o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2023, č. j. 69 Cm 37/2023-26,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh, aby soud rozhodl, že 1. účastnice [Jméno advokáta B] (dále též jen „1. účastnice“) nesmí do vydání pravomocného rozhodnutí v řízení o jejím vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu vykonávat funkci člena jakéhokoliv voleného orgánu 2. účastnice [právnická osoba] a. s. (dále též jen „společnost“), zamítl (výrok I.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze za návrh na nařízení předběžného opaření soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně po zhodnocení tvrzení navrhovatelky uzavřel, že podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny nebyly. V případě vyhovění návrhu by za situace, kdy 1. účastnice je jedinou jednatelkou společnosti, došlo zcela k ochromení činnosti společnosti, neboť by nebylo osoby oprávněné za společnost jednat. V zásadě je vyloučena situace, kdy by bylo třeba poměry účastníka upravit tím způsobem, že bude členovi statutárního orgánu zcela znemožněn výkon jeho funkce, a to pro přílišnou obecnost takto formulovaného zákazu. Z tvrzení navrhovatelky a z přiložených důkazů se současně nepodává důvod, proč by měl být 1. účastnici kromě funkce jednatele zakázán i výkon funkce člena dozorčí rady, pokud by tato funkce byla v budoucnu zřízena. O povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 5 Sazebníku poplatků.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání. Domáhá se jeho zrušení.

4. Odvolatelka namítá, že diskvalifikační řízení podle § 63 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, je obecně řízením poměrně zdlouhavým, v němž zpravidla existuje důvodná obava o osud dotčených obchodních korporací. Navrhovatelka uvedla konkrétní důvody pro nařízení předběžného opatření, a to a) nefunkční vedení společnosti ze strany 1. účastnice (jakožto jednatele), jež vyvrcholily svoláním zcela bezpředmětné valné hromady s nedostatečným programem a chybějícími návrhy usnesení k příslušným bodům programu, včetně schválení účetní závěrky a vyřešení otázky sídla společnosti, b) protiprávní odmítání poskytnutí informací navrhovatelce (jako společníkovi společnosti), c) nákup fiktivních pohledávek bez relevantního hospodářského důvodu a jejich eventuální uplatnění jakožto neoprávněné procesní obrany v dalších civilních sporech, které společnost vede, potažmo v budoucnu vůči jiným věřitelům, čímž vzniká další újma společnosti a jejím společníkům, d) nemožnost řešení nastalé situace jinými právními prostředky, jelikož navrhovatelka nedisponuje potřebnou nadpoloviční většinou práv ve společnosti potřebných k bezodkladnému odvolání 1. účastnice z funkce jednatelky. Navrhovatelkou tvrzená a doložená porušení povinností 1. účastnicí ohrožují zcela bezprostředně a jednoznačně řádný chod společnosti. K pokračujícímu nepřijatelnému vedení společnosti 1. účastnicí navrhovatelka přikládá pozvánku na valnou hromadu společnosti ze dne 15. prosince 2023 s plánovaným datem konání 11. ledna 2024 (ve vztahu k níž podrobněji argumentuje). Názor soudu prvního stupně o tom, že by vydáním předběžného opatření došlo k ochromení činnosti společnosti, je nelogický, protože by v případě obchodních korporací s jediným členem statutárního orgánu vedl k vyprázdnění účelu institutu vyloučení osoby z funkce statutárního orgánu ve smyslu § 63 z. o. k. a pomíjí možnost ustanovit společnosti opatrovníka dle § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), což navrhovatelka výslovně navrhla. Společnost má dva společníky, kteří mohou v rámci valné hromady záležitosti společnosti spravovat. Společnost nemá jiný volený orgán než orgán statutární a na zákaz výkonu této funkce návrh také míří. Soudu prvního stupně je dále vytýkáno i to, že se nevypořádal s žádnými skutkovými tvrzeními a důkazy (v odvolání shrnutými). Usnesení vydané soudem prvního stupně je tak nesprávné, nepřezkoumatelné a vykazuje znaky libovůle.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením v otázce týkající se právnické osoby dle § 85 písm. b) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

6. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

7. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

8. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

9. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti netrpí. Jedním z obecných předpokladů pro to, aby usnesení soudu prvního stupně mohlo obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníků řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, a dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23). S ohledem na obsah podaného odvolání je zřejmé, že namítané nedostatky odůvodnění usnesení soudu prvního stupně nejsou na újmu práv navrhovatelky, protože je proti důvodům zamítnutí jejího návrhu schopna argumentovat.

10. Pro nařízení předběžného opatření musí být prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení nebo důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, a alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, jakož i to, že nařízení předběžného opatření musí být přiměřené okolnostem a zejména zásahu do práv a zájmů povinného z předběžného opatření.

11. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1, ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné právní zásady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webové stránce www.nsoud.cz). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci (navrhovateli) nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledne 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

12. Odvolatelka netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné (ve spojení s doloženými listinnými důkazy) dovodit, že bude v řízení ve věci samé pravděpodobně úspěšná. Tento závěr pak k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření postačuje.

13. Vyjádřeno konkrétně, pokud jde o tvrzení o neoprávněném vyvádění finančních prostředků společnosti mimo její dispozici, z doložené emailové komunikace z dubna 2022 (ohledně systému fakturace) a ani z faktury vystavené 1. účastnicí dne 15. července 2022 věrohodně nevyplývá to, co navrhovatelka dovozuje, tedy že by mělo docházet na základě „systému fiktivní fakturace“ k „vyvádění finančních prostředků“ ze společnosti. K tvrzení stran neposkytnutí informací navrhovatelce ve smyslu § 155 z. o. k. třeba uvést, že pokud je o splnění této povinnosti veden soudní spor, v němž společnost namítá, že výzva ze dne 28. června 2023 (k jejich poskytnutí) nebyla doručena společnosti a že byla učiněna zástupcem neoprávněným navrhovatelku zastupovat, pak jde o námitky, které umožňují dovodit závěr (nikoliv v daném stádiu řízení nepravděpodobný), že nemuselo dojít k porušení povinnosti dle § 155 z. o. k. (tj. aniž by bylo v soudním sporu vedeném ve věci žaloby na poskytnutí těchto informací autoritativně – pravomocným soudním rozhodnutím - dovozeno, že jde o námitky vyvrácené).

14. K tvrzení o vyvolání (soudního) sporu se společností [právnická osoba]. je třeba uvést, že z doložených listin (důkazů) nijak věrohodně nevyplývá, že by byl spor vyvolán 1. účastnicí jako nedůvodný, totéž dopadá na tvrzení o nákupu fiktivních pohledávek společnosti [právnická osoba]. a na tvrzení o prodlení s úhradou závazků společnosti [právnická osoba]., je-li doloženo, že rozsudek, kterým měla být společnosti uložena povinnost k plnění, byl zrušen (tj. v této věci nebylo pravomocně rozhodnuto). Tvrzení o prodlení s úhradou závazku vůči společnosti [Anonymizováno] není doloženo žádnou listinou (důkazem), z něhož by jeho existenci bylo možno (opodstatněně) dovodit. K tvrzení o (ne)úhradě závazků vůči navrhovatelce nejsou taktéž doloženy listiny (důkazy), z nichž by se existence práva na zaplacení tvrzených částek (jako pravděpodobná podávala), nadto neplacením dluhu samo o sobě nedochází ke vzniku škody (újmy) na majetku společnosti. Tvrzení o nezajištění funkčního sídla pak taktéž není doloženo žádným listinným důkazem, z něhož by bylo možno dovodit, že jde o tvrzení podložené.

15. K tvrzení o pochybení při svolání valné hromady společnosti na den 31. října 2023 o tom, že program neodpovídal závažnosti situace, v níž se společnost nachází, nebylo-li na program zařazeno projednání účetní závěrky za rok 2022, třeba předeslat, že nezařazení projednání účetní závěrky na pořad valné hromady nepředstavuje porušení povinnosti, neboť valná hromada účetní závěrku jen neprojednává, nýbrž rozhoduje o jejím schválení /§ 190 odst. 2 písm. g) z. o. k./, stěžejní je však to, že nezařazení návrhu tohoto usnesení (na pořad valné hromady) bez dalšího není důvodem pro závěr, že je namístě rozhodnout o vyloučení jednatele z výkonu jeho funkce, má-li navrhovatel (jako 50% společník společnosti) možnost prostřednictvím institutů § 187 odst. 1 nebo § 183 z. o. k. dosáhnout svolání valné hromady s tímto pořadem, popř. s pořadem spočívajícím v odvolání 1. účastnice z funkce jednatele společnosti (což je významné ve vztahu k námitce, že navrhovatelka nemá právní prostředek pro odvolání jednatele).

16. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že smyslem a účelem právní úpravy vyloučení člena statutárního orgánu je prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného (tj. § 63 odst. 1 z. o. k. předvídaného) porušení povinností spojených s touto funkcí a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod č. 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 31. srpna 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021). Při výkladu předpokladů vyloučení z výkonu funkce platí, že sankce vyloučení z výkonu funkce musí být přiměřená (zejména) významu a závažnosti pochybení, jichž se člen statutárního orgánu dopustil. Jinak řečeno, jedním z předpokladů vyloučení člena statutárního orgánu podle § 63 odst. 1 z. o. k. je – tak jako v případě jiných sankcí stíhajících členy volených orgánů – proporcionalita této sankce; její uložení musí představovat adekvátní (spravedlivý) důsledek předchozího porušení právní povinnosti členem statutárního orgánu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod č. 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, mutatis mutandis, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018, nebo ze dne 18. prosince 2018, sen. zn. 27 ICdo 62/2017, či již zmíněné usnesení ze dne 31. srpna 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021).

17. Pokud tak mají výše zmíněná tvrzení navrhovatelky povahu tvrzení sporných, důkazně nedoložených nebo autoritativně (pravomocným soudním rozhodnutím) nepotvrzených, pak není přiměřeným (proporcionálním) závěr (v současném období řízení), že je namístě 1. účastnici z funkce jednatele (ve věci samé) vyloučit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018, mutatis mutandis).

18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření by v poměrech společnosti vedlo k ochromení její činnosti (společnost by např. nemohla plnit své závazky a další zákonné či smluvní povinnosti vůči třetím subjektům), neboť by neměla osobu oprávněnou jí zastupovat (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2021, sp zn. 14 Cmo 152/2021, nebo ze dne 12. prosince 2022, sp. zn. 19 Cmo 55/2022). Řešení takto nastalé situace by nespočívalo v iniciaci řízení vedeném dle § 165 odst. 2 o. z., neboť jde o standardní řízení ve věci samé vedené dle principů z. ř. s. a o. s. ř., u něhož nelze předpokládat neprodlené (efektivní) rozhodnutí. Je právní notorietou, že společníci společnosti pak nejsou osobami, které mohou společnost z tohoto titulu zastupovat v rozsahu působnosti jednatele (§ 163 o. z.).

19. Zbývá dodat, že tvrzení o okolnostech svolání valné hromady pozvánkou ze dne 15. prosince 2023 s plánovaným datem konání 11. ledna 2024 nejsou pro posouzení věci významná, neboť jde o skutečnosti, jež měly nastat po vydání usnesení soudu prvního stupně (§ 102 odst. 3 ve spojení s § 75c odst. 4 o. s. ř.).

20. Odvolací soud proto předmětné usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně závislého (správného) výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek.