o určení společníka, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2019, č. j. 49 Cm 159/2017 - 99,

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je jediným společníkem žalované 2) /dále též jen „společnost“/ [výrok I.], žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 18 003 Kč [výrok II.] a žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal [výrok III.].

2. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění:

- [Anonymizováno] (dnes [Anonymizováno]) byl do 17. srpna 2016 jednatelem společnosti, vymazán z obchodního rejstříku byl 30. srpna 2016;

- [Anonymizováno] byl též jediným společníkem společnosti;

- dne 6. května 2015 [Anonymizováno] uzavřel s žalovanou 1) smlouvu o převodu svého podílu ve společnosti /dále jen „první smlouva“/;

- dne 17. srpna 2016 [Anonymizováno] uzavřel s žalobkyní smlouvu o převodu téhož podílu /dále jen „druhá smlouva“/;

- žalobkyně byla v obchodním rejstříku zapsána jako společník společnosti od 30. srpna 2016 do 20. října 2017, od té doby je v obchodním rejstříku zapsána jako společník společnosti žalovaná 1);

- [Anonymizováno] podle notářského zápisu NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], sepsaného dne 16. září 2016 [Anonymizováno], notářem v [Anonymizováno] /dále jen „notářský zápis“/, prohlásil, že smlouvy, na jejichž podkladě došlo k převodu podílů ve společnostech [právnická osoba]. (nyní [právnická osoba].) a [právnická osoba] na žalovanou 1), jsou neplatné, neboť dne 22. září 2014 mělo sice dojít k jejich uzavření, [Anonymizováno] je jednostranně podepsal, avšak ze strany žalované 1) se nikdo nedostavil, ač měl, a k podpisu nedošlo. Dohodnutá částka zaplacena nebyla;

- podle notářského zápisu NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], sepsaného dne 8. září 2016 [Anonymizováno], notářem v [Anonymizováno], žalobkyně prohlásila, že je jediným společníkem společnosti. Společnost vydala 5 kmenových listů;

- usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016, č. j. KSPH 64 INS 575/2016-A-22, byl na majetek [Anonymizováno] prohlášen konkurs, který bude projednán jako nepatrný;

- soud prvního stupně pro nadbytečnost neprovedl další důkazy „zejména rozvahu, potvrzení o převzetí kupní ceny a výkaz zisku a ztrát“, stejně tak žalobkyní navržený výslech [Anonymizováno]. Podle soudu prvního stupně tyto důkazy nemohou nic změnit na skutkových a právních závěrech soudu, nevyplynulo by z nich nic, co by bylo ve prospěch některého z účastníků řízení.

3. Na těchto skutkových závěrech soudu prvního stupně dospěl k tomuto právnímu posouzení věci:

- první smlouva je platnou smlouvou. Obsah notářského zápisu na tom nemůže nic změnit, jde jen o čestné prohlášení o nějakém skutkovém stavu, byť učiněné před úřední osobou. Rozhodně tím není prokázáno, že smlouva neexistuje, že by nebyla platná, že se jednalo o jakýsi podvod [Anonymizováno] na [Anonymizováno];

- nemohlo tedy dojít k platnému převodu podle druhé smlouvy. Obecnou zásadou je, že nikdo nemůže převést víc práv, než má. Argumentace žalobkyně důvěrou v zápis v obchodním rejstříku je lichá. Přestože po převodu podle první smlouvy nedošlo k odpovídajícímu zápisu do obchodního rejstříku, nelze z toho pro žalovanou 1) dovozovat jednání v dobré víře. Dobrá víra se týká třetích osob, které jednají v důvěře v zápis do obchodního rejstříku s dotyčnou společností. Nelze ji vztáhnout na převod obchodního podílu, kdy si [Anonymizováno] možná myslel, že je nadále společníkem společnosti, ale nebyl. Nelze vyloučit, že s [Anonymizováno] dopustil uzavřením druhé smlouvy trestného činu např. podvodu;

- i kdyby se soud prvního stupně mýlil a k převodu podílu na základě první smlouvy nedošlo, nacházel se [Anonymizováno] v době převodu druhou smlouvou v konkursu a podíl, který měl převést, patřil eventuálně dle § 206 odst. 1 písm. g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen „IZ“/, do majetkové podstaty. Podle § 246 odst. 1 IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Takže [Anonymizováno] nebyl oprávněn podíl převést. Žalobkyně nejednala s péčí řádného hospodáře, když si nezjistila v insolvenčním rejstříku, že [Anonymizováno] je v konkursu, a její argumentace důvěrou v zápis do obchodního rejstříku je výmluvou. I kdyby podíl nebyl zapsán do majetkové podstaty, jak namítá žalobkyně, neznamená to, že by s ním [Anonymizováno] mohl disponovat. Nelze přisvědčit ani tomu, že neplatnosti právního úkonu se může dovolávat jen insolvenční správce. Soud může, a také hodnotí, zda byly splněny veškeré zákonné předpoklady pro převod podílu. V daném případě tomu tak nebylo. Případné pochybení insolvenčního správce nemá na rozhodnutí o předmětném nároku žádný vliv. Věřitelé, dlužník či žalobkyně se mohou eventuálně domáhat vůči insolvenčnímu správci náhrady škody.

4. Výrok II. o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalované 1) v řízení. Té náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, náhrada 3 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč, náhrada cestovného ve výši 4 461 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 2 142 Kč; celkem 18 003 Kč.

5. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalovaná 2) byla sice v řízení úspěšná, ale i přes výzvu soudu, aby náklady vyčíslila, jinak že bude soud vycházet z toho, že jejich náhradu nevyžaduje, jejich specifikaci nepředložila. Proto jí nebyla náhrada nákladů přiznána.

6. Proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Navíc je odůvodnění rozsudku nepřesvědčivé. Soud prvního stupně nevyložil, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o jaké skutečnosti opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Soud prvního stupně nepředvídatelně nehodnotil předložené důkazy, a to potvrzení o převzetí kupní ceny za převod podílu podle druhé smlouvy, rozvahu, výkaz zisku a ztrát žalované 1), kmenové listy, výslech [Anonymizováno] a další.

8. Závěr soudu prvního stupně, že se žalobkyně při koupi podílu od [Anonymizováno] nemůže dovolávat dobré víry v zápis do obchodního rejstříku, neobstojí. Stejně tak neobstojí závěr soudu prvního stupně, že [Anonymizováno] nebyl oprávněn podíl ve společnosti převést na žalobkyni, když byl na jeho majetek prohlášen konkurs.

9. Odvolatelka neměla v době nabývání podílu od [Anonymizováno] nejmenší pochybnost o správnosti zápisu v obchodním rejstříku, kde byl [Anonymizováno] zapsán jako jediný společník společnosti. O existenci „zneužitých“ smluv znějících ve prospěch žalované 1) odvolatelka neměla tušení. Princip dobré víry je jeden z klíčových principů právní jistoty, který lze dovodit z normativního principu právního státu, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012. Dobrou výru presumuje § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Soud prvního stupně zcela pominul § 984 odst. 1 o. z., podle něhož není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo.

10. Žalovaná 1) bez bližšího vysvětlení podala návrh na zápis převodu podílu podle první smlouvy do obchodního rejstříku po několika letech. Podle odvolatelky byla před soudem prvního stupně nepoctivost jednání žalované 1) jednoznačně prokázána. Z odvolatelkou předložené účetní závěrky za rok 2015 vyplývá, že žalovaná 1) neeviduje žádný majetek, natož předmětný podíl, který měla koupit za 210 tis. Kč. Stejně tak tomu je i ve vztahu ke společnostem [právnická osoba]. a [právnická osoba] Také osud těchto společností byl žalované 1) zcela lhostejný. Soud prvního stupně by měl přihlédnout k zásadě „vigilantibus iura skripta sunt“, tj. „právo patří bdělým“. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. června 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03). Nejenže žalovaná 1) společnost nikdy reálně nekoupila, ale před soudem prvního stupně bylo též prokázáno, že neměla mnoho let potřebu se o ni starat, aby vyvíjela podnikatelkou činnost, či jakkoliv s ní nakládat. Zásada, podle níž nikdo nemůže převést víc práv než sám má, kterou argumentuje soud prvního stupně, prolamují různá zákonná ustanovení. Na daný případ dopadá též úprava institutu nabytí vlastnického práva od neoprávněného v § 1109 až § 1113 o. z.

11. Podle odvolatelky podíl [Anonymizováno] ve společnosti nebyl nikdy zahrnut do jeho majetkové podstaty. Majetkovou podstatou je podle § 2 IZ majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů, a nikoliv veškerý majetek, jak se mylně domnívá žalovaná 1) i soud prvního stupně. Podíly [Anonymizováno] ve společnosti, v [právnická osoba]. a [právnická osoba] a v dalších třech společnostech insolvenční správce nezahrnul do majetkové podstaty, protože společnosti bez viditelného majetku lze velmi těžko zpeněžovat a možný výnos nedosahuje nákladů na jejich správu a zpeněžení. Podíly v podobných společnostech nezvyšují hodnotu majetkové podstaty, naopak ji snižují. Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce.

12. Odvolatelka dodává, že soud prvního stupně ve vztahu ke společnostem [právnická osoba]. a [právnická osoba] - tedy ve skutkově naprosto shodných věcech - žalobě vyhověl, když shledal jednání žalované 1) jako ryze účelové. K tomu odvolatelka odkazuje na rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 9. prosince 2020, č. j. 41 Cm 126/2016 - 439, a ze dne 27. ledna 2021, sp. zn. 44 Cm 160/2017, s nimiž se plně ztotožňuje. Městský soud v Praze dospěl v rozsudku ze dne 8. července 2020, č. j. 188 ICm 1174/2017 - 245,mimo jiné k závěru, že oferty smluv na převod podílu ve společnosti [Anonymizováno] nebyly žalovanou 1) přijaty včas. Městský soud v Praze zastává názor, že žalovaná 1) se nikdy nestala společníkem ve společnostech [právnická osoba]., [právnická osoba], ani [Anonymizováno]

13. Žalovaná 1) ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

14. Žalovaná 1) se stala společníkem žalované 2) na základě platné první smlouvy a za podíl zaplatila dohodnutou kupní cenu, což [Anonymizováno] výslovně podpisem dané smlouvy potvrdil. První smlouvu shledal rejstříkový soud formálně bezvadnou a žalovanou 1) zapsal jako společníka společnosti. Doba, kdy byla první smlouva předložena rejstříkovému soudu k provedení zápisu do obchodního rejstříku, nemá vliv na její existenci, platnost a účinnost. Za žalovanou 2) měl povinnost podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku [Anonymizováno], který se na místo toho pokusil podíl převést druhou smlouvou na žalobkyni. Od první smlouvy však nebylo platně odstoupeno, ani se smluví strany se nedohodly na jejím zániku. Základní občanskoprávní zásadou je, že se smlouvy mají dodržovat.

15. Podle žalované 1) soud prvního stupně správně vyšel ze zásady, že nikdo nemůže převést víc práv, než sám má (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2016, sp. zn. 30 Cdo 1257/2016, či nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12). Odkazu odvolatelky na § 984 odst. 1 o. z. přisvědčit nelze, protože veřejný rejstřík není věcným seznamem. Takovým seznamem je typicky katastr nemovitostí, kdy k nabytí věcného práva dochází konstitutivně. Naproti tomu veřejný rejstřík je evidencí osob, evidence vlastnictví podílů v těchto osobách je pouze jeho vedlejším úkolem a zápis má deklaratorní povahu. Samotná materiální publicita obchodního rejstříku a důvěra žalobkyně ve správnost zápisu žalované 2) v obchodním rejstříku nemůže mít za následek nabytí vlastnického práva k danému podílu od neoprávněného [Anonymizováno] bez výslovného zákonného ustanovení. Aplikaci § 1111 o. z. brání jednak nedostatek dobré víry žalobkyně z důvodu osvědčení úpadku [Anonymizováno], když informace o tomto úpadku byla ke dni uzavření druhé smlouvy zveřejněna v insolvenčním rejstříku, a jednak pozbytí podílu ve společnosti podvodným druhým převodem na žalobkyni.

16. Žalovaná 1) poukazuje na to, že podle § 206 odst. 1 písm. g) IZ tvoří obchodní podíl majetkovou podstatu. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází oprávnění vykonávat práva a povinnosti dlužníka jako společníka spojené s podílem zahrnutým do majetkové podstaty na insolvenčního správce dle § 228 písm. c) a § 246 odst. 1 IZ. Podle § 246 odst. 2 IZ jsou právní úkony učiněné dlužníkem poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, vůči jeho věřitelům ze zákona neúčinné. Podle § 111 IZ je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku nebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Ke dni uzavření druhé smlouvy byl [Anonymizováno] téměř 2 měsíce v úpadku ana jeho majetek byl prohlášen konkurs, což žalobkyně vědět mohla a měla. K soupisu majetkové podstaty [Anonymizováno] došlo až ke dni 1. září 2016 a tento soupis byl uveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 5. září 2016. Žalobkyně ani žalovaná 1) nemohou vědět, z jakého důvodu se insolvenční správce rozhodl podíl [Anonymizováno] ve společnosti do jeho majetkové podstaty nezahrnout. Ale [Anonymizováno] měl zákonem stanovenou povinnost se zdržet veškerých dispozic s majetkem, který by mohl náležet do majetkové podstaty, a to pod sankcí neúčinnosti jeho převodu vůči věřitelům. Ti by se mohli uspokojit na tomto podílu bez ohledu na jeho údajný převod druhou smlouvou, pokud by byl následně zapsán do majetkové podstaty. Tím by žalobkyně bez dalšího pozbyla vlastnictví podílu, o čemž k 17. srpnu 2016 měla a mohla vědět. Nemohla tedy být v dobré víře, že je [Anonymizováno] oprávněn na ni podíl převést. Skutečnost, že daný podíl nebyl do majetkové podstaty zahrnut, a že insolvenční správce nebo věřitelé nenapadli převod na základě druhé smlouvy, spíše podporuje skutečnost, že podíl [Anonymizováno] převedl na žalovanou 1) první smlouvou dlouhou dobu předtím, než byl osvědčen jeho úpadek.

17. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v plném rozsahu (§ 212 písm. a/ o. s. ř.) i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Odvolací soud přitakává odvolatelce v tom, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a jeho právní posouzení věci je neúplné.

19. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že se řádně nevypořádal s argumentací odvolatelky obsaženou již v žalobě, kdy žalobkyně argumentuje opakovaným podvodným jednáním [Anonymizováno], vylákáním jednostranně podepsané smlouvy na [Anonymizováno], sdělením [Anonymizováno], že k obchodu nedošlo, a že smlouvy zničil. K tomu žalobkyně navrhla důkaz notářským zápisem, výslechem [Anonymizováno], s výhradou dalších důkazů. Tato tvrzení a důkazní návrhy soud prvního stupně poté, co provedl důkaz notářským zápisem, odbyl konstatováním, že nebylo prokázáno, že smlouva neexistuje, že by nebyla platná, že se jednalo o jakýsi podvod [Anonymizováno] na [Anonymizováno], a že jde jen o čestné prohlášení o nějakém skutkovém stavu, byť učiněné před úřední osobou. Od počátku řízení žalobkyně dovozuje uplatněný nárok (mimo jiné) z toho, že nedošlo k platnému uzavření první smlouvy v důsledku naznačeného podvodného jednání [Anonymizováno]. Takovou eventualitu nelze a priori vyloučit, i kdyby žalovaná 1) disponovala po formální i obsahové stránce perfektní první smlouvou o převodu podílu. Nelze bez dalšího vyloučit existenci takových vad v daném kontraktačním procesu, které by ve svém důsledku zabránily převodu vlastnického práva k podílu na žalovanou 1). Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně měl odvolatelku správně vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k vylíčení rozhodných skutkových okolností dosud jen v hrubých rysech tvrzeného podvodného jednání a v tomto směru i k navržení veškerých důkazů. Těmi se pak soud prvního stupně měl zabývat a v tomto směru věc též náležitě právně posoudit a své závěry podrobně odůvodnit.

20. Skutečnost, že se soud prvního stupně nepostupoval shora uvedeným způsobem, že nevěnoval patřičnou pozornost zmíněným tvrzením a důkazním návrhům žalobkyně, neaplikoval v tomto směru § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být napravena v odvolacím řízení.

21. Už jen z toho důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu zrušil dle § 219a odst. 1 o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

22. V dalším řízení se soud prvního stupně přidrží shora naznačeného postupu a podle výsledku řešení výše uvedené předběžné otázky se znovu a důkladně vypořádá i s ostatní argumentací účastníků řízení. I v tomto směru jsou totiž dosavadní závěry soudu prvního stupně převážně skoupé a zjednodušující. Své závěry soud prvního stupně řádně odůvodní v novém rozhodnutí o předmětném nároku.

23. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.