o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Lázně Poděbrady, a. s. ze dne 12. července 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2020, č. j. 73 Cm 176/2019-78,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že se nevyslovuje neplatnost usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „společnost“) přijaté 12. července 2019 (dále jen „předmětná valná hromada“) pod body 3 a 5 pořadu jednání, jimiž bylo schváleno odvolání [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z funkce člena představenstva a odvolání [Anonymizováno] z funkce člena dozorčí rady (výrok I., body 1, 2). Návrh na určení neplatnosti usnesení předmětné valné hromady přijatého pod bodem 9 pořadu jednání, kterým: (a) byla schválena řádná účetní závěrka sestavená k 31. prosinci 2018, (b) bylo rozhodnuto o rozdělení zisku za období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 ve výši 53.548.282,54 Kč tak, že (ba) nebudou vypláceny dividendy akcionářům, (bb) nebudou vypláceny tantiémy členům orgánů, (bc) příděl do rezervního fondu bude činit 0 Kč, (bd) příděl do sociálního fondu bude činit 350.000 Kč a (be) zisk ve výši 53 198 282,54 Kč bude zaúčtován na účet 428112, nerozdělený zisk z minulých let, a (c) bylo uloženo představenstvu uložit řádnou účetní závěrku spolu s výroční zprávou, zprávou o vztazích a zprávou auditora v elektronické podobě do sbírky listin obchodního rejstříku, zamítl (výrok I., bod 3).

2. Dále soud prvního stupně rozhodl (dle znění, jak uvedeno v písemném vyhotovení usnesení) tak, že zamítl „návrh na určení, že usnesení předmětné valné hromady pod body 3 a 5 pořadu jednání nejsou usneseními valné hromady a hledí se na ně, jako by nebyla přijata“ (výrok II., bod 1), zamítl „návrh na určení, že usnesení předmětné valné hromady pod bodem 9 pořadu jednání, kterým (a) byla schválena řádná účetní závěrka účastnice sestavená k 31. prosinci 2018, (b) bylo rozhodnuto o rozdělení zisku za období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 ve výši 53.548.282,54 Kč tak, že (ba) nebudou vypláceny dividendy akcionářům účastnice, (bb) nebudou vypláceny tantiémy členům orgánů účastnice, (bc) příděl do rezervního fondu bude činit 0 Kč, (bd) příděl do sociálního fondu bude činit 350.000 Kč a (be) zisk ve výši 53.198.282,54 Kč bude zaúčtován na účet 428112, nerozdělený zisk z minulých let, a (c) bylo uloženo představenstvu účastnice uložit řádnou účetní závěrku spolu s výroční zprávou, zprávou o vztazích a zprávou auditora v elektronické podobě do sbírky listin obchodního rejstříku, je neplatné“ (výrok II., bod 2).

3. Navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 29 562,72 Kč do tří dnů od první moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).

Soud prvního stupně vyšel z toho že:

- navrhovatel je akcionářem společnosti,

- předmětná valná hromada byla svolána pozvánkou ze dne 11. června 2019 obsahující místo, datum a čas konání, výše uvedený pořad jednání, včetně návrhu rozhodnutí a zdůvodnění, i to, že se jedná o řádnou valnou hromadu,

- proti způsobu svolání vznesl protest zástupce akcionáře [Anonymizováno],

- navrhovatel se předmětné valné hromady osobně účastnil, celkem se jednání zúčastnilo 6 akcionářů majících akcie, jejichž jmenovitá hodnota představuje 85,51 % základního kapitálu,

- usnesení o odvolání výše uvedených členů představenstva bylo přijato 90,32% hlasů přítomných akcionářů, proti tomuto usnesení podal protest zástupce akcionáře [Anonymizováno] (dále jen „první napadené usnesení“),

- usnesení o odvolání výše uvedeného člena dozorčí rady bylo přijato 90,32% hlasů přítomných akcionářů, proti tomuto usnesení podal protest zástupce akcionáře [Anonymizováno] (dále jen „druhé napadené usnesení“),

- usnesení o schválení účetní závěrky za rok 2018 a rozdělení zisku za rok 2018 bylo přijato 96,17% hlasů přítomných akcionářů, proti tomuto usnesení podal protest zástupce akcionáře [Anonymizováno] (dále jen „třetí napadené usnesení“),

- hlasování o třetím napadeném usnesení předcházelo projednání příslušných listin, včetně vysvětlení (odpovědi na dotazy), dotazy týkající se struktury výdajů na reklamu v roce 2018, či nákupu technologií nebylo s odkazem na obchodní tajemství (včetně bližšího zdůvodnění) odpovězeno,

- valná hromada byla seznámena s plánovanými investicemi (rekonstrukce objektu centrálních lázní ve výši 170 mil. – 180 mil. Kč),

- účetní závěrka podává (dle nezávislého auditora [Anonymizováno]) věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv společnosti, auditorská společnost nezjistila žádné významné skutečnosti, jež by vedly k domněnce, že zpráva o vztazích za rok 2018 obsahuje významné nesprávnosti.

4. Na takto ustaveném základě dospěl k následujícím závěrům:

- navrhovatel je coby akcionář společnosti k podání návrhu aktivně legitimován,

- návrh byl podán včas,

- proti přijetí všech tří napadených usnesení byl podán protest,

- neshledal, že by se jednalo o zdánlivá právní jednání, jednalo se o rozhodnutí, jež spadají do působnosti valné hromady,

- zasedání bylo svoláno řádně, pozvánka obsahovala veškeré zákonem vyžadované náležitosti, včetně odůvodnění návrhů,

- první a druhé napadené usnesení shledal neplatným, neboť jím byli odvoláni z funkcí členové (představenstva a dozorčí rady), jimž funkce již dříve zanikla (uplynutím funkčního období), avšak vzhledem k tomu, že takové rozhodnutí je (od počátku) obsolentní, nemělo žádné právní účinky, postupoval dle § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a neplatnost nevyslovil,

- třetí napadené usnesení neplatným neshledal, před hlasováním o tomto bodu proběhla široká diskuze, při níž byly odpovězeny dotazy akcionářů, představenstvo odmítlo odpovědět s odkazem na obchodní tajemství pouze na dvě žádosti o vysvětlení,

- účetní závěrka obsahovala věrný a poctivý obraz o majetkové a finanční situaci společnosti, byla přezkoumána nezávislým auditorem (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2284/2011),

- neshledal, že by společnost bezdůvodně zadržovala zisk, důležitý zájem na nerozdělení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011) spatřoval v potřebě finančních prostředků k úhradě připravované modernizace budovy centrálních lázní z vlastních zdrojů (péče o vlastní majetek, jež společnost potřebuje k podnikání, pokud by taková povinnost byla zanedbána, mohlo by se jednat o porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře).

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně neúspěšnému navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 29 562,72 Kč, sestávající z odměny zástupce za šest úkonů právní služby, šesti režijních paušálů po 300 Kč, cestovného ve výši 2 232 Kč a 21% DPH.

6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.

7. Odvolatel má za to, že nelze dospět k závěru, že odvolání členů statutárních orgánů je platné, neboť společnosti byla způsobena újma, jež ji nebude nikdy vrácena (neoprávněně vyplacené odměny – 6 mil. Kč); soud prvního stupně svým rozhodnutím poskytl statutárním orgánům prodloužení jejich výkonu funkce až do odvolání z funkce. Minoritním akcionářům tak zabránil domáhat se náhrady škody. Při posouzení třetího napadeného usnesení nepostupoval soud prvního stupně v souladu s ustálenou soudní praxí a judikaturou soudů vyšších stupňů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3059/2011, sp. zn. 29 Odo 71/2001, či Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 8 Cmo 47/2020, či sp. zn. 5 Cmo 159/2020), schválení bylo v rozporu se zákonem (§ 348 odst. 1 z. o. k.). Zdůvodnění, jež se akcionářům na valné hromadě dostalo je obecné a opakující se. Společnost dlouhá léta generuje zisk, k 31. prosinci 2018 měla nerozdělený zisk ve výši 407,426 mil. Kč (dvojnásobek společností zmiňovaných investic), zisk ve výši 53,548 mil. Kč, přesto však bez důvodně dividendy nevyplácí; valná hromada tak byla svolána v rozporu s § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k., tedy bez řádného zdůvodnění Zmiňuje, že společnost má vlastní kapitál ve výši cca 628 mil. Kč, fondy ze zisku 28,453 Kč, nerozdělený zisk 407,426 mil. Kč, cizí zdroje 73,921 mil. Kč, peněžní prostředky na účtech cca 91 mil. Kč. Třetím napadeným usnesením tak došlo k porušení práva akcionáře na podíl na zisku (§ 348 odst. 1 z. o. k.), zneužití většiny hlasů ve společnosti, zneužití hlasovacích práv k újmě celku (§ 244 z. o. k. a § 212 o. z.) a ke zneužití vlastnického práva za účelem poškodit jiného. Z umělého zadržování zisku těží jen určitá část akcionářů (majoritní akcionář), kteří politiku nevyplacení dividend zneužívají k dosahování vlastních podnikatelských cílů. V daném případě nebyly dány důvody pro aplikaci § 260 o. z., nevyslovení neplatnosti má pro některé akcionáře závažné právní následky (nevyplacení zisku). Soudu prvního stupně dále vytýká, že se nevypořádal s jeho tvrzením, že dle jeho názoru nelze současně (na jednom hlasovacím lístku) hlasovat současně o dvou usneseních; nejdříve mělo proběhnout hlasování o schválení účetní závěrky, teprve po jejím přijetí bylo možno hlasovat o rozdělení zisku. Nevypořádal se rovněž s jeho tvrzením, že nelze přijmout usnesení o pokynu představenstvu, pokud o něm nebylo vůbec hlasováno. Soud prvního stupně neposoudil text usnesení komplexně.

8. Společnost s odvolání nesouhlasila, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

9. Předně namítá nepřípustnost změny rozsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně po uplynutí lhůty k jeho podání; má za to, že odvolání by mělo být odmítnuto, považuje jej (zejména pak petit) za „zmatečný a nesrozumitelný“. Soud prvního stupně postupoval správně, když věc posoudil dle § 260 o. z., jde totiž o (od počátku) obsolentní usnesení. Za nepřípadnou považuje námitku odvolatele vůči ne/schvalování smluv o výkonu funkce s odvolanými jednateli, tato problematika není pro posouzení nastolené otázky rozhodná. Nadto odměňování členů orgánů společnosti bylo schváleno na valné hromadě konané dne 27. června 2014 (pro schválení hlasoval i navrhovatel), z důvodu jistoty pak i na valné hromadě dne 23. prosince 2019 (při prodloužení funkčního období); poukazuje na § 59 odst. 4 z. o. k. Konkrétním důvodem pro nerozdělení zisku, byla v daném případě potřeba vysokých investic, které představenstvo nechtělo financovat z cizích zdrojů a tím společnosti zadlužovat v situaci, kdy měla vytvořeny vlastní zdroje; takový postup je i v zájmu akcionářů, neboť efektivně zvyšuje hodnotu majetku společnosti. Nerozdělení zisku v předchozích letech nebylo akcionáři nikdy napadáno. Nadto vytváření rezerv na horší časy se nyní – v době, kdy je odvětví značně zasaženo koronavirovou pandemií a příjmy se propadly až o 90 % – ukázalo jako velmi prozíravé, to vše v situaci, kdy společnost je povinna plnit závazky z investičních akcií při rekonstrukci chátrajícího objektu Centrálních lázní (cca 200 mil. Kč). Odhlédnout nelze ani od menších investičních akcí. Vyvrací argumentaci odvolatele požadující použití účtu nerozdělného zisku minulých let k výplatě dividend, s tím, že na tomto účtu nejsou finanční prostředky, jež by bylo možno k výplatě dividend použít. Účetní závěrka (přezkoumaná nezávislým auditorem) společnosti poskytuje věrný a poctivý obraz o majetkové a finanční situaci společnosti (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2284/2011 a ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo787/2018). Návrh navrhovatele považuje za šikanozní směřující k destabilizaci situace ve společnosti.

10. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a o. s. ř. odvolací soud dospěl k následujícím závěrům.

11. Předně odvolací soud nesdílí námitku společnosti, že odvolání navrhovatele nejenže nesplňuje zákonné náležitosti pro takový procesní úkon, ale je v části požadovaného petitu „zmatečné“ či „nesrozumitelné“, tedy, že by mělo být odmítnuto. Je tomu tak proto, že již (jen) z blanketního odvolání je zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu jej napadá, čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh), včetně (stručné) argumentace pro správnosti závěrů soudu prvního stupně (odvolací důvod), jež odvolatel následně rozvedl v doplnění odvolání (ze dne 15. října 2020).

12. Otázku aktivní legitimace navrhovatele a včasné podání návrhu posoudil soud prvního stupně správně, shodně tak otázku protestu. Odvolací soud v uvedeném odkazuje na správné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Odvolací soud se však již neztotožnil s dalším právním posouzením věci, jak bylo učiněno soudem prvního stupně. Je tomu tak proto, že již z návrhu navrhovatele (rovněž tak z jeho podání ze dne 12. června 2020, č. l. 37 a násl., či v podání ze dne 1. července 2020, č. l. 55 a násl.) se podává, že navrhovatel brojí proti (napadeným) usnesením předmětné valné hromady (mimo jiné) z důvodu, že byla přijata v důsledku zneužití většiny hlasů (akcionáře [Anonymizováno]); v dosavadním průběhu řízení se soud prvního stupně s výše rekapitulovanou námitkou navrhovatele spočívající v zneužití většiny hlasů (akcionáře [Anonymizováno]) nikterak nezabýval (ani k nastolené otázce neprováděl dokazování).

14. Zneužití hlasovacího práva bylo výslovně zakázáno i v obchodním zákoníku (§ 56a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění do 31. prosince 2013); nově zákaz zneužití hlasovacího práva upravuje § 212 o. z. I nadále je tedy zneužití hlasovacího práva zákonem zakázáno, zneužije-li společník (akcionáře) svého hlasovacího práva, nechová se vůči společnosti čestně a jedná v rozporu se zákonem (§ 212 odst. 1 o. z.). Přičemž soud (právě) v řízení podle § 428 z. o. k. posuzuje jako prejudiciální otázku, zda usnesení bylo přijato vahou hlasů akcionáře, který zneužil své hlasovací právo. Dojde-li k závěru, že tomu tak je (a nebudou-li dány okolnosti odůvodňující aplikaci § 260 o. z.), bude na místě napadené usnesení prohlásit neplatným [aniž by bylo nezbytné, aby o tom, že se k hlasům zneužívajícího společníka nepřihlíží, rozhodl soud v řízení podle § 212 odst. 2 o. z. (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 754 a násl.)]. Je-li usnesení přijato vahou hlasů zneužívajícího akcionáře, a nepřihlíží-li k těmto hlasům, pak – dojde-li k přepočtení hlasů, při němž se nebude přihlížet k hlasům zneužívajícího akcionáře – může nastat situace, že valná hromada nebyla usnášeníschopná (§ 412), popřípadě že pro dané usnesení nehlasovala předepsaná většina hlasů (§ 415 až 417).

15. A protože této otázce nevěnoval soud prvního stupně pozornost, neprovedl k ní dokazování, pak je na místě závěr, že k objasnění této nyní klíčové otázky je třeba provést dokazování v rozsahu překračujícím možnosti odvolacího řízení, a již jen z tohoto důvodu bylo na místě usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

16. Odvolací soud však dále nepřehlédl, že usnesení, jak bylo soudem prvního stupně vyhlášeno při jednání před soudem prvního stupně dne 16. července 2020 (viz protokol na č. l. 63 a násl.) nekoresponduje (ve výroku II.) s písemným vyhotovením (viz usnesení na č. l. 78 a násl.). Přičemž již (jen) ze samotného textu zákona (§ 170 odst. 1 o. s. ř.) se jednoznačně podává, že jakmile soud usnesení vyhlásí, je jím vázán. To se projevuje jednak v tom, že soud nemůže již vyhlášené usnesení zásadně zrušit nebo změnit, jednak v tom, že písemné vyhotovení se nesmí s vyhlášeným zněním rozcházet, tj. zejména výrok rozhodnutí se musí obsahem a zněním shodovat s tím, co bylo vyhlášeno. Rozhodnutí je pro soud, který je vyhlásil (doručil, vyhotovil), závazné bez ohledu na jeho nezákonnost či chybnost, byť si soud následně omyl či jiné pochybení „uvědomí“ (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. III. ÚS 307/06). K vázanosti soudu vyhlášeným rozsudkem se přihlásila nejen praxe Nejvyššího soudu [např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3601/2014 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2015, č. 3, str. 93)], ale i (další) rozhodovací praxe Ústavního soudu [srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 4. října 2011, sp. zn. IV. ÚS 2146/11 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. prosince 2012, sp. zn. III. ÚS 953/12 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 65, ročník 2012)].

17. Převedeno do poměrů projednávané věci je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem (i s citovanou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu), neboť výrok jeho rozhodnutí jak je uveden v písemném vyhotovení usnesení neodpovídá (při jednání) vyhlášenému znění, a to v části výroku II., jež je – na rozdíl od písemného vyhovení usnesení - v protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 16. července 2020, č. l. 63, označován jako eventuální petit, ale i v části výroku II., bodu 2, jež v písemném vyhotovení – na rozdíl od znění vyhlášeného - obsahuje odlišný text [viz členění na písm. a) až c) týkající se řádné účetní závěrky, rozhodnutí o rozdělení zisku a uložení povinnosti založit řádnou účetní závěrku].

18. Pozornosti odvolacího soudu neuniklo ani to, že se soud prvního stupně nikterak nevypořádal s námitkou uplatněnou společností v podání ze dne 22. června 2020 (č. l. 48 a násl.) vztahující se k osobě obecného zmocněnce navrhovatele ([Anonymizováno]). Společnost namítala, že vzhledem k tomu, že obecný zmocněnec vystupuje v různých řízeních opětovně, měl by soud rozhodnout o nepřípustnosti zastoupení dle § 27 odst. 2 o. s. ř. (poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2281/2014, sp. zn. 30 Cdo 2642/2013 a další, ale i na rozhodnutí Ústavního soudu, např. I. ÚS 698/04, a další). Této námitce soud prvního stupně rovněž nevěnoval pozornost. Lze pouze dodat, že odvolacímu soudu je známo, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. července 2021, č. j. 78 Cm 14/2021-24, dosud nepravomocně, rozhodl o nepřípustnosti zastoupení uvedeného zmocněnce v řízení vedeném ve věci totožných účastníků, týkající se (odlišné) valné hromady společnosti.

19. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, za současné aplikace § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

20. V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne obsah podání navrhovatele na čl. 55 a (dle obsahu podání) posoudí, zda se jedná o změnu návrhu či částečné zpětvzetí návrhu, bude se zabývat námitkou společnosti vůči osobě obecného zmocněnce, a následně posoudí v linii výše citované právní úpravy naplnění zákonných předpokladů vztahující se k předmětnému návrhu. Za tím účelem vezme (mimo jiné) v potaz tvrzení a důkazní návrhy účastníků, provede dokazování v rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu a věc znovu právně posoudí, přičemž při řešení otázky nákladů řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že rozhodne-li soud v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti tak, že tuto neplatnost nevysloví z důvodu upraveného v § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák., je při rozhodování o nákladech řízení zásadně nutné vycházet z toho, že navrhovatel byl ve věci plně úspěšný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), viz např. odvolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, č. j. 29 Cdo 4138/2016, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz. Uvedený závěr se prosadí i za účinnosti nové právní úpravy (konkrétně § 260 o. z.).

21. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.