o vyloučení jednatele z výkonu funkce, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2019, č. j. 13 Cm 43/2017-320,

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala, aby byl [Anonymizováno] po dobu tří let vyloučen z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že se jedná (již) v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, předchozí prvostupňové rozhodnutí vystavěné na závěru o nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky (coby společnice společnosti [Anonymizováno]., dále jen „společnost“ či „účastnice 2/“) k podání předmětného návrhu, bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2019, č. j. 14 Cmo 134/2018-168 s tím, že jeho závěr o nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky, není správný.

3. Soud prvního stupně při svém v pořadí druhém rozhodnutí vyšel (stručně řečeno) z toho, že:

- účastník 1/ je jednatelem společnosti od 21. března 1994, nejméně od roku 2002 drží 51% podíl, [Anonymizováno] byla jednatelkou od 8. ledna 2015 do 15. února 2016 a znovu od 9. srpna 2017, [Anonymizováno] byl jednatelem od 15. února 2016 do 9. srpna 2017, navrhovatelka byla jednatelkou od 10. srpna 1995 do 8. ledna 2015, a nejméně od roku 2002 drží 49% podíl;

- manželství navrhovatelky a účastníka 1/ trvající od roku 1980 bylo rozvedeno ke dni 26. března 2015;

- příkazy k (navrhovatelkou vytýkaným) výplatám finančních prostředků ze společnosti zadával vždy účastník 1/;

- dle smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. ledna 2016 náležela účastníku 1/, coby jednateli, měsíční odměna 30 000 Kč, následně (dle dodatku smlouvy ze dne 15. února 2016) 50 000 Kč, v případě příznivé ekonomické situace společnosti odměna 200 000 Kč měsíčně, smlouva o výkonu funkce (včetně dodatku) byla schválena valnou hromadou, neplatnost usnesení valné hromady v části týkající se uvedeného, vyslovena nebyla, dle smlouvy o výkonu funkce ze dne 23. května 2019 náležela účastníku 1/ za výkon funkce jednatele měsíční odměna 95 000 Kč, bonus 500 000 Kč, v případě vytvoření zisku ve výši 1 000 000Kč za uplynulý účetní rok, finanční situace společnosti výplatu umožňovala;

- dle smlouvy o výkonu funkce náležela jednatelce [Anonymizováno] měsíční odměna 25 000 Kč, v případě příznivých ekonomických výsledků společnosti až 74 000 Kč měsíčně, za výkon funkce ji byla v roce 2015 vyplacena odměna ve výši 71 392 Kč měsíčně, s výjimkou března (71 482 Kč), května (71 289 Kč) a prosince (47 972 Kč), smlouva o výkonu funkce [Anonymizováno] nebyla schválena valnou hromadou společnosti, usnesení valné hromady společnosti o dodatečném schválení odměn [Anonymizováno] bylo (nepravomocně) shledáno nicotným, finanční situace společnosti výplatu odměn umožňovala;

- společnost vlastní 68 % podíl ve společnosti [Anonymizováno]. se sídlem na Ischii (Itálie), dále jen „[Anonymizováno]“, v jejím vlastnictví je hotel [Anonymizováno], navrhovatelka byla jednatelkou společnosti [Anonymizováno] a ředitelkou hotelu [Anonymizováno];

- společnost uzavřela dne 26. června 2014 s [Anonymizováno] smlouvu o úvěru na částku 20 mil. Kč s úrokovou sazbou 1měsíční PRIBOR plus 1,9 % ročně, splatný 13. listopadu 2016, úvěr byl zajištěn avalovanou blankosměnkou a zástavním právem k státním spořícím dluhopisům splatným 11. listopadu 2016 (dále jen „smlouva o úvěru“);

- dne 11. listopadu 2016 uzavřel účastník 1/ se společností smlouvu o zápůjčce ve výši 20 mil. Kč (k vyrovnání nedostatku provozního kapitálu), s § 3,5% roční úrokovou sazbou, jíž byl nahrazen vztah založený smlouvou o úvěru s [Anonymizováno] (dále jen „smlouva o zápůjčce“);

- společnost vyplatila navrhovatelce a účastníku 1/ podíl na zisku ve výši 4 705 882 Kč na jejich společný účet;

- nepravomocným rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) ze dne 12. dubna 2019, č. j. O527033/D17019878/2017/ÚPV, byla za neplatnou prohlášena ochranná známka „petra“, se závěrem, že jednatel nepřihlašoval ochrannou známku za účelem běžného chování v obchodním styku, nýbrž s úmyslem dosažení zisku na úkor společnosti [Anonymizováno]

- Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2018, č. j. 2 Cm 18/2017-45, uložil společnosti [Anonymizováno] povinnost zdržet se užívání loga „[Anonymizováno]“ v souvislosti s poskytováním služeb cestovní kanceláře s tím, že uvedené logo společnost užívala do roku 2015 při svém provozu, je vlastníkem ochranné známky s týmž logem.

4. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům:

- s odkazem na předchozí (zrušovací) rozhodnutí odvolacího soudu uzavřel, že navrhovatelka je k podání návrhu aktivně legitimována,

- všechna navrhovatelkou vytýkaná jednání se měla uskutečnit v letech 2014 a později, návrh byl podán v zákonné lhůtě,

- v řízení shledal jediné závažné porušení povinnosti péče řádného hospodáře, a to vyplácení neschválených odměn jednatelce [Anonymizováno], v ostatních případech se nejednalo o porušení povinnosti péče řádného hospodáře, nebo se jednalo o porušení menší závažnosti, na nichž není možno postavit závěr, že by bylo ve veřejném zájmu účastníka 1/ z výkonu funkce jakékoli obchodní korporace na dobu tří let vyloučit, nebyly tak splněny podmínky § 65 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění do 30. prosince 2020, dále jen „z. o. k.“,

- návrh je projevem sporů mezi navrhovatelkou a účastníkem 1/, kterých je u soudů vedeno několik.

5. K jednotlivým navrhovatelkou vytýkaným jednáním uvedl:

i. odměny vyplacené účastníku 1/ nepřekračují odměny stanovené smlouvou o výkonu funkce, jíž schválila valná hromada, soud neplatnost přijatého usnesení nevyslovil, hospodářská situace společnosti výplatu odměn umožňovala, ke zhoršení finanční situace společnosti výplatou odměn nedošlo, na uvedeném závěru ničeho nemůže změnit ani skutečnost, že přijetí rozhodnutí prosadil účastník 1/ vahou svých hlasů, shodně uzavřel k výplatě odměn [Anonymizováno];

ii. smlouva o výkonu funkce jednatelky [Anonymizováno]. [Anonymizováno] nebyla schválena valnou hromadou, nestala se tak účinnou, [Anonymizováno] tak neměla na odměnu nárok, vyplatil-li účastník 1/ na jejím podkladě jednatelce odměnu, závažně tím porušil povinnost péče řádného hospodáře, na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani dodatečné schválení odměny rozhodnutím valné hromady, jež navíc bylo (byť dosud nepravomocně) shledáno nicotným;

iii. účastník 1/ nevyhověl žádosti navrhovatelky (coby společnice), aby byl společníkům rozeslán návrh na přijetí rozhodnutí mimo valnou hromadu, jímž měl být jednatel odvolán z funkce pro porušení povinností spojených s výkonem funkce, porušil tak povinnost zakotvenou v § 187 odst. 1 z. o. k. Uvedené porušení však neshledal závažným, neboť navrhovatelka mohla (dle § 187 odst. 2 z. o. k.) svolat valnou hromadu s navrženým pořadem jednání sama, poškozena tak nebyla;

iv. povinností jednatele není odeslat zápis z jednání valné hromady, tato povinnost tíží zapisovatele (§ 188 odst. 3 z. o. k.), i jeho případné nezaslání není možno hodnotit jako porušení, pro které by byl jednatel vyloučen z výkonu funkce;

v. zvýšení mzdových nákladů bylo zvýšením odměn jednatelů, proto nebylo posuzováno jako samostatné porušení;

vi. na žádost o informace jednatel reagoval, nesprávné datum nemůže být závažným porušení povinnosti jednatele, právo na informace zakotvené v § 155 z. o. k. neobsahuje právo na zaslání kopií listin, společník má pouze právo nahlédnout a pořídit si kopie (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009);

vii. zapůjčení částky 20 mil. Kč představuje porušení § 55 odst. 1 věty první z. o. k., bylo povinností jednatele před uzavřením smlouvy informovat valnou hromadu to tom, že smlouvu hodlá uzavřít, v dané věci však společnost úvěr potřebovala, neboť zápůjčkou byl nahrazován předchozí bankovní úvěr, na jehož splacení společnost finanční prostředky neměla, zápůjčka byla poskytnuta za úrok odpovídající obvyklým úrokům, o závažné porušení povinností tedy nešlo;

viii. navrhovatelka s výplatou zisku převyšující částku 4 mil. Kč souhlasila, na svůj podíl si nechala vystavit směnku (a podala o výplatu uvedené částky žalobu), za takové situace pochybení jednatele spočívající ve výplatě zisku bez předchozího souhlasu valné hromady však není možno považovat za závažné pochybení, společnost ani věřitelé výplatou poškozeni nebyli, navrhovatelka s výplatou souhlasila, částka byla vyplacena na společný účet manželů, tj. navrhovatelky a účastníka 1/;

ix. ničeho závadného neshledal ani v kontrole účetnictví společnosti Alex nařízené účastníkem 1/ (provedené italským subjektem), neboť v době kontroly panovaly mezi navrhovatelkou a účastníkem 1/ neshody, sama navrhovatelka připustila, že společnost nemá finanční prostředky na úhradu dluhů;

x. v rozporu s péčí řádného hospodáře není ani vyjednávání o prodeji podílu v nikoli ziskové dceřiné společnosti, na místo doplatku základního kapitálu;

xi. účastník 1/ svým jednáním neporušil ani zákaz konkurence, nebyl naplněn základní předpoklad § 199 odst. 1 písm. b) z. o. k., jímž je shoda v předmětu podnikání, společnost [Anonymizováno] nemá k výkonu směnárenské činnosti povolení České národní banky, navrhovatelka provozování směnárenské činnosti touto společností ani netvrdila;

xii. hlasoval-li účastník 1/ jako jednatel (zástupce společnosti) pro odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti [Anonymizováno], neporušil tím bez dalšího své povinnosti, jedná se o otázku obchodního vedení dle § 195 odst. 1 z. o. k. příslušející jednateli;

xiii. jako jednání souladné s péčí řádného hospodáře hodnotil převedení loga na společnost (nikoli na sebe), jedná se o jednání pro společnost přínosné, shodně tak pokud hájí jménem společnosti ochrannou známku proti jinému uživateli;

xiv. bez dalšího není možno hodnotit jako jednání porušující péči řádného hospodáře, zřídí-li pro současnou manželku účastník 1/ pozici asistentky, tvrzení o fiktivní pracovní smlouvě prokázáno nebylo.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), žádné okolnosti pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků neshledal.

7. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.

8. Má za to, že účastník 1/ vytýkaným jednáním poškodil zájmy společnosti i navrhovatelky, jmenovaný ze společnosti vyváděl finanční prostředky ve svůj prospěch; soud prvního stupně nereflektoval, že i (dle jeho názoru) nepodstatné porušení povinností se negativním způsobem odrazí ve stavu společnosti. Měl se tedy zabývat nejen závažností porušení povinností, ale i četností a vlivem takového jednání na společnost.

9. K jednotlivým jí vytýkaným jednáním odvolatelka uvedla:

- odměny jednatele (účastníka 1/) sic byly vyplaceny na podkladě smlouvy o výkonu funkce (včetně jejího dodatku), jejich schválení však účastník 1/ dosáhl z pozice většinového vlastníka společnosti. Soud prvního stupně se nevypořádal s různou výší odměn v tom kterém měsíci, nezabýval se správností jejich výše, popř. kdo a jak jejich výši schválil;

- výplata odměn (přesahující částku 70 000 Kč měsíčně) druhé jednatelky ([Anonymizováno]) byla provedena bez schválení valnou hromadou, jedná se o závažné porušení povinností;

- nesvolání valné hromady společnosti k žádosti kvalifikovaného společníka (navrhovatelky), jejímž předmětem mělo být odvolání účastníka 1/ z funkce jednatele společnosti z důvodu porušování povinností, je závažným porušením povinností, jež je nutno hodnotit v celém kontextu, účastník 1/si byl vědom, že v případě hlasování o jeho odvolání by měl sistované hlasovací právo, čímž navrhovatelce znemožnil hájit svá práva a uplatňovat hlasovací právo;

- ke zvýšení mzdových nákladů a výplatě odměn [Anonymizováno] došlo bezdůvodně, a aniž to dovolovala finanční situace společnosti, přičemž účastník 1/ takové jednání schválil z pozice většinového společníka,

- účastník 1/ porušil právo navrhovatelky na informace, neboť kromě toho, že na svých vyjádřeních uvádí nesprávná data, odepíral navrhovatelce nahlížení do příslušných listin v sídle společnosti s argumentací, že se nachází u účetní společnosti,

- soud prvního stupně se nezabýval nutností poskytnutí zápůjčky ve výši 20 mil Kč, v situaci, [Anonymizováno] bezodkladnou úhradu úvěru nepožadovala, valná hromada nebyla o uzavření smlouvy informována, účastník 1/ poskytoval navrhovatelce o transakci nepřesné informace;

- nezabýval se ani skutečnostmi provázející výplatu zisku 4 mil. Kč, nebýt upozornění auditora, účastník 1/ by navrhovatelku o výplatě této částky neinformoval, úmyslem účastníka 1/ tak bylo navrhovatelku o této skutečnosti neinformovat;

- správně soud prvního stupně nevyhodnotil ani okolnosti kontroly účetnictví, doplatku základního kapitálu a odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti [Anonymizováno], účastník 1/ si byl vědom, že společnost [Anonymizováno] nemá na úhradu svých závazků finanční prostředky, přesto si objednal ve společnosti kontrolu účetnictví, a to na náklady společnosti. Byl si rovněž vědom povinnosti poskytnout doplatek základního kapitálu v dceřiné společnosti, k čemuž se společnost zavázala již v okamžiku nabývání podílu ve společnosti [Anonymizováno]. Odvoláním navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti [Anonymizováno] sledoval účastník 1/ své zájmy (převzetí kontroly nad touto společností, aniž by disponoval jazykovými schopnostmi či znalostí místního prostředí);

- účastník 1/ rovněž porušil zákaz konkurence a to snahou o převod agendy společnosti do nově založené společnosti [Anonymizováno] což navrhovatelka dovozuje z informací o jednáních účastníka 1/ s vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází provozovna společnosti;

- účastník 1/ převedl ochrannou známku společnosti na sebe coby fyzickou osobu, poté ji převedl na společnost, čímž se „snaží odvést pozornost od dalšího závadného jednání“;

- pro zřízení pozice asistentky (pro současnou partnerku účastníka 1/) nebyl důvod, taková potřeba ve společnosti nikdy nebyla, jednatel nebyl natolik vytížen, aby byla dána potřeba delegace jeho činnosti na asistentku, jejíž sjednané místo výkonu práce nebylo v sídle společnosti.

10. Správný dle jejího názoru není ani výrok o náhradě nákladů řízení, navrhovatelka jako kvalifikovaný společník byla s ohledem na popsané jednání účastníka 1/ nucena domáhat se ochrany svých práv soudní cestou, měla by jí být přiznána náhrada nákladů řízení.

11. Účastník 1/ s odvoláním nesouhlasil, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

12. Z podaného odvolání je dle jeho názoru zřejmá neochota navrhovatelky akceptovat rozložení vlastnických podílů ve společnosti, s tím související neochota respektovat rozhodnutí valné hromady. Jednání mu kladené k tíži není možno hodnotit jako jednání, jež by naplňovalo předpoklady pro jeho vyloučení z výkonu funkce jednatele. Je v jeho zájmu, aby společnost řádně fungovala a prosperovala, opačný postup by byl (i) v jeho neprospěch. Připustil, že ne vždy bylo z jeho strany postupováno z formálního hlediska v souladu se zákonem, pokud však k nějakému porušení došlo, pak se snažil o nápravu vzniklého stavu, popř. převážil zájem na prosperitě společnosti.

13. K jednotlivým navrhovatelkou vytýkaným jednáním uvedl:

- výše vyplacených odměn účastníku 1/ byla v souladu se smlouvou o výkonu funkce, jež mu dokonce umožňovala výplatu odměn ve vyšších částkách, odměny korespondují s množstvím jím odvedené práce. Bez jeho zkušeností, znalostí a know-how v daném oboru, by společnost dlouhodobě daných výsledků nedosahovala, rovněž odměny vyplacené [Anonymizováno] byly schváleny valnou hromadou;

- připustil, že při vyplacení odměn [Anonymizováno] bez schválení smlouvy valnou hromadou svou povinnost porušil, jednalo se o jediné porušení v situaci, kdy smlouva byla dodatečně valnou hromadou schválena;

- k porušení jeho povinnosti mohlo dojít rovněž tím, že nesvolal valnou hromadu za účelem rozhodnutí o svém odvolání, navrhovatelka však takovým jednáním nebyla poškozena; jednalo se o zjevnou snahu navrhovatelky, odvést jednatele od práce, což by v konečném důsledku poškodilo zájmy společnosti samotné;

- neporušil ani právo společníka na informace, navrhovatelka po dobu 20 let (za trvání jejich manželství) neprojevovala o fungování společnosti zájem, neúčastnila se valných hromad, a to pokud byly ze společnosti vypláceny finanční prostředky. Navrhovatelka nebyla ochotna akceptovat změnu nastalou po rozvodu jejich manželství a dožadovala se podkladů v nesplnitelném rozsahu, či v nesplnitelných lhůtách. Nad rámec svých povinností zasílá (měsíčně) navrhovatelce důležité doklady společnosti, tato má po předchozí dohodě možnost do dalších dokladů nahlížet v sídle společnosti;

- připustil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce ve výši 20 mil. Kč (s obvyklou úrokovou sazbou) měl o svém úmyslu informovat valnou hromadu, ovšem v konkrétní situaci, kdy je jednatelem a většinovým společníkem, společnost takový krok potřebovala, nemůže být takové jednání hodnoceno jako závažné porušení povinností. Zákonem písemná forma smlouvy vyžadována není;

- shodná situace je s výplatou zisku za rok 2014 ve výši 4 mil. Kč, k porušení formálních pravidel došlo, avšak ve společnosti byl po celou dobu jejich manželství jím zvolený postup běžnou praxí, bylo obvyklé, že se zisky vyplácely i bez souhlasu valných hromad, resp. na podkladě neformálního souhlasu obou společníků. V jiném řízení bylo konstatováno, že částka byla vyplacena do společného jmění manželů;

- ohledně užívání sporného loga odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018, potvrzené rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2020, sp. zn. 3 Cmo 20/2019, jímž bylo rozhodnuto, že společnost [Anonymizováno] užívala označení neoprávněně, v rozporu s dobrými mravy. Podáním přihlášky ochranné známky k poškození práv společnosti nedošlo, práva společnosti užívající uvedené označení již od 90 let minulého století, byla uvedeným krokem zjevně posílena;

- s ohledem na finanční situaci v dceřiné společnosti [Anonymizováno], bylo zcela v souladu s péčí řádného hospodáře, nechat provést kontrolu jejího účetnictví, společnosti Alex odsávala aktiva ze společnosti, vzniklý stav bylo nutno konsolidovat;

- tvrzení o porušení zákazu konkurence nejsou pravdivá, v řízení prokázána nebyla.

14. Účastnice 2/ a 3/ ponechaly rozhodnutí na úvaze soudu.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

16. Předně je na místě uvést, že nadepsané řízení je řízením ve statusové věci právnické osoby dle § 2 písm. e) ve spojení s § 85 písm. b) z. ř. s., účastníky řízení jsou dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníky řízení jsou tedy též všechny obchodní korporace, v nichž osoba, jež má být z výkonu funkce statutárního orgánu vyloučena, vykonává odpovídající funkci (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Účastník 1/ již (od 31. srpna 2020) nezastává funkci jednatele v účastnici 2/, bylo tedy (výrokem I.) rozhodnuto o ukončení její účasti v řízení.

17. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Lze dodat, že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento požadavek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. rozsudky ESLP ve věcech [Anonymizováno] ze dne 19. dubna 1994 (stížnost č. [Anonymizováno]), [Anonymizováno] ze dne 9. prosince 1994 (stížnost č. [Anonymizováno]), [Anonymizováno] ze dne 19. února 1998 (stížnost č. [Anonymizováno], Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a [Anonymizováno] ze dne 27. září 2001 (stížnost č. [Anonymizováno]), či rozsudek [Anonymizováno] ve věci [Anonymizováno] versus [Anonymizováno] ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. [Anonymizováno])]; shodně judikuje i Ústavní soud (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. května 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03).

18. Odvolací soud předesílá, že věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. prosince 2020. Je tomu tak proto, že k vytýkaným jednáním, za něž je sankcionování v podobě diskvalifikace navrhováno, mělo dojít před účinností zákona č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony.

19. Podle § 63 z. o. k. v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen „vyloučení“) [odstavec první]. Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (odstavec třetí).

20. Podle § 65 odst. 1 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.

21. Citovaná ustanovení zakotvují institut vyloučení (diskvalifikace) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, v němž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly osoby, které kvalifikovaným (zákonem předvídaným) způsobem porušily povinnosti, jež s touto funkcí spojená. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 1/2018“). Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích (§ 66 odst. 1 z. o. k.), a současně vůči ní působí po dobu vyloučení překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace.

22. Účelem právní úpravy vyloučení z výkonu funkce je chránit třetí osoby, podnikatelské prostředí a ve svém důsledku společnost jako takovou před možnými negativními důsledky, jež mohou nastat, vykonávají-li funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace osoby, které kvalifikovaným způsobem porušily povinnosti s touto funkcí spojené (viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, § 65 m. č. 7).

23. Tím, že citované ustanovení ukládá soudu (za splnění zákonem vymezených podmínek) povinnost zahájit řízení ex officio je zjevné, že zde je veřejný zájem na tom, aby takové osoby (které se při výkonu funkce „neosvědčily“) alespoň po určitou dobu funkci člena statutárního orgánu nevykonávaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní); ustanovení § 63 až 65 z. o. k. tedy zjevně chrání veřejný pořádek (k pojmu veřejný pořádek srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2020, sen. zn. 31 Icdo 36/2020, uveřejněný pod číslem 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

24. Vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nepochybně představuje sankci za porušení povinnosti člena voleného orgánu. Je třeba však mít na zřeteli, že každý manažer, členy statutárních orgánů obchodních korporací nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu nejen při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře (srov. výslovně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016). Při zkoumání naplněnosti podmínek § 65 z. o. k. je třeba mít na zřeteli i to, že člen statutárního orgánu odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon své funkce, nikoliv za výsledek své činnosti (za mnohá srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 2265/2017).

25. Jak plyne z dikce § 65 z. o. k. (spojení „opakovaně a závažně“ s užitím souřadicí spojky „a“ ve významu slučovacím) pro vyloučení člena statutárního orgánu nepostačí jednorázové porušení (jakkoliv by bylo závažné), ani byť opakovaná, nicméně nikoli významná či drobná porušení péče.

26. Při posuzování nastolené otázky navíc nelze přehlížet princip proporcionality, jenž je jedním z ústavněprávních principů imanentních českému právnímu řádu (§ 3 odst. 3 o. z.), v judikatuře za mnohá například nález Ústavního soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03; porušením zmíněného principu může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, zde práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); k uvedenému principu dále v judikatuře Nejvyššího soudu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018. V uvedeném světle je nutno interpretovat nejen ústavní předpisy, ale i právní normy nižší právní síly.

27. Sankce stíhající jednatele (zde účastníka 1/) za porušení jeho povinností musí být zásadně přiměřená významu povinnosti (povinností), již (jež) porušil, závažnosti jeho pochybení, i všem dalším v úvahu přicházejícím okolnostem konkrétního případu tak, aby uložení této sankce bylo spravedlivým důsledkem předchozího porušení jeho povinnosti (ve vztahu k ručení podle § 68 z. o. k., ve znění do 31. prosince 2020, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018).

28. Převedeno do poměrů projednávané věci v řízení bylo prokázáno, a v tom dává odvolací soud soudu prvního stupně zcela za pravdu, že účastník 1/ závažně porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře v případě vyplácení (valnou hromadou neschválených) odměn jednatelce [Anonymizováno] (viz bod ii. výše). V ostatních – navrhovatelkou namítaných – případech se o porušení povinnosti péče řádného hospodáře nejednalo, nebo se jednalo o porušení povinnosti, jež svou intenzitou nenaplňují (výše rozvedené zákonné) předpoklady § 65 z. o. k. (užívající spojení „opakovaně a závažně“), v tom smyslu, aby bylo možno učinit závěr, že vyloučení účastníka 1/ z výkonu funkce jednatele je v souladu s principem proporcionality (přiměřenosti) významu porušené povinnosti. Řečené (o to více) resonuje v kontextu (již soudem prvního stupně zmiňovaných) nikoli utěšených vztahů mezi navrhovatelkou a účastníkem 1/ (bývalých manželů), jež ve svém důsledku (zjevně) vedly nejen k podání předmětného návrhu, ale i k zahájení jiných (odvolacímu soudu z úřední činnosti známých) sporů (viz např. níže zmíněné řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 Cmo 159/2019).

29. Uvedený závěr o nenaplněnosti předpokladů citovaného ustanovení pro vyloučení účastníka 1/ z výkonu funkce, nemůže zvrátit ani (navrhovatelkou v odvolacím řízení) předkládané rozhodnutí ÚPV ze dne 7. dubna 2021, č. j. O-527033/D17019878/2017/ÚPV. Je tomu tak nejen s ohledem na skutečnost, že uvedené rozhodnutí není dosud pravomocné, navíc se z něj bez dalšího nepodává konkrétní v kontextu všech skutečností hodnocený podklad pro závěr, že účastník 1/ jednal (podáním přihlášky ochranné známky měl jednat) v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře v situaci, byla-li předmětná ochranná známka (jím) převedena na společnost, pro niž bylo označení (v 90. letech minulého století) vytvořeno, a jež ji ke své činnosti užívala. Brání-li účastník 1/ (v řízení před ÚPV) zájmy společnosti proti jinému subjektu, jedná se o jednání souladné s péčí řádného hospodáře. Lze dodat, že soud není předmětným (nepravomocným) rozhodnutím ÚPV vázán, nemůže z něj (nyní) ani vycházet (§ 135 odst. 1, 2 o. s. ř.).

30. Odvolací soud nesdílí názor odvolatelky, že se soud prvního stupně nezabýval správností výše odměny účastníka 1/ (coby jednatele společnosti), či tím, kým a kdy byla (měla být) jeho odměna schválena. Uvedené problematice se soud prvního stupně podrobně věnoval, jak se podává z bodu 9 odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, jenž je dále strukturován na písmena a. až o. Smlouvě o výkonu funkce ze dne 1. ledna 2016, jejího dodatku ze dne 15. února 2016 (dle nějž náležela jednateli měsíční odměna 50 000 Kč, v případě příznivých ekonomických podmínek měsíční odměna až do výše 200 000 Kč, a to i zpětně za uplynulý kalendářní rok) a řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je schvalující, včetně výsledku takového řízení, či majetkové situaci společnosti je věnována část pod písm. b., c., d., h. až j., n. a o. Schvalování odměny jednatele valnou hromadou je odrazem rozložení vlastnické struktury ve společnosti (navrhovatelka vlastní podíl o velikosti 49 % na základním kapitálu společnosti, účastník 1/ podíl o velikosti 51 %).

31. Odvolatelce není možno přisvědčit ani co do její argumentace vztahující se k bodu viii. (výplata podílu na zisku). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na (účastníkům známý) rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. května 2020, č. j. 14 Cmo 159/2019-166, potvrzující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2018, č. j. 13 Cm 227/2017-58, jímž byla zamítnuta žaloba [Anonymizováno] domáhající se vůči společnosti zaplacení (podílu na zisku ve výši) 1 960 000 Kč s příslušenstvím, se závěrem, že podíl na zisku byl součástí společného jmění (tehdejších) manželů, byl tedy vyplaceny na společný účet manželů, k němuž měla přístup rovněž navrhovatelka. Uvedené jednání účastníka 1/ tedy není možno, jak odvolatelka dovozuje, hodnotit jako jednání rozporné s péčí řádného hospodáře.

32. V ostatním lze pro stručnost odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

33. Odvolací soud proto odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 23 z. ř. s.

35. Výrok IV. je opodstatněn tím, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Za řízení před soudem prvního stupně byla (usneseními ze dne 11. ledna 2018, č. j. 13 Cm 43/2017-144, v právní moci dne 31. ledna 2018 a ze dne 13. prosince 2019, č. j. 13 Cm 43/2017-327, v právní moci dne 1. ledna 2020) opatrovnici účastnice 2/ přiznána odměna ve výši 1 400 Kč a 8 795 Kč (platební poukazy k výplatě částek z rozpočtových prostředků státu jsou na č. l. 333 a č. l. 334); součet uvedených částek (tj. částku 10 195 Kč) odvolací soud uložil k zaplacení v řízení neúspěšné navrhovatelce. V době rozhodování odvolacího soudu (o věci samé) však dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o odměně opatrovníka ustanoveného účastníkům 2/ a 3/ za odvolací řízení, pročež není možno rozhodnout o částce, kterou je navrhovatelka povinna ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. státu zaplatit. Tato částka bude podle § 155 odst. 1 o. s. ř. určena až v samostatném usnesení soudu prvního stupně.