o vyslovení neplatnosti usnesené valné hromady ze dne 29. července 2014, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. 71 Cm 167/2015 – 307,

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno] /dále jen „společnost“/ ze dne 29. července 2014 /dále jen „valná hromada“/, uvedených pod body I. - III. notářského zápisu N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno], sepsaného [Anonymizováno], notářem v [Anonymizováno] (výrok I.) a společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 47 432 Kč (výrok II.).

2. Odvolací soud předesílá, že se jedná o v pořadí čtvrté meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně v nadepsané věci.

3. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. února 2016, č. j. 71 Cm 167/2015 - 45, odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 14 Cmo 145/2016 -101. Podle závazného právního závěru odvolacího soudu se měl soud prvního stupně s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 174, § 175 odst. 3, § 177, § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, v dalším řízení zabývat těmito otázkami: 1) kdy byl společnosti doručen projev vůle dodatečně hlasujícího navrhovatele, zda byla zachována zákonem předepsaná 7 denní lhůta jdoucí ode dne konání valné hromady, 2) byl-li společnosti včas doručen projev vůle dodatečně hlasujícího navrhovatele, měl se soud prvního stupně zabývat tím, zda vůbec a kdy bylo navrhovateli oznámeno přijetí předmětného usnesení valné hromady ve smyslu § 177 z. o. k. a 3) v návaznosti pak měl soud prvního stupně posoudit otázku zachování tříměsíční prekluzivní lhůty pro podání návrhu dle § 191 odst. 1 věty druhé z. o. k. A 4) při zachování této lhůty se soud prvního stupně měl zabývat tvrzenými důvody neplatnosti napadených usnesení valné hromady. Současně odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení posoudil přípustnost jednání [Anonymizováno] za společnost s přihlédnutím k § 21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, když střet zájmů [Anonymizováno] se zájmy společnosti vyplývá z toho, že je synem navrhovatele a loajalita k němu je patrná z vyjádření k odvolání navrhovatele, které za společnost učinil, a které představuje radikální obrat stanoviska společnosti v řízení, aniž by pro nově prezentované bezvýhradné přitakání argumentaci navrhovatele podal jiné relevantní vysvětlení.

4. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. března 2018, č. j. 71 Cm 167/2015 - 129, odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením ze dne 17. dubna 2019, č. j. 14 Cmo 194/2018 - 204. Podle závazného právního závěru odvolacího soudu se předmět tohoto řízení netýká majetkové podstaty společnosti, proto lze v řízení bez dalšího pokračovat, byť byl na majetek společnosti usnesením Městského soudu v Praze, č. j. MSPH 78 INS 4596/2018-A-35, ze dne 12. listopadu 2018, s účinky k témuž dni, prohlášen konkurs. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2018, sp. zn. 7 Cmo 232/2017, je patrné, že [Anonymizováno] se dne 27. února 2017 nestal jednatelem společnosti, neboť nebyl zvolen ([Anonymizováno] v rejstříkovém řízení doložila dodatečný /nesouhlasný/ výkon hlasovacího práva podle § 174 z. o. k.). [Anonymizováno] byl jako jednatel z obchodního rejstříku vymazán dne 20. února 2018 (se dnem zániku funkce 27. února 2017) a téhož dne byla do obchodního rejstříku znovu zapsána jako jednatelka společnosti [Anonymizováno] se dnem vzniku funkce 29. července 2014 (kdy byla zvolena zde řešeným usnesením valné hromady). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena, je třeba je považovat za platné. Takže soud prvního měl správně vyjít z toho, že napadené usnesení valné hromady společnosti ze dne 29. července 2014 o volbě [Anonymizováno] jednatelkou společnosti je třeba do té doby, než bude soudem pravomocně rozhodnuto o opaku, považovat za platné. Naproti tomu soud prvního stupně nesprávně jednal s [Anonymizováno] jako s jednatelem společnosti. Pak se ale měl vypořádat s již zmíněným § 21 odst. 4 o. s. ř. Vedle respektování shora zmíněných skutečností odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se řídil již dříve podaným výkladem k dodatečnému výkonu hlasovacího práva dle § 174 z. o. k.

5. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. července 2014, č. j. 71 Cm 167/2015 - 233, odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením ze dne 24. září 2020, č. j. 14 Cmo 9/2020 - 264. Odvolací soud znovu odkázal na dříve prezentované závazné právní závěry, především pak na zformulované otázky 1) až 4), reflektující v poměrech projednávané věci právní úpravu dodatečného výkonu hlasovacích práv dle §§ 174 a 177 odst. 2 z. o. k. První a klíčovou otázkou je doručení projevu vůle dodatečně hlasujícího navrhovatele, a potažmo zda byla zachována zákonem předepsaná 7 denní lhůta jdoucí ode dne konání valné hromady. Odvolací soud poukázal na to, že tvrzení účastníků k této otázce byla po celou dobu sporná (viz např. str. 3 vyjádření společnosti k návrhu ze dne 14. července 2015, č. l. 30 spisu; str. 2 vyjádření společnosti ze dne 13. dubna 2016, č. l. 58 spisu; závěrečné řeči prezentované právními zástupci účastníků řízení při posledním ústním jednání před soudem prvního stupně dne 29. října 2019, č. l. 226 spisu). Soud prvního stupně evidentně nepřípustně vychází ze shodnosti dřívějšího tvrzení [Anonymizováno] při jednání před soudem prvního stupně dne 15. března 2018 o tom, že daná listina byla doručena společnosti následujícího dne a tvrzení navrhovatele, že písemnost musela být společnosti doručena z důvodů, které pak blíže rozvádí (viz str. 2 protokolu o jednání na č. l. 116 spisu). Ovšem [Anonymizováno] nebyl oprávněn za společnost v řízení jednat. Takže jeho tvrzení (obsahově shodné s tvrzením navrhovatele) nelze použít jako zdroj skutkových zjištění soudu ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. V provedeném dokazování závěr soudu prvního stupně o doručení dané písemnosti společnosti dne 2. srpna 2014 oporu nemá, soud prvního stupně k této otázce žádné dokazování nevedl. Argumentaci navrhovatele, že byl v postavení jednatele, a tím bylo požadavku na doručení daného projevu vůle společnosti učiněno za dost, přisvědčit nelze. Podle citovaného § 174 odst. 1 z. o. k. bylo třeba řešený projev vůle primárně doručit společnosti k dalšímu postupu podle zmíněné právní úpravy. Navrhovatel nepochybil tím, že listinu se svým dodatečným hlasováním odeslal na vědomí též Olze Yanové, která patrně valnou hromadu svolala a byla na ní zvolena jednatelkou společnosti, ale ani v tomto případě navrhovatel neprokazuje, že by jí byla písemnost také doručena. Proto odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby respektoval jeho závazné právní závěry, vyzval navrhovatele k označení všech důkazů k prokázání doručení projevu vůle dodatečně hlasujícího navrhovatele společnosti a po provedeném dokazování se znovu zabýval navazujícími otázkami 2) až 4) a o věci znovu rozhodl.

6. V nyní řešeném usnesení ze dne 26. října 2021, č. j. 71 Cm 167/2015 – 307, soud prvního stupně stran odvolacím soudem předestřených otázek 1) až 4) učinil následující závěry:

- z podacího lístku ze dne 1. srpna 2014 ve spojení s odpovídajícím originálem poštovní obálky k zaslanému dodatečnému hlasování navrhovatele, předložené právním zástupcem navrhovatele při ústním jednání dne 26. října 2021, vyplývá, že projev vůle dodatečně hlasujícího navrhovatele byl učiněn v zákonné sedmidenní lhůtě. Obálku s hlasováním navrhovatel podal na poště [adresa] coby rekomando [Anonymizováno], jako adresát je uvedena společnost /dále jen „obálka“/. Z předložení tohoto důkazu v řízení jednoznačně vyplynulo doručení řešeného dodatečného hlasování společnosti;

- společenská smlouva ve znění platném ke dni 5. září 2014 dodatečný výkon hlasovacího práva podle § 174 z. o. k. nevylučuje. Ve zmíněném ustanovení uvedená 7 denní lhůta pro výkon tohoto práva byla zachována;

- navrhovatel o výsledku hlasování informován nebyl, a až při nahlédnutí do obchodního rejstříku dne 16. dubna 2015 se dozvěděl o rozhodnutí valné hromady. Tříměsíční lhůta pro podání návrhu na vylovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 191 odst. 1 z. o. k. byla zachována;

- s ohledem na dodatečný výkon hlasovacího práva navrhovatele nebyla usnesení valné hromady přijata platně.

7. S ohledem na tyto závěry soud prvního stupně návrhu jako důvodnému v plném rozsahu vyhověl.

8. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatele ve věci. Navrhovateli tak náleží náhrada odměny advokáta za 14 úkonů právní služby po 2 500 Kč, náhrada 14 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 8 232 Kč; celkem 47 432 Kč.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelka namítá, že obálka byla soudu předložena po cca 6 letech sporu, proto je v obecné rovině otázkou její pravost, a také je otázkou, jak se dostala do dispozice navrhovatele. V době doručení nebyl navrhovatel jednatelem, nedocházel do sídla společnosti, doklady byly uloženy v sídle společnosti ve sklepení, odkud byly převzaty insolvenčním správcem. Pokud takovou doporučenou poštu převzala jiná osoba, než navrhovatel, je otázkou, jak se pak dostala k navrhovateli. Mohlo dojít k přesměrování pošty do P. O. Boxu navrhovatele nebo na jeho adresu, pak by byl adresátem sám navrhovatel. Je třeba postavit na jisto obsah zásilky, ztotožnit osobu, které bylo doručeno, a to i případně účastnickou výpovědí navrhovatele, který žádnou takovou skutečnost dosud netvrdil. Dále je podle odvolatelky nutné postavit na jisto důvody, pro které navrhovatel spoléhal na to, že nedojde k zápisu skutečností vyplývajících z daných usnesení valné hromady do obchodního rejstříku. Takové důvody jsou k tíži navrhovatele. Subjektivní prekluzivní lhůta k podání návrhu nemohla začít běžet až nahlédnutím navrhovatele do rejstříkového spisu. Ani tuto skutečnost soud prvního stupně nezkoumal.

11. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

12. Podle navrhovatele je závěr soudu prvního stupně o zachování subjektivní prekluzivní lhůty k podání návrhu správný. Navrhovatel vykonal hlasovací právo a měl za to, že věc je tímto vyřízená. Společnost ho o výsledku hlasování nevyrozuměla. Odpovídající změny byly zapsány do obchodního rejstříku dne 25. března 2015 a navrhovatel podal návrh dne 27. dubna 2015, tedy včas. Spekulace odvolatelky ohledně obálky od doručeného dodatečného hlasování nejsou ničím opodstatněny. Navrhovatel byl v letech 2017 a 2018 zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti a v té době získal tuto listinu do dispozice.

13. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Podle § 174 z. o. k.

(1) Vyžaduje-li se souhlas společníka s rozhodnutím valné hromady podle § 171 odst. 2, může jej společník projevit písemně nebo jiným vhodným způsobem určeným ve společenské smlouvě a doručit společnosti nejpozději do 7 dnů ode dne konání valné hromady.

(2) Souhlas s rozhodnutím valné hromady podle odstavce 1 musí být projeven způsobem, který umožní společnosti ověřit totožnost oprávněného společníka a určit podíly, s nimiž je spojeno vykonávané právo, jinak se k souhlasu nepřihlíží.

(3) Přijetí rozhodnutí valné hromady podle odstavce 1 se osvědčuje veřejnou listinou.

(4) Ustanovení § 177 odst. 2 se použije obdobně.

15. Podle § 177 odst. 2 z. o. k. rozhodnutí je přijato dnem, v němž bylo doručeno vyjádření posledního společníka k návrhu, nebo marným uplynutím posledního dne lhůty stanovené pro doručení vyjádření společníků, bylo-li dosaženo počtu hlasů potřebného k přijetí rozhodnutí.

16. Odvolací soud odkazuje na shora prezentované závazné právní závěry, především pak na zformulované otázky 1) až 4), reflektující v poměrech projednávané věci právní úpravu dodatečného výkonu hlasovacích práv dle výše citovaných §§ 174 a 177 odst. 2 z. o. k.

17. První a klíčovou otázkou je doručení projevu vůle dodatečně hlasujícího navrhovatele, a potažmo zda byla zachována zákonem předepsaná 7 denní lhůta jdoucí ode dne konání valné hromady.

18. Odvolací soud přitakává soudu prvního stupně v tom, že obálka s údaji vyznačenými poštou, které zcela korespondují s obsahem dříve předloženého podacího lístku, prokazuje doručení této písemnosti společnosti. Otázkou zůstává přesný den doručení.

19. K výslovnému dotazu odvolacího soudu stran označení přesného dne doručení dodatečného hlasování navrhovatele společnosti právní zástupce navrhovatele při jednání odvolacího soudu uvedl, že v tomto směru nemá upřesňující tvrzení ani důkazy, nezbyde než vyjít z odvolacím soudem naznačené zákonné domněnky doby dojití.

20. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

21. Podle podacího lístku i obálky byla písemnost podána na poště v pátek 1. srpna 2014, takže třetí pracovní den, kdy byla písemnost doručena společnosti, připadá na středu 6. srpna 2014. Přitom poslední den 7 denní lhůty pro dodatečný výkon hlasovacího práva dle § 174 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 605 odst. 1 o. z. připadá na úterý 5. srpna 2014. Takže navrhovatel vykonal hlasovací právo pozdě, byť o jediný den. To je stejné, jako kdyby vůbec nehlasoval.

22. Navrhovateli je sice třeba přisvědčit v tom, že lhůta k podání návrhu dle § 191 odst. 1 z. o. k. je zachována. Společnost jej o výsledku hlasování nevyrozuměla. Bylo tedy logické, že poté, co společnosti odeslal dne 1. srpna 2014 své dodatečné (negativní) hlasování, pokládal věc s ohledem na úpravu hlasování v čl. V. společenské smlouvy za vyřízenou. Počátek běhu subjektivní prekluzivní lhůty je tedy třeba dovodit od zápisu odpovídajících změn do obchodního rejstříku dne 25. března 2015. Návrh byl podán dne 27. dubna 2015, tj. v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě. Roční objektivní lhůta jdoucí ode dne konání valné hromady byla rovněž zachována.

23. Ovšem v důsledku pozdního dodatečného hlasování navrhovatele, které nemá zamýšlené právní účinky, je třeba dovodit přijetí napadených usnesení valné hromady hlasy druhého společníka Olgy Yanové. Návrh tak není důvodný.

24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh zamítá (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

25. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu na úkor navrhovatele ve věci úspěšné společnosti. Ty se skládají mimosmluvní odměny advokáta za celkem 16 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 advokátního tarifu, 16 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, celkem 67 824 Kč.