o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o zaplacení 159 567 440 Kč s příslušenstvím, o návrhu na doplacení jistoty, k odvolání 2. žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 74 Cm 78/2018,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh 2. žalovaného, aby soud vyzval žalobce ke složení doplatku jistoty ve výši 25 000 000 Kč, zamítl.

2. Soud prvního stupně dospěl na základě posouzení tvrzení 2. žalovaného a zhodnocení jím předložených důkazů k závěru, že návrhu není namístě vyhovět. Pokud jde o tvrzené opakované podání návrhů na vydání předběžného opatření, uvedl, že předchozí návrhy se týkaly jiných soudních řízení, nikoliv řízení aktuálního, a nelze tak mluvit o obstrukčním jednání ze strany žalobce, které by případně důvod k doplatku jistoty zavdávalo dle § 75b odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obecného tvrzení, že si 2. žalovaný nyní nemůže vzít hypoteční úvěr a újma mu vznikne v budoucnu tím, že porostou úrokové sazby, není způsobilá pro závěr, že existuje skutečné riziko jejího vzniku. Jde pouze o hypotetickou možnost, k jejímuž skutečnému vzniku 2. žalovaný ničeho konkrétního netvrdil (např. tvrzení o konkrétních jednáních s bankovními institucemi o poskytnutí hypotečního úvěru). Pokud jde o obecné tvrzení o vzniku budoucí újmy spočívající v poklesu cen nemovitostí, tak na základě předložených listinných důkazů tento závěr nelze dovodit, protože dle jejich obsahu má jít v budoucnu o zpomalení nebo zastavení růstu cen bytů. Podmínky pro uložení doplatku jistoty žalobci podle § 75b odst. 1 o. s. ř. tak splněny nejsou.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání 2. žalovaný. Domáhá se jeho změny, aby soud prvního žalobce vyzval ke složení doplatku jistoty ve výši 25 000 000 Kč, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolatel namítá, že bylo porušeno právo na zákonného soudce, protože v souladu s rozvrhem práce účinným ke dni 13. března 2017 byla věc prvotně přidělena samosoudkyni [Anonymizováno]. Podle rozvrhu práce účinného ode dne 1. ledna 2022 byla ale tato soudkyně přeřazena do agendy veřejných rejstříků a věc k tomuto datu převzal samosoudce [Anonymizováno], který odvoláním napadené usnesení vydal. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. IV. ÚS 3011/2020, uvádí, že za zákonné soudce lze považovat pouze ty konkrétní osoby, kterým byla věc prvotně přidělena. Jelikož [Anonymizováno] stále u soudu prvního stupně působí, nebyl splněn předpoklad pro změnu zákonného soudce, byť je opřena o rozvrh práce. Ze zákona, důvodové zprávy k zákonu, odborné literatury a ani z judikatury vyšších soudů nevyplývá, že opětovný návrh na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 75b odst. 1 věta druhá o. s. ř. musí být podán v tom samém řízení. Z dřívějšího návrhu podaného v řízení u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 218/2014 a z o 4 dny později podaného návrhu v tomto řízení je zřejmé, že oba návrhy jsou založeny na totožných skutkových tvrzeních, směřují vůči stejným účastníkům řízení a obsahují zcela totožně znějící petity. Jinými slovy, žalobce se pokusil vůči 2. žalovanému o omezení dispozice s týmiž nemovitostmi z totožných důvodů. Návrh na nařízení předběžného opatření v tomto řízení tak představuje opětovný a obstrukční návrh. Soud prvního stupně svůj závěr o neexistenci skutečného rizika vzniku škody z předběžného opatření neopřel o žádnou relevantní judikaturu ani zákonné ustanovení. Pro stanovení doplatku jistoty stačí i potencionální hrozba vzniku škody, což potvrzuje např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2018, sp. zn. 7 Cmo 216/2018. Již s ohledem na hodnotu předběžným opatřením zatížených nemovitostí (tj. přinejmenším 176 980 000 Kč) je zřejmé, že pokud v budoucnu škoda vznikne, částka 50 000 Kč na její pokrytí stačit nebude. Odvolatel má za to, že dostatečně prokázal hodnotu těchto nemovitostí a vznikající škodu již v návrhu na složení doplatku jistoty ze dne 20. ledna 2022, na který odkazuje.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

7. Podle § 75b odst. 1 o. s. ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

8. Podle § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) /dále jen „z. o. s.“/, rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení.

9. K námitce nezákonného soudce odvolací soud uvádí, že z rozvrhu práce soudu prvního stupně účinného k 1. lednu 2022 vyplývá, že podle § 42 odst. 2 věty druhé z. o. s. dochází ke zřízení nového soudního oddělení 69 Cm, v jehož rámci budou od 1. ledna 2022 (při zachování stávajících sp. zn.) vyřizovány věci přidělené k 31. prosinci 2021 [Anonymizováno], a to s ohledem na její přeřazení do agendy veřejných rejstříků [část XVI, písm. L) rozvrhu práce], s tím, že do doby trvalého obsazení soudního oddělení 69 Cm se určuje v zájmu rychlosti řízení zastupujícím předsedou senátu/samosoudcem [Anonymizováno] [část XV, písm. N) rozvrhu práce], který je u soudu prvního stupně na stáží od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022 [část obor a vymezení působnosti soudního oddělení 69 CM rozvrhu práce].

10. Jestliže je [tituly před jménem] dočasně k soudu prvního stupně přidělen na stáž a působí v nově zřízeném oddělení 69 Cm, tedy je k soudu prvního stupně nově přidělen (§68 odst. 1 z. o. s.), představuje přidělení spisů, které byly do 31. prosince 2021 projednávány a rozhodovány [Anonymizováno], do nově zřízeného oddělení 69 Cm postup ve shodě s § 42 odst. 2 z. o. s. Tento postup obstojí i z hlediska ustálených závěrů rozhodovací praxe Ústavního soudu (vyjádřených např. v nálezu ze dne 13. srpna 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, v němž je jako zcela ústavně konformní posouzeno rozdělení věcí jinému soudci v případě zřízení nového soudního oddělení, tedy na základě právní úpravy; nález je k dispozici, stejně jako všechna další rozhodnutí Ústavního soudu, na jeho webových stránkách www.usoud.cz). Závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. IV. ÚS 3011/20, jejichž použití se odvolatel domáhá, pak na danou věc nedopadají, neboť se týkají případu, v němž byl senát rozšířen o dalšího člena, který byl jako nově rozhodující soudce za jiného (stávajícího) člena určen na základě neformálního rozhodnutí předsedy senátu.

11. Důvodná není ani námitka, že předběžné opatření nařízené v této věci bylo vydáno na podkladě opětovného návrh, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů. Takto nařízené předběžné opatření (usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. října 2021, č. j. 74 Cm 78/2018-331) nabylo ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 11. února 2022, č. j. 14 Cmo 352/2021-437 (jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno), právní moci dne 24. února 2022 (§ 167 odst. 2 ve spojení s § 159 o. s. ř.).

12. Odvolací soud v tomto usnesení vysvětlil, že každé řízení se vede pro určitý skutek. Vymezení skutku občanský soudní řád nikde výslovně nedefinuje, nicméně dle ustálených závěrů rozhodovací soudní praxe je přejímána jeho definice z trestněprávní oblasti. Podstatu skutku (skutkového děje) lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben a z něhož vyplývá, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá a jaké jednání (skutkové okolnosti) jsou pro jeho způsobení určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2011, sp. zn. 33 Cdo 4272/2009, rozsudek ze dne 21. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 3575/2011, která jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz, nebo nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16). V případě přezkoumávaného řízení o předběžném opatření jsou rozhodné skutkové okolnosti vymezeny jednáním odvolatelů (pro něž má být nařízeno) a následek obavou, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen (§ 75c odst. 1 ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.). Obava, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen vychází z okolností vyplývajících z předmětu řízení o věci samé, ve vztahu k nimž je posuzována (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 28. května 2018, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 1. března 2021, sp. zn. 6 Cmo 68/2021, či ze dne 20. ledna 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020). Z toho plyne, že pokud byl totožný návrh na nařízení předběžného opatření navržen v řízení vedeném mezi týmiž účastníky o určení, že žalobce je společníkem 4. žalované (které probíhá u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 218/2014), a v řízení o zaplacení částky 159 567 440 Kč s příslušenstvím, nejde o totožný skutek, protože následky (tj. rozhodnutí ve věci samé o odlišeném předmětu) jsou u nich nutně zcela jiné. Totožnost skutku by byla zachována jen při alespoň částečné totožnosti jednání a částečné totožnosti následku, která však naplněna není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16).

13. Podle důvodové zprávy (k zákonu č. 296/2017 Sb., kterým bylo k 30. září 2017 ustanovení § 75b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, novelizováno) právní úprava opětovného návrhu na nařízení předběžného opatření (kterým je ve věci týchž účastníků požadována z obdobných důvodů stejná nebo obdobná zatímní úpravu poměrů), směřuje proti zjevně nedůvodným a v téže věci opakovaně podávaným návrhům na vydání předběžného opatření, které požadují stejnou nebo obdobnou úpravu poměrů účastníků a mají za cíl pouze zneužití práva (k důvodové zprávě jako k jednomu ze zásadních výkladových zdrojů teleologického výkladu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, uveřejněný pod číslem 61/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

14. Oba posuzované návrhy na nařízení předběžného opatření tak nebyly podány z obdobných důvodů ve smyslu § 75b odst. 1 ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř., protože představují návrhy odlišné, vycházející z odlišných skutků (skutkových okolností). Nebyly ani podány s cílem zneužít právo, což je zřejmé z toho, že posléze podaný návrh, o němž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 26. října 2021, č. j. 74 Cm 78/2018-331, byl posouzen jako důvodný. Byl-li podán důvodně, nemůže představovat zneužití práva (§ 2 o. s. ř.). Není proto třeba vyzývat žalobce ke složení doplatku jistoty s ohledem na podání opětovného návrhu.

15. Případná není ani námitka, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, a to z důvodů, které přiléhavě vyložil soud prvního stupně. Účelem složení doplatku jistoty není skládání částek na hypotetickou újmu, u níž není jasné, zda a kdy vůbec může vzniknout. Jde o závěr logicky vyplývající přímo z dikce § 75b odst. 1 o. s. ř., neboť pokud by postačoval vznik hypotetické újmy, která je myslitelná jako následek jakékoliv povinnosti uložené předběžným opatřením, bylo by třeba doplatek jistoty skládat ve všech případech. Takový výklad je ale výkladem zjevně absurdním a proto mu přisvědčit nelze. Nemá oporu ani v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2018, sp. zn. 7 Cmo 216/2018, nebo v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2017, sp. zn. 11 VSOL 10/2017-72, jimiž odvolatel argumentuje. Je proto třeba trvat na takovém tvrzení skutečností a jejich doložení, z nichž bude zřejmé, jaká konkrétní újma může nastat, tedy že ke vzniku konkrétně tvrzené újmy dojde v důsledku nařízeného předběžného opatření s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např., mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008).

16. Odvolatel nijak netvrdil a nedoložil, že by mu měla taková újma vzniknout. Netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že se pokoušel neúspěšně sjednat hypoteční úvěr na nemovitosti, které jsou předmětem nařízeného předběžného opatření, nebo že by mělo dojít k prudkému poklesu jejich hodnoty.. Na tomto závěru pak ničeho nemění ani odvolatelem připojené články ze serverů E 15 a Aktuálně.cz, neboť v nich uvedené úvahy mají povahu úvah hypotetických.

17. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým bude řízení před ním skončeno (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).