o zrušení výmazu společnosti DEKOSAN s. r. o. v likvidaci z obchodního rejstříku a obnovení její likvidace, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2021, č. j. 85 Cm 2253/2018 - 140,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti [Jméno advokáta A] /dále jen „společnost“/ z obchodního rejstříku (výrok I.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastnici 1) na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.) a ve vztahu mezi navrhovatelkou a druhým účastníkem nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Jedná se o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozí zamítavé usnesení ze dne 11. února 2020, č. j. 85 Cm 2253/2018 - 86, odvolací soud zrušil usnesením ze dne 15. března 2021, č. j. 14 Cmo 93/2020 - 100. Přitom odvolací soud zavázal soud prvního stupně ve vztahu k věci samé právním názorem, podle něhož řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Meritornímu rozhodnutí o podaném návrhu musí předcházet řádné projednání věci. Soud prvního stupně rozhodne o přibrání společnosti a [Jméno advokáta B] do řízení dle § 7 z. ř. s. a umožní jim realizovat právo účastnit se projednání věci, vyjadřovat se k důkazním návrhům i provedeným důkazům, v reakci na důkazní situaci navrhovat na podporu svých tvrzení další důkazy a vyvstane-li potřeba provést dokazování, nařídí soud prvního stupně k projednání věci jednání. Současné soudu prvního stupně uložil, aby se řádně vypořádal s doplněnou argumentací navrhovatelky.

3. Soud prvního vyšel po provedeném dokazování a s odkazem na poznatky z jeho rozhodovací činnosti z těchto skutkových zjištěni:

- do likvidace společnosti přihlásili své pohledávky v celkové výši 6 894 888,54 Kč čtyři věřitelé, a to Městský soud v Praze, navrhovatelka, Finanční úřad pro hlavní město Prahu a [Anonymizováno];

- likvidátorka společnosti [Anonymizováno] kontaktovala za účelem zjištění majetku účastníka 2), coby posledního společníka a jednatele, [Anonymizováno], [právnická osoba]., [právnická osoba]., [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno];

- likvidátorka zjistila, že v registru vozidel byly na společnost evidovány celkem dvě vozidla. Nákladní automobil [Anonymizováno], VIN: [VIN kód] /dále jen „[Anonymizováno]“/ a osobní automobil [Anonymizováno], VIN: [VIN kód] /dále jen „[Anonymizováno]“/. Vlastní vozidla se likvidátorce nepodařilo dohledat;

- likvidace byla ukončena 30. srpna 2018 a 6. září 2018 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku, když likvidátorka zjistila, jak vyplývá z jejího prohlášení, že dohledaný majetek nepostačuje ani k úhradě zálohy na náklady případného insolvenčního řízení, a poté, co bezúspěšně prověřila možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost jednání společnosti;

- navrhovatelka měla za společností dvě pohledávky. První ve výši 384 301 Kč s příslušenstvím, přiznanou pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20. dubna 2017, č. j. 21 C 303/2016 - 46, druhou ve výši 3 168 750 Kč, která byla k okamžiku zániku společnosti předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 42 C 185/2017. Pohledávky navrhovatelky přihlásila do likvidace;

- dne 23. července 2018 navrhovatelka podala, jako poškozená, trestní oznámení na bývalé jednatele společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno]., [Anonymizováno] a [Jméno advokáta B]. Podle jejího přesvědčení se při výkonu své funkce dopustili vůči věřitelům společnosti trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, trestného činu poškození věřitele a trestného činu podvodu;

- dne 9. září 2019 navrhovatelka podala, rovněž jako poškozená, trestní oznámení na společnost [právnická osoba], IČO [IČO], a na [Anonymizováno], neboť se podle jejího přesvědčení dopustili trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti;

- z těchto trestních řízení vyplývá, že [Anonymizováno] byl prodán třetí osobě v lednu 2015, a že [Anonymizováno] společnost měla pořízený na leasing, ukončený pro neplacení leasingových splátek a toto vozidlo bylo následně vedeno jako hledané;

- z ostatních provedených důkazů nevyplynula relevantní skutková zjištění a zbylé navržené důkazy neprovedl pro jejich nadbytečnost, neboť rozhodné skutečnosti již byly prokázány.

4. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- aktivní legitimace navrhovatelky je dle § 209 o. z. dána z důvodu jejího postavení věřitele, tím je dán její naléhavý právní zájem na požadovaném určení;

- evidence vozidel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na společnost nepředstavuje ani jeden z předpokladů pro vyhovění návrhu ve smyslu ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. Nejde o dosud neznámý majetek, když byl v průběhu likvidace znám. Ani není dán jiný zájem hodný právní ochrany. Likvidátorka měla zájem obě vozidla vypořádat (zpeněžit), avšak nemohla tak učinit z důvodu, že se jí je nepodařilo dohledat žádným ze způsobů, které po ní lze spravedlivě požadovat. Navíc [Anonymizováno] společnost vůbec nevlastnila, byla jen jeho provozovatelem. Vlastnické právo k [Anonymizováno] bylo zřejmě převedeno na třetí osobu ještě před vstupem společnosti do likvidace. Pouhá navrhovatelčina domněnka o neplatnosti převodní smlouvy nemůže být dostatečným základem k vyhovění návrhu;

- existence navrhovatelkou tvrzeného nároku společnosti na náhradu škody vůči bývalým jednatelům vzniklého v důsledku jejich trestné činnosti nebyla navrhovatelkou prokázána. Navrhovatelka prokázala toliko podání trestního oznámení. Jde o pouhá tvrzení až spekulace, jež rovněž nepředstavují důvod pro vyhovění návrhu.

5. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 151, § 146 odst. 1 písm. b) a § 137 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a § 1 odst. 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Společnosti tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč.

6. Výrok III. usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že též účastník 2) v řízení uspěl, avšak v souvislosti s řízením mu žádné náklady nevznikly.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Podle odvolatelky soud prvního stupně nezjistil v potřebném rozsahu skutkový stav věci, neprovedl bez řádného odůvodnění navržené důkazy, nevypořádal se náležitě s argumentací odvolatelky, a dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že nejsou naplněny předpoklady vyplývající z § 209 o. z. pro vyhovění návrhu.

9. Současně odvolatelka setrvává na tom, že u soudu prvního stupně o věci rozhodoval senát 85 Cm, u něhož jsou důvody pochybovat o jeho nepodjatosti. Stejný senát totiž projednával zprávu o průběhu likvidace společnosti a nevšiml si nyní řešeného pochybení likvidátorky. Z předchozích rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21. listopadu 2019 a 15. března 2021 nejsou zřejmé důvody, pro které odvolací soud neshledal námitku podjatosti důvodnou.

10. Odvolatelka shledává naplnění podmínky zjištění neznámého majetku právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku v existenci vozidel, nad kterými společnost ztratila dispozici na základě neplatných smluv a v existenci specifikovaných nároků na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení vůči bývalým členům statutárního orgánu společnosti, které nebyly likvidátorce v době likvidace známy, pročež nedošlo ani k částečnému uspokojení pohledávek věřitelů společnosti. To je v souladu se závěry prezentovanými v odborné literatuře, na něž odvolatelka odkazuje. Navrhovatelka ve svém přihlášení pohledávek do likvidace ze dne 20. června 2018 likvidátorku upozornila na své podezření na porušení povinností jednatelů likvidované společnosti, na možnost uplatňovat nároky na náhradu škody a na to, že zvažuje podání trestního oznámení. Z vyjádření likvidátorky ze dne 20. prosince 2019 však vyplývá, že se možnou existencí takovýchto nároků ani nezabývala, což odůvodnila tím, že uplatňování nároků vůči bývalým členům statutárního orgánu by nebylo v souladu s účelem a cílem likvidace. Podle odvolatelky tak jde o majetek společnosti, který lze považovat za dosud neznámý majetek.

11. Dále odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že se v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. dostatečně nevypořádal s její argumentací o nárocích společnosti vůči bývalým členům statutárního orgánu. K těmto skutečnostem uvedl pouze to, že nebyly ze strany odvolatelky nikterak prokázány. Přitom odvolatelka v tomto směru navrhla řadu důkazů (smlouvu o koupi speciálního vozidla mezi [Jméno advokáta A]. a [právnická osoba], fakturu č. [Anonymizováno], pokladní doklady z prosince 2014 atp.). Soud prvního stupně žádný z těchto důkazů neprovedl, což odůvodnil jejich nadbytečností. Takový postup je podle přesvědčení odvolatelky v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a navazující judikaturou Ústavního soudu, na kterou odvolatelka odkazuje. A z provedených důkazů si soud prvního stupně nepřípustně vybral pouze ty skutečnosti, které podporují jeho argumentaci. Například z úředních záznamů Policie ČR uvedených v odst. 17 napadeného rozhodnutí převzal pouze skutečnosti týkající osudu vozidel [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ale nikoliv fakta týkající se jednání jednotlivých aktérů, od kterých mohla likvidátorka snadno požadovat vydání majetku likvidované společnosti, nebo o dalším majetku, který měl být součástí likvidační podstaty, jako např. [Anonymizováno]. Soud prvního stupně odvolatelce neumožnil, aby svá tvrzení prokázala, tím porušil čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a předmětné rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti.

12. Soud prvního stupně zcela ignoruje závěry právní nauky, dle níž se, s ohledem na zájem věřitelů, jejichž ochrana je hlavním úkolem a cílem likvidace, považuje za jiný zájem hodný právní ochrany rovněž vypořádání majetku, kterv nebyl v rámci likvidace společnosti vypořádán v důsledku opomenutí likvidátora. Podle komentářové literatury určitý majetek zjištěný likvidátorem, který likvidátor v důsledku svého pochybení opomene zlikvidovat, není neznámým majetkem a zájmem hodným právní ochrany je minimálně zájem věřitelů na uspokojení svých pohledávek z takto „známého“, leč opomenutého majetku, případně i zájem osob, jimž by v případě zlikvidování takového majetku připadl podíl na likvidačním zůstatku. Zužující výklad zastávaný soudem prvního stupně není správný. Pokud by věřitelé neměli účinný prostředek nápravy, docházelo by k odepření spravedlnosti. Představa, že by věřitelé mohli účinně bránit své zájmy v jiných řízeních, není udržitelná, neboť trestní právo má být užíváno pouze jako ultima ratio a pro civilní řízení proti bývalým statutárům zpravidla věřitelé nemají dostatek informací k unesení důkazního břemene - na rozdíl od likvidátora nebo insolvenčního správce.

13. Napadené usnesení je podle odvolatelky projevem nepřípustného právního formalismu. Soud prvního stupně vykládá právní normy natolik restriktivním způsobem, že dochází k popření jejich smyslu a účelu. Účelem likvidace není co nejrychlejším a nejjednodušším způsobem sprovodit právnickou osobu ze světa, ale (mimo jiné) vyrovnat dluhy věřitelům (§ 187 odst. 1 o. z.). Navíc postup soudu prvního stupně vysílá nebezpečný signál osobám spjatým s danou právnickou osobou, totiž že je možné beztrestně neplnit závazky a vyvádět majetek z obchodní společnosti, neboť je velmi malá pravděpodobnost, že by se někdo chtěl zabývat meritem komplikovaných protiprávních jednání. To je v zásadním rozporu s úlohou soudů a se základními principy právního státu.

14. Podle odvolatelky nelze souhlasit s vyjádřením likvidátorky, že vymáhání nároků za bývalými jednateli není úkonem směřujícím k naplnění účelu likvidace, kterým je výmaz společnosti, a proto likvidátorovi nepřísluší. Podle odborné a komentářové literatury je účelem likvidace mj. vypořádat dluhy společnosti. Zákon proto této problematice věnuje značnou pozornost a reguluje řadu nástrojů k ochraně věřitelů s cílem zajistit, aby věřitelé mohli uplatnit své pohledávky a aby si společníci mezi sebe majetek likvidované společnosti nerozdělili dřív, než budou věřitelé vyrovnáni.

15. Rezignaci na nalézání spravedlnosti představuje podle odvolatelky také argumentace soudu prvního stupně o nejistotě ohledně neplatnosti smluv vyvádějících ze společnosti majetek, resp. ohledně nároků vůči osobám, které z těchto neplatných právních jednání měly prospěch. Odstranění této nejistoty mělo být předmětem likvidace. Pokud k němu nedošlo a nejde o zjevně bezúspěšné uplatňování práv, tak by mělo být důvodem pro obnovení likvidace. Vymáhání pohledávek je totiž ze své podstaty činností s nejistým výsledkem, takže pokud by jistota jejich vymožení měla být předpokladem pro obnovení (likvidace) právnické osoby, vedlo by to k absurdnímu závěru, že soudy neposkytují ochranu věřitelům, ale těm, kteří vyvedou či zašantročí majetek právnické osoby, a sníží tak jistotu vymožení pohledávek, které by do té doby bylo možné uspokojit.

16. Likvidátorka se za společnost k odvolání nevyjádřila a neučinil tak ani účastník 2).

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí nemůže obstát, a to z níže uvedených důvodů.

18. Stran námitky podjatosti oddělení 85 Cm soudu prvního stupně odvolací soud setrvává na své dřívější argumentaci uvedené v bodu 8 odůvodnění předchozího usnesení ze dne 21. listopadu 2019, na níž odkázal i v následujícím kasačním usnesení ze dne 15. března 2021. Odvolací soud opakuje, že podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. K tomu § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně dodává, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V poměrech projednávané věci to znamená, že soudkyně soudu prvního stupně [Anonymizováno] zásadně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí nadepsané věci pro svoji další rozhodovací činnost, a to ani pro případnou rozhodovací činnost v rámci procesu likvidace dané společnosti, včetně rozhodnutí o schválení konečné zprávy o průběhu likvidace.

19. Právní zájem odvolatelka dovozuje ze svého předchozího postavení věřitelky společnosti.

20. Podle § 209 o. z.

(1) Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objevili se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

(2) Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.

21. Z citovaného § 209 odst. 2 o. z. výslovně vyplývá, že obnovením právnické osoby rozhodnutím soudu nedochází automaticky k obnovení neuspokojených pohledávek věřitelů. Neuspokojené pohledávky věřitelů se obnoví jedině v případě, kdy je důvodem obnovení právnické osoby zjištění neznámého majetku. To je logické, nemělo by smysl obnovovat neuspokojené pohledávky věřitelů v situaci, kdy z daného důvodu obnovení právnické osoby neplyne možnost jejich dodatečného alespoň částečného uspokojení.

22. V poměrech projednávané věci je zásadní, že pohledávky odvolatelky vůči společnosti zanikly výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Právní zájem odvolatelky na obnovení společnosti bude osvědčen ve smyslu citovaného § 209 odst. 1 věty první o. z. tehdy, pokud v řízení vyjde najevo existence dosud neznámého majetku. Tj. v daném případě existence odvolatelkou tvrzených vozidel, a to těch, která byla ke dni zániku společnosti v jejím vlastnictví či ke stejnému okamžiku existujících tvrzených pohledávek společnosti vůči bývalým jednatelům. K tomu odvolatelka v průběhu řízení snesla a postupně upřesňovala obsáhlou argumentaci (viz např. její podání ze dne 15. října 2021 na č. l. 111 spisu), čerpajíc poznatky též z trestního řízení vedeného Policií ČR, Krajským ředitelstvím Policie Středočeského kraje, Uzemním odborem Praha venkov - východ, pod sp. zn. KRPS-247824/TČ-2019-011581, a to proti Václavu Dandovi ml. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4, písm. d) trestního zákoníku a proti společnosti [právnická osoba] pro přečin podílnictví z nedbalosti dle § 215 odst. 1 trestního zákoníku Policií ČR pod sp. zn. KRPS-247824/TČ-2019-011581. Přitom k prokázání svých tvrzení odvolatelka navrhla v průběhu řízení řadu důkazů. K tomu odvolací soud odkazuje zejména na již zmíněné podání odvolatelky ze dne 15. října 2021.

23. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že [Anonymizováno] nepředstavuje dosud neznámý majetek, neboť společnost byla jen jeho provozovatelem z titulu leasingu, nikoliv vlastníkem. Ovšem ve vztahu k [Anonymizováno] a dodatečně tvrzenému [Anonymizováno], VIN: [Anonymizováno] se soud prvního stupně měl řádně zabývat argumentací odvolatelky o neplatnosti převodních smluv na společnost [právnická osoba], když podle odvolatelky [Anonymizováno] již nebyl v době jejich uzavření oprávněn za společnost jednat a absentuje dobrá víra zmíněné společnosti. Stejně tak byl soud prvního stupně povinen se řádně zabývat argumentací odvolatelky o existenci pohledávek společnosti vůči bývalým jednatelům z titulu náhrady škody. Nelze přisvědčit závěru likvidátorky [tituly před jménem] ve vyjádření ze dne 20. prosince 2019, podle něhož likvidátor nemůže uplatňovat nároky za bývalými jednateli, neboť podle § 196 o. z. je činnost likvidátora omezena účelem, povahou a cílem likvidace, jímž je výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku. Odvolací soud připomíná, že případné pohledávky včetně pohledávek vzniklých z titulu náhrady škody - jsou též majetkem společnosti a při likvidaci musí být rovněž vypořádány. Závěr soudu prvního stupně, že navrhovatelka prokázala toliko podání trestního oznámení, a že jde o pouhá tvrzení až spekulace, jež rovněž nepředstavují důvod pro vyhovění návrhu, nemůže obstát. Odvolatelka k těmto pohledávkám uvedla konkrétní tvrzení a navrhla řadu konkrétních důkazních návrhů. A na soudu prvního stupně bylo, aby se jimi řádně zabýval a před rozhodnutím o návrhu i v tomto směru věc řádně projednal.

24. S ohledem na shora uvedená pochybení soudu prvního stupně odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

25. V dalším řízení se soud prvního stupně bude řádně zabývat (mimo jiné) tvrzeními a důkazními návrhy odvolatelky, věc řádně projedná a o návrhu znovu rozhodne. Přičemž v rozhodnutí náležitě odůvodní i to, proč případně k některým konkrétním skutkovým tvrzením či důkazním návrhům účastníků řízení nepřihlédl.

26. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).