o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2022, č. j. 72 ECm 3/2021-37, ve znění opravného usnesení ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 72 ECm 3/2021-44,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 6. března 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 30 798 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- žalovaná (v rozhodné době s obchodní firmou [právnická osoba].) od žalobce nabyla 100% podíl ve společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy o převodu podílu ze dne 11. října 2018 (dále jen „smlouva o převodu podílu“). Kupní cena byla sjednána částkou 25 000 000 Kč, přičemž (mj.) způsob a podmínky úhrady kupní ceny byly upraveny rámcovou smlouvou o převodu podílu uzavřenou téhož dne;

- dle článku 3. 5. rámcové smlouvy část kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč byla splatná do 15 dnů ode dne účinnosti převodu podílu ve společnosti a zbývající část kupní ceny se žalovaná zavázala zaplatit v pravidelných splátkách ve výši 50 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje lednem roku 2019;

- k úhradě splátky za měsíc březen 2021 nedošlo;

- dne 27. září 2020 žalobce z účtu žalované na svůj účet převedl částku 2 700 000 Kč. Žalovaná uvedenou platbu označila jako plnění bez právního důvodu a bez rozhodnutí valné hromady; žalobce k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala (dne 1. srpna 2021). Podáním ze dne 29. září 2021 (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu), doručeným soudu prvního stupně dne 30. září 2021 (žalobci dle obsahu spisu dne 25. listopadu 2021 – pozn. odvolacího soudu), provedla oproti žalobou uplatněné pohledávce ve výši 50 000 Kč zápočet části své pohledávky z důvodu bezdůvodného obohacení;

- ostatní navržené důkazy soud prvního stupně pro nadbytečnost neprovedl; zjištěný skutkový stav pro posouzení žalobního návrhu považoval za dostatečný; neshledal účelným ani hospodárným dále prokazovat, zda a proč by se mělo jednat ze strany žalobce o bezdůvodné obohacení, co do částky 2 700 000 Kč.

3. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně s odkazem na § 1982 a § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dospěl k těmto právním závěrům:

- mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o převodu podílu. Část kupní ceny (24 000 000 Kč) má být hrazena ve splátkách po 50 000 Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž k zaplacení splátky kupní ceny za měsíc březen 2021 ze strany žalované ani přes výzvu žalobce nedošlo. Nárok žalobce je oprávněný;

- námitku započtení ze strany žalované soud prvního stupně neshledal relevantní. Jednání žalované spočívající v započtení pohledávky (tak jak bylo učiněno) nelze považovat za platné, neboť pohledávka nebyla způsobilá k započtení, když ji nelze považovat za jistou a určitou [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 37/2021“)]. Dovodil, že: i) tvrzená pohledávka žalované za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 2 700 000 Kč je pohledávkou spornou, proti jejímu vzniku žalobce rozsáhle argumentuje (dále též „pohledávka“ nebo „platba“). Započtení tak namísto jednoznačného zániku obou pohledávek vede k dalšímu sporu o existenci a výši pohledávky užité k započtení, jakož i proto, že míra nejistoty pohledávky uplatněné k započtení žalovanou je podstatně vyšší, než je tomu v případě pohledávky žalobce; ii) pohledávku započítávanou oproti nároku žalobce, který je předmětem tohoto řízení, nelze považovat za pohledávku vzniklou z téhož právního vztahu (tj. z uzavřených smluv o převodu podílu), neboť případný nárok žalované na zaplacení částky 2 700 000 Kč by případně odpovídal škodě způsobené žalobcem z důvodu porušení péče řádného hospodáře jakožto statutárního orgánu žalované společnosti. Právní úpravu bezdůvodného obohacení (kterou argumentuje žalovaná) by bylo na místě aplikovat až v situaci, nebyly-li by splněny předpoklady odpovědnosti za škodu; iii) nebylo by v souladu se zásadou hospodárnosti existenci pohledávky (zda k započtení byla žalovanou užita jistá a určitá pohledávka) v daném řízení prokazovat.

4. Proto soud prvního stupně podané žalobě vyhověl.

5. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

6. Ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 30 798 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku za podanou žalobu ve výši 2 000 Kč, v odměně za právní zastoupení v rozsahu 6 (správně 7 – jak se podává z obsahu spisu, jakož i specifikace jednotlivých úkonů uvedených soudem prvního stupně v odst. 31. rozsudku - pozn. odvolacího soudu) úkonů právní služby [příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), vyjádření k odporu, podání ze dne 11. července 2022, účast na jednání dne 14. června 2022 a 21. října 2022] po 3 100 Kč, včetně 7 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH ve výši 4 998 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

8. Odvolatelka shrnuje, že žalobce má za žalovanou pohledávku na úhradu kupní ceny podílu ve společnosti [právnická osoba]., tato skutečnost byla učiněna účastníky nespornou. Sporným je, zda byla žalobci splátka za březen 2021 zaplacena, když žalovaná dle § 98 o. s. ř. uplatnila jako svou procesní obranu skutečnost, že žalobce získal od žalované peněžité plnění, které je započitatelné na uvedenou pohledávku. Realizace platby z účtu žalované ve prospěch žalobce je nesporná, dle žalobce byla toto pohledávka započtena na jinou splátku kupní ceny. Dle žalované existuje přímá souvislost mezi platbou a žalovanou pohledávkou.

9. Skutečnost, zda platba je či není mimořádnou splátkou kupní ceny za podíl ve společnosti [pro vyplacení mimořádných splátek kupní ceny mimo sjednaný splátkový kalendář byly sjednány podmínky, kdy základní podmínkou je písemný souhlas všech společníků žalované (tj. žalobce a P. Prokši)], je zásadně jedinou spornou skutečností mezi účastníky řízení, tj. spornou je otázka existence právního titulu pro realizaci platby. Vyřešení této sporné otázky je hlavním účelem nadepsaného řízení. V průběhu odvolacího řízení odvolatelka doplnila, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení (ve výši 2 700 000 Kč) byla již podána, řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 199/2023, dosud nebyl zaplacen soudní poplatek za podanou žalobu.

10. Právní názor soudu prvního stupně, jakož i použití jím uvedeného judikátu je nejen nesprávné, ale naprosto v rozporu s jejich obsahem a významem. Závěr, že by dokazování existence pohledávky na vrácení platby bylo nehospodárné a náročné, nemůže obstát. Ne/existenci této pohledávky je možné určit za použití důkazů, které již byly provedeny, když jediné, co měl soud prvního stupně posoudit, bylo, zda je možné, aby platba mohla být započtena na mimořádnou splátku žalované pohledávky bez splnění podmínek stanovených v článku 3.6.1 rámcové smlouvy. Platba nemůže představovat mimořádnou splátku žalované pohledávky (zejména pro absenci vůle dlužníka), šlo o zneužití dispozičního práva k účtu žalované žalobcem, který je jednatelem žalované společnosti.

11. Odvolatelka dále poukazuje na procesní vady postupu soudu prvního stupně. Za zásadní vadu považuje, že při jednání 21. října 2022, po velmi krátkém jednání a bez předchozího poučení o změně názoru soudu, byl vydán odvoláním napadený rozsudek, čímž došlo k porušení § 6 o. s. ř. (nepředvídatelnost soudního rozhodnutí). Rovněž nebyl respektován princip rovného postavení účastníků řízení.

12. Své námitky odvolatelka podrobně rozvádí.

13. Žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

14. Dle žalobce odvolatelka dezinterpretuje úvahy soudu prvního stupně. Posouzení charakteru platby nebylo jedinou spornou otázkou mezi účastníky řízení. V daném řízení však nešlo o interpretaci této platby, nýbrž o to, jaké právní důsledky případně mohly nastat poté (resp. nastaly či nenastaly) s ohledem na další jednání účastníků. Pokud jde o pohledávku, šlo o předem dohodnuté mimořádné plnění na úhradu kupní ceny v souladu s připravovaným projektem rozdělení žalované, který byl sjednán a připraven oběma společníky a zároveň jednateli žalované, tj. žalobcem a P. Prokšou. Tudíž se nejednalo o plnění bez právního důvodu.

15. Dle přesvědčení žalobce soud prvního stupně správně jako mezi účastníky řízení de facto nesporné vyhodnotil, že na základě smlouvy o prodeji podílu vznikl a existuje nárok žalobce na úhradu splátky kupní ceny za měsíc březen 2021, že žalovaná tuto splátku nezaplatila, což ani nezpochybňovala. Samotný základ předmětu řízení tak považuje žalobce za nesporný. Žalovaná požadovala vrácení platby, neboť ji považuje za plnění bez právního důvodu, tedy předmět bezdůvodného obohacení na straně žalobce. Procesní obrana žalované stojí na tom, že proti pohledávce žalobce započetla svoji pohledávku z titulu tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, čímž mělo dojít k zániku žalované pohledávky. Tato tvrzená právní skutečnost není mezi účastníky nesporná a jednoznačná; žalobce v řízení před soudem prvního stupně sporoval (a nadále zpochybňuje) samotnou existenci případné pohledávky způsobilé k započtení, jakož i splnění zákonných podmínek pro provedení zápočtu, i to, zda ze strany žalované vůbec došlo k formálně řádnému právnímu jednání, které teoreticky mohlo mít za důsledek provedení jednostranného zápočtu pohledávek, a tedy zánik nároku žalobce. Charakter platby není tak jednoznačný, jak prezentuje žalovaná. Nadto, je-li vedeno jiné sporné řízení o existenci k zápočtu uplatněné pohledávky, je neadekvátní se touto pohledávkou zabývat v předmětném řízení (posuzovat ji jako otázkou předběžnou).

16. Dodává, že odvolatelce nebylo odepřeno právo uplatňovat vůči žalobci jakoukoliv její případnou pohledávku či nárok. Postup soudu prvního stupně vůči žalované nelze považovat za diskriminační, oběma účastníkům byla dána možnost se k věci (opakovaně) vyjádřit, dostalo se jim poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Žalobce vyvrací, že by jednání dne 21. října 2022 bylo velmi krátké. Po zahájení jednání dostali účastníci prostor k vyjádření, poté bylo jednání přerušeno za „účelem porady senátu“, poté soud prvního stupně předstřel svůj předběžný právní názor, dal jim znovu možnost k vyjádření a až poté přistoupil k vyhlášení rozsudku.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

18. Předně odvolací soud uvádí, že námitky odvolatelky o porušení § 6 o. s. ř. (zejména nepředvídatelnost soudního rozhodnutí) a porušení principu rovného postavení stran, neobstojí. Jak se podává z obsahu spisu, první ústní jednání se konalo dne 14. června 2022, účastníkům bylo dáno poučení dle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení. Rovněž soud poučil žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzval jej k doplnění tvrzení, kdy společníci žalované schválili mimořádnou splátku kupní ceny podílu dle článku 3.6.1 rámcové smlouvy, že k platbě, kterou žalobce vybral z účtu žalované, měl právní důvod, aby k tomu označil důkazy. Na výzvu soudu prvního stupně žalobce reagoval (podání ze dne 11. července 2022). Další ústní jednání proběhlo 21. října 2022. Odvolatelce nelze přisvědčit, že předmětné jednání bylo „velmi krátké“ a že soud prvního stupně bez předchozího poučení o změně názoru vydal odvoláním napadený rozsudek. Z obsahu protokolu o jednání ze dne 21. října 2022 vyplývá, že jednání bylo zahájeno v 9.00 hodin, kdy soud prvního stupně pokračoval v provádění dokazování, účastníkům byl dán prostor k vyjádření se k dané situaci, kdy mj. žalobce dodal, že je připraven prokazovat, proč mu „svědčí titul ve výši 2 700 000 Kč“. Jednání bylo přerušeno do 9.40 hodin., kdy posléze soud prvního stupně účastníkům řízení předstřel právní názor týkající se uplatněné procesní obrany s tím, že případné započtení pohledávky učiněné ze strany žalované by posuzoval jako škodu, která by případně mohla vzniknout žalované společnosti jednáním žalobce. Žalovaná sdělila, že připravena předložit důkazní návrhy o neoprávněnosti výběru ve výši 2 700 000 Kč žalobcem, který se tímto na úkor žalované bezdůvodně obohatil. Jedná se o bezdůvodné obohacení jednáním žalobce v žalované společnosti. Lhůta žalovanou požadovaná k doplnění tvrzení a předložení důkazů poskytnuta nebyla. Účastníci byli poučení dle § 119a o. s. ř., byl jim dán prostor k přednesu závěrečných návrhů a po přerušení jednání na dobu 10 minut byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek. Jednání v dané věci bylo skončeno v 11. 00 hodin.

19. Nelze tudíž mít za to, že by soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 6 o. s. ř., či že by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Odvolatelka nebyla zkrácena na svých právech, nebyla jí nikterak odňata možnost jednat před soudem. Její námitky lze spíše kvalifikovat jako nesouhlas s postupem soudu v dané věci, s posouzením věci po stránce skutkové i právní; tyto své výhrady promítla do podaného odvolání.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

23. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, je dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud proto vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování, s těmito se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

24. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že nárok žalobce na zaplacení dlužné splátky kupní ceny 50 000 Kč za březen 2021 s příslušenstvím je důvodný. Naopak námitku započtení za daných okolností za důvodnou považovat nelze. V projednávané věci se žalobce žalobou domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím jako splátky kupní ceny, kterou žalovaná řádně a včas (15. března 2021) za převod podílu ve společnosti v měsíci březnu 2021 nezaplatila. Podáním ze dne 29. září 2021 (doručeným soudu prvního stupně 30. září 2021 a žalobci 25. listopadu 2021) v rámci procesní obrany dle § 98 o. s. ř. započetla žalovaná jednostranně svou pohledávku v rozsahu 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobce proti pohledávce žalobce, která měla vzniknout v důsledku jednání žalobce, který dne 27. září 2020 zaslal z účtu žalované na svůj účet částku 2 700 000 Kč bez právního důvodu a splnění podmínek pro výplatu mimořádné splátky na kupní cenu. Žalobce je společníkem (podíl 50 %) a jednatelem žalované; druhým společníkem a jednatelem je P. Prokša.

25. Započtení představuje jeden ze způsobů zániku závazků, k němuž může dojít i jednostranným právním jednáním, zde žalované vůči žalobci. Nutno však v této souvislosti zdůraznit, že aktivní (k započtení použitá) pohledávka však nesmí být nejistá nebo neurčitá (§ 1987 odst. 2 o. z.). Odvolací soud se s posouzením otázky učiněného soudem prvního stupně, zda je pohledávka žalované na vydání bezdůvodného obohacení nejistá či neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., z níže uvedených důvodů ztotožňuje.

26. K výkladu § 1987 odst. 2 o. z. se vyjádřil Nejvyšší soud v R 37/2021 (na něž soud prvního stupně přiléhavě odkázal), v němž rozvedl závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Především dovodil, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně Nejvyšší soud poukázal na to, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka „neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka „nejistá nebo neurčitá“ ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za ilikvidní. Tyto závěry jsou bez výhrad reflektovány i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu - například usnesení ze dne 27. října 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020, usnesení ze dne 25. ledna 2021, sp. zn. 23 Cdo 3908/2020, usnesení ze dne 7. dubna 2021, sp. zn. 32 Cdo 384/2021, rozsudek ze dne 15. prosince 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020, či usnesení ze dne 29. března 2022, sp. zn. 23 Cdo 639/2022. Jinak řečeno jednostranně nelze započíst pohledávky nejisté nebo neurčité, jelikož započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů. Nejistou či neurčitou je zpravidla pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky určené k započtení.

27. Dle odvolacího soudu se od citované rozhodovací praxe dovolacího soudu soud prvního stupně neodchýlil, pakliže shledal pohledávku uplatněnou žalovanou k započtení jako nejistou v situaci, kdy je nesporný závazek žalované část kupní ceny (24 000 000 Kč) hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 50 000 Kč (k 15. dni každého příslušného měsíce) a existence pasivní pohledávky žalobce uplatněná v řízení byla prokázána, když žalovaná měsíční splátku za březen 2021 v den její splatnosti nezaplatila, a naopak, kdy není postaveno najisto, zda k žalovanou tvrzenému bezdůvodnému obohacení způsobenému žalobcem v žalované společnosti výběrem částky 2 700 000 Kč (resp. dle úvahy soudu prvního stupně k případnému vzniku škody způsobené statutárním orgánem porušením péče řádného hospodáře, když žalobce je společníkem a zároveň jednatelem žalované) skutečně došlo. Žalované byl v době, kdy učinila kompenzační úkon (podáním ze dne 29. září 2021, kdy dle § 98 o. s. ř. uplatnila jako svou procesní obranu skutečnost, že žalobce získal od žalované peněžité plnění, které je započitatelné na uvedenou pohledávku), znám odlišný postoj žalobce ve vztahu k započítávané (aktivní) pohledávce, když žalovaná požadovala na žalobci vrácení částky 2 700 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (předžalobní výzva ze dne 18. srpna 2021, negativní stanovisko žalobce ze dne 7. září 2021). Realizace platby z účtu žalované ve prospěch žalobce sama o sobě nesporná nebyla (a není), je však nadále sporný důvod uskutečnění uvedeného plnění. Bylo by třeba se zaměřit na prokázání existence právního titulu, který by ospravedlňoval žalobce si peněžní prostředky ponechat. V poměrech projednávané věci není jisté, zda šlo o plnění bez právního důvodu, či nikoliv. Vyřešení této otázky samo osobě z logiky věci přináší nikoliv jednoduché dokazování, zejména při odlišných postojích účastníků řízení k této problematice. S ohledem na okolnosti nadepsané věci je zřejmé, že míra nejistoty ohledně aktivně započítávané pohledávky byla zjevně vyšší, než tomu bylo v případě pohledávky žalobce. Zkoumání existence započítávané pohledávky nesmí nepřiměřeně prodlužovat řízení o pohledávce uplatněné žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či rozsudek ze dne 1. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). K tomu nutno dodat, že žalovaná již tuto svou pohledávku samostatně uplatnila v jiném řízení. Nebylo by (a není) ani hospodárné nastolenou otázku řešit v daném řízení jako otázku předběžnou, když podstata sporu o existenci či příp. výši aktivní pohledávky bude řešena v řízení, v němž se žalovaná (v postavení žalobkyně) domáhá vydání bezdůvodného obohacení (tj. částky 2 700 000 Kč) na žalobci (tam v postavení žalovaného).

28. Odvolatelce se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v té části, kdy byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, neboť žalovaná splátku kupní ceny za měsíc březen 2021 nezaplatila. Splátka byla splatná dne 15. března 2021, s její úhradou se žalovaná dostala do prodlení 16. března 2021, žalobci proto vzniklo právo na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z dlužné částky od uvedeného data (jak žalobce v žalobě požadoval), nikoliv od 6. března 2021, jak rozhodl soud prvního stupně. Proto byl výrok I. v části týkající se požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení změněn a byla upravena doba, od kdy je žalovaná v prodlení (a je povinna platit zákonný úrok z prodlení), a to od 16. března 2021 do zaplacení, tak jak žalobcem požadováno.

29. Rozsudek soudu prvního stupně byl de facto materiálně potvrzen, byl opraven pouze soudem prvního stupně chybně uvedený počátek doby prodlení (v souladu s požadavkem v žalobě uplatněným, který soud prvního stupně, jak se podává z odůvodnění rozhodnutí, akceptoval). Proto odvolací soud potvrdil i závislý výrok o náhradě nákladů řízení, který má oporu ve spise.

30. O náhradě nákladů odvolací řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů.

31. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 8 228 Kč a sestává se z odměny za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání a účast při ústním jednání u odvolacího soudu dne 20. listopadu 2023), včetně 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 428 Kč.