděl toliko o záměru žalovaného prodat jeho podíl ve společnosti, nikoli však o jeho záměru odvézt formy a matrice, a jejich odvoz neumožnil. Žalobkyně s žalovaným nikdy neuzavřela žádnou smlouvu o výpůjčce matric a forem, k tomuto tvrzení, stejně jako k podmínce trvaní výpůjčky za podmínky 50% účasti žalovaného ve společnosti, žalovaný žádný důkaz nepředložil. Tvrzení žalovaného není pravdivé. Žalobkyně formy a matrice postupně vyráběla od roku 2013 sama v průběhu řady měsíců, což je zdokumentováno. Otázka vlastnického práva navíc není pro účely nadepsaného řízení podstatná, tím je toliko svévolné odcizení matric a forem žalovaným, čímž paralyzoval výrobu a vůbec chod společnosti a porušil tak povinnost loajality vůči společnosti zvlášť závažným způsobem.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

11. Podle § 204 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /dále jen „z. o. k.“/, společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

12. Soud prvního stupně správně vyšel z právě citovaného § 212 o. z., který upravuje zásadu loajality člena korporace. Ta představuje základní princip, který se promítá do jednotlivých povinností člena vůči dané korporaci. Prakticky se projevuje především tím, že člen korporace upřednostní zájmy korporace před zájmy svými či zájmy třetích osob. Stejně tak soud prvního stupně správně vyšel ze shora citovaného § 204 z. o. k., upravujícího institut vyloučení společníka ze společnosti. Soud prvního stupně rovněž správně dovodil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k plnění povinnosti loajality s tam uvedenou specifikací, v čem plnění této povinnosti v daném případě spočívá, stejně jako byl upozorněn na možnost vyloučení ze společnosti. Soud prvního stupně správně vyšel i ze skutečnosti, že valná hromada společnosti rozhodla 6. října 2020 o tom, že bude podána žaloba na vyloučení žalovaného ze společnosti.

13. Odvolateli je ovšem třeba přisvědčit v tom, že se soud prvního stupně nevěnoval řádně argumentaci žalobkyně o zmaření podnikatelské činnosti společnosti a vzniku újmy na dobrém jménu společnosti a odpovídající obraně žalovaného.

14. Ustanovení § 204 z. o. k. upravuje vyloučení společníka, jenž porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem. Vyloučení společníka ze společnosti je až krajním zásahem do jeho společenských práv a musí být přiměřené významu a závažnosti pochybení, jehož se společník dopustil. Je nezbytné, aby byla zachována proporcionalita této sankce. Aplikace institutu vyloučení společníka ze společnosti musí představovat adekvátní (spravedlivý) důsledek porušení povinnosti společníka vytýkaného společností. Zákon nevyžaduje, aby v důsledku porušení povinnosti společníka vznikla společnosti škoda, postačí porušení povinnosti v zákonem předpokládané intenzitě.

15. V poměrech projednávané věci se však soud prvního stupně otázkou naplnění požadavku proporcionality dostatečně nezabýval. A to jak na úrovni skutkových zjištění, tak při právním posouzení věci. Soud prvního stupně při rozhodování správně vyšel z výsledku řízení dle § 1003 o. z. Rozhodnutím o ochraně držby jsou vázáni účastníci nadepsaného řízení, neboť byli účastníky řízení o posesorní žalobě, závazné je i pro soud prvního stupně. A v řízení o ochraně držby dospěl soud k závěru, že vytýkané odnětí forem a matric ze strany žalovaného představovalo porušení pokojné držby žalobkyně, nešlo o dovolenou svépomoc, ale o nepřípustnou svémoc. Soudu prvního stupně je však třeba vytknout, že se nedostatečným způsobem zabýval dopadem vytýkaného jednání do poměrů společnosti. V tomto směru odvolací soud poukazuje např. na to, že z e-mailové komunikace mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 22. srpna 2020 se podává, že k odvozu části forem a matric skutečně došlo, nicméně z konverzace rovněž vyplývá, že nebyly odvezeny všechny formy a matice, jen jejich část, konkrétně ta část, která podle [Anonymizováno] měla patřit žalovanému. Soud prvního stupně se náležitě nezabýval tím, zda skutečně došlo k paralyzování výrobní činnosti společnosti, či jen k jejímu omezení, v jakém rozsahu a na jakou dobu. Stejně tak se soud nezabýval dalšími možnými dopady do podnikatelských aktivit společnosti a plnění jejích závazků. K tomu si soud prvního stupně měl v součinnosti s účastníky řízení - zejména tedy se společností, kterou měl náležitě vyzvat a poučit o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů - opatřit potřebný skutkový podklad. Závěr soudu prvního stupně o paralyzování činnosti společnosti pokládá odvolací soud za přinejmenším předčasný.

16. Náležitou oporu ve skutkových tvrzeních a zjištěních dle odvolacího soudu nenachází ani závěr soudu prvního stupně o nekalosoutěžním jednání společnosti [právnická osoba], v níž je žalovaný jediným společníkem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] je konkurenční společností nabízející produkty žalované pod svou vlastní firmou, přičemž vyšel především z informace zveřejněné na webových stránkách [Anonymizováno], na nichž je nabídka produktů označená jako „[právnická osoba] - původní název [Anonymizováno]“. Z toho soud prvního stupně vyvodil závěr, že takové označení pro nabídku produktů muselo vzniknout na základě sdělení „někým ze společnosti [právnická osoba]“, a že žalovaný o takové aktivitě společnosti [právnická osoba] musel být informován proto, že je jejím jediným společníkem. Pro takový závěr ovšem soud prvního stupně neměl potřebný skutkový podklad. Ostatně, žalovaný opakovaně tvrdil, že nabídka na webových stránkách byla zveřejněna bez vědomí a souhlasu společnosti [právnická osoba], navrhoval k tomu důkaz svědeckou výpovědí paní [Anonymizováno], což soud prvního stupně neakceptoval. Odvolací soud souhlasí s odvolatelem v tom, že závěr soudu prvního stupně ohledně závadného jednání ze strany žalovaného prostřednictvím společnosti [právnická osoba] je rovněž přinejmenším předčasný. I v tomto směru bude na místě doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy týkající se konkrétních jednání žalovaného učiněných ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] A poté bude třeba posoudit význam takovéhoto jednání z hlediska shora citované právní úpravy a jejího výkladu.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. V dalším řízení soud prvního stupně věc znovu projedná a o žalobě znovu rozhodne. Vyjde přitom z výše podaného výkladu shora citované právní úpravy. K tomu podnikne ve shora naznačeném směru a zákonem předpokládaným způsobem kroky k doplnění relevantních skutkových tvrzení, skutkových zjištění a připojí řádné právní posouzení věci.

19. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).