o zrušení smlouvy o koupi akcií pro neúměrné zkrácení, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2021, č. j. 38 Cm 28/2019 - 610,

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením připustil změnu návrhu na zahájení řízení ze dne 23. dubna 2019 dle návrhu žalobce ze dne 5. března 2020, ve znění: „Smlouva o koupi cenných papírů, uzavřená dne 24. 4. 2018, na jejímž základě žalobce úplatně převedl na žalovaného listinné akcie na jméno ve společnosti [Anonymizováno]., IČ [IČO], sídlem [adresa], konkrétně 51 ks akcií č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a 32 ks akcií č. [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, se zrušuje a žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku odpovídající rozdílu mezi částkou 150 000 000 Kč a obvyklou cenou listinných akcií na jméno společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], o souhrnné nominální hodnotě 32 510 000 Kč, určené ke dni 31. 12. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ [výrok I.] a současně rozhodl o tom, že se řízení ohledně nároku žalobce na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou 150 000 000 Kč a obvyklou cenou listinných akcií na jméno společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], o souhrnné nominální hodnotě 32 510 000 Kč, určené ke dni 31. prosince 2019, a to do tří dnů od právní rozsudku, zastavuje [výrok II.].

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobou podanou u soudu dne 23. dubna 2019 se žalobce domáhá zrušení smlouvy uzavřené dne 24. dubna 2018, na základě níž žalobce úplatně převedl na žalovaného listinné akcie na jméno emitované společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa] /dále jen „společnost“/, konkrétně 51 ks akcií č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a 32 ks akcií č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč /dále jen „akcie“ a „smlouva“/, a uložení povinnosti žalovanému akcie opatřené zpětným rubopisem na řad žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci. Podáním ze dne 5. března 2020 žalobce modifikoval svůj nárok tak, že nově navrhl, aby soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně. Žalovaný podáním ze dne 24. července 2020 namítl prekluzi práva žalobce domáhat se zaplacení požadovaného finančního ekvivalentu akcií s odkazem na § 1795 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. A žalobce při ústním jednání dne 12. ledna 2021 „z procesní opatrnosti“ navrhl úpravu žalobního petitu tak, že z něj bude vypuštěna část týkající se zmíněného finančního ekvivalentu a zůstane samotný základ, tj. včasný požadavek na zrušení smlouvy. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě dříve, než soud přistoupil k projednání věci (ještě před přednesem žaloby). Proto soud prvního stupně s odkazem na § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, výrokem I. usnesení připustil navrženou změnu žaloby a s odkazem na § 96 o. s. ř. rozhodl výrokem II. o shora specifikovaném částečném zastavení řízení.

3. Proti výroku II. usnesení podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud v této části usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolatel argumentuje tím, že podáním ze dne 13. ledna 2021 vzal svůj procesní návrh na změnu petitu žaloby ze dne 12. ledna 2021 výslovně zpět, ale soud prvního stupně k tomu nepřihlédl, ani se o této skutečnosti v napadeném usnesení nezmiňuje. Odůvodnění výroku II. usnesení je (vzhledem k závažnosti jeho dopadů) nedostatečné a nepřesvědčivé. Žalobce je pánem sporu a soud prvního stupně měl přihlédnout k revokaci jeho procesního návrhu ze dne 12. ledna 2021, a již o něm neměl rozhodovat. Navíc soud prvního stupně nesprávně posoudil procesní návrh žalobce učiněný dne 12. ledna 2021 do protokolu jako částečné zpětvzetí žaloby dle § 96 o. s. ř. Odvolatel pouze měnil svůj žalobní petit dle § 95 o. s. ř. tak, že nadále netrval na výslovné formulaci navazujících, tudíž komplementárních právních následků zrušení smlouvy v podobě vypořádání bezdůvodného obohacení. Odvolatel tím totiž nežádal méně a neomezoval tak svůj nárok, když vypořádání se po zrušení smlouvy s účinky ex tunc automaticky řídí § 2999 a 3004 o. z. Odvolatel žádal tolik, co doposud, pouze bez trvání na formulaci vypořádání bezdůvodného obohacení výslovným výrokem soudu, opíraje se o přímou aplikaci zmíněné zákonné právní úpravy. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 369/2015 a sp. zn. 32 Odo 1186/2005. Závěr soudu prvního stupně odporuje obsáhlé, zcela opačné žalobní argumentaci v cca 8 náležitě zdůvodněných procesních podáních, posledně ve shrnutí nároku před soudním jednáním ze dne 17. prosince 2020. Odvolatel se nemůže ubránit dojmu, že ho chce soud prvního stupně trestat za jakékoliv sporné otázky znění žalobního návrhu, namísto toho, aby mu poskytl adekvátní procení poučení o jeho formulaci, přičemž k tomu odvolatel již v podání ze dne 13. ledna 2021 odkazoval na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 112/2007 či 21 Cdo 1207/2006. I toto pochybení soudu prvního stupně odvolatel namítá. Odvolatel pak snáší argumenty k dodržení prekluzivní lhůty dle § 1795 o. z. a požaduje po odvolacím soudu, aby poskytl soudu prvního stupně závazný pokyn o neaplikovatelnosti tohoto ustanovení. Vzhledem k absenci judikatury k institutu neúměrného zkrácení se skutkově přiléhavým jeví rozhodnutí Nejvyššího soudu k náhradě škody sp. zn. 25 Cdo 2911/2013. Odvolatel v nadepsané věci nejprve uplatnil nárok na uvedení věci do původního stavu (tj. zpětné vydání akcií), který později - pod vlivem skutečností, které vyšly najevo v průběhu řízení (zničení akcí v důsledku snížení základního kapitálu společnosti) - změnil na nárok na peněžité plnění (peněžitý ekvivalent v ceně obvyklé). Jde stále o týž nárok, pouze řešený jiným, zákonem akceptovaným a předvídaným způsobem. Je vyloučeno, aby takováto procesní změna byla stižena prekluzí žalobou včas uplatněného práva.

5. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil.

6. Žalovaný po shrnutí procesního stavu argumentuje tím, že procesní úkon žalobce učiněný do protokolu dne 12. ledna 2021 představuje částečné zpětvzetí žaloby, a to bez ohledu na to, jak je žalobcem označen, a zda bylo o předchozím návrhu na změnu petitu ze dne 5. března 2020 před tímto úkonem rozhodnuto či nikoliv. Odborná literatura se kloní k tomu, že úprava v § 1793 o. z. dává (údajně) zkrácené straně možnost domáhat se pouze zrušení smlouvy bez dalšího, nebo zrušení smlouvy a zároveň plnění odpovídajícího případnému nároku na vrácení do původního stavu. Není-li navrácení do původního stavu možné, má (údajně) zkrácená strana možnost domáhat se pouze zrušení smlouvy bez dalšího, nebo zrušení smlouvy a zároveň vydání peněžité náhrady. Uplatnění jakéhokoliv nároku mimo zrušení smlouvy je tak pouze fakultativní. Nárok na zrušení smlouvy v sobě žádný další nárok bez dalšího neimplikuje. Změna navržená žalobcem dne 5. března 2020 představuje změnu žalobního petitu. Při ústním jednání dne 12. ledna 2021 žalobce výslovně hovoří o „vypuštění“ dané části nároku z petitu žaloby, byť navrhl „změnu petitu“. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou bezformálnosti, takže s ohledem na obsah tohoto procesního úkonu žalobce jde o částečné zpětvzetí žaloby. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015) vyplývá, že soud je povinen uvážit, jaký je obsah a smyslu procesního úkonu účastníka řízení a podle toho posoudit, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Výzva k náležité formulaci je na místě až v případě, že úkon účastníka je neurčitý či nesrozumitelný, o takový případ zde nejde. V daném případě žalobce vyjádřil svůj úmysl zcela jednoznačně a není dán prostor pro jiné hodnocení procesního úkonu ze dne 12. ledna 2021, než že jde o částečné zpětvzetí žaloby. Podle § 41a odst. 4 o. s. ř. procesní úkon účastníka řízení může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. U ústně učiněných úkonů je jejich odvolání vyloučeno, neboť jejich účinky nastupují ihned po jejich projevení. Jelikož dané „zpětvzetí zpětvzetí“ bylo nepřípustným procesním úkonem žalobce, soud prvního stupně nepochybil, jestliže k němu nepřihlédl (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 35. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 846/2001). Zánik akcií byl patrný již z výpisu z obchodního rejstříku přiloženého žalobcem k žalobě. Do obchodního rejstříku tato skutečnost byla zapsána dne 11. června 2018. Žalobce se tak od počátku domáhá nemožného plnění.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 95 o. s. ř.

(1) Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.

(2) Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

9. Podle § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř.

1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

10. Z předloženého spisu se podávají procesní úkony žalobce tak, jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituluje soud prvního stupně. O tom, že tyto úkony žalobce učinil, není sporu. Odvolatel rozporuje toliko jejich procesně právní kvalifikaci a to, zda na ně soud prvního stupně odpovídajícím způsobem reagoval.

11. Je třeba předeslat, že občanské soudní řízení sporné povahy je ovládáno dispoziční zásadou a soud je vázán žalobou (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 962, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. 28 Cdo 1253/2009, rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Předmětem takovéhoto řízení je zákonem uplatněné právo (procesní nárok), které zahrnuje základ (žalobou tvrzené právně významné skutečnosti) a předmět (žalobní petit). Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 5 o. s. ř. se týká pouze toho, jaká práva účastníkům přiznávají a jaké povinnosti ukládají procesní předpisy, jak je nutné procesní úkon provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Do poučovací povinnosti soudu tedy nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, včetně poučení, jak je v tomto smyslu třeba zformulovat žalobní petit (k nepřípustnosti hmotněprávního poučení srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. března 1998, sp. zn. III. ÚS 480/97, či ze dne 18. dubna 1995, sp. zn. I. ÚS 153/94, nálezy jsou dostupné na www.usoud.cz). V opačném případě by soud porušil zásadu rovnosti účastníků soudního řízení a tím i právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

12. V poměrech projednávané věci bylo toliko na žalobci, jak zformuluje žalobní petit, jak přesně, určitě a srozumitelně vymezí, o čem má soud v řízení jednat a rozhodnout, neboť soud nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., a o žádný z tam uvedených případů nejde - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Žalobce tak učinil nejprve žalobou, v níž jednoznačně uvedl, že se domáhá jednak zrušení smlouvy a jednak uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci akcie opatřené rubopisem na řad žalobce. Podáním ze dne 5. března 2020 žalobce s ohledem na zničení akcií opět jednoznačně navrhl změnu petitu tak, že namísto vydání akcí požaduje poskytnutí - blíže specifikovaného - finančního ekvivalentu. Evidentně jde o změnu žaloby dle § 95 o. s. ř., neboť na základě doplněného skutkového stavu (nyní zohledňujícího zničení akcií) se nově domáhá vedle zrušení smlouvy něčeho jiného, a to shora popsaného finančního plnění. A opět bylo věcí žalobce, zda na žalobě v této podobě setrvá, či nikoliv. Jestliže se žalobce nechal zviklat argumentací žalovaného a předestřeným předběžným právním názorem soudu prvního stupně o prekluzi nově uplatněného práva na finanční plnění dle § 1795 o. z. a při ústním jednání dne 12. ledna 2021 uvedl, jak se podává z protokolu na č. l. 584 spisu, že sice „nesouhlasí s právě sděleným předběžným právním názorem soudu, (ale) z procesní opatrnosti tímto navrhuje změnu žalobního petitu tak, že z žalobního petitu prezentovaného v podání ze dne 5. března 2020 bude vypuštěna pasáž o následcích zrušení smlouvy, tedy v podobě uhrazení peněžitého ekvivalentu převedených akcií“, nelze dost dobře dospět k jinému závěru, než že tímto vzal žalobu částečně zpět. Z citovaného přednesu žalobce je zřejmé, že v jím přesně specifikované části týkající se požadavku na uhrazení peněžitého ekvivalentu již nemá zájem na projednání žaloby, a že je srozuměn s tím, že o této části žaloby soud meritorně nerozhodne. Soud prvního stupně správně dovodil, že na danou procesní situaci dopadá § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. a správně v odpovídajícím rozsahu rozhodl - v návaznosti na výrokem I. přezkoumávaného usnesení připuštěnou změnu žaloby - o částečném zastavení řízení.

13. Stran podání žalobce ze dne 13. ledna 2021 žalovaný příhodně poukazuje na podmínky odvolání procesního úkonu účastníkem řízení dle § 41a odst. 4 o. s. ř., podle něhož úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. Takže procesní úkony učiněné účastníkem řízení ústně do protokolu jsou z povahy věci neodvolatelné, neboť jejich účinky nastávají vůči soudu okamžitě. Písemným podáním ze dne 13. ledna 2021 žalobce nemohl přípustně odvolat shora uvedené částečné zpětvzetí žaloby učiněné předchozího dne ústně do protokolu. K podání žalobce ze dne 13. ledna 2021 tedy nelze přihlížet a soud prvního stupně ani v tomto směru nepochybil (v podrobnostech k institutu odvolání procesního úkonu odvolací soud pro stručnost okazuje na výklad v komentářové literatuře, např. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 188 - 193 s.).

14. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).