o určení vlastnického práva k akciím, k odvolání žalobkyně i žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. ledna 2021, č. j. 39 Cm 52/2020-253,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením řízení dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), pro nezaplacení soudního poplatku zastavil s tím, že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá „dle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok II.). Soud prvního stupně své rozhodnutí blíže neodůvodnil.

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Předně namítá, že soud prvního stupně měl na danou věc – vzhledem k vydanému předběžnému opatření – aplikovat § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop a řízení pro včasné nezaplacení soudního poplatku zastavit neměl, neboť již začal jednat ve věci samé. Řízení dále zatížil zmatečnostní vadou, neboť odvoláním napadené rozhodnutí (včetně výzvy k zaplacení soudního poplatku) vydala v rozporu s právní úpravou (jež cituje) soudní tajemnice (Marie Veisová). Soud prvního stupně navíc v rozporu s právními předpisy výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal pouze zástupci žalobkyně, nikoli však již žalobkyni samotné. Poukazuje rovněž na přípis soudu prvního stupně ze dne 5. ledna 2021, adresovaný Krajskému soudu v Českých Budějovicích (coby insolvenčnímu soudu), jenž se dotazoval na stav předmětného řízení.

4. Žalovaný s odvoláním žalobkyně nesouhlasil. Rekapituluje průběh řízení, má za to, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud předmětné řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, zákonem vymezené podmínky, aby soud řízení nezastavil, splněny nebyly. Rozhodování ve věcech soudních poplatků patří (nej)jednodušším úkonům civilního řízení, o nichž nepochybně může rozhodnout soudní tajemnice, názor žalobkyně v tomto směru považuje za lichý. Lichá je i její námitka vůči doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku (toliko) k rukám zástupce účastníka.

5. Žalovaný podal odvolání proti výroku II., navrhuje, aby odvolací soud jeho odvoláním napadený výrok zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. jej změnil tak, že žalobkyni uloží povinnost nahradit mu náklady řízení. Argumentuje tím, že podání žaloby (ani návrhu na nařízení předběžného opatření) nikterak nezavinil, naopak to byla žalobkyně kdo soudní řízní nezaplacením soudního poplatku řízení „zmařila“. Žalovaný vynaložil v řízení náklady právního zastoupení, jež blíže specifikuje a žádá, aby byla žalobkyni uložena povinnost k jejich úhradě. Namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud své rozhodnutí (blíže) neodůvodnil.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, naopak důvodným shledal odvolání žalovaného vůči výroku o náhradě nákladů řízení.

7. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

8. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k poplatkové povinnosti se podává, že:

1) Zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (návrhu, odvolání, dovolání).

2) Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 ZSop), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu; nepostačí, je-li podání obsahující soudní poplatek poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Nestane-li se tak, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně) zastaví.

3) Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam.

4) Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.

9. Srov. zejm. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sp. zn. 29 ICdo 162/2018, ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 ICdo 156/2018, či ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019 či aktuální usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná shodně jako další níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz

10. Je nepochybné, že žalobkyni vznikla poplatková povinnost již podáním žaloby, tj. již dne 14. července 2020 (§ 4 odst. 1 písm. a/ ZSop); soudní poplatek činí 2 000 Kč (položka 4 bod 1, písm. c/ Sazebníku soudních poplatků).

11. Do postupu soudu při vyzývání účastníků k zaplacení soudního poplatku a stanovení lhůty bylo významně koncepčně zasaženo novelou zákona o soudních poplatcích provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., účinnou od 29. září 2017; platí, že soud stanoví lhůtu v délce alespoň 15 dnů, pouze ve výjimečných případech může stanovit lhůtu kratší. Takto stanovená, poměrně dlouhá lhůta byla do zákona nově zavedena v důsledku koncepčního průlomu spočívajícího v doplnění poslední věty v § 9 odst. 1 ZSop, podle níž se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží; pokud je poplatek zaplacen po lhůtě, soud řízení zastaví a zaplacený poplatek vrátí postupem podle § 10 ZSop. Důvodová zpráva k uvedené novela zdůraznila, že jako obecný princip zákon stanoví, že pokud nebyl poplatek zaplacen, a to ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem, soud řízení zastaví, s výjimkou případů v tomto ustanovení taxativně uvedených nebo pokud již soud začal jednat ve věci samé.

12. Ze spisu se podává, že soudu prvního stupně byla dne 14. července 2020 doručena předmětná žaloba (společně s návrhem na nařízení předběžného opatření); poplatek za podanou žalobu společně s žalobou zaplacen nebyl. Výzva soudu prvního stupně ze dne 16. prosince 2020 k zaplacení soudního poplatku obsahující (i) poučení o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené 15ti denní lhůtě, byla žalobkyni (její zástupkyni) doručena 16. prosince 2020; lhůta pro zaplacení poplatku marně uplynula (posledním dnem lhůty byl čtvrtek 31. prosince 2020), soudní poplatek však ani v uvedené (delší) lhůtě zaplacen nebyl.

13. Řízení se nezastaví jen, nastal-li některý z taxativně uvedených případů v ustanovení § 9 odst. 4 ZSop. Zabránit zastavení řízení lze tehdy, jestliže poplatník ve lhůtě stanovené soudem pro zaplacení poplatku sdělí okolnosti, které osvědčují nebezpečí prodlení, v důsledku něhož by mu mohla vzniknout újma, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit. Takové skutečnosti však žalobkyně netvrdí.

14. Pro nezaplacení soudního poplatku soud dále řízení nezastaví mimo jiné tehdy, začal-li již jednat o věci samé. Za „jednání o věci samé“ je třeba považovat – v poměrech občanského soudního řízení – jednání nařízené k projednání věci samé ve smyslu § 115 o. s. ř. Neobstojí tedy názor odvolatelky, že uvedené slovní spojení míří na situaci, kdy soud prvního stupně „zaslal žalovanému žalobu“ a „vydal předběžné opatření“. Nelze přehlédnout, že občanský soudní řád výslovně odlišuje jednání soudu od jeho rozhodovací činnosti (srov. např. § 36 odst. 1 o. s. ř.). Je evidentní, že jednáním je třeba rozumět soudní rok, tj. procesní úkon, v jehož rámci soud vstupuje do přímého styku s účastníky řízení, příp. dalšími osobami. Z hlediska ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop přitom není relevantní každý soudní rok (např. přípravné jednání podle § 114c o. s. ř.). Právně významný je právě jen soudní rok určený k projednání věci samé, tedy – řečeno jinak – jednání ve smyslu § 115 a násl. o. s. ř. Odtud se zároveň podává, že soud již začal jednat ve věci samé a nemůže tedy rozhodnout o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 4 písm. a/ ZSop), jestliže předseda senátu zahájil první (uskutečněné) jednání, které nařídil k projednání věci samé (§ 115 odst. 1 ve spojení s § 117 odst. 1 o. s. ř.), viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, sp. zn. 26 Cdo 3113/2020. Pro úplnost zbývá dodat, že k obsahově shodným závěrům dospěla při výkladu ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop i odborná literatura (srov. Večeřa, J., Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář, Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k § 9 zákona č. 549/1991 Sb., dostupný v ASPI).

15. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že jednání ve věci samé nařízeno nebylo. Vzhledem k tomu je zřejmé, že zde nebyla splněna výjimka, normovaná ustanovením § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop, pro niž neměl soud prvního stupně zastavit řízení i přesto, že odvolatelka soudní poplatek nezaplatila.

16. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani žalobkyní zmiňovaný přípis soudu prvního stupně ze dne 5. ledna 2021, jenž byl odrazem dotazu Krajského soudu v Českých Budějovicích (ohledně stavu řízení).

17. Neobstojí ani námitka nesprávného obsazení soudu, resp. námitka, že předmětné rozhodnutí vydala soudní tajemnice.

18. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací a jiné činnosti soudů podílejí justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé.

19. Podle § 4 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „jednací řád“), úkoly výkonu soudnictví u okresních a krajských soudů plní soudci, přísedící, justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci, soudní vykonavatelé a zaměstnanci odborného aparátu soudů.

20. Podle § 6 odst. 2 písm. h/ jednacího řádu předseda soudu může pověřit soudní tajemníky, aby ve věcech projednávaných v občanském soudním řízení samostatně vykonávali tyto jednoduché úkony příslušející podle zákonů o soudním řízení předsedovi senátu (samosoudci), při rozhodování ve věcech soudních poplatků, nejde-li o rozhodování při jednání.

21. Z rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem na rok 2020 a na rok 2021 (dostupný na www.justice.cz), se podává, že jmenovaná soudní tajemnice byla přidělena k vyřizování příslušné agendy (mimo jiné) do senátu 39 Cm (tvoří tým č. 7 pro odd. 39, viz dále k problematice část rozvrhu práce nazvaná „Komentář“, „Pracoviště pobočka Liberec“, písm. K); k rozhodování ve věcech soudních poplatků tak byla oprávněna.

22. Namítá-li odvolatelka, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen právní zástupkyni (nikoli ji samotné), a soud tak zatížil řízení vadou, přehlíží, že podle nyní již ustálené soudní praxe není usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku třeba doručovat též účastníku do vlastních rukou a není mu upíráno právo na spravedlivý proces a na přístup k soudu, pokud je výzva k zaplacení soudního poplatku doručena jen jeho právnímu zástupci s procesní plnou mocí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, ze dne 10. dubna 2019, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. IV. ÚS 3182/13, či ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02).

23. Odvolání žalobkyně tak odvolací soud neshledal důvodným.

24. K odvolání žalovaného se odvolací soud dále zabýval vyřešením otázky, zda soud prvního stupně postupoval správně, pokud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradě nákladů řízení.

25. Obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01; srov. rovněž Javůrková, N. in: David, L., Ištvánek, F. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, str. 646-647).

26. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se podle § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, přizná soud druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění nebo bránění práva (věta první uvedeného ustanovení). Ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. je ve vztahu k § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ustanovením zvláštním; postup podle § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přichází v úvahu teprve tehdy, nedošlo-li k zastavení řízení v důsledku zavinění některého z účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013).

27. V daném případě je na místě nepochybně dovodit, že k zastavení řízení došlo výlučně na straně žalobkyně (jejím nezaplacením soudního poplatku včas), je tedy s ohledem na uvedené principy povinna hradit žalovanému náklady řízení.

28. Odvolací soud proto napadený výrok II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 13 039,50 Kč, sestávající z odměny advokáta za 3 ½ úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, studium spisu dne 10. srpna 2020, podání odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření – ½ úkonu) dle § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. c/ a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 2 500 Kč, 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč (za odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, viz č.l. 193); celkem 13 039,50 Kč. Jiné náklady osvědčeny nebyly.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 1/2 úkonu právní služby (podání odvolání) dle § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu, § 7 bod 1 písm. 5 advokátního tarifu, 1 režijního paušálu po 300 Kč a 21 % DPH; celkem 1 367,30 Kč.

30. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.