o určení neplatnosti smíru, k odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2022, č. j. 73 Cm 119/2021 – 71,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tím, že jednak podaná žaloba představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a jednak žalobkyní uváděné skutečnosti ve vyplněném Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce /dále jen „prohlášení“/ nenaplňují podmínky existence tíživých sociálních poměrů žalobkyně, neboť žalobkyně má bez rozumných pochybností dostatečný disponibilní příjem k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Soud prvního stupně zrekapituloval údaje žalobkyní uvedené v předloženém prohlášení s tím, že v současné době nepracuje, jelikož byla podle jejího přesvědčení neplatně odvolána z funkce jednatelky společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa] /dále jen „společnost“/ dle nepravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 39 Cm 153/2016, v níž je rovněž společnicí s podílem o velikosti 50 %. Žalobkyně má příjmy za nájemné z nemovitých věcí za nevypořádané SJM ve výši 75 000 Kč, přičemž od března 2021 nebylo nájemné vypláceno z důvodu exekučního titulu bývalého manžela. Žalobkyně je rovněž spolumajitelkou několika nemovitých věcí, přičemž k části nemovitostí byl vydán exekuční příkaz k prodeji v rámci exekučního řízení vedeného proti bývalému manželovi a část je zatížena zástavním právem ve prospěch [právnická osoba]. k zajištění úvěru ve prospěch společnosti. Žalobkyně má dluhy za soukromými osobami ve výši 4 000 000 Kč se splatností v letech 2021 – 2022 a dluh za [Anonymizováno] ve výši 405 000 Kč s měsíční splátkou 5 000 Kč do roku 2028. Měsíční výdaje žalobkyně sestávají ze sociálního pojištění ve výši 2 588 Kč, zdravotního pojištění ve výši 2 052 Kč a z místních poplatků v částce 1 500 Kč. Žalobkyně je rozvedená a finančně závislá na synovi [Anonymizováno], se kterým nesdílí domácnost a na dceři [Anonymizováno] (nar. [Anonymizováno]), se kterou společně se synem [Anonymizováno] (nar. [Anonymizováno]) žije. Na [Anonymizováno] stanovil soud jeho otci výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně se podává řada příchozích a odchozích plateb značné výše, které soud prvního stupně ve svém usnesení konkretizuje, a které se soudu jeví v kontextu tvrzených poměrů žalobkyně jako nestandardní především co do plateb již zletilému synovi [Anonymizováno] v řádech desetitisíců, byť ten dostává pravidelné měsíční výživné od otce ve výši 20 000 Kč. K účelům těchto vysokých částek se žalobkyně nevyjádřila. Kromě jiného se z výpisu z účtu podává, že žalobkyně v období od června do listopadu 2021 obdržela přibližně 284 900 Kč, což činí v průměru 47 483 Kč měsíčně. S ohledem na zjištěné pohyby na účtu žalobkyně má tudíž soud prvního stupně za to, že žalobkyně disponuje měsíčně v průměru uvedenou částkou. Její vysoké platby ve prospěch již zletilého syna nejsou nijak zdůvodněny a tvrzená skutečnost, že je finančně závislá na dalších osobách, není nikterak doložena, a ani se v předloženém výpisu z účtu nijak nepromítá. Nelze proto než uzavřít, že je plně v možnostech žalobkyně i po úhradě jejích pravidelných měsíčních výdajů a výdajů na živobytí zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

3. Současně soud prvního stupně dospěl k závěru, že podaná žaloba představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což je zásadním důvodem pro zamítnutí řešeného návrhu. Žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti právního jednání, nicméně neosvědčila naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., kterým je však podmíněn její úspěch. Za předpokladu, že by soud vyhověl žalobě na určení neplatnosti uzavřeného smíru mezi žalovanými, nic by tato skutečnost nezměnila na faktu, že je zde pravomocné a vykonatelné usnesení o schválení smíru. Toto usnesení by ani případným vyslovením neplatnosti smíru nebylo odklizeno, neboť k jeho zrušení je třeba návrhu účastníka smíru dle § 99 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně návrh na uzavření smíru mezi žalovaným 1) a 2) nepodala, nebyla účastnicí řízení o uzavření smíru, a není tudíž ani osobou oprávněnou podat návrh na zrušení smíru ve smyslu § 99 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni tedy nesvědčí naléhavý právní zájem na žalobou žádaném určení, neboť případné vyhovění její žalobě by nijak nezměnilo právní poměry účastníků tohoto řízení.

4. Podle soudu prvního stupně není splněn ani jeden z předpokladů pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků vyplývajících z § 138 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobkyni osvobození od hrazení soudních poplatků přizná.

6. Odvolatelka je přesvědčena, že její žaloba nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Byť si je vědoma skutečnosti, že nebyla účastnicí řízení, v němž byl mezi žalovanými uzavřen smír, má žaloba v nadepsaném řízení preventivní charakter. Žalovaný 2) v řízení o vypořádání společného jmění manželů požaduje po žalobkyni zaplatit polovinu částky, na kterou uzavřel smír s žalovanou 1) s odůvodněním, že jde o závazek ze společného jmění manželů. Smír však schválil bez vědomí a souhlasu žalobkyně, a tudíž je tento závazek výlučným závazkem žalovaného 2). K platebním možnostem se žalobkyně vyjádřila v dostatečném rozsahu a doložila, že je prakticky neustále v debetu. Je to právě žalovaný 2), kdo žalobkyni způsobil finanční tíseň.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

9. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67, ročník 2014).

10. Žalobkyně se jako bývalá manželka žalovaného 2) domáhá v nadepsaném řízení určení neplatnosti smíru uzavřeného mezi zde žalovanými v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 151/2017. Usnesení o schváleném smíru žalobkyně nepředkládá, tvrdí však nabytí právní moci k 19. listopadu 2018. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že o uzavřeném smíru nevěděla, nedala k němu souhlas, a jakmile se o něm v exekučním řízení dozvěděla, dovolala se vůči žalovaným jeho neplatnosti. Dle žalobkyně ji má předmětný smír „ekonomicky zlikvidovat“, o čemž má svědčit předkládaná dohoda o společném postupu. Rozpor s hmotným právem má spočívat v tom, že žalovaný 2) tvrdí, že jde o závazek žalovaného 2) vůči žalované 1), který je společný se žalobkyní z titulu společného jmění manželů.

11. Podle názoru odvolacího soudu bude třeba k posouzení důvodnosti žaloby provést v potřebném rozsahu dokazování a především navazující důkladné právní posouzení věci z hlediska všech na věc dopadajících ustanovení zákona. V této fázi řízení nelze bez dalšího spolehlivě uzavřít, že by podání žaloby představovalo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

12. Nicméně soudu prvního stupně lze přitakat v tom, že osobní a majetkové poměry žalobkyně popsané v předloženém prohlášení neodůvodňují její osvobození od placení poplatků ve zmíněné výši.

13. Odvolatelka o osvobození od soudních poplatků požádala podáním ze dne 13. prosince 2021 a následně předložila vyplněné prohlášení ze dne 30. prosince 2021. Ve svém prohlášení uvedla, že je rozvedená, má 3 dospělé děti a se dvěma z nich ([adresa], nar. [Anonymizováno], a [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]), žije ve společné domácnosti. Odvolatelka nepracuje z důvodu tvrzeného neplatného odvolání z funkce jednatelky společnosti, v níž je rovněž společníkem s 50% podílem. O neplatnost odvolání z funkce jednatelky probíhají soudní spory. Odvolatelka je finančně závislá na synovi [Anonymizováno] a na dceři [Anonymizováno]. Syna [Anonymizováno] odvolatelka vyživuje, přičemž syn rovněž dostává pravidelné měsíční výživné od otce ve výši 20 000 Kč. Odvolatelka měla toliko příjmy ve výši 75 000 Kč (za poslední zdaňovací období a po odečtení daně) z titulu nájemného z nemovitosti v nevypořádaném SJM za leden a únor 2021. Od března 2021 již není nájemné vypláceno a je neoprávněně zadržováno z důvodu exekučního titulu bývalého manžela. Odvolatelka je spolumajitelkou několika nemovitostí, přičemž k jedné z nevypořádaného SJM byl vydán exekuční příkaz k prodeji (v případě této nemovitosti jsou vedeny soudní spory pro nehrazené nájemné) a jedna nemovitost je zatížena zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] k zajištění úvěru, který čerpá společnost. Odvolatelka uvádí, že má blíže nespecifikované dluhy za soukromými osobami ve výši 4 000 000 Kč se splatností v roce 2021 - 2022 a vůči [Anonymizováno] ve výši 405 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 5 000 Kč se splatností do roku 2028. Měsíční výdaje odvolatelky sestávají ze sociálního pojištění ve výši 2 588 Kč, zdravotního pojištění ve výši 2 052 Kč a místních poplatků ve výši 1 500 Kč. Odvolatelka dále uvedla, že sice formálně vlastní majetek větší hodnoty, nicméně s majetkem nemůže fakticky nikterak nakládat a ani jej zpeněžit.

14. Z výpisu z účtu odvolatelky se podává řada příchozích i odchozích plateb, z nichž pozornosti soudu prvního stupně (a nyní i odvolacího soudu) neunikla mimo jiné příchozí platba ze dne 7. června 2021 od společnosti ve výši 130 046,51 Kč stejně jako řada pravidelných příchozích plateb od dcery [Anonymizováno] v řádech desetitisíců, jak je konkrétně uvádí soud prvního stupně v napadeném usnesení. Stejně tak pozornosti odvolacího soudu neunikly enormní výdaje žalobkyně pro dospělého syna [Anonymizováno] v řádech desetitisíců, jak je blíže specifikuje i soud prvního stupně, a jejichž bližší účel zůstal soudům neznámý. Odvolatelka se k těmto nadstandardním výdajům pro syna nikterak nevyjádřila, a to ani ke skutečnosti, jak k takto vysokým částkám přišla s ohledem na tvrzené nulové příjmy.

15. Právě z důvodu zjištěných pohybů značných částek na účtu odvolatelky, jak je konkrétně popsal soud prvního stupně v odůvodnění usnesení a odvolací soud na tento popis pro stručnost zcela odkazuje, zůstávají skutečné příjmy i výdaje odvolatelky (i) pro odvolací soud z podstatné části neznámou veličinou.

16. Přitom úleva z povinnosti platit soudní poplatky je přiznávána pravidelně osobám, které jsou zcela nemajetné, mají výrazně nízké, ne-li nulové, příjmy, a pokud se tyto osoby bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje opatřit si prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti. Odvolatelka neprokázala, že se řadí k těmto osobám. Odvolatelka vlastní nemovitý majetek, i kdyby s ním momentálně skutečně nemohla reálně nakládat, má příjmy patrné z výpisu z bankovního účtu, které řádně nespecifikovala. Platí z účtu vysoké částky dospělému synovi, aniž by důvod těchto plateb jakkoliv objasnila. I když odvolatelka vnímá svoji majetkovou situaci jako tíživou, přesto však (ani) z pohledu odvolacího soudu nepředstavuje její majetková situace důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by měla být od poplatkové povinnosti v nadepsaném řízení osvobozena. K tíži odvolatelky je na místě přičíst neúplná tvrzení k jejím příjmům a výdajům. V potaz je nutné vzít výši soudního poplatku toliko 2 000 Kč. I v tomto směru je argumentace soudu prvního stupně o možnosti odvolatelky dostát řešené poplatkové povinnosti naprosto přiléhavá a odvolací soud na ni pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

17. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.