o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání 1. a 3. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2022, č. j. 83 Cm 464/2022-11,

1. Městský soud v Praze rozhodl o zrušení obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]. (dále též jen „společnost“) a nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval společnost [právnická osoba]. (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit státu – Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.).

2. Uvedl, že z rejstříkového spisu vedeného ke společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do sbírky listin a lze tedy usuzovat na její nečinnost. Žádná účetní závěrka nebyla do sbírky listin založena. Usnesením ze dne 4. dubna 2022, č. j. 83 Cm 464/2022-7, byla společnost vyzvána k odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení; doručeno bylo dne 19. dubna 2022, lhůta k nápravě však uplynula marně. Společnost proto byla podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, zrušena. Jelikož statutární orgán společnosti je nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace, byla likvidátorem jmenována osoba vedená v seznamu insolvenčních správců. Soudní poplatek byl společnosti uložen na podkladě § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání společnost a 3. účastník. Navrhují jeho zrušení a zastavení řízení, protože podmínky pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace nejsou splněny.

4. Uvádějí, že společnost je přesvědčena, že příslušná daňová přiznání podána byla a rovněž příslušné listiny byly do sbírky listin obchodního rejstříku založeny, o čemž existují v archivu společnosti důkazy. Měly by ale být zřejmé také ze spisu příslušných institucí, jejichž revizi společnost navrhuje. Podání přiznání a založení do sbírky listin měla ve společnosti na starosti pracovnice, která ve společnosti již nepracuje. Předložení dokumentů o podání těchto listin musí zařídit jednatel společnosti, který je od 9. října 2022 práce neschopný a tudíž není schopen tyto důkazy dohledat. Učiní tak, jakmile bude zdravotní indispozice ukončena.

5. 2. účastník se k podanému odvolání účinně nevyjádřil.

6. Navrhovatel podaná odvolání nepovažuje za důvodná. Uvádí, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné. Společnost ani po výzvách k podání daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2017 – 2021 tato přiznání nepodala. Z podaného odvolání není zcela zřejmé, zda je společnost objektivně schopna vykonávat svojí činnost a plnit tak svůj účel.

7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

8. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

9. Podle § 172 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo d) tak stanoví zákon.

10. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

11. Podle § 104 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.

12. Podle § 105 z. v. r. neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací, ledaže jsou splněny podmínky pro postup podle § 105a; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

13. Podle § 106 odst. 1 z. v. r. za neuposlechnutí výzvy podle § 104 se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j).

14. Společnost byla soudem prvního stupně zrušena s likvidací z důvodu, že nezakládá žádné zákonem požadované listiny (účetní závěrky) do sbírky listin a nevykonává tak žádnou činnost dle § 93 písm. b) z. o. k.

15. Takové rozhodnutí odpovídá předmětu řízení vymezenému v návrhu ve věci samé, protože soudní řízení se vede vždy o skutku, který je vymezen jednáním a následkem, přičemž následkem se rozumí následek rozhodný z hlediska příslušné hmotněprávní normy s tím, že vymezené jednání musí být pro tento následek (dle této normy) kauzální. Předmět řízení (skutek) je v návrhu vymezen navrhovatelem tak, že společnost za zdaňovací období let 2017 – 2020 nepodala přiznání k dani z příjmů právnických osob (tj. relevantním jednáním), což je důvodem pro předpoklad, že taková právnická osoba nevykonává a není schopna vykonávat svou činnost po dobu více než jednoho roku; proto je navrhováno její zrušení (tj. relevantním následkem). Současně navrhovatel v návrhu uvádí, že na tento následek lze usuzovat z toho, že ve sbírce listin není založena žádná účetní závěrka, pročež společnost neplní povinnost dle § 66 písm. c) z. v. r., což představuje rovněž vymezení relevantního jednání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16, dostupný např. na www.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

16. Je skutečností, že společnost existuje od 20. září 2017. Do sbírky listin společnosti dosud nebyla založena žádná účetní závěrka (§ 121 o. s. ř.).

17. Účelem § 93 písm. b) z. o. k. je dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Jestliže se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje, že je schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace. Neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, dostupné např. na www.nsoud.cz). Neboli, pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení (shodně Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 93, marg. č. 4).

18. Společnost se v řízení aktivně hájí, z čehož je namístě dovodit, že jí zrušit z důvodu dle § 93 písm. b) z. o. k. nelze.

19. Nezakládání účetních závěrek však může být důvodem pro zrušení společnosti podle § 105 z. v. r. [ve spojení s § 104, § 106 odst. 1 a § 66 písm. c) z. v. r.], což je důvod spadající pod § 172 odst. 1 písm. d) o. z.

20. Zrušení společnosti z důvodu dle § 105 z. v. r. je v probíhajícím řízení možné, protože je lze zahájit i na návrh navrhovatele, k jehož podání je navrhovatel aktivně věcně legitimován na podkladě § 238 odst. 5 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Pokud jde o totožnost skutku, relevantní následek je totožný zcela (zrušení s likvidací), jednání je totožné částečně (jak je výše vyloženo).

21. Právní zájem na zrušení společnosti podle § 105 z. v. r. je pak dán tím, že sbírka listin má ve vztahu ke společnosti nedostatečnou vypovídací hodnotu a neplní svojí informační funkci vůči třetím osobám (např. spotřebitelům, zákazníkům a obchodním partnerům), protože neobsahuje účetní závěrky od roku 2017 dosud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2536/2021).

22. Jak již bylo uvedeno, zrušení právnické osoby z důvodu uvedeného podle § 105 z. v. r. spadá do skupiny důvodů podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny je až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r. (ke shodnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 12. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 165/2019, či v usnesení ze dne 11. března 2020, sp. zn. 14 Cmo 35/2020).

23. Výzva ze dne 4. dubna 2022, č. j. 83 Cm 464/2022-7, však nepředstavuje materiálně výzvu rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r., neboť byla učiněna až po zahájení řízení ve věci samé. Z rejstříkového spisu neplyne (jak odvolací soud zjistil při jednání v rámci dokazování), že by byla společnost rejstříkovým soudem podle § 104 z. v. r. vyzvána ke splnění povinnosti, což je obligatorním předpokladem pro postup podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z.

24. Tento výklad o nutnosti postupu podle § 104 z. v. r., po jehož provedení je teprve možno (důvodně) zahájit řízení podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z., vychází ze zásady in dubio pro libertate, jež plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY, nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 usnesení č. 2/1993 předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky), vyjadřuje prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02, nebo ze dne 24. července 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05). Tato zásada se uplatňuje nejen ve veřejném právu, ale i ve všech situacích, kdy orgány veřejné moci interpretují obsah právní normy a hodnotí rozsah povinností zákonem stanovených k dosažení zamýšleného cíle prostřednictvím právně relevantního jednání jednotlivce. Není-li tato zásada respektována a z právní normy je vyvozována existence povinností, jež v ní expressis verbis zakotveny nejsou, jde o protiprávní postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2017, sp. zn. III. ÚS 3701/15). Vyjádřeno zcela konkrétně, institut zrušení společnosti představuje ingerenci veřejné moci do práv a svobod subjektů soukromého práva, a proto je nutno dbát zákonem stanoveného postupu, který upravuje kogentní předpoklady pro takové rozhodnutí. Není tak namístě extenzivní výklad, že výzva dle § 104 z. v. r. může být nahrazena až výzvou vydanou soudem, který rozhoduje v řízení v řízení zahájeném na podkladě § 172 odst. 1 písm. d) o. z.

25. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení změnil a návrh na zrušení společnosti zamítl (výrok I.).

26. O nákladech řízení (výrok II.) před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., neboť neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodnily přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z účastníků dle § 23 věty druhé z. ř. s. Až v průběhu řízení totiž bylo zjištěno, že důvody pro zrušení společnosti z důvodu dle § 93 písm. b) z. o. k. dány nejsou, a proto návrh ve věci samé bezdůvodně podán nebyl, přičemž nedůvodnost návrhu je zřejmá až ze skutečností uvedených v odvolacím řízení.