o určení vlastnického práva k akciím, k odvolání žalovaného 4) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. října 2021, č. j. 54 Cm 52/2021 - 102

1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku zamítl návrh na spojení nadepsaného řízení s jím vedeným řízením pod sp. zn. 54 Cm 52/2021;

dále výrokem II. určil, že žalobce je vlastníkem akcií emitovaných žalovaným 5), a to:

a) 262 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 001910 až 001957 a 002078 až 002291, každá o jmenovité hodnotě 15 000 Kč,

b) 867 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 000015 až 00382 a 003819 až 004317, každá o jmenovité hodnotě 10 000 Kč,

c) 1509 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 003081 až 003818 a 002310 až 003080, každá o jmenovité hodnotě 150 Kč a

d) 316 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 000391 až 000598, 000383 až 000390 a 004318 až 004417, každá o jmenovité hodnotě 100 Kč;

výrokem III. určil, že žalovaný 1) je vlastníkem akcií emitovaných žalovaným 5), a to:

a) 60 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 001958 až 002017, každá o jmenovité hodnotě 15 000 Kč,

b) 7 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 000001 až 000007, každá o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a

c) 9 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 002292 až 002300, každá o jmenovité hodnotě 150 Kč.

výrokem IV. určil, že žalovaný 2) je vlastníkem akcií emitovaných žalovaným 5), a to:

a) 60 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 002018 až 002077, každá o jmenovité hodnotě 15 000 Kč,

b) 7 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 000008 až 000014, každá o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a

c) 9 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 002301 až 002309, každá o jmenovité hodnotě 150 Kč;

výrokem V. určil, že žalovaný 3) je vlastníkem akcií emitovaných žalovaným 5), a to:

1 311 kusů kmenových akcií na jméno s pořadovým číslem 000599 až 001909, každá o jmenovité hodnotě 100 Kč;

výrokem VI. určil, že žalovaný 4) není akcionářem žalovaného 5);

výrokem VII. soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Po provedeném dokazování a s ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení soud prvního stupně dospěl (mimo jiné) k těmto skutkovým závěrům:

- na základě usnesení valné hromady žalovaného 5) /dále též jen „společnost“/ ze dne 14. března 2019 a souvisejícího upsání akcií podle listiny upisovatelů ze dne 9. dubna 2019 došlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti o 8 747 600 Kč z 14 931 750 Kč na 23 679 350 Kč. Zvýšení základního kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 24. dubna 2019;

- na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 3. prosince 2019 a souvisejícího upsání akcií podle smlouvy o upsání akcií ze dne 11. prosince 2019 uzavřené mezi žalobcem a společností došlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti o 31 mil. Kč z 23 679 350 Kč na 54 679 350 Kč. Zvýšení základního kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 18. prosince 2019;

- na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 1. června 2020 došlo ke snížení základního kapitálu společnosti poměrným snížením jmenovité hodnoty všech akcií o celkem 43 743 480 Kč z 54 679 350 Kč na 10 935 870 Kč. Snížení základního kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 1. června 2020;

- na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 17. června 2020 a souvisejícího upsání akcií podle smlouvy o upsání akcií ze dne 17. června 2020 uzavřené mezi společností a žalovaným 4) došlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti o 12 mil. Kč z 10 935 870 Kč na 22 935 870 Kč. Zvýšení bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 17. června 2020;

- listina upisovatelů ze dne 9. dubna 2019 byla uveřejněna v registru smluv na úrovni metadat minimálně bez uvedení hodnoty předmětu plnění. Stejně tomu je v případě upsání akcií z 11. prosince 2019 a 17. června 2020. Jinak byl celý obsah těchto listin v registru smluv uveřejněný.

3. Při právním posouzení věci soud prvního stupně učinil tyto závěry:

- alespoň jednou ze smluvních stran výše uvedených smluv o upsání akcií jsou subjekty dle § 2 odst. 1 zákona č. 40/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), neboť přinejmenším z části nakládají s prostředky z veřejných rozpočtů;

- na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 14. března 2019, 3. prosince 2019 a 17. června 2020 nedošlo k zamýšlenému zvýšení základního kapitálu společnosti. S ohledem na shora uvedený nedostatek při vyplňování metadat do registru smluv platí podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv, že jsou odpovídající smlouvy o upsání akcií zrušeny od počátku. Nedošlo k účinnému upsání daných akcií, a nemohlo tedy dojít ani ke změnám ve výši základního kapitálu společnosti dle § 493 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/;

- nedošlo ani ke snížení základního kapitálu na základě usnesení valné hromady ze dne 1. června 2020;

- na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že jednotlivé změny základního kapitálu společnosti byly zapsány do obchodního rejstříku, když procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku ovládá registrační princip, takže rejstříkovému soudu v rejstříkovém řízení nepřísluší posuzovat platnost usnesení valné hromady společnosti;

- uveřejnění jednotlivých metadat bez ohledu na to, že celé smlouvy byly uloženy v registru smluv, usnadňuje vyhledávání smluv v samotném registru a v takovém případě tedy zjednodušuje a hlavně zefektivňuje kontrolu samotné veřejnosti, která může, bez toho aniž by nahlížela do obsahu jednotlivých smluv, vyhledávat určité smlouvy dle zadaného kritéria. Zákonodárce stanovil takto přísnou podmínku účinnosti smlouvy, a to včetně uveřejnění požadovaných metadat, a zároveň uložil i sankci, která spočívá ve zrušení smlouvy od počátku v případě nesplnění takovéto povinnosti v dodatečné tříměsíční lhůtě (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. ledna 2019, sp. zn. PL ÚS 32/17);

- žalovaný 4) se nestal akcionářem společnosti a akcionářská struktura odpovídá stavu přede dnem konání valné hromady 14. března 2019, takže bylo na místě žalobě vyhovět;

- ve věci úspěšný žalobce, kterému náleží právo na náhradu nákladů řízení dle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, se tohoto práva vzdal. Proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu.

4. Proti výrokům II. až VI. rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný 4) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud v této části rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatel poukazuje na to, že chybějící metadatum „ceny“ úpisu akcií je snadno zjistitelné ze smluv o úpisu akcií, které byly uveřejněny plně v souladu s požadavky zákona o registru smluv. V těchto dokumentech bylo možné strojově vyhledávat, tedy samotný smysl a účel zákona, tj. veřejná kontrola smluv, byl plně zachován.

6. Pokud by smlouvy o úpisu akcií neobstály (tj. byla by dovozena jejich neúčinnost a posléze jejich zrušení), pak by podle odvolatele ani v takovém případě nebyly účinky zvýšení/snížení základního kapitálu společnosti dotčeny. V tomto směru je třeba vyjít z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014, aprobovaného např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 309/2017, a v poměrech nové právní úpravy z § 465 z. o. k. Po zápisu změny základního kapitálu do obchodního rejstříku se plně uplatní zásada zachování výše základního kapitálu. Výjimkou je pouze vyslovení neplatnosti odpovídajícího usnesení valné hromady o změně základního kapitálu společnosti, k tomu ovšem v daném případě nedošlo.

7. Soudem prvního stupně aplikovaný § 493 z. o. k. na projednávanou věc nedopadá. Podle odvolatele je smyslem tohoto ustanovení jednoduché a rychlé odklizení těch usnesení valné hromady, u nichž nebyl základní kapitál upsán a/nebo splacen v dostatečném rozsahu potřebném ke zvýšení základního kapitálu. Pokud by toto ustanovení neexistovalo, musela by společnost dané usnesení valné hromady složitým způsobem revokovat. V řešených případech zvýšení základního kapitálu byly akcie upsány v dostatečném rozsahu, tj. byla projevena vůle upisovatelů akcie společnosti upsat a stát se jejími akcionáři. Ve všech případech byly rovněž splaceny emisní kursy (a to dokonce ještě před zápisem nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku).

8. Podle odvolatele je závěr, že jedno jediné chybějící metadatum (nadto snadno zjistitelné z uveřejněných smluv o úpisu) je důvodem pro zrušení a neexistenci čtyř zvýšení/snížení základního kapitálu společnosti a návazně i důvodem pro zásadní nejistotu ohledně korporátního nastavení, akcionářské struktury a ekonomické stability společnosti, zcela absurdní a neudržitelný. Žalobu je třeba jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

9. Žalobce a žalovaný 5) navrhli, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, odvolávajíc se výslovně na argumentaci v něm uvedenou.

10. Ostatní účastníci řízení se k odvolání nevyjádřili.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12. K tomu je třeba vysvětlit, že byť odvolání podává žalovaný 4), jehož vlastnictví akcií je řešeno výrokem VI. napadeného rozsudku, přezkumu jsou otevřeny všechny odvoláním napadené výroky II. až VII., neboť z hlediska hmotného práva musí nominální hodnota akcií vlastněných jednotlivými akcionáři odpovídat výši základního kapitálu společnosti, jak vyplývá z § 243 z. o. k. Proto nelze v poměrech projednávané věci řešit vlastnictví akcií žalovaným 4) izolovaně a v případě závěru, že je akcionářem, současně ponechat beze změny výroky II. až V. rozsudku. Takový výsledek by byl v rozporu se zmíněnou právní úpravou.

13. Skutkové závěry soudu prvního stupně poskytují dostatečný podklad pro přezkum odvoláním napadeného rozsudku. Konečně, odvolatel ani nikdo z ostatních účastníků v tomto směru proti závěrům soudu prvního stupně nebrojí. Sporné je právní posouzení věci.

14. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že žalobce je jako akcionář žalovaného 5), mající shora popsané pochybnosti o výši svého akciového podílu, aktivně legitimován k podání dané žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. Ani o této otázce nebylo mezi účastníky řízení sporu.

15. Soud prvního stupně správně dovodil porušení zákona o registru smluv při zveřejňování smluv o úpisu akcií v letech 2019 a 2020. Porušení spočívá v neuvedení hodnoty upsaných akcií v registru na úrovni metadat. Došlo tak ke zrušení těchto smluv od počátku ze zákona, jak vyplývá z § 7 odst. 1 zákona o registru smluv. V tom je zákon o registru smluv zcela jednoznačný. Odvolací soud v tomto směru pro stručnost v plném rozsahu odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně, s níž se ztotožňuje, včetně jím aplikované právní úpravy a příhodného odkazu na výklad obsažený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/17, dostupném na www.usoud.cz.

16. Soud prvního stupně ovšem pominul, že na věc dopadá § 464 odst. 1 a § 465 z. o. k. Ustanovení § 465 odst. 1 z. o. k. soud prvního stupně sice v odůvodnění rozsudku cituje, ale poté se s ním žádným způsobem nevypořádává.

17. Podle § 464 odst. 1 z. o. k. účinky zvýšení základního kapitálu nastávají okamžikem zápisu nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, ledaže základní kapitál zvyšuje společnost, jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, nebo jejichž vydání je poslední podmínkou pro jejich přijetí na evropský regulovaný trh.

18. Podle § 465 odst. 1 z. o. k. je-li zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku, upisovatel splní své povinnosti, i kdyby usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu nebo upsání akcií bylo neplatné nebo neúčinné. To neplatí, vysloví-li neplatnost usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu soud.

19. V poměrech projednávané věci byla všechna řešená zvýšení základního kapitálu zapsána do obchodního rejstříku. Tím okamžikem nastaly účinky zvýšení základního kapitálu, jak vyplývá ze shora citovaného § 464 z. o. k. V řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by byly podány návrhy na vyslovení neplatnosti odpovídajících usnesení valné hromady společnosti. Pak i přes výše popsané nedostatky v úpisu akcií vedoucí k aplikaci § 7 odst. 1 zákona o registru smluv, a tedy k dovození sankce zrušení smluv o upsání akcií od samého počátku, je třeba vyjít z výše citovaného § 465 odst. 1 z. o. k. Takže ke zvýšení základního kapitálu došlo i tak. Zákonná úprava tímto jednoznačně preferuje stabilitu a garanční funkci základního kapitálu ve vztahu k věřitelům. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud v poměrech předchozí právní úpravy v odvolatelem zmíněném usnesení ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014, dostupném na www.nsoud.cz. V něm ve vztahu k obsahově identické úpravě v § 202 odst. 5 a § 204 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Je-li nová výše základního kapitálu akciové společnosti zapsána do obchodního rejstříku a nevysloví-li soud neplatnost usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu, nelze následně dovozovat, že ke zvýšení základního kapitálu nedošlo, a to bez ohledu na případné vady upsání akcií.“ Tento závěr se obdobně uplatní i v poměrech výše zmíněné aktuální právní úpravy a odvolací soud nemá důvod se od něj odchýlit. V důsledku to znamená, že žalovaný 4) je akcionářem společnosti a akcionářská struktura odpovídá stavu po zvýšení základního kapitálu na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 17. června 2020.

20. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

21. Žalobce nebyl v řízení úspěšný. Avšak aplikaci zásady úspěchu ve věci při rozhodování o nákladech řízení, jak vyplývá z § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., brání skutečnost, že se žalovaní 4) a 5) práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali. Ostatním žalovaným v řízení podle obsahu spisu žádné relevantní náklady nevznikly. Takže odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků.