o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání Mgr. Oleksandra Korolenka, narozeného 2. 7. 1970, bytem Nad úvozem 207, 252 45 Ohrobec, zastoupeného advokátem Mgr. Ondřejem Hálou, Plynárenská 671/0, 280 02 Kolín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 85 Cm 1778/2024-13,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení obchodní korporace [Jméno navrhovatele]., IČO [IČO] , sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „společnost“) a nařízení její likvidace (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], narozeného 1. 6. 1982, [adresa] (výrok II.), uložil společnosti povinnost zaplatit českému státu – Městskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že „z rejstříkového spisu zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do Sbírky listin“. Usnesením ze dne 7. 6. 2024, č. j. 85 Cm 1778/2024-12 vyzval společnost „k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo společnosti doručeno, lhůta k nápravě uplynula marně.“.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „zjištěné skutečnosti naplňují podmínky § 93, písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“), pro zrušení společnosti a její likvidaci, neboť závěr o tom, že společnost není schopna vykonávat svoji činnost, pro nečinnost účastníka učinit lze, a to zejména s ohledem na stav Sbírky listin, v možnostech soudu pak není blíže ověřovat případné aktivity společnosti, které nevyplývají z veřejně dostupných údajů“, a proto společnost zrušil a nařídil její likvidaci. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval podle § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ze seznamu insolvenčních správců, neboť statutární orgán společnosti je nečinný a ve vztahu k soudu nekontaktní, tudíž neskýtá záruku řádného provedení likvidace. O uložení poplatkové povinnosti společnosti rozhodl podle § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 4 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal [Jméno advokáta B], narozen [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta B] (dále jen „O. K.“), jako společník společnosti odvolání, namítaje, že usnesení soudu prvního stupně je nesprávné a nezákonné, a to již jen z toho důvodu, že soud prvního stupně nepřibral do řízení za jeho účastníky i společníky společnosti, ačkoliv tito jeho účastníky být museli (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95 a konstantní judikaturu vrchních soudů). Podle odvolatele, nejednal-li s ním soud prvního stupně jako s účastníkem řízení, zatížil řízení zmatečnostní vadou. Své odvolání má za včasné, neboť mu dosud nebylo doručeno usnesení soudu prvního stupně.

5. Odvolatel navrhuje, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

7. Předně odvolací soud konstatuje, že odvolatel je podle § 201 o. s. ř. k podání odvolání subjektivně oprávněn, neboť je účastníkem řízení o zrušení společnosti a nařízení její likvidace (jak bude rozvedeno dále). A odvolání bylo podáno včas, neboť napadené usnesení nebylo odvolateli, jako účastníkovi řízení soudem prvního stupně dosud doručeno, pročež skutečnost rozhodná pro počátek běhu jeho odvolací lhůty dosud nenastala (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 17. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 183/1967 publikované pod č. 19/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ve věcech občanskoprávních a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1330/2004).

8. V otázce účastenství v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným je soudní praxe dlouhodobě ustálena na závěru, že jeho účastníky jsou podle § 6 z. ř. s. vždy ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy společníci zrušované společnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz; nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, nebo ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 14 Cmo 281/2019, jež jsou dostupná např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona.

9. Z návrhu, kterým bylo dne 3. 6. 2024 řízení zahájeno, se podává, že navrhovatel za jeho účastníky vedle společnosti označil společníky společnosti O. K. a [jméno FO], narozenou 20. 3. 1977, bytem [adresa] (dále jen „O. Y.“). Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeným pro společnost Městským soudem v Praze, oddíl C vložka 73913, (veřejnosti dostupný na www.justice.cz), plyne, že společnost ke dni zahájení řízení měla (a má dosud) zapsány 2 společníky, a to O. K. a O. Y., dále že dne 6. 9. 2024 byla zapsána obchodní firma společnosti: [právnická osoba] v likvidaci a v údaji ostatní skutečnosti bylo zapsáno, že „Rozhodnutím Městského soudu v Praze čj. 85 Cm 1778/2024-13 ze dne 17. 7. 2024 byla obchodní korporace zrušena s likvidací a jmenován likvidátor. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 8. 2024.“.

10. Z uvedeného plyne, že O. K. a O. Y. byli jako společníci společnosti účastníky řízení od jeho zahájení, tj. ode dne kdy došel soudu prvního stupně návrh na jeho zahájení, ve kterém je navrhovatel neopomněl za účastníky řízení označit (§ 82 odst. 1 o. s. ř.), přičemž soud prvního stupně bez toho, že by ukončil jejich účast v řízení podle § 7 odst. 2 z. ř. s., s nimi v řízení jako s účastníky nejednal.

11. Ve smyslu výše uvedeného lze odvolateli přisvědčit, že pokud soud prvního stupně se společníky společnosti O. K. a O. Y. nejednal jako s účastníky řízení, odňal jim možnost jednat před soudem, čímž zatížil řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Ačkoliv již tento závěr odvolacího soudu je důvodem pro zrušení usnesení soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení [§ 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], odvolací soud, vzhledem k tomu, co plyne ze spisu a z odůvodnění napadeného usnesení, považoval za vhodné zabývat se v tomto případě i závěry soudu prvního stupně.

13. Podle § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

14. Speciální skutková podstata, kterou je zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, kterou je i nezakládání listin do sbírky, je obsažena v § 105 věta před středníkem zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále i jen „z. v. r.“), ve spojení s § 172 odst. 1 písm. d/ o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny, je ale až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 105 věty za středníkem z. v. r., následně jeho postup podle § 104 z. v. r., jakož i tomu odpovídající výzva soudu v tomto řízení o zrušení společnosti podle § 172 odst. 2 o. z. Takový postup ale ze spisu a ani z napadeného usnesení neplyne.

15. Naproti tomu podle § 93 písm. b) z. o. k. lze společnost zrušit jen, je-li obchodní korporace neschopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a současně neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti [srov. Zákon o obchodních korporacích, Komentář, autoři: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] aj., nakladatel: [právnická osoba]), místo vydání: Praha, datum vydání: 2014, právní stav v ASPI k: 1. 1. 2014, komentář k ust. § 93]. Podmínky musí být splněny kumulativně. „Neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav – pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení.” (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 212 s.). Stjně tak se podává i z judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, či ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1233/2019).

16. Promítnuto do poměrů dané věci to znamená, že soud prvního stupně v tomto řízení nesprávně považoval neplnění povinností společnosti vůči rejstříkovému soudu za důvody, pro které lze společnost zrušit podle § 93 písm. b) z. o. k. Podle odvolacího soudu pak ani jeho dosavadní skutková zjištění, jež nadto měl učinit z rejstříkového spisu (nikoliv ze sbírky listin), bez toho, že by nařídil jednání a provedl dokazování (srov. § 89 z. ř. s.), nejsou sto prokázat tvrzení navrhovatele o tom, že společnost není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel podle § 93 písm. b) z. o. k.

17. Pokud jde o skutečnost známou soudu z jeho činnosti jako zdroj skutkového zjištění, které není třeba dokazovat (§ 121 o. s. ř.), je vhodné připomenout, že soud s ní musí účastníky seznámit a poskytnout jim možnost vyjádřit se, neboť není vyloučeno, aby vyvrátili závěr soudu o ní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008).

18. Na okraj odvolací soud podotýká, že ze spisu ani nelze seznat, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že statutární orgán společnosti je nečinný a ve vztahu k soudu nekontaktní, a že je proto namístě jmenování likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců podle § 191 odst. 4 o. z.

19. Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

20. Soud prvního stupně bude v řízení jednat i se společníky společnosti, jako s jeho účastníky a umožní jim plné uplatnění jejich procesních práv. Nepomine to, že podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soud prvního stupně znovu zváží existenci důvodu pro zrušení společnosti s likvidací a své závěry promítne do nového rozhodnutí ve věci. Pokud bude důvod pro zrušení společnosti existovat, je třeba mít na zřeteli, že předpokladem rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací je na straně soudu splnění povinnosti podle § 172 odst. 2 o. z. Při případném novém jmenování likvidátora bude mít na zřeteli, že z úpravy § 191 o. z. jednoznačně plyne pořadí možností, které soud zvažuje při jmenování likvidátora zrušované společnosti. Primárně je třeba posoudit, zda byl podán konkrétní návrh na jmenování likvidátora. Nebyl-li podán či nelze-li mu vyhovět, pak nastupuje v pořadí druhá možnost, a to jmenování likvidátorem člena statutárního orgánu. Teprve nelze-li ani tímto způsobem likvidátora jmenovat, může soud přistoupit ke krajnímu způsobu jmenování likvidátora, a to z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.

21. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.