o vyloučení společníka a určení společníka společnosti s ručením omezeným, k odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. října 2021, č. j. 39 Cm 108/2021 - 31, ve znění opravného usnesení ze dne 5. listopadu 2021, č. j. 39 Cm 108/2021 - 34,

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) a o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobkyni (výrok II.).

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně podala dne 14. května 2021 neurčité podání. Podle obsahu bylo vyhodnoceno jako dvě žaloby - na vyloučení společníka z obchodní korporace a určení kdo je společníkem - které bylo potřeba následně upřesnit, k tomu soud prvního stupně žalobkyni vyzval a ta své podání doplnila dne 14. července 2021. Poté soud prvního stupně dne 23. července 2021 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatila soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za každou žalobu; dohromady za obě žaloby 4 000 Kč. Žalobkyně však zaplatila v kolcích dne 4. srpna 2021 pouze soudní poplatek za jednu žalobu ve výši 2 000 Kč, přičemž nelze zjistit za kterou. Soudní poplatek za druhou žalobu zůstal nezaplacený. Proto byl dán důvod pro zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích /dále jen „ZSop“/, a pro vrácení soudního poplatku po právní moci usnesení s ohledem na § 9 odst. 7 ZSop.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud „obnovil zastavené řízení“. K tomu odvolatelka argumentuje tím, že se mylně domnívala, že když jí byly doručeny dvě žádosti po 2 000 Kč ve dvou dnech po sobě, jedná se o jednu žádost a následně její urgenci. Omlouvá se za pochybení, které napravuje vylepením kolkových známek v hodnotě 2 000 Kč.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř./), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z předloženého soudního spisu se podávají skutečnosti uváděné soudem prvního stupně. Nicméně soud prvního stupně nezohlednil, že odvolatelka uplatnila oba soudem prvního stupně dovozené nároky jedním podáním - jednou žalobou ve smyslu § 79 odst. 1 in fine o. s. ř. Podle § 4 odst. 1 písm. a) ZSop odvolatelce vznikla podáním této žaloby jediná poplatková povinnost ve výši součtu sazeb za oba nároky, v obou případech ve výši 2 000 Kč dle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Výše této jediné poplatkové povinnosti tedy činí 4 000 Kč. Přesto soud prvního stupně vyhotovil dvě obsahově identické výzvy k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, v nichž jako předmět řízení pokaždé v záhlaví uvedl oba uplatněné nároky („o návrh na vyloučení společníka a určení kdo je společníkem společnosti“). Jediným rozdílem je, že v textu pak jednou uvedl, že jde o soudní poplatek za návrh na vyloučení společníka a podruhé, že jde o soudní poplatek za určení, kdo je společníkem společnosti. Jinak je obsah výzev shodný, včetně platebních údajů i variabilního symbolu (v obou případech „VS [var. symbol]“). Každá z výzev byla odeslána žalobkyni poštou do vlastních rukou zvlášť, v obou případech byly písemnosti vhozeny do domovní schránky dne 30. července 2021 v 9:45 hod., jak se podává z doručenek na č. l. 27 a 28 spisu.

6. Odvolací soud má za to, že shora popsaný postup soudu prvního stupně - především doručení dvou na první pohled identických výzev žalobkyni v situaci, kdy bylo na místě vyhotovit a doručit výzvu jedinou na částku 4 000 Kč - mohl žalobkyni zmást. Vysvětlení odvolatelky není za této situace nelogické, nevěrohodné. Nelze vyloučit, že se odvolatelka skutečně domnívala, že druhá výzva je „urgencí“ první. S ohledem na okolnosti případu je velmi pravděpodobné, že kdyby soud prvního stupně postupoval správně a doručil odvolatelce jednu výzvu na zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, byl by již soudní poplatek zaplacen a v řízení by bylo pokračováno.

7. Odvolací soud uzavírá, že postup soudu prvního stupně nebyl správný, přinejmenším byl matoucí, a bylo by nespravedlivé, aby na pochybení soudu doplatila v konečném důsledku odvolatelka zastavením řízení o celé její žalobě. Proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).