o splnění informační povinnosti, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. září 2020, č. j. 24 Cm 34/2020 - 117,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu povinnosti žalované poskytnout žalobci k nahlédnutí zápis z valné hromady konané 31. prosince 2019 [výrok I.], žalované uložil povinnost umožnit žalobci nahlédnout do kompletního účetnictví za období od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2019, a to včetně přijatých a vydaných faktur, výdajových a příjmových pokladních dokladů, účetních knih a deníků, výkazů zisků a ztrát, výpisů z účtu, kompletních rozvah a záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků [výrok II.], dále žalované uložil povinnost poskytnout žalobci informaci, na jaké pozici v ní působí [Anonymizováno], narozená [Anonymizováno], bytem [adresa], a to jakýmkoliv způsobem ať jako zaměstnanec nebo na základě jakéhokoli jiného smluvního vztahu, na jehož základě jí vzniká právo na odměnu či jiné plnění [výrok III.] a poskytnout žalobci informaci, zda v období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2019 byly [Anonymizováno] vyplaceny žalovanou jakékoli peněžní prostředky, z jakého titulu a v jaké výši [výrok IV.]. Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 735,21 Kč [výrok V.].

2. Výrok I. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, částečným zpětvzetím žaloby, když zápis z valné hromady konané dne 31. prosince 2019 žalovaná připojila k vyjádření k žalobě.

3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování a s ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení z tohoto závěru o skutkovém stavu věci:

- žalobce je 50% společníkem žalované společnosti, od 25. října 2013 je takto zapsán v obchodním rejstříku. Žalovaná nemá dozorčí radu;

- podle čl. 5 odst. 2 zakladatelské listiny žalované má společník právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech. Jinou úprava práva na informace a nahlížení do dokladů a způsob využití tohoto práva zakladatelská listina neobsahuje;

- dopisem ze dne 16. března 2020 žalobce požádal žalovanou o poskytnutí předmětných informací;

- dopisem ze dne 27. března 2020 sdělila žalovaná (zastoupená jednatelkou Ilonou Klimplovou) žalobci, že vzhledem k tomu, že byly v minulosti svolány tři valné hromady, jichž se žalobce nezúčastnil, kde byly požadované doklady k dispozici, nemůže v tuto chvíli požadavku žalobce dostát, přičemž na další valné hromadě, která se bude konat po uklidnění (epidemiologické) situace, bude žalobci opět umožněno získat informace o společnosti;

- žalobu žalobce podal 3. dubna 2020;

- dne 18. prosince 2017 od 13.45 hod. do 15.55 hod. zástupce žalobce (a po část doby i sám žalobce) a 28. prosince 2017 od 10.30 hod. do 15.15 hod. zástupce žalobce nahlížel do vydaných a přijatých faktur, příjmových a výdajových dokladů, hlavní pokladní knihy, výpisů z účtu, přehledu soudních sporů a přehledu smluv nad 100 000 Kč za roky 2016 a za aktuální období roku 2017, do zápisu o inventarizaci za rok 2016, DPPO za rok 2016 a rozvah za rok 2016 a aktuální období 2017 a pořizoval si kopie. Přitom dne 18. prosince 2017 uvedl zástupce žalobce výhradu, že podklady nejsou kompletní;

- dopisem ze dne 6. února 2018 sdělil žalobce žalované, že má doklady předložené v roce 2017 za neúplné, neboť mu byly předloženy jen dvě smlouvy s předmětem plnění nad 100 000 Kč, což (jak je mu jako bývalému jednateli známo fungování společnosti) je nereálné, a pokud by šlo o smlouvy v ústní formě, je třeba podat základní informaci o takových smlouvách, uvedl též fakturu č. [Anonymizováno] na částku 3,48 mil. Kč s anonymizovaným předmětem a příjemcem s tím, že smlouva k této faktuře nebyla předložena;

- další důkazní návrhy žalované (spis policie o trestním oznámení na žalobce, pozvánky adresované žalobci na valné hromady v letech 2017 až 2019 a rozhodnutí odvolacího soudu v rejstříkovém řízení ze dne 25. února 2019, oznámení žalobce o odstoupení z funkce jednatele společnosti z 16. listopadu 2016, usnesení valné hromady z 24. června 2016 o souhlasu s podáním žaloby na vyloučení žalobce jako společníka ze společnosti a rozsudek o žalobě /podané žalobcem v tomto řízení/ na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení, dotazy na ministerstvo vnitra /ohledně vstupů žalobce do datové schránky společnosti/ a u banky společnosti /k jeho snaze nakládat s účty společnosti/) soud zamítl pro nadbytečnost. Provedené důkazy a z nich učiněná zjištění jsou pro rozhodnutí o žalobě dostatečná.

4. Na tomto skutkovém základu soud prvního stupně dospěl s odkazem na §§ 155 a 156 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, za použití obsáhlé citace výkladu obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2708/2018, k těmto právním závěrům:

- právo společníka společnosti s ručením omezeným požadovat od jednatelů společnosti informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech je jedno ze základních práv vyplývajících z účasti ve společnosti s ručením omezeným. Jeho účelem je umožnit společníkovi podílet se na řízení společnosti a realizovat další práva, které mu zákon dává (např. právo podat společnickou žalobu). Třebaže podle legislativní zkratky v § 1 odst. 2 z. o. k. je společnost s ručením omezeným společností kapitálovou, tak její úprava obsahuje řadu prvků osobních společností. Společníkovi společnosti s ručením omezeným proto zákon nejenže zaručuje širší právo na informace, než jaké má společník akciové společnosti jako typické kapitálové společnosti, ale též mu umožňuje vykonávat toto právo (na rozdíl od akcionáře) i mimo valnou hromadu. Důvodem odlišného rozsahu práva na informace je především skutečnost, že ve společnosti s ručením omezeným, jež (zpravidla) nemá kontrolní orgán, tj. dozorčí radu (nemá-li ji zřízenou obligatorně na základě zvláštního zákona, nebo nemá-li ji zřízenou na základě společenské smlouvy /§ 201 odst. 1 z. o. k./) je to právě (každý) společník, kdo (bez ohledu na výši svého podílu) vykonává kontrolu nad tím, jak je společnost řízena a jak jsou spravovány její záležitosti (tedy kontrolu nad činností statutárního orgánu). S ohledem na smysl a účel právní úpravy práva na informace může společník požadovat výlučně takové informace (a nahlížet toliko do takových dokladů společnosti), které jsou potřebné k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti a mohl řádně vykonat svá práva. Mezi takové informace nepochybně patří zejména informace o rozsahu a struktuře jmění společnosti a o významnějších právních jednáních, která mohou mít na toto jmění vliv. Tak jako jiná práva, i právo na informace musí společník vykonávat poctivě (§ 6 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále „o. z.“/), čestně (§ 212 odst. 1 věta první o. z.) a nesmí je zneužít (§ 8 o. z.). Společníci si mohou ve společenské smlouvě upravit právo na informace odlišně od zákona a mohou stanovit přesnější pravidla pro poskytování informací. Vždy však musí respektovat základní smysl a účel tohoto práva; úprava ve společenské smlouvě by neměla společníkovi fakticky znemožnit podílet se na řízení společnosti, resp. realizovat další, zákonem přiznaná práva, která mu společenská smlouva nemůže odejmout (například právo podat společnickou žalobu, právo domáhat se přezkumu platnosti usnesení valné hromady apod.). Důvodem pro odmítnutí poskytnutí informace či umožnění nahlédnout do dokladů nemůže ani skutečnost, že požadovaná informace či údaje plynoucí z obsahu dokladu jsou chráněny jako obchodní tajemství (§ 504 o. z.). Z povinnosti loajality společníka (§ 212 odst. 1 věta první o. z., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014) se přitom podává, že ten nesmí zpřístupnit třetím osobám žádné informace, jež se dozvěděl v souvislosti se svým postavením společníka (a výkonem práv plynoucích z účasti ve společnosti, zejm. práva na informace) a jejichž zpřístupnění třetím osobám by mohlo způsobit společnosti újmu;

- rozsah práva na informace a nahlížení do dokladů ani způsob jeho uplatnění zakladatelská listina oproti zákonu neupravuje odchylně, pouze reprodukuje zákonnou úpravu;

- žalobce byl společníkem žalované v době, kdy požádal o poskytnutí informací, a je jím i v době rozhodnutí soudu. Svědčí mu právo na informace podle zmíněné právní úpravy. Argumentace žalované, že podala návrh na vyloučení žalobce jako společníka ze společnosti, aniž by došlo k vyhovění takovému návrhu, je irelevantní. Dopisem ze dne 27. března 2020 mu společnost realizaci tohoto práva odmítla, odkázala ho na budoucí valnou hromadu. Žalobce své právo uplatnil u soudu včas, ve stanovené jednoměsíční prekluzivní lhůtě;

- žalovaná žalobci sice na konci roku 2017 poskytla doklady za rok 2016 i z roku 2017 (těch se žaloba také týká), avšak ne v úplném rozsahu;

- obrana žalované, že si žalobce může (má) pro tyto informace a doklady dojít na valnou hromadu, je s ohledem na shora podaný výklad neopodstatněná;

- důvody pro odepření poskytnutí informací podle § 156 odst. 1 z. o. k. naplněny nejsou. Požadované informace a doklady nejsou ani utajované podle zvláštního předpisu, ani veřejně dostupné. Rozsah žalobcem požadovaných informací a dokladů je úměrný tomu, aby si jako společník (při výkonu kontroly) mohl učinit náležitý skutkový podklad pro závěr, zda v řízení a správě společnosti shledává nedostatky a pokud ano, tak jaké;

- tvrzení žalované, že žalobce nejedná v jejím zájmu, a její obava, že žalobce by mohl získané informace zneužít, nemohou právo žalobce negovat. Vždyť je to právě žalobce jako společník, kdo vykonává kontrolu řízení a správy žalované. Zákon přitom společníkovi ukládá, že právo nesmí zneužít. Pokud by tuto povinnost porušil, odpovídá za újmu společnosti vzniklou;

- námitka žalované, že jde o šikanózní výkon práva, není důvodná. Uplatněný požadavek nijak neomezuje žalovanou v její činnosti, ani jí nezpůsobuje nepřiměřené náklady ani jiné obtíže;

- lhůta pro splnění rozsudkem uložené povinnosti vyplývá z § 261a odst. 2 o. s. ř., je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

5. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že zavinění za částečné zastavení řízení nese žalovaná a ve věcně řešeném rozsahu žaloby byl úspěšný žalobce. Jeho náklady řízení se skládají ze soudního poplatku za návrh ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta žalobce za čtyři hlavní úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) /tarifní hodnotou je částka 10 000 Kč/ vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), čtyř režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrady za 5 půlhodin ztráty času na cestě k jednání po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhrady jízdného ve výši 1 172,08 Kč podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, § 157 odst. 4, § 158 a § 189 zákoníku práce a § 1 a § 4 písm. a) vyhlášky č. 333/2018 Sb. (správně č. 358/2019 Sb., pozn. odvolacího soudu), o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (základní náhrada 4,20 Kč za 1 km, náhrada za pohonné hmoty při průměrné spotřebě 7 litrů BA95/100 km a ceně benzinu 32 Kč/litr) a náhrady 21 % DPH z částky z částky 8 872,08 Kč ve výši 1 863,13 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení žalobce 12 735,21 Kč. K tomu soud prvního stupně vysvětluje, že se neztotožňuje s názorem žalobce, že se jedná o rozhodování ve věci o otázkách obchodních společností, a že by tak odměna měla být určena z tarifní hodnoty 50 000 Kč.

6. Proti výrokům II. až V. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc v této části jeho změnu tak, že se žaloba zamítá a žalované se přiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že provedl dokazování jen v rozsahu požadovaném žalobcem, důkazy, které navrhovala žalovaná, neprovedl s tím, že žalobce má absolutní právo na informace. S tím odvolatelka nesouhlasí už jen z důvodu, že by na základě napadeného rozhodnutí nebylo možné předcházet nevratným škodám, které jsou již předmětem trestního řízení. Skutečnost, že se žalobce opakovaně neúčastnil valných hromad, kde se s požadovanými dokumenty mohl seznámit, svědčí o šikanózním návrhu, který nemůže požívat soudní ochrany. Oporu pro obranu žalované je možné hledat již v úpravě v § 122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb, obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /dále jen „obch. zák.“/. S přihlédnutím k obsahu vyjádření odvolatelky ze dne 22. června 2020 je podstatnou část požadovaných informací a umožnění nahlédnutí do obchodních smluv s odběrateli považovat za obchodní tajemství ve smyslu § 17 obch. zák. V tomto směru jde ze strany žalobce o zneužití práva, což je zakázáno. Nehledě na základní zákonnou povinnost jednatelů dle § 135 odst. 2 obch. zák. (s odkazem na § 194 odst. 5 obch. zák.) vykovávat funkci s péčí řádného hospodáře a především zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Ustanovení § 156 v souběhu s § 359 z. o. k. ukládá jednatelům povinnost odmítnout poskytnutí požadovaných informací. Právo na informace je omezeno ochranou obchodního a firemního tajemství, neboť žalobcem požadované informace tvoří konkurenčně významné, určitelné a ocenitelné skutečnosti (přehled významných dodavatelů a odběratelů nad 1 milion Kč, výše marže, výše některých nákladů atd.). Obchodní tajemství je věc, která se váže na závod a vlastnicky náleží společnosti, která ho musí odpovídajícím způsobem utajovat a zajišťovat, a společníci nemají na tento majetek nárok ani právo. Toto právo mu nedává ani společenská smlouva. Proto nelze požadavku žalobce vyhovět. Navíc odvolatelka žalobci, resp. jeho zmocněnci, poskytla všechny informace a výsledky hospodaření za uplynulé roky, tedy žalobce nebyl a není krácen na svých právech o poskytnutí informací o chodu firmy, je mu umožněno mít přehled o základním fungování žalované, vykonávat kontrolní činnost.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrdil.

9. Žalobce vyvrací důvody odvolání, ztotožňuje se se závěry soudu prvního stupně, jež vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou odvolatelka zcela přehlíží. Odvolatelka navrhovala provést důkazy, které s předmětem sporu jakkoliv nesouvisí. Zcela pomíjí skutečnost, že právo na informace náleží mezi nezadatelná práva společníka společnosti s ručením omezeným. Odkaz odvolatelky na valné hromady, na nich měl žalobce podle jejího přesvědčení možnost do veškerých dokladů společnosti nahlédnout, je třeba kategoricky odmítnout. Navíc odvolatelka si protiřečí, když na druhé straně odmítá dokumenty a informace poskytnout s účelovým odkazem na obchodní tajemství apod. Jednání odvolatelky je evidentně svévolné. Žalobce neměl možnost řádné kontroly společnosti od poloviny roku 2016. Od té doby je jeho právo na informace přehlíženo, i to, že kontrolu hospodaření společnosti lze vykonávat i mimo valnou hromadu. Žalobce toto právo nikdy nenadužíval a rozhodně nelze výkon jeho práva považovat za šikanózní nebo jakkoliv omezující. Šikanózní výkon práva spočívá v tom, že někdo vykonává své právo se záměrem způsobit jinému nepřiměřenou újmu, k tomu v daném případě nedochází. Žalobce chce jednorázově poskytnout informace a doklady, které jasně specifikoval, aby mohl řádně přezkoumat hospodaření společnosti a činnost jednatelů. Dále žalobce poukazuje na neplatnou volbu jednatelů společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (partnerku syna a bratra [Anonymizováno]). Ani jeden z jednatelů nemá patřičné vzdělání a zkušenosti v daném oboru, především s dodávkou technologických celků, a žalovaná je prakticky ovládána [Anonymizováno]. Za této situace má žalobce eminentní zájem na tom, aby se mohl seznámit s hospodařením společnosti a jejími výsledky, což je mu upíráno z různých zástupných a účelových důvodů. Žalobce nemá možnost si ověřit výsledek trestního stíhání jednatelky a společníka [Anonymizováno] pro zpronevěru ve vztahu k žalované (řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 54/2019). V trestním řízení jednatelka [Anonymizováno] avizovala, že společnosti žádná škoda nevznikla a s ohledem na osobní vztah mezi obžalovanou a odvolatelkou byl společnosti ustanoven opatrovník. Výsledek trestního řízení je i pro další postup žalobce podstatný.

10. Podle žalobce je odkaz odvolatelky na povinnost mlčenlivosti jednatelů a její navazující argumentace o možnosti vzniku následné škody čistou spekulací. Hrozbu vyzrazení důvěrných informací odvolatelka neprokázala. Argumentace odvolatelky obchodním tajemstvím je zcela nová, odvolatelka ji neuvádí ani ve vyjádření k žalobě ze dne 22. června 2020, ani ji neuvedla při jednání konaném dne 30. září 2020. Navíc jde o tvrzení bez jakýchkoliv důkazů. Odvolatelka odkazuje na předchozí právní úpravu. Podle komentářové literatury ke stávající právní úpravě i aktuální soudní judikatury nelze společníkovi společnosti s ručením omezeným odmítnout ani informace tvořící obchodní tajemství, ten s obchodním tajemstvím nemůže nakládat a je povinen je utajovat. V dané věci nejsou splněny podmínky pro odepření poskytnutí informací dle § 156 odst. 1 z. o. k.

11. Odvolatelka podle žalobce mylně vychází z toho, že poskytnutí informací v jednom případě činí právo společníka na informace prakticky vyčerpaným. Odvolatelka sice v minulosti žalobci umožnila nahlédnout do dokladů společnosti, ale ve velice širokém rozsahu tyto doklady anonymizovala, předložila je se začerněnými údaji (viz např. faktura č. 916 na 11 220 Kč ze dne 14. listopadu 2016 s cenzurovanými údaji o výstavci a předmětu plnění. Ze zmíněných důvodů je účelový rovněž odkaz odvolatelky na konkurenčně významné, určitelné a ocenitelné skutečnosti (přehled významných dodavatelů a odběratelů nad 1 milion Kč, výše marže, výše některých nákladů atd.).

12. Na valné hromadě konané dne 15. července 2020 měla být mimo jiné schválena účetní závěrka za rok 2019. Zcela překvapivě však bylo žalobci ze strany předsedkyně valné hromady Aleny Vokálkové sděleno, že účetní závěrka nebyla zpracována a o tomto bodu nebude hlasováno. Žalobci bylo přislíbeno předložení účetních dokladů za rok 2019 dne 21. srpna 2020 (o obchodním tajemství nezaznělo ani slovo). Dosud nebylo žalobci nahlédnutí do dokladů umožněno a účetní závěrka za rok 2019 ještě nebyla schválena.

13. Odvolatelka se podle žalobce vědomě účelovými a nepravdivými informacemi snaží odvrátit pozornost od porušování řešené povinnosti. Usnesení valné hromady o odvolání žalobce z funkce jednatele bylo prohlášeno za neplatné, neúspěšná byla i žaloba na vyloučení žalobce z funkce jednatele, tím zaniklo i nařízené předběžné opatření.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolatelce se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a správné je též jeho právní posouzení věci.

15. Soud prvního stupně správně dovodil, že na projednávanou věc dopadá úprava práva na informace v § 155 a 156 z. o. k.

16. Podle § 155 z. o. k. společník má právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou; to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost doloží.

17. Podle § 156 z. o. k.

(1) Jednatelé mohou poskytnutí informace podle § 155 zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud

a) jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu,

b) je požadovaná informace veřejně dostupná.

(2) V případě sporu rozhodne na návrh společníka o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud; k právu uplatněnému po uplynutí 1 měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace se nepřihlíží.

(3) Po dobu řízení podle odstavce 2 neběží promlčecí lhůta pro uplatnění práv, která jsou na požadovaných vysvětleních závislá.

18. Odvolací soud zdůrazňuje, že v řízení nejde o ucelené zmapování složitých a v mnoha rovinách napjatých vztahů v žalované společnosti, včetně vzájemně podávaných trestních oznámení a žalob, natož o jejich ucelenou nápravu. Takové případné očekávání překračuje rámec a možnosti nadepsaného řízení. Soud prvního stupně správně dovodil, že potřebný rozsah dokazování je dán rozhodnými skutečnostmi vyplývajícími z právě citované právní úpravy v § 155 a § 156 z. o. k. Odkaz odvolatelky na právní úpravu účinnou do 31. prosince 2013 není případný. O tom, že žalobce je společníkem odvolatelky, že ji požádal o poskytnutí informací, o odmítnutí vyhovění žádosti, včetně jejího odůvodnění i o podání žaloby v předepsané prekluzivní lhůtě nebylo v dané věci sporu. Spor byl o existenci právně relevantních důvodů nevyhovění žádosti žalobce. Soud prvního stupně správně vyšel z § 156 odst. 1 z. o. k. a správně dovodil, že takové důvody odvolatelka netvrdila ani neprokázala. Skutečnosti jí tvrzené nejsou z pohledu zmíněné právní úpravy relevantní. Zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na shora podrobně rekapitulovanou argumentaci soudu prvního stupně, včetně výkladu vyplývajícího z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2708/2018, dostupného na www.nsoud.cz. V něm Nejvyšší soud naprosto srozumitelně vysvětluje nezastupitelnou úlohu řešeného práva společníka na informace i jeho meze a odvolací soud nemá, co by k tomu dodal, ani nemá důvod se v poměrech projednávané věci od těchto závěrů odchýlit.

19. Nová argumentace odvolatelky ochranou obchodního tajemství, firemního tajemství či povinností mlčenlivosti jednatelů obsažená (teprve) v odvolání nerespektuje poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., jak se podává z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 30. září 2020 na č. l. 107 spisu, nejde o způsobilý odvolací důvod, situace předvídaná § 205a písm. e) o. s. ř. nenastala. Stejná procesní situace je u blíže neupřesněného tvrzení odvolatelky, že žalobci, resp. jeho zmocněnci, poskytla všechny informace a výsledky hospodaření za uplynulé roky. Pokud k tomu skutečně došlo, bylo třeba, aby odvolatelka včas toto tvrzení konkretizovala a navrhla k jeho prokázání důkazy, tak se ovšem nestalo.

20. Odvolatelkou dodatečně dotvrzená výzva adresovaná žalobci k nahlížení do dokladů společnosti ze dne 19. října 2020, kterou odvolací soud provedl k důkazu, je z hlediska uplatněného nároku a zmíněné právní úpravy irelevantní, neboť nabízí nahlížení do neúplných dokladů společnosti „bez označení dodavatelů i odběratelů“. Bylo tedy nadbytečné se zabývat další argumentací a důkazními návrhy účastníků řízení o tom, čí vinou k tomuto nahlížení nedošlo, jak se podávají z podání žalobce ze dne 25. ledna 2022 a žalovaného ze dne 23. ledna 2022.

21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

22. Ve vztahu k odvoláním napadenému výroku o nákladech řízení je třeba připomenout, že se neuplatní zásada zákazu reformationis in peius, a že odvolací soud je oprávněn změnit výrok o náhradě nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem (viz shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. III. ÚS 230/04, či ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 596/07, dostupná na www.usoud.cz). Soud prvního stupně měl správně aplikovat § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a vyjít z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, jak odpovídá ustálené rozhodovací praxi soudů v obdobných věcech (viz shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 3812/2019). Po přepočtení nákladů řízení v tomto směru činí náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně 20 479,22 Kč. Odvolací soud tedy změnil výrok V. napadeného rozsudku jen co do výše přiznané náhrady nákladů řízení, jinak i tento výrok jako věcně správný potvrdil dle již zmíněného § 219 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu mimosmluvní odměny advokáta za 4 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání, doplnění tvrzení a důkazních návrhu k výzvě odvolacího soudu, účasti na dvou jednáních odvolacího soudu po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5) advokátního tarifu, 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; celkem 16 456 Kč.