o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 15. února 2013, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019-202, 14 Cmo 72/2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2020, č. j. 72 Cm 147/2013-236

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil dovolací řízení.

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17. května 2013 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 15. února 2013. Usnesením ze dne 17. října 2018, č. j. 72 Cm 147/2013-171, byl podaný návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 15. února 2013 odmítnut. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 28. prosince 2018, č. j. 72 Cm 147/2013-190, zastavil dovolací řízení (dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. března 2018, č. j. 14 Cmo 72/2018-167 – pozn. odvolacího soudu). K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací obě uvedená rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/2019-202, potvrdil.

3. Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dne 17. června 2019 dovolání. Soud prvního stupně navrhovatele usnesením ze dne 8. dubna 2020, č. j. 72 Cm 147/2013-232, vyzval k odstranění vad dovolání (vyzval jej, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání) s poučením o možnosti zastavení dovolacího řízení, neučiní-li tak. Vytýkané vady dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/2019-202, navrhovatel neodstranil. V reakci na tuto výzvu však opakovaně podáním ze dne 20. června 2020 žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení vážící se k výše uvedenému usnesení odvolacího soudu, aniž by však tuto další žádost adekvátně odůvodnil. Soud prvního stupně zdůraznil, že o stejném návrhu bylo nejprve pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 18. května 2017, č. j. 72 Cm 147/2013-128 (právní moc nastala dne 14. září 2017). Následující řízení o návrhu na osvobození od soudního poplatku bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2017, č. j. 72 Cm 147/2013-150, s odkazem na § 103, § 159a odst. odst. 4 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno, neboť navrhovatel neuvedl žádné nové skutečnosti zakládající oprávněnost jeho požadavku na osvobození od soudních poplatků (právní moc nastala dne 17. srpna 2018). Soud prvního stupně proto tuto žádost vyhodnotil jako exemplární zneužívání procesních předpisů ze strany navrhovatele, když o této otázce již bylo pravomocně rozhodnuto.

4. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně dovolací řízení s odkazem na § 241 odst. 2 o. s. ř. zastavil z důvodu nedostatku podmínky dovolacího řízení, spočívající v absenci povinného zastoupení navrhovatele.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně „zrušil a věc přikázal k dalšímu řízení jiným soudům I. i II. stupně“.

6. Odvolatel namítá, že soudkyně soudu prvního stupně, která napadené usnesení vydala, nebyla oprávněna o zastavení dovolacího řízení rozhodovat; opakovaně vznesl námitku podjatosti rozhodující soudkyně [tituly před jménem], jakož i všech soudců Městského soudu v Praze a soudců Vrchního soudu (aniž by tuto blíže konkretizoval). Dle odvolatele, se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, a proto je důvodná delegace nutná dle § 12 odst. 1 o. s. ř.

7. Odvolatel dodává, že objektivně došlo opakovaně a zcela vědomě k závažným vadám, neboť kromě výše uvedeného je prokazatelné, že předmětné dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/20109-202, bylo podáno včas, což muselo být soudu prvního stupně známo. Odvolatel znovu (jako ve všech přechozích odvolacích řízeních) argumentuje tím, že na jeho straně přetrvává překážka trvalejší povahy, která mu v řádném výkonu jeho práv a povinností v tomto řízení objektivně bránila a brání. Podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů jsou tak splněny. Dodává, že na jeho straně v mezidobí došlo ke změně poměrů, kterou však nikterak blíže nespecifikuje ani dokládá.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

9. Podle § 241 o. s. ř.:

(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. 57)

(2) Odstavec 1 neplatí,

a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,

b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

(3) Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

(4) Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

10. Podle § 241b odst. 1 o. s. ř.:

(1) Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.

(2) Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.

(3) Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.

11. Odvolací soud předně opakuje, že výše uvedená argumentace odvolatele se v různých obměnách line celým tímto řízením, jakož i dalšími řízeními, jež navrhovatel vyvolal. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že navrhovatel obecně na výzvy soudu nereaguje, svá podání řádně nedoplňuje, nekonkretizuje svá skutková tvrzení, ani svá tvrzení nedokládá. Pokud navrhovatel na výzvy soudu reaguje, jde vždy o obecná a vágní podání, používá stále stejné fráze, aniž by se vyjádřil k podstatě daného problému a odstranil konkrétně vytýkané vady a uvedl požadované skutečnosti, jeho tvrzení jsou tak neúplná, neurčitá, nepodložená potřebnými důkazy. Totéž platí i o jeho četných návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř. navrhovateli nebyly soudy obou stupňů shledány, stejně tak pro postup podle § 30 o. s. ř. Odvolatel tak zcela pomíjí, že již pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. května 2017, č. j. 72 Cm 147/2013-128, mu nebylo osvobození od soudního poplatku přiznáno (právní moc nastala dne 14. září 2017). Tímto usnesením je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde totiž o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.).

12. Odvolací soud přesto, shodně jako v předchozích odvolacích řízeních, na základě obsahu spisu rekapituluje, že:

- navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) ze dne 15. února 2013;

- v průběhu řízení společnost změnila právní formu na společnost s ručením omezeným a následně pak společnost zanikla převodem jmění na jediného společníka [Jméno navrhovatele B]. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 5. dubna 2017, č. j. 72 Cm 147/2013-127, rozhodl za použití § 107 odst. 3 o. s. ř. o vstupu procesního nástupce společnosti (společnost [Jméno navrhovatele B].) do řízení;

- soud prvního stupně nepovažoval podaný návrh za projednatelný, a proto navrhovatele usnesením ze dne 1. srpna 2018, č. j. 72 Cm 147/2013-170, vyzval k odstranění vad podání a jeho doplnění (v usnesení řádně specifikovaných). Navrhovateli bylo současně dáno poučení o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě podání doplněno, a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, bude odmítnuto,

- na výzvu soudu prvního stupně navrhovatel nijak nereagoval. Soud prvního stupně proto podaný návrh usnesením ze dne 17. října 20118, č. j. 72 cm 147/2013-171, odmítl. K odvolání navrhovatele bylo usnesení soudu prvního stupně odvolacím soudem usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/2019-202, potvrzeno (předmětný návrh nebyl doplněn ani v rámci odvolacího řízení);

- soud prvního stupně proto usnesením ze dne 4. července 2019, č. j. 72 Cm 147/2013-211, s odkazem na § 241b odst. 1 a § 208 o. s. ř. dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/2019-202, odmítl pro jeho opožděnost. K odvolání navrhovatele odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 10. září 2019, č. j. 14 Cmo 270/2019-22, změnil tak že se dovolání navrhovatele neodmítá;

- v návaznosti na výše uvedené soud prvního stupně následně navrhovatele usnesením ze dne 8. dubna 2020, č. j. 72 Cm 147/2013-232, vyzval, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/2019-202, s poučením o možnosti zastavení dovolacího řízení, neučiní-li tak. V reakci na tuto výzvu navrhovatel pouze opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by tuto žádost adekvátním způsobem odůvodnil;

- ve lhůtě poskytnuté soudem prvního stupně (a ani v průběhu odvolacího řízení) nebyla vytýkaná vada dovolání odstraněna, a proto soud prvního stupně následně vydal odvoláním napadené usnesení.

13. Soud prvního stupně postupoval správně, jestliže navrhovatele vyzval, aby si ve stanovené lhůtě (60 dnů) pro dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a poučil jej, že v opačném případě bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla navrhovateli doručena dne 21. dubna 2020. Ve lhůtě poskytnuté soudem prvního stupně nebyla vytýkaná vada dovolání odstraněna. V reakci na tuto výzvu navrhovatel však opětovně žádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů (podání ze dne 20. června 2020), aniž by však uvedl zcela konkrétní důvody pro postup soudu dle § 138 o. s. ř. a § 30 o. s. ř. Jeho návrh obsahuje identická tvrzení jako veškerá jeho předchozí podání k této otázce; žádné nové skutečnosti týkající se případné změny jeho poměrů se z něj nepodávají, rovněž neplynou ani z podaného odvolání.

14. Odvolací soud si je vědom toho, že soud prvního stupně nerozhodl o dalším návrhu navrhovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů. Je ovšem třeba zdůraznit, že navrhovatel, jak se podává z obsahu spisu, opakovaně (se stále stejnou argumentací) žádá o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Jeho žádosti však nejsou řádně odůvodněny; navrhovatel neuvádí (natož dokládá) žádné nové skutečnosti týkající se jeho poměrů. Odvolací soud v projednávané věci nemá žádné pochybnosti o tom, že navrhovateli byl vždy poskytnut dostatečný prostor k odstranění vytýkaných nedostatků a k reakci na výzvy soudu. Navrhovatel však na tyto reaguje velmi obecně, jeho podání jsou vágní, jsou neurčitá, těžko srozumitelná, až za hranicí jejich projednatelnosti, jeho fráze se neustále opakují, jakož i jeho požadavky a odvolací návrhy, včetně námitek podjatosti a návrhů na delegaci nutnou.

15. Opakované řádně nezdůvodněné žádosti na přiznání osvobození od soudních poplatků, jakož i návrhy na ustanovení zástupce z řad advokátů, shodně i námitky podjatosti odvolací soud považuje za zneužití procesních práv navrhovatele, které ve shodě s ustanovením § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s ustanovením § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 32 Nd 216/2017 či usnesení ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016,veřejnosti dostupná na www. justice.cz).

16. Odvolateli nelze přisvědčit, že ve věci nerozhodoval zákonný soudce. Zřejmě má na mysli, že o zastavení dovolacího řízení mělo být rozhodnuto Nejvyšším soudem jako soudem dovolacím. Jak již odvolací soud vysvětlil ve svém usnesení ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 86/2019, 14 Cmo 72/2019-202, odvolatel zřejmě nezaregistroval novelu shora citovaného ustanovení § 241b o. s. ř. Změnu citovaného ustanovení s účinností od 30. září 2017 přinesl zákon č. 296/2017 Sb., kterým byl mj. změněn občanský soudní řád. Toto ustanovení se dle čl. II přechodných ustanovení dopadá i na danou věc, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. března 2018, tj. po účinnosti uvedeného zákona. Postup soudu prvního stupně (zastavení dovolacího řízení pro absenci právního zastoupení) byl tudíž správný.

17. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správná podle § 219 o. s. ř.) potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť odvolatel nebyl v odvolacím řízení úspěšný a z obsahu spisu je zřejmé, že společnosti žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

19. Pro úplnost odvolací soud dodává, že odvolatel mimo jiné vznesl opakovaně námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze, jmenovitě věc projednávající a rozhodující soudkyně [Anonymizováno], soudců Vrchního soudu v Praze, a opětovně navrhoval delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Tyto odvolací námitky jsou však zcela nekonkrétní a neurčité, a proto se jimi odvolací soud blíže nezabýval.