o zrušení zápisu o výmazu společnosti Vedet s. r. o. v likvidaci z obchodního rejstříku a obnovení její likvidace, k odvolání 2. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, č. j. 72 Cm 198/2021-99,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení o návrhu navrhovatelky b) [výrok I.], nepřipustil změnu návrhu podle podání navrhovatelky c) ze dne 3. 11. 2023 [výrok II.], rozhodl o zrušení zápisu výmazu společnosti [Jméno advokáta D] /dále též jen „společnost“/ z obchodního rejstříku [výrok III.], rozhodl o obnově likvidace společnosti [výrok IV.], likvidátorem společnosti jmenoval účastníka 2) [výrok V.], účastníkům 1) a 2) uložil povinnost nahradit navrhovatelce a) na náhradě nákladů řízení 10 228 Kč [výrok VI. na první straně usnesení], navrhovatelce b) uložil povinnost zaplatit 2. účastníkovi na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč [výrok VII. (mylně označený též VI.)], účastníkům 1) a 2) uložil povinnost nahradit navrhovatelce c) na náhradě nákladů řízení 10 228 Kč [výrok VIII.].

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 2. 3. 2021;

- po jejím výmazu byl zjištěn dosud neznámý majetek, a to směnka vlastní bez protestu na 500 000 Kč vystavená dne 28. 2. 2018 navrhovatelkou a), splatná 31. 12. 2020, jak se podává z její kopie /dále jen „směnka“/;

- společnost má směnečnou pohledávku zanesenou ve svém účetnictví, a to v podrozvrhové evidenci;

- námitka 2. účastníka o nepředložení originálu směnky neobstojí. Originálem by disponovala společnost, „která směnku vystavila“ a nikoliv navrhovatelka a), která je ze směnky povinna plnit;

- neobstojí ani námitka 2. účastníka, že navrhovatelka a) mohla plnit do úschovy, neboť navrhovatelce a) byl subjekt i důvod plnění znám;

- námitka 2. účastníka, že mu o směnce nebylo nic známo, také neobstojí. Směnku za společnost podepsal druhý jednatel [jméno FO], když každý z jednatelů byl oprávněn za společnost jednat samostatně;

- navrhovatelka a) je připravena na směnečnou pohledávku plnit a směnečnou sumu je třeba v likvidaci vypořádat;

- aktivní legitimace navrhovatelky a) je dána a jsou splněny předpoklady pro zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku dle § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

3. Soud prvního stupně tedy výroky III. a IV. vyhověl návrhu. Za analogické aplikace § 191 odst. 3 věty první o. z. jmenoval výrokem V. likvidátorem společnosti 2. účastníka.

4. Výroky o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále též jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatelek a) a c) v řízení. Navrhovatelka b) vzala návrh zpět, z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, je tedy povinna zaplatit 2. účastníkovi náhradu nákladů řízení, přičemž 1. účastnici žádné náklady nevznikly.

5. Proti výrokům III., IV., V., VI. a VIII. usnesení podal 2. účastník odvolání, navrhuje jeho změnu na zamítnutí návrhu, event. aby odvolací soud v této části usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatel namítá, že soud prvního stupně zcela pominul jeho argumentaci v podání ze dne 13. 11. 2023. Nicméně, tam uvedenými skutečnostmi byl povinen se při řešení otázky existence a právní povahy tvrzeného majetku společnosti i tak zabývat, což neučinil. Namísto toho soud dovodil, že existence neznámého majetku společnosti byla prokázána „směnkou“. A to přes námitky 2. účastníka o nepravosti „kopie směnky vlastní bez protestu“, jak dál uvádí soud prvního stupně, a nepravosti podpisu výstavce. Soud pominul, že u směnky jsou práva a povinnosti jsou vtělena přímo do ní a že bez směnky je nelze uplatnit ani převést. Směnku nelze duplikovat ani nahradit. Pro směnku je typický abstraktní charakter směnečného závazku, kdy právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný. Pouze originál směnky je sám o sobě důvodem k plnění tam uvedených povinností ze strany směnečného dlužníka, respektive důvodem k domožení se tam uvedeného plnění ze strany remitenta (vlastníka) směnky. Tato spjatost se pak projevuje mimo jiné i v tom, že práva ze směnky se převádí tzv. směnečným rubopisem přímo na originálu směnky. Obdobně, chce-li se vlastník směnky domoci zaplacení směnky, musí ji v civilním řízení předložit. Nepostačuje předložení kopie směnky, soudu musí být vždy doručen její originál. V nadepsaném řízení, kdy je ze „směnky“ dovozována existence majetku a požadováno obnovení likvidace společnosti, by tomu nemělo být jinak. Odvolatel v řízení opakovaně uváděl, že podle jeho informací směnka odpovídající předložené kopii jedné její strany vůbec neexistuje. Směnka měla být vystavena 28. 2. 2018 a za navrhovatele a) podepsána jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten ale zemřel 27. 6. 2018, takže se k existenci originálu „směnky“, respektive k okolnostem jejího údajného vystavení, již nemůže vyjádřit. Z kopie směnky ani nelze ověřit, zda se skutečně jedná o podpis tam uvedené osoby. Pokud by domnělá listina skutečně byla platnou směnkou a pokud by založila právo společnosti na přijetí plnění z ní, nepochybně by o tom byli společnost a 2. účastník informováni. Soud nijak nezdůvodnil, z jakého rozumného důvodu by společnost od počátku ignorovala existenci likvidní a poměrně snadno vymahatelné pohledávky. Navrhovatelka a) v řízení netvrdila ani nic o tom, z jakého důvodu by měla být „směnka“ vůbec vystavena, respektive co měla za její vystavení obdržet.

7. Odvolatel rovněž popírá pravost listin vydávaných za podrozvahovou evidenci, které byly předloženy v kopii, a není z nich vůbec zřejmé, kdo je měl vyhotovit a kdy, nejsou podepsané a obecně o jejich původu není známo prakticky ničeho. Nadto, i kdyby se skutečně jednalo o podrozvahovou evidenci a pokud by „směnka“ byla v této evidenci vedena, nemohla by nikdy podrozvahová evidence svědčit o existenci splatného peněžitého závazku ze směnky, neboť ten by musel být veden v rozvahové evidenci. Proto odvolatel v podání ze dne 13. 11. 2023 označil jako důkaz k prokázání způsobu evidence splatného závazku ze směnky odborné vyjádření třetí osoby (experta). Soud se tímto důkazním návrhem vůbec nezabýval. Plnění na kopii směnky by bezpochyby představovalo bezdůvodné obohacení a bylo by nepřípustné, aby tyto prostředky byly dále rozdělovány v rámci likvidačního zůstatku třetím osobám. Navrhovatelka a) sice uvádí, že je připravena na směnku plnit, ale jejím jediným společníkem je navrhovatelka c), která je v konkurzu. A z dosavadního průběhu insolvenčního řízení nevyplývá, že by navrhovatelka c) měla v současnosti jakýkoliv likvidní majetek. Lze usuzovat, že jde o společnost prakticky nemajetnou. Navrhovatelce a) nic nebrání v tom, aby plnění složila např. do úschovy soudu. S ohledem na absenci rubové strany „směnky“ nelze mít postavené najisto, kdo je ve skutečnosti případný směnečný věřitel. I v tomto ohledu je závěr soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Tím se ale nic nemění na argumentaci odvolatele, že za společnost by si tak jako tak nebyla oprávněna toto plnění posléze ponechat, neboť bez existence originálu směnky by k tomu neměla právní důvod.

8. Dále odvolatel upozorňuje na to, že v řízení nebylo jednáno se všemi osobami, které byly posledními společníky společnosti. Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku soud nejednal jako s účastníkem řízení s [tituly před jménem] [jméno FO], narozeným [Anonymizováno], bytem [adresa]. Už to je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení.

9. Navrhovatelka a) ve vyjádření k odvolání uvádí, že znovu předkládá kopii směnky a opět vyjadřuje připravenost směnečný závazek splnit. Namítá-li odvolatel, že navrhovatelka a) nedisponuje originálem směnky, pomíjí, že navrhovatelka a) je směnečným dlužníkem, nikoliv remitentem, takže z povahy věci originálem směnky nedisponuje. Nicméně existence směnečného závazku je podle ní prokázána nejen kopií směnky, ale i tím, že je evidována v účetnictví navrhovatelky a), a to v podrozvahové evidenci za roky 2018, 2019 a 2020. Tím je námitka odvolatele o neexistenci směnky vyvrácena. Navrhovatelka a) předkládá účetní závěrky, pode nichž má majetek v řádu milionů korun. Podle účetní závěrky za rok 2020 činila její aktiva 9 720 tis. Kč, stejně tak v roce 2023. Má dlouhodobou pohledávku ze zajišťovací směnky vůči společnosti [právnická osoba] a nabídku na její odkoupení. Postoji odvolatele navrhovatelka a) nerozumí.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Odvolací soud ve své rozhodovací praxi vychází z toho, že řízení o obnovení právnické osoby dle § 209 o. z. je stejně jako řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). Takové soudní řízení se primárně řídí § 3 až § 30 a § 85 až § 93 z. ř. s. Občanský soudní řád se uplatní subsidiárně (§ 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. K otázce účastníků řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněném pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účastníkem řízení je (též) vymazaná společnost, přičemž osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku. Podle rozhodovací praxe odvolacího soudu se tyto závěry uplatní i v řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolací soud dále vychází z toho, že účastníky řízení jsou dle § 6 z. ř. s. též osoby v postavení posledních společníků společnosti (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 14 Cmo 410/2017, či ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. 14 Cmo 93/2020). Pokud by totiž soud návrhu vyhověl, rozhodne v souladu s dikcí citovaného § 209 odst. 1 o. z. též o likvidaci společnosti a jmenování likvidátora. Ve výsledku jde o stejnou situaci, jako když soud rozhodne o zrušení existující společnosti a nařídí její likvidaci - účastníky takového řízení jsou pravidelně společníci společnosti s ručením omezeným. V tomto směru odvolací soud konstantně odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, na nichž Ústavní soud setrval též v dalším nálezu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04.

12. V poměrech projednávané věci se z obsahu spisu podává, že soud prvního stupně nejednal jako s účastníkem řízení s jejím bývalým společníkem [tituly před jménem] [jméno FO], narozeným [Anonymizováno], bytem [adresa], zapsaným v historii úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti, nedoručil mu návrh ve věci samé, nevyzval ho, aby se k návrhu vyjádřil, nepředvolal ho k jednání atd. Tímto nesprávným postupem mu soud prvního stupně odňal možnost jednat před soudem a řízení zatížil zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna, byl odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř. Už jen z tohoto důvodu odvolací soud nemohl jinak, než usnesení soudu prvního stupně v ve výše uvedeném rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ a § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).

13. Nicméně, soudu prvního stupně je třeba vytknout i to, že se žádným způsobem nevypořádal s argumentací odvolatele v podání ze dne 13. 11. 2023 (č. l. 95-97 spisu), v němž ještě před vydáním napadeného usnesení odvolatel argumentuje v zásadě shodně jako nyní v odvolání. Zejména namítá nepravost kopie „směnky“ a podpisu výstavce, namítá nepravost listin vydávaných za podrozvahovou evidenci, poukazuje na abstraktní charakter směnečného závazku, a že pouze originál směnky je sám o sobě důvodem k plnění směnečného dluhu, přičemž případné plnění společnosti bez směnky by bylo bezdůvodným obohacením, upozorňuje na absenci rubopisové strany „směnky“ a na nemožnost ověření, zda byla následně zneplatněna, zničena či rubopisována, rozporuje tvrzení navrhovatelky a) o připravenosti k plnění směnečného dluhu. Tyto argumenty soud prvního stupně bez povšimnutí pominul.

14. Takže v dalším řízení soud prvního stupně rozhodne dle § 7 z. ř. s. o přibrání [jméno FO] do řízení, věc za jeho účasti znovu projedná a o návrhu ve věci samé znovu rozhodne, přitom se řádně vypořádá (mimo jiné) s argumentací odvolatele obsaženou v opomenutém podání ze dne 13. 11. 2023 a připomenutou v odvolání, a též s tvrzeními a důkazními návrhy navrhovatelky a) ve vyjádření k odvolání.

15. 14. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

16. 15. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno (§ 151 odst. 1 o. s. ř).