o jmenování likvidátora, k odvolání 2. účastnice Kateřiny Junkové proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2022, č. j. 77 Cm 136/202212,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. jmenoval likvidátorem společnosti [Jméno navrhovatelky B]. v likvidaci (dále jen „společnost“) [Jméno navrhovatelky C], narozenou dne [Datum narození navrhovatelky C], bytem [Adresa navrhovatelky C] (dále též jen 2. účastnice“), a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že dosavadní likvidátor společnosti [Anonymizováno] dne [Anonymizováno] zemřel a nový likvidátor nebyl společností povolán. Proto soud prvního stupně podle § 189 odst. 1, § 191 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jmenoval likvidátorem společnosti 2. účastnici jakožto její jednatelku.

3. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala 2. účastnice odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a likvidátora ustanovil ze seznamu insolvenčních správců.

5. Odvolatelka se svým jmenováním do funkce likvidátora společnosti nesouhlasí, neboť nemá právní vzdělání. Z tohoto důvodu není schopna řádně vykonávat funkci likvidátora.

6. Navrhovatelka se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

8. Podle § 189 o. z. při vstupu do likvidace povolá příslušný orgán právnické osobě likvidátora; likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora (odst. 1). Je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán, vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu (odst. 2).

9. Podle § 191 o. z. právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby (odst. 1). Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora (odst. 2). Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával (odst. 3). Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců (odst. 4).

10. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku společnosti odvolací soud zjistil (§ 121 o. s. ř.), že společnost má dosud v obchodním rejstříku zapsány dva jednatele, a to 2. účastnici (která je též společníkem společnosti) a [Anonymizováno], který ovšem dne [Anonymizováno] zemřel.

11. Z obsahu spisu se podává, že odvoláním napadeným usnesením soud prvního stupně jmenoval likvidátorem společnosti 2. účastnici jakožto zbývající jednatelku společnosti, a to podle § 191 odst. 1, 3 o. z., neboť funkce dosavadního likvidátora společnosti [Anonymizováno] zanikla dne [Anonymizováno] úmrtím. Tomuto postupu soudu prvního stupně nelze nic vytknout.

12. Z § 189 odst. 1 ve spojení s § 191 odst. 1, 3 a 4 o. z. vyplývá, že při zrušení právnické osoby rozhodnutím soudu jí výlučně soud jmenuje likvidátora. Jde-li o řízení zahájené na návrh, pak likvidátorem má být primárně jmenována osoba navržená navrhovatelem, pokud je způsobilá být členem statutárního orgánu předmětné právnické osoby, nebrání-li tomu jiné okolnosti, např. kolize zájmů likvidátora a společnosti nebo absence předpokladů výkonu funkce likvidátora u navržené osoby. Teprve v případě, že návrh na jmenování konkrétní osoby likvidátorem podán nebyl či návrhu nelze vyhovět, může soud likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Nelze-li likvidátorem jmenovat ani člena statutárního orgánu, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Jmenování osoby ze seznamu insolvenčních správců je tak až poslední možností v řadě, jíž soud využije jen, nelze-li likvidátora jmenovat podle § 191 odst. 1 až 3 o. z., tedy primárně jím jmenovat osobu navrženou, případně jím jmenovat člena statutárního orgánu likvidované právnické osoby. Tyto závěry jsou zcela v souladu s dosavadní judikaturou odvolacího soudu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2017, sp. zn. 7 Cmo 523/2016, nebo ze dne 5. října 2020, sp. zn. 7 Cmo 296/2016, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. v právní aplikaci www.beck-online.cz), od níž nemá odvolací soud žádného důvodu se odchýlit.

13. Při výběru osoby likvidátora se soud prvního stupně správně přidržel zmíněného § 191 odst. 3 věty první o. z. Nutno dodat, že podle § 189 odst. 2 o. z. již ode dne úmrtí [Anonymizováno] působnost likvidátora vykonávala 2. účastnice jakožto zbývající jednatelka společnosti, resp. byla povinna tak činit. Pro výkon funkce likvidátora právní úprava právnické vzdělání ani jinou odbornou specializaci nepředepisuje. V této souvislosti je třeba zmínit běžnou dostupnost právních předpisů, komentářové i odborné literatury a možnost dílčí součinnosti odborníků na danou problematiku. Tvrzené skutečnosti o absenci potřebného vzdělání proto nejsou relevantním důvodem pro ustanovení jiné osoby do funkce likvidátora (shodně např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2020, sp. zn. 14 Cmo 285/2020, a ze dne 23. ledna 2020, sp. zn. 14 Cmo 346/2019). Jiné důvody, pro něž nelze na 2. účastnici spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonávala, 2. účastnice neuvedla. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže 2. účastnici jakožto jedinou jednatelku společnosti jmenoval do funkce likvidátora společnosti.

14. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 věty prvé z. ř. s. (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2018, sp. zn. 14 Cmo 256/2018).