o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání Ing. Petra Kalivody proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2020, č. j. 2 Nc 1307/2020-48,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením [Jméno advokáta C] (dále jen „účastník“) uložil povinnost, aby:

a) do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 7/2016, o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody,

b) a do právní moci rozhodčího nálezu vydaného ve věci rozhodčího řízení mezi společnostmi [Jméno navrhovatelky] (na straně jedné) a [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (na straně druhé) vedeného u Mezinárodní obchodní komory pod sp.zn. 24487/MHM,

nepřevedl na jiného vlastnické právo k předmětným nemovitostem, aby uvedené nemovitosti nezajistil k uspokojení pohledávky jiné osoby než navrhovatele a aby k nemovitostem nezřídil žádné právo, které by vylučovalo nebo omezovalo výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí (výrok I.). Účastníku uložil povinnost nahradit navrhovatelce náklady řízení ve výši 4 630 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. S odkazem na (v předmětné věci vydané) rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2020, č. j. 25 Co 278/2020-40, rušící usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 19. srpna 2020, č. j. 28 Nc 5002/2020-12, s tím, že se věc postupuje Městskému soudu v Praze (jako soudu věcně příslušnému) uzavřel, že ve věci předmětného návrhu je dána mezinárodní příslušnost českých soudů /článek 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, dále jen „Brusel I. bis“/, ta však již není dána pro řízení ve věci samé, neboť rozhodčí řízení již bylo (v souladu s článkem 6.10 smlouvy o prodeji akcií ze dne 25. července 2003, dále jen „smlouva o prodeji akcií“) zahájeno u Mezinárodní obchodní komory v Paříži (dále jen „MOK“) dle rakouského práva s místem rozhodčího řízení ve Vídni dle Rozhodčích pravidel Mezinárodní obchodní komory (dále jen „pravidla ICC“).

3. Následně soud prvního stupně s odkazem na § 74, § 75c, 76 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že v daném případě předpoklady pro nařízení předběžného opatření byly splněny.

4. Navrhovatelka dle jeho názoru osvědčila, že:

- účastník byl (spolu s [Anonymizováno]) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2017, č. j. 43 T 7/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2018, sp. zn. 4 To 9/2018, uznán vinným spácháním zvlášť těžkého zločinu podvodu, současně jim byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně navrhovatelce částku 70 841 423 Kč (se zbytkem nároku na náhradu škody byla navrhovatelka odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních); bylo nesporným, že uvedená částka byla navrhovatelce uhrazena,

- Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. července 2020, sp. zn. 43 T 7/2016, rozhodl o zrušení zajištění předmětných nemovitostí a odvolal příkaz k zdržení se nakládání s nimi, zajištěných na základě usnesení Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy, SKPV, ze dne 15. října 2012, č.j. KRPA-2042-344/TČ-2009-000091, proti rozhodnutí podala navrhovatelka stížnost,

- účastníku (a [Anonymizováno]) byla (nepravomocně) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2020 č.j. 43 T 7/2016, uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit navrhovatelce náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 964 752 Kč a 24 000 EUR (dále jen „usnesení o nákladech trestního řízení“)

- sekretariát Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory přijal dne 22. května 2019 žádost žalobce o rozhodčí řízení,

- zákonný nárok (náhrada škody a smluvní pokuta ze smlouvy o prodeji akcií) navrhovatelky činí dle znaleckého posudku pana [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z 2. července 2020 celkem 164 916 218 Kč,

- účastník je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto usnesení.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že:

- navrhovatelka osvědčila, že minimálně nárok z dosud nepravomocného usnesení o nákladech trestního řízení „by mu mohl být přiznán“ a již jen z tohoto důvodu bylo na místě návrhu vyhovět, neboť výkon rozhodnutí by mohl být zmařen tím, že účastník předmětné nemovitosti vyvede ze svého vlastnictví,

- navrhovatelka sice netvrdila, že by účastník vyvedení nemovitostí realizoval, pokud by však takové jednání bylo prokázáno, už by se předběžné opatření „minulo účinkem“,

- nelze ani vyloučit, že navrhovatelka bude v řízení před rozhodčím soudem (a v řízení o nákladech trestního řízení) úspěšná, pak by dispozice s předmětnými nemovitostmi měla nevratný či těžko odčinitelný důsledek,

- tím, že trestná činnost účastníka byla vysoce sofistikovaná (jak vyplynulo z odůvodnění trestního rozhodnutí), je prokázána obava navrhovatelky, jež ji k podání návrhu vedla, osoba účastníka neskýtá jistotu, že dobrovolně nároky navrhovatelky uhradí.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné navrhovatelce přiznal na náhradě nákladů řízení částku 4 630 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, vyjádření k odvolání) po 1 500 Kč, z toho dva úkony ve výši ½ , režijní paušál za tři úkony po 300 Kč a 21 % DPH.

7. Proti tomuto usnesení podal účastník odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

8. Odvolatel uvedl, že po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně doznal skutkový stav změny, dne 30. listopadu 2020 uhradil navrhovatelce dle již pravomocného usnesení o nákladech trestního řízení částku 933 534 Kč a 24 000 EUR, tj. část jí požadovaného nároku je tedy již uhrazen.

9. Ohledně druhé části navrhovatelkou uplatňovaného nároku, jež je předmětem rozhodčího řízení vedeného u MOK (pod sp. zn. 24487/MHM), uvedl, že shodného dne jako byl podán předmětný návrh (tj. dne 24. srpna 2020), navrhovatelka podala u MOK návrh na vydání totožného předběžného opatření, její návrh byl dne 27. října 2020 ze strany MOK (dle rakouského procesního práva) zamítnut. Má za to, že soud prvního stupně nebyl k vydání rozhodnutí věcně příslušný, neboť Městský soud v Praze opomněl věc předložit Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí otázky věcné příslušnosti.

10. Dle jejího názoru navíc není dána mezinárodní příslušnost českých soudů, když dle článku I. odst. 2 písm. d) Brusel I. bis se nařízení výslovně nevztahuje na rozhodčí řízení, Městský soud v Praze ve svém zrušujícím usnesení nesprávně vyložil článek 35 Brusel I bis, neboť žádný příslušný soud jiného členského státu není (s ohledem na rozhodčí doložku účastníky sjednanou v článku 6.10 smlouvy o prodeji akcií) dán. Je tomu tak s ohledem na ujednání účastníků řízení o tom, že všechny spory v souvislosti se smlouvou vzniklé, mají být řešeny v rozhodčím řízení pravidel ICC. Pravidla ICC možnost domáhat se vydání předběžného opatření u soudu umožňují (článek 28 odst. 2 pravidel ICC), taková možnost je však podmíněna existencí příslušného soudu.

11. I pokud by byla mezinárodní příslušnost českých soudů dána, má za to, že podmínky pro nařízení předběžného opatření dle českých procesních předpisů splněny nebyly. S odkazem na komentářovou literaturu má za to, že nepostačuje pouhé tvrzení navrhovatelky, že obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí subjektivně pociťuje, své tvrzení musí rovněž prokázat, což se nestalo. Účastník navíc po vydání předběžného opatření na část nároku navrhovatelky plnil (jak výše rozvedeno). Naplněna nebyla ani druhá podmínka pro nařízení předběžného opatření, jíž je důvodná obava (odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2005, č. j. 8 Cmo 83/2005-83 a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. I. ÚS 473/05, z nichž cituje); navrhovatelka však žádná tvrzení o dispozici s majetkem účastníka nepřináší. Osvědčen navíc nebyl ani nárok ve věci samé, odkazoval-li soud prvního stupně na znalecký posudek [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 2. července 2020, pak ovšem přehlédl, že tato listina nesplňuje náležitosti znaleckého posudku dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, neboť neobsahuje pečeť znalce; navíc důvěryhodnost tohoto expertního stanoviska se výrazně mění pod tíhou argumentů účastníka. Navrhovatelce žádný nárok v rámci rozhodčího řízení nesvědčí.

12. Navrhovatelka s odvoláním účastníka nesouhlasila, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

13. Potvrdila, že účastník povinnost plynoucí z (nyní již pravomocného) usnesení o nákladech trestního řízení (již) splnil. Nadále však (u MOK) uplatňuje nárok na náhradu škody v řádech „stovek milionů“ korun, má za to, že tento nárok osvědčen byl, zajištění předmětných nemovitostí je tak na místě. Nadále totiž (s ohledem na úmyslnou, organizovanou a vysoce sofistikovanou trestnou činnost účastníka) existuje důvodná obava z ohrožení výkonu rozhodčího nálezu. Dle jejího názoru je dána proporcionalita zásahu do práv účastníka, když zákazem dispozice s předmětnými nemovitostmi nebudou jeho aktivity (s ohledem na jeho současný výkon trestu odnětí svobody) ochromeny. Má za to, že (zamítavé) rozhodnutí MOK o jejím návrhu na vydání předběžného opatření s v tomto řízení vydaným rozhodnutím nesouvisí.

14. Vrchní soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

16. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka se svým návrhem na nařízení předběžného opatření podaným u Obvodního soudu pro [adresa] dne 18. srpna 2020 domáhá blokace předmětných nemovitostí do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 7/2016, o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení, a dále do právní moci rozhodčího nálezu vydaného v rozhodčím řízení (již) vedeném mezi navrhovatelkou (na straně jedné) a účastníkem a [Anonymizováno] (na straně druhé) vedeného u MOK pod sp. zn. 24487/MHM.

17. Svůj návrh (stručně řečeno) odůvodnila tím, že:

a) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nároku na náhradu škody v trestním řízení (nepravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2020, sp. zn. 43 T 7/2016, ji byla přiznána částka 964 752 Kč a 24 000 EUR), za situace, kdy (nepravomocným) rozhodnutím téhož soudu dne 27. července 2020, sp. zn. 43 T 7/2016, bylo rozhodnuto o zrušení zajištění předmětných nemovitostí a o odvolání příkazu k zdržení se s jejich nakládání; proti oběma rozhodnutím byla podána stížnost,

b) u MOK (v souladu se sjednanými rozhodčími doložkami) se vůči účastníku (a [Anonymizováno]) domáhá náhrady škody (a smluvní pokuty), jež byla navrhovatelce způsobena protiprávním jednáním (blíže specifikovaným v pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2017, sp. zn. 43 T 7/2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2018, sp. zn. 4 To 9/2018), a to ve výši rozdílu mezi částkou již (pravomocně) přiznanou (dle znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení) v adhézním řízení (70 841 423 Kč) a částkou s níž byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Celková výše škody (dle jejího názoru) dosahuje (nejméně) částky 164 915 218 Kč (odkazujíc na jí předkládaný znalecký posudek [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 2. července 2020) s úroky z prodlení.

18. Zrušením zajištění v trestním řízení tak dle jejího názoru vyvstává důvodná obava o řádný výkon rozhodnutí o náhradě nákladů trestního řízení a výkon rozhodčího nálezu vydaného MOK.

19. Ke svému návrhu kromě výše uvedených trestních rozhodnutí (včetně podaných stížností), smlouvy o koupi akcií uzavřené dne 25. července 2003 mezi navrhovatelkou na straně jedné a účastníkem (a [Anonymizováno]) na straně druhé (dále jen „smlouvy“), potvrzení o zahájení rozhodčího řízení u MOK a listinu označenou jako znalecký posudek [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 2. července 2020.

20. Primárně se odvolací soud zabýval (odvoláním nastolenou) otázkou mezinárodní příslušnosti. K této problematice odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry přijaté Městským soudem v Praze v (jeho) usnesení ze dne 12. října 2020, č. j. 25 Co 287/2020. Lze dodat, že výluka rozhodčího řízení zakotvená v článku 2 písm. d) Brusel I. bis/k jehož časové působnosti viz článek 66 bod 1/ se nevztahuje na řízení o předběžných a zajišťovacích opatřeních podle článku 35, podle něj předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný na základě tohoto nařízení soud jiného členského státu (viz rozhodnutí ESD ve věci Van Uden Maritime BV, podnikající jako Van Uden Africa Line proti Kommanditgesellschaft in Firma Deco-Line a další, C-391/95). Ani rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (již) vydané MOK nebrání zdejšímu soudu rozhodnut o návrhu navrhovatelky na nařízení předběžného opatření podaném v České republice, jak se mylně odvolatel domnívá. Je tomu tak s ohledem na výlučnou příslušnost soudu České republiky plynoucí z článku 24 bod 1 Brusel I. bis (právo k nemovitostem nacházejícím se na území České republiky), na řečeném ničeho nemění ani případná dohoda stran [k tomu viz § 68, § 121 písm. d/ zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, s přihlédnutím k Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřené v New Yorku dne 10. června 1958 (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 74/1959 Sb.)]; rozhodnutí o předběžném opatření vydané MOK by tak nemohlo být na území České republiky uznáno a vykonáno. Odvolací námitka tak není důvodná.

21. Odvolací soud se tak následně zabýval (rovněž odvolatelem namítanou) otázkou, zda byly v daném případě splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření.

22. Pro nařízení předběžného opatření musí být splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného veřejnosti na stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné shodně jako další níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

23. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření ve vztahu k navrhovatelkou tvrzenému usnesení o nákladech trestního řízení nebyly naplněny. Je tomu tak proto, že v době rozhodování soudu prvního stupně (a shodně je tomu i v okamžiku rozhodování odvolacího soudu), byly předmětné nemovitosti (a stále jsou) blokovány dle § 79f odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, a to i nároky poškozené navrhovatelky na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároků v trestním řízení (v podrobnostech viz účastníkům dostupné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 4 To 53/2020).

24. Odlišná situace je však ve vztahu k řízení vedeném u MOK. Ve vztahu k němu má odvolací soud za to, že podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny byly.

25. Navrhovatelka v poměrech projednávané věci osvědčila nárok ve věci samé a to nejen (výše uvedenými) smlouvami, potvrzením o zahájení rozhodčího řízení, či listinou označenou jako „znalecký posudek [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 2. července 2020“, ale i rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 43 T 7/2016 ze dne 4. října 2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 9/2018 ze dne 27. září 2018. Z uvedených listin se podává nejen (ve výroku specifikovaná) trestná činnost účastníka (a [tituly před jménem]), ale rovněž to, že jmenovaným byla (za porušení jejich povinnost při sjednávání následné smlouvy o převodu cenných papírů ve spojení se smlouvou dříve uzavřenou s navrhovatelkou) uložena povinnost zaplatit navrhovatelce náhradu škody v (minimální) výši 70 841 423 Kč. Při rozhodování o výši škody bylo (s ohledem na zásady trestního řízení vycházející z principu rozhodnutí pro obžalované nejpříznivější hodnoty) vycházeno z hodnoty akcií pro (oba) jmenované (obžalované) nejpříznivější (tj. z částky 378 Kč), přičemž z provedeného dokazování (znaleckých posudků) vyplynulo, že se hodnota akcie (k rozhodnému datu 30. dubna 2005) pohybovala od 378 Kč do 711 Kč. Se zbytkem nároku tak byla navrhovatelka odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Navrhovatelka následně zahájila (rozhodčí) řízení u MOK opírajíc se o výsledky (jí předkládaného) znaleckého zkoumání znalců [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z nichž se podává, že celková výše škody představuje (v součtu) částku (až) 164 915 218 Kč.

26. K řečenému je na místě zdůraznit, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je úsudek vyslovený na základě dosud shromážděných listin svou podstatou úsudkem předběžným a pravděpodobnostním. Při přijímání předběžného opatření převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku. I v řízení o předběžném opatření soud hodnotí provedené důkazy, nicméně rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusejí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). Institut předběžného opatření totiž neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy mezi účastníky, ale aby zatímně – do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy vyřešeny pravomocným meritorním rozhodnutím – poměry upravil. Rozhodnutím o předběžném opatření tedy není prejudikován výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje toliko, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům. K nařízení předběžného opatření tedy postačuje, jsou-li tvrzené skutečnosti alespoň osvědčeny, to jest, jeví-li se alespoň pravděpodobným, jak je tomu v daném případě.

27. Splněn byl i druhý (výše uvedený) předpoklad pro nařízení předběžného opatření, jak správně uzavřel soud prvního stupně, na jehož závěry (podávající se z bodu 17, 18 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně) odvolací soud odkazuje. Lze dodat, že zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření sice vyžaduje, aby navrhovatel (navrhovatelka) soudu prokázal(a), že je zde obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, není proto třeba prokázat, že skutečně výkon rozhodnutí ohrožen bude (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999).

28. Lze dodat, že nakládání s předmětnými nemovitostmi by mohlo vést k nevratným či těžko odčinitelným krokům a smyslem předběžného opatření je tomu zabránit, jak připomíná Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu sp. zn. IV. ÚS 189/01. Navržené a soudem prvního stupně nařízené předběžné opatření je (ve výše uvedeném rozsahu) způsobilé tak učinit, je přiměřené a přímo souvisí s nárokem ve věci samé a navrhovatelkou osvědčeným porušením jejích práv.

29. Otázka věcné příslušnosti byla (pravomocně) v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení vyřešena (ve výše citovaném) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2020, č. j. 25 Co 287/2020-40; ani tuto odvolací námitku odvolací soud neshledal důvodnou.

30. Z uvedeného je zřejmé, že podmínky pro to, aby byly do doby pravomocného skončení (rozhodčího) řízení vedeného u MOK zatímně upraveny poměry účastníků ve vztahu k tomuto požadavku navrhovatelky, jsou dány.

31. S ohledem na uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně částečně změnil, tak, že návrh zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), ve zbyté části (včetně výroku o náhradě nákladů řízení) jej jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. a úspěšné navrhovatelce přiznal právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 12. ledna 2020) dle § 9 odst. 1, § 7 bodu 4, § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 1 500 Kč, resp. ve výši ½, dále jeden režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 % ve výši 220,50 Kč.

33. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení na straně navrhovatelky 1 270,50 Kč.

34. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.