Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 14 Cmo 355/2024-28 ECLI:CZ:VSPH:2025:14.Cmo.355.2024.1 Usnesení

o zrušení společnosti, k odvolání ze dne 5. 8. 2024 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 61 Cm 83/2023-13,

Mgr. Ing. David Bokr · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 24. 7. 2025

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci

společnosti: [jméno FO] [právnická osoba]., IČO [IČO]

sídlem [adresa]

o zrušení společnosti, k odvolání ze dne 5. 8. 2024 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 61 Cm 83/2023-13,


Odvolání se odmítá.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. /dále jen „společnost“/ bez likvidace [výrok I.], společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč s uvedením platebních dispozic [výrok II.] a společnosti nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok III.].

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 105a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „z. v. r.“), tím, že společnost i přes výzvu soudu nepředložila požadované účetní závěrky, a protože neprobíhá insolvenční řízení, v němž by byl řešen její úpadek, a nevyšlo najevo, že by vlastnila jakýkoli majetek postačující alespoň na úhradu nákladů likvidace, rozhodl soud po uplynutí jednoho roku ode dne zápisu údaje o zahájení řízení o zrušení společnosti do obchodního rejstříku o jejím zrušení bez likvidace. Výrok o poplatkové povinnosti soud odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položku 4 bod 1 písm. c) a bod 5 sazebníku poplatků, jež je přílohou zmíněného zákona. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

3. Proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno odvolání ze dne 5. 8. 2024. V odvolání je uvedeno číslo jednací řešeného usnesení, je v něm uvedena společnost a je podepsané nečitelným podpisem. Je zdůvodněno doslovně tím, že „- žádná práce se nevykonávala, tudíž uzávěrky byly 0 a nedokládaly se; - jsem veden na ÚP, proto nemohu pro nedostatek financí zaplatit poplatek za řízení“.

4. K pokynu Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího soud prvního stupně vyzval společnost postupem dle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění odvolání tak, aby bylo zřejmé, kdo odvolání podal a z jakého právního titulu. Následně po zjednání nápravy měl soud prvního stupně vyzvat odvolatele k úhradě soudního poplatku za odvolání v příslušné výši, který rovněž nebyl zaplacen, či případně rozhodnout o žádosti o osvobození od soudního poplatku.

5. Výzva soudu prvního stupně ze dne 26. 3. 2025 byla společnosti doručena do její datové schránky dne 7. 4. 2025. Ve stanovené 15 denní lhůtě, a ani později, nebylo podání požadovaným způsobem doplněno.

6. Odvolání tak (nadále) postrádá údaj o tom, kdo je podal a z jakého právního titulu. Nelze tedy posoudit, zda odvolání podala osoba k tomu oprávněná. Není ani zřejmé, kdo má být soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání atd. A tento nedostatek brání dalšímu vedení odvolacího řízení.

7. Odvolacímu soudu tak nezbylo, než odvolání odmítnout dle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.

8. Vzhledem k tomu, že společnost je jediným účastníkem řízení, nepřichází z povahy věci do úvahy rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.