o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. listopadu 2021, č. j. 20 Cm 31/2021 - 297,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením zamítl v řadě druhý návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se navrhovatel opětovně domáhal, aby:

- účastnici 1) byla uložena povinnost zdržet se ve vztahu k třetím osobám právního jednání jménem účastnice 3), tj. společnosti [Jméno advokáta D]. /dále též jen „společnost“/ [výrok I.]

- společnosti byla uložena povinnost zdržet se právního jednání prostřednictvím účastnice 1), coby jednatelky společnosti [výrok II.],

- účastníku 2) byla uložena povinnost zdržet se ve vztahu k třetím osobám právního jednání jménem společnosti [výrok III.],

- společnosti byla uložena povinnost zdržet se právního jednání prostřednictvím účastníka 2), coby jednatele společnosti [výrok IV.].

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na závěry vyslovené odvolacím soudem v rozhodnutí ze dne 24. června 2021, č. j. 14 Cmo152/2021 - 114, o prvním návrhu navrhovatele na nařízení předběžného opatření tím, že neshledal jakýkoli zásadní posun ve vylíčení rozhodných skutečností umožňující překlenout právní názory odvolacího soudu v odkazovaném usnesení, a proto návrh opětovně zamítl. Soud prvního stupně i přes rozšířený skutkový stav spočívající v tvrzení navrhovatele o převodu certifikací účastnicí 3) na konkurenční společnost [právnická osoba]. bez souhlasu valné hromady má za to, že se ze spisového materiálu předloženého navrhovatelem ani v tomto případě nepodává žádná naléhavá potřeba takovéto zatímní úpravy poměrů účastníků. Soud prvního stupně se proto nemá důvodu odchýlit od odvolacím soudem vysloveného názoru, že navrhované předběžné opatření by ve svém důsledku bylo nenapravitelným, destruktivním zásahem do poměrů společnosti, neboť by způsobilo její absolutní paralýzu, když společnost nemá žádného dalšího jednatele ani jinou osobu, která by v mezidobí navrhovaného předběžného opatření zajišťovala jednání společnosti navenek.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se předběžné opatření nařizuje, a aby přiznal odvolateli náhradu nákladů řízení.

4. Odvolatel nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že nebyla prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Dle odvolatele je evidentní, že soud prvního stupně nevzal v úvahu všechny navrhovatelem tvrzené skutečnosti a navíc své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Odvolatel je přesvědčen, že osvědčil, že jednáním jednatelů spočívajícím v poškozování majetku společnosti vzniká jak společnosti, tak odvolateli reálná újma. Od pravomocného zamítnutí předchozího návrhu na nařízení předběžného opatření došlo mimo jiné bez souhlasu valné hromady společnosti k převodu certifikace včetně nutných WPQR (tj. kvalifikace postupu svařování), přípravků a dalších aktiv na konkurenční společnost [právnická osoba]. (jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je paní [Anonymizováno], která je současně 50% společnicí ve společnosti a osobou blízkou obou jednatelů). Na tuto společnost byly rovněž vyvedeny současnými jednateli dosavadní zakázky společnosti na dodávky výrobků, které měla společnost sjednané se společností [Anonymizováno], s níž společnost ukončila dlouhodobou spolupráci. Tuto skutečnost však soud prvního stupně zcela pominul. V důsledku těchto kroků došlo k faktickému zastavení výrobní činnosti společnosti a k faktické nemožnosti podnikání v hlavní podnikatelské činnosti, neboť bez předmětné certifikace nemůže společnost výrobní činnost vykonávat. Společnost tudíž v budoucnu ztratí podstatnou část svého zisku. Jednáním jednatelů společnosti dochází k absolutnímu paralyzování společnosti na konkurenčním trhu, resp. k nevratnému poškození jejích obchodních vztahů. Předběžným opatřením navrhovaný zásah do poměrů společnosti v porovnání se stávajícím stavem je tedy dle odvolatele zcela přiměřený. Soudem prvního stupně upřednostňované setrvání jednatelů v jejich funkcích tak působí společnosti i jejím společníkům větší škodu, než předběžným opatřením navrhovaný zásah do společnosti, což povede k likvidaci společnosti. S ohledem na tvrzené je proto i zcela žádoucí ustanovit společnosti opatrovníka ve smyslu § 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. Jednatelé nejednají v zájmu společnosti, neoprávněně zcizují její majetek, porušuji svou povinnost péče řádného hospodáře, odvolateli soustavně odmítají poskytnout jakékoli informace o hospodaření společnosti a účelově spolupracují ve shodě toliko s druhou společnicí [Anonymizováno].

5. Po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení dle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V řadě druhém návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovatel poukazuje na skutečnosti tvrzené ve svém prvním návrhu na nařízení předběžného opatření i v návrhu ve věci samé [jímž se navrhovatel domáhá vyloučení člena statutárního orgánu ve smyslu § 63 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/], v nichž namítá, že jednatelé společnosti nezpracovávají a nezveřejňují řádně a včas účetní závěrky, opakovaně porušují svou informační povinnost vůči navrhovateli o činnosti společnosti, stejně jako povinnost péče řádného hospodáře, čímž jak společnosti, tak navrhovateli (jakožto společníkovi s 50% podílem ve společnosti) způsobují újmu. Navrhovatel byl nucen domáhat se splnění povinností jednatelů soudní cestou, kde mu bylo vyhověno, přičemž dlouhodobé spory mezi navrhovatelem a jednateli společnosti vedly k řadě dalších soudních řízení, která navrhovatel v návrhu konkretizuje. Navrhovatel je přesvědčen, že jednatelé společnost dlouhodobě plánovaně a úmyslně poškozují, přičemž výsledkem má být úplné zastavení výrobní činnosti společnosti. Jednatelé nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku společnosti ve výši 3 480 000 Kč, bez souhlasu valné hromady společnosti uzavřeli smlouvu o úplatném převodu vlastnického práva k společností vlastněným nemovitostem za kupní cenu 14 000 000 Kč (k tomu bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Nc 5031/2021 vydáno předběžné opatření, jímž byla společnosti uložena povinnost zdržet se právního jednání týkajícího se převodu vlastnického práva). Navrhovatel rekapituluje skutečnosti již dříve tvrzené, že nynější jednatelé společnosti byli do svých funkcí jmenováni v rozporu se zákonem a zakladatelským právním jednáním, jedná se o osoby blízké druhé společnice [Anonymizováno], s níž jednají ve shodě a v jejím zájmu, a úmyslně poškozují společnost. Zásadní porušení zákonné povinnosti jednatelů navrhovatel spatřuje v převodu certifikace a nutných WPQR, přípravků a dalších aktiv na konkurenční společnost [právnická osoba]. (jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je právě paní [Anonymizováno]) bez předchozího souhlasu valné hromady společnosti. V důsledku převodu vlastnického práva k certifikaci došlo k faktickému zastavení výrobní činnosti společnosti a především k nemožnosti podnikání v její hlavní podnikatelské činnosti. Dále navrhovatel poukazuje na ukončení dlouhodobé spolupráce ze strany společnosti se společností [Anonymizováno] a s dalšími zákazníky a obchodními partnery, na ukončení nájmu prostor, kde probíhala hlavní výrobní činnost společnosti, stejně jako na převoz veškerých movitých věcí ve vlastnictví společnosti – zejména výrobní zařízení – do areálu, v němž probíhá nová výrobní činnost společnosti [právnická osoba]. Navíc společnost [právnická osoba]. nově započala spolupráci na dodávku výrobků právě se společností [Anonymizováno]. Navrhovatel je přesvědčen, že mezi všemi těmito kroky existuje spojitost, která v budoucnu povede ke ztrátě podstatné části zisku společnosti.

7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

8. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

9. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovanými ustanoveními zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného na www.usoud.cz.

10. Současně platí, že předběžným opatřením nemůže být v zásadě dosaženo toho, čeho se účastník řízení domáhá návrhem ve věci samé. A přesně taková situace by v poměrech projednávané věci nastala, pokud by vyhověním návrhu na nařízení předběžného opatření byla oběma jednatelům společnosti uložena povinnost zdržet se (zjednodušeně řečeno) ve vztahu k třetím osobám výkonu funkcí jednatelů společnosti, když se návrhem ve věci samé navrhovatel domáhá právě vyloučení jednatelů ve smyslu § 63 z. o. k. pro závažné porušování při výkonu jejich funkce, jak je navrhovatel ve svém návrhu konkretizuje. Vyhověním nařízení předběžného opatření v rozsahu, v jakém jej navrhovatel navrhuje, by se zásadním způsobem převážila pomyslná miska vah na stranu navrhovatele, protože účastníci 1) a 2) by byli fakticky z funkce jednatelů společnosti již nyní diskvalifikováni, čímž by navrhovatel dosáhl toho, o co usiluje ve věci samé.

11. Odvolacímu soudu nezbývá i v daném případě odkázat na své již dříve vyslovené a odůvodněné závěry v rozhodnutí ze dne 24. června 2021, č. j. 14 Cmo152/2021 - 114, o prvním návrhu na nařízení předběžného opatření, který navrhovatel podal před zahájením nadepsaného řízení, a o něž se zcela správně opírá ve své argumentaci i soud prvního stupně. Od zde vysloveného, že navrženou zatímní úpravu poměrů účastníků řízení je nutno posuzovat z hlediska zásady proporcionality, tedy přiměřenosti závažnosti požadovaného zásahu do poměrů společnosti v porovnání se stávajícím stavem, se odvolací soud nemá důvodu odchýlit ani v tomto případě.

12. Navrhovatel doplnil svá dřívější skutková tvrzení o nový popis skutečností, týkajících se převodu certifikace společnosti a s ní spojených navazujících kroků, v nichž navrhovatel spatřuje cílené zastavování výrobní činnosti společnosti, a tedy úmyslné poškozování společnosti ze strany jejích jednatelů. Přesto však je i nadále dán základní důvod bránící nařízení požadovaného předběžného opatření, který spočívá právě v porušení zásady proporcionality. Po dobu trvání navrženého předběžného opatření (viz § 77 ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.) by společnost, která má dle výpisu z obchodního rejstříku toliko dva jednatele, kteří by měli být navrženým předběžným opatřením postiženi, byla zcela paralyzovaná. Společnost stále nemá žádnou jinou osobu, která by v nezbytně nutném rozsahu zajišťovala jednání společnosti navenek a její obchodní vedení, jak předpokládá § 195 z. o. k. Tedy i v daném případě platí dříve vyslovený závěr odvolacího soudu, že navrhované předběžné opatření by znamenalo nenapravitelný, destruktivní zásah do poměrů společnosti, navíc v situaci, kdy dispozice s navrhovatelem tvrzeným stěžejním majetkem společnosti, je v současné době omezena výše jmenovaným předběžným opatřením. Navíc nelze připustit, aby navrhovatel vyhověním návrhu na nařízení předběžného opatření dosáhl právě toho, čeho lze dosáhnout při normálním běhu věci až pravomocným rozsudkem ve věci po proběhlém řízení a dokazování.

13. Potřebu navržené prozatímní úpravy poměrů účastníků řízení tedy odvolatel ani nyní neprokázal. Bylo tak nadbytečné se zabývat tím, zda odvolatel osvědčil nárok ve věci samé. Shora zmíněné základní předpoklady pro nařízení předběžného opatření totiž musejí být splněny současně.

14. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé podle § 145 o. s. ř.