o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2019, č.j. 158 Cm 3/2016-224,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že [Anonymizováno], narozený 3[Anonymizováno], se „nevylučuje z výkonu funkce“ člena statutárního orgánu nebo z funkcí osob v obdobném postavení jakékoli obchodní korporace (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit „účastnici“, k rukám její právní zástupkyně, na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit [Anonymizováno], advokátce, za výkon funkce opatrovnice částku 1 694 Kč, ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí obsáhle rekapitulovat dosavadní průběh řízení včetně jednotlivých podání účastníků a rozhodnutí odvolacího soudu.

3. Vyšel z tvrzení uvedených v návrhu navrhovatele, že:

- podle projektu přeměny ze dne 12. září 2012 vznikla nástupnická společnost [Anonymizováno] a na nástupnickou společnost přešel dle projektu soubor majetku, týkající se projektu informačního systému [Anonymizováno],

- na nástupnickou společnost přešel (dále) majetek a majetkové hodnoty rozdělované společnosti, který souvisel s investičním projektem „[Anonymizováno]“ v lokalitě [Anonymizováno], číslo parcelní [Anonymizováno]

- podle projektu přeměny ze dne 10. června 2013 vznikla nástupnická společnost [adresa] a na nástupnickou společnost přešel dle projektu soubor majetku a závazků týkající se projektu „[Anonymizováno]“,

- společnost [Jméno advokáta B]. byla v úpadku či hrozícím úpadku nejspíše již v roce 2012 a nepochybně již v roce 2013 naplňovala předpoklady úpadku.

4. Účastník 2/ jako jednatel účastnice 1/ si musel (popř. měl) být vědom hrozícího úpadku společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „společnost“), realizace odštěpování majetku nebyla potřebnou (rozumnou) činností směřující k odvrácení úpadku. Účastník 2/ tedy jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře, když s nárůstem závazků společnosti od ní odštěpil či jiným způsobem tuto zbavil majetku v hodnotě několika milionů korun. K vytýkanému jednání však došlo před účinností zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“, úpravu citovaného zákona tak na danou věc není možno s odkazem na § 775 z. o. k. vztáhnout. Ustanovení § 38l odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na danou věc nedopadá, neboť konkurs na majetek úpadce byl prohlášen až 1. září 2015, tedy v době po účinností obchodního zákoníku, na věc tak nedopadá ani § 779 odst. 3 z. o. k.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně neúspěšnému navrhovateli uložil povinnost zaplatit „účastníku“ na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč sestávající z odměny zástupce za šest úkonů právní služby po částce 3 100 Kč, šesti režijních paušálů po 300 Kč a příslušné sazby daně z přidané hodnoty.

6. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil tím, že opatrovnice požadovala (účtovala) za jí provedené služby částku 1 694 Kč, byla jí tedy přiznána.

7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.

8. Odvolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušovacím usnesení ze dne 25. října 2018, sp. zn. 14 Cmo 175/2017; cituje § 38l obch. zák., návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný dlužníkem (za něj účastníkem 2/), z nichž je zřejmé, že účastník 2/ porušil povinnost vyplývající z § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen „ins. zák.“/ podat bez zbytečného odkladu návrh na zahájení insolvenčního řízení; bez bližší argumentace nesouhlasí ani s výkladem § 779 odst. 3 z. o. k. ve spojení s § 38l obch. zák. Má za to, že na danou věc nedopadá § 38l obch. zák., § 135 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2, odst. 4 a odst. 7 obch. zák. a § 3030 o. z. Účastnice 1/ byla v úpadku (či hrozícím úpadku) nejspíš již v roce 2012, nepochybně v roce 2013, čehož si musel (měl) být účastník 2/ vědom, realizace odštěpování majetku tak nemohla být činností potřebnou a rozumně předpokládanou k odvracení majetku.

9. Opatrovnice účastnice 1/ má za to, že úkony [Anonymizováno] k úpadku společnosti nevedly, avizovala, že mezi dotčenými subjekty budou probíhat pokusy o mimosoudní vyřešení sporu.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že rozhodnutí (opětovně) nemůže obstát z (de facto) totožných důvodů, jež odvolací soud vyjádřil již v (pořadí prvním) zrušovacím usnesení ze dne 25. října 2018, č. j. 14 Cmo 175/2017-150.

11. Podle § 63 z. o. k. v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen „vyloučení“) [odstavec první]. Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (odstavec třetí).

12. Podle § 65 odst. 1 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.

13. Ustanovení § 63 až 67 z. o. k. upravují institut vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, v němž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem (předvídaným ustanoveními § 64, resp. § 65 z. o. k.) porušily povinnosti s touto funkcí spojené. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 1/2018“). Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích (§ 66 odst. 1 z. o. k.), a současně vůči ní působí po dobu vyloučení překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (§ 66 odst. 2 z. o. k.).

14. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce bylo (do 29. září 2017) řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) z. ř. s. (srov. R 1/2018). Od účinnosti části druhé zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (tj. od 30. září 2017), jde o řízení výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. b) a § 85 písm. b) z. ř. s. Lze je zahájit i bez návrhu, což nad rámec pravidla vyjádřeného v § 13 odst. 1 z. ř. s. výslovně zdůrazňují i ustanovení § 63 odst. 1 a § 65 odst. 1 z. o. k.

15. Zákon výslovně neupravuje účastenství v tomto řízení. Účastníky řízení jsou proto podle § 6 odst. 1 z. ř. s. navrhovatel (bylo-li řízení zahájeno návrhem) a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem řízení je tudíž nepochybně osoba, která má být rozhodnutím soudu vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a dále – s ohledem na důsledek předvídaný ustanovením § 66 odst. 1 z. o. k. (srov. výše) – i všechny obchodní korporace, v nichž dotyčná osoba vykonává (podle informací dostupných soudu, zejména podle zápisu v obchodním rejstříku) funkci člena statutárního orgánu (k účastenství těchto obchodních korporací srov. i úpravu obsaženou v § 67 odst. 2 z. o. k.). Srov. dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

16. Z veřejného rejstříku odvolací soud zjistil, že účastník 2/ je od 21. března 2019 (tedy jím byl již před rozhodnutím soudu prvního stupně) rovněž (kromě účastníků 1/, 3/ až 8/) členem statutárního orgánu [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa]. S tímto subjektem jako s účastníkem řízení soud prvního stupně, jak plyne z obsahu spisu, nejednal.

17. Tímto nesprávným postupem prvostupňový soud odňal této společnosti možnost jednat před soudem a řízení zatížil zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna, byl odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř.

18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, za současné aplikace ustanovení § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

19. V dalším řízení soud prvního stupně uvedenou společnost (popř. další společnosti, budou-li pro to splněny podmínky) přibere do řízení postupem podle § 7 z. ř. s. (popř. ustanoví pro řízení opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s., těm společnostem, kde je účastník 2/ jediným statutárním orgánem společnosti, neboť ten za ně nemůže jednat pro rozpor jeho zájmů se zájmy společnosti, § 21 odst. 4 o. s. ř.). Této společnosti (společnostem) zašle podaný návrh a poskytne jí (jim) prostor pro vyjádření se k podanému návrhu. Následně soud prvního stupně nařídí jednání, k němuž předvolá všechny účastníky, a po provedeném dokazování dle § 122 a násl. o. s. ř. znovu ve věci rozhodne. V průběhu řízení bude pečlivě dbát § 6 odst. 2 a § 7 odst. 1 z. ř. s., přičemž bude věnovat náležitou pozornost okruhu účastníků řízení, jež může v průběhu řízení doznat změn (jak se tomu stalo i v daném případě).

20. Odvolací soud si je plně vědom, že uvedené (nepochybně) klade na soud (a nejen na soud prvního stupně) zvýšené nároky, okruh účastníků totiž může v průběhu řízení doznat změn, nicméně taková skutečnost nemůže zbavovat soud povinnosti postupovat tak, aby řízení nebylo zatíženo zmatečnostní vadou (§ 229 odst. 3 věta první o. s. ř.).

21. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Při své rozhodování neopomene rozhodnout o náhradě nákladů všech účastníků řízení (nikoli pouze ve vztahu mezi navrhovatelem a účastnicí 1/), přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení bude (s ohledem na předmět řízení) na místě aplikovat § 23 z. ř. s. (popř. § 24 z. ř. s.), jenž je lex specialis ve vztahu k § 142 o. s. ř.