o nařízení předběžného opatření v řízení o určení společníka, k odvolání žalovaných 2), 3), 4), 5) a Bohemia Management Services s. r. o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 73 Cm 218/2014,

1. Městský soud v Praze výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení rozhodl o nařízení předběžného opatření, jímž žalovaným 2), 3) a 5) uložil povinnost „zdržet se veškerých jednání, kterými by vykonávaly práva spojená s jejich podílem v žalované 1) tak, aby valná hromada žalované 1) nebo společníci rozhodnutím mimo valnou hromadu žalované 1) rozhodli o jmenování jednatelů žalované 1) a/nebo o navýšení počtu jednatelů žalované 1) oproti počtu stanovenému ve společenské smlouvě žalované 1); zejména jsou žalovaná 2), žalovaná 3) a žalovaná 5) povinny zdržet se hlasování na valné hromadě žalované 1) pro návrh na takovou změnu obsahu společenské smlouvy žalované 1), jež by směřovala k navýšení počtu jednatelů žalované 1) oproti počtu stanovenému ve společenské smlouvě žalované 1), dále jsou žalovaná 2), žalovaná 3) a žalovaná 5) povinny zdržet se hlasování na valné hromadě žalované 1) pro návrh na jmenování nového jednatele či obdobný návrh na změnu v osobách stávajících jednatelů žalované 1), a dále jsou žalovaná 2), žalovaná 3) a žalovaná 5) povinny zdržet se zaslání souhlasu společníka s návrhem rozhodnutí o takové změně obsahu společenské smlouvy žalované 1), jež by směřovala k navýšení počtu jednatelů žalované 1) oproti počtu stanovenému ve společenské smlouvě žalované 1), jakož i zaslání souhlasu společníka s návrhem rozhodnutí na jmenování nového jednatele nebo s obdobným návrhem rozhodnutí na změnu v osobách stávajících jednatelů žalované 1) v rámci přijímání rozhodnutí mimo valnou hromadu žalované 1).“

2. Dále soud prvního stupně výrokem II. usnesení uložil žalovaným 3), 4) a společnosti [Jméno žalované E]. /dále též jen „BMS“/ povinnost: „zdržet se veškerých jednání, která by jakýmkoli způsobem směřovala k dispozicím s obchodním závodem společnosti žalované 1) či s jeho částmi (přičemž v této souvislosti jsou žalovaná 3), žalovaný 4) a BMS zejména povinni zdržet se jednání směřujících k prodeji, darování, směně, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace, apod.) a současně jsou žalovaná 3), žalovaný 4) a BMS povinni zdržet se i veškerých jednání, která by jakýmkoli způsobem směřovala k dispozicím nad rámec obvyklý běžnému hospodaření s veškerým hmotným i nehmotným majetkem žalované 1), tedy zejména s finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, apod. (přičemž v této souvislosti jsou žalovaná 3), žalovaný 4) a BMS zejména povinni zdržet se jednání směřujících k dispozicím ve formě převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace, apod.)“.

3. Současně soud prvního stupně výrokem III. řešeného usnesení uložil žalovaným 3), 4) a BSM jako jednatelům žalované 1) povinnost: „do tří dnů od doručení tohoto usnesení odvolat v zastoupení žalované 1) veškeré plné moci udělené žalovanou 1) třetím osobám jako zmocněncům či pověření udělená zaměstnancům, které umožňují těmto zmocněncům a/nebo zaměstnancům činit v zastoupení žalované 1) dispozice s obchodním závodem společnosti žalované 1) či s jeho částmi (zejména dispozice ve formě prodeje, darování, směny, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace, apod.) a/nebo dispozice nad rámec obvyklý běžnému hospodaření s jakýmkoli hmotným i nehmotným majetkem žalované 1), tedy zejména s finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, apod. (zejména dispozice ve formě převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace, apod.). Každý úkon odvolání plné moci a/nebo pověření dle předchozí věty jsou povinni učinit v zastoupení žalované 1) vždy nejméně dva výše uvedení jednatelé žalované 1) společně“.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení připomíná, že žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2014 se žalobce domáhá určení, že je 10% společníkem BEE. Současně s návrhem žalobce složil jistotu ve výši 150 000 Kč.

5. Dále soud prvního stupně v souladu s odůvodněním předmětného návrhu na nařízení předběžného opatření argumentuje tím, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, byly žalované 1) ve formě předběžného opatření uloženy: „a) povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi, zejména prodeje, darování, směny, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; b) povinnost zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem, zejména finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, a to především formou převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace“. Současně byl společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], „zakázán výkon konkurenční činnosti ve vztahu k činnosti žalované 1), tj. výkon činnosti v předmětu podnikání obchod s elektřinou a obchod s plynem.“ /dále jen „PO-363“/. PO-363 však bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, č. j. 1 Cmo 45/2023-277, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou 1) /dále jen „zrušující usnesení“/.

6. Podle soudu prvního stupně není ve vztahu k PO-363 dána překážka věci pravomocně rozhodnuté dle § 159a odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Rozdílnost věcí je dána nejen rozdílnými osobami účastníků, ale i rozdílnými navazujícími a provázanými povinnostmi, a i rozdílným skutkem, odvíjejícím se z výše uvedeného kasačního rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v řízení o žalobě pro zmatečnost (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008).

7. Soud prvního stupně s odkazem na § 102 o. s. ř. vyšel z toho, že s ohledem na zánik PO-363 nyní hrozí vyvedení majetku z žalované 1), čemuž mělo PO-363 zabránit. Cílem nyní navrženého „překlenovacího“ předběžného opatření je vyřešit v poměrech účastníků řízení absenci PO-363, než o něm bude odvolacím soudem znovu rozhodnuto. Bude-li PO-363 znovu nařízeno, vznikne prostor pro možné úvahy o zrušení nyní řešeného předběžného opatření. Časovému omezení předběžného opatření, aniž by byl ohrožen jeho smysl, brání nejistota o tom, jak a kdy odvolací soud o PO-363 (znovu) rozhodne. Uložení povinnosti BMS má podle soudu prvního stupně oporu v § 76 odst. 2 o. s. ř. BMS je jednatelkou žalované 1) a zdržení se shora uvedeného jednání po ní lze spravedlivě požadovat stejně jako po ostatních jednatelích žalované 1), kteří účastníky řízení jsou.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní 2), 3), 4), 5) a BMS odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh odmítne, případně zamítne, eventuálně usnesení zruší a řízení zastaví.

9. Odvolatelé v souhrnu soudu prvního stupně vytýkají nepřezkoumatelnost napadaného usnesení. Soud prvního stupně se omezil na pouhé odkazy na dřívější rozhodnutí vydaná v rámci nadepsaného řízení. Takže z odůvodnění usnesení nelze zjistit, které skutečnosti má soud prvního stupně za osvědčené, na základě jakých tvrzení či předložených důkazů. Soud prvního stupně rezignoval na uvedení vlastních kritických úvah, na jejichž základě by bylo možné seznat, jakým způsobem dospěl k závěru o důvodech pro nařízení daného předběžného opatření. Ohledně výroku I. pak absentuje jakékoliv odůvodnění, a to jak v návrhu samotném, tak i v napadeném usnesení. Soud prvního stupně nedostál požadavkům vyplývajícím z § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.

10. Dále odvolatelé poukazují na překážku věci pravomocně rozsouzené dle § 159 a odst. 4 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, kterým bylo nařízeno PO-363, bylo zrušeno až právní mocí zrušujícího usnesení, tedy po vydání nyní přezkoumávaného usnesení soudu prvního stupně. Následně je dána překážka věci zahájené. Žalobce záměrně směřoval návrh na nařízení předběžného opatření na jednatele žalované 1), aby formálně zajistil rozdílnost účastníků řízení, zřejmě v obavě z nesplnění zmíněných podmínek řízení. Tuto koncepci soud prvního stupně nekriticky převzal. Přitom subjektem povinností, které jsou odvolatelům ukládány, může být pouze žalovaná 1). Statutární orgán není subjektem práv a povinností právnické osoby, ale pouze jejím zástupcem, který nemá v tomto ohledu namísto žalované 1) její právní osobnost, ani ji žádným způsobem nepřejímá. Ačkoliv PO-363 formálně mířilo na žalovanou 1), materiálně bylo vykonatelné právě statutárním orgánem, jako nyní řešené předběžné opatření. Je tedy dána totožnost účastníků a současně prakticky totožný obsah obou předběžných opatření. Konečně, sám soud prvního stupně argumentuje „překlenovacím“ účelem předběžného opatření, avšak takový důvod pro nařízení předběžného opatření § 102 o. s. ř. nezná.

11. Podle odvolatelů žalobce nesplnil povinnost složit dostatečnou jistotu ve smyslu § 75 odst. 1 o. s. ř. Složená jistota ve výši 150 000 Kč neodpovídá množství uplatněných samostatných návrhů na nařízení předběžného opatření. Za celkem 5 návrhů směřujících vůči 3 různým účastníkům řízení měl žalobce složit jistotu ve výši 750 000 Kč. Jedině tak by byla zachována kompenzační funkce jistoty. Tu v daném případě není možné obejít umělým rozdělením množství ukládaných povinností do 3 výroků. K tomu odkazují na nález Ústavního soudu II. ÚS 3242/13 ze dne 25. 6. 2015.

12. Odvolatelé dále argumentují tím, že nařízené předběžné opatření je neproporcionální. Žalobci nepřímo přiznává práva, která dalece přesahují práva skutečného vlastníka podílu. Pokud má minoritní společník pocit, že jednatelé nepostupovali s péčí řádného hospodáře, má k dispozici společnickou žalobu, kterou žalobce ostatně i využil. Naproti tomu takový společník nemá zásadně nikdy právo paralyzovat obchodní činnost takové společnosti. Prostřednictvím řešeného předběžného opatření je žalobci umožněno ovlivňovat činnost žalované 1) v mnohem zásadnější míře, než kdyby byl T. B. skutečně společníkem žalované 1).

13. Konečně, podle odvolatelů nelze mít za osvědčené, že navrhovatel v meritu věci uspěje. Podle žalované 3) nedošlo k platnému uzavření smlouvy o převodu podílu, resp. od ní odstoupila. Navíc T. B. byl z žalované 1) vyloučen pro nesplnění vkladové povinnosti dne 7. 12. 2015 a jeho podíl jako uvolněný přešel na žalovanou 2) a žalovanou 5) nejpozději dne 8. 7. 2016.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání jsou zčásti důvodná.

15. Předně je třeba přitakat závěru soudu prvního stupně, že v projednávané věci není ve vztahu k PO-363 dána překážka věci pravomocně rozsouzené dle § 159a odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Je tomu tak už jen proto, že nyní navržené předběžné opatření se bezprostředně týká jiného okruhu osob - žalovaných 3/, 4/, 5/ a BMS - jakožto samostatných účastníků řízení (viz za mnohá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2902/2023) a do poměrů žalované 1) se promítá teprve zprostředkovaně. To, že navržené předběžné opatření (až na níže uvedenou výjimku) směřuje jinou cestou k témuž cíli jako PO-363, tj. ke zdržení se dispozice s obchodním závodem žalované 1) a omezení dispozice s majetkem žalované 1) na rámec obvyklý běžnému hospodaření, nezakládá jeho nepřípustnost. Ze stejného důvodu jsou liché úvahy odvolatelů o překážce věci zahájené po právní moci zrušujícího usnesení.

16. Žalobce splnil povinnost složit jistotu ve výši odpovídající § 75b odst. 1 o. s. ř. Rozdělení do tří skupin povinností, a tedy tří navržených předběžných opatření, je i z pohledu odvolacího soudu zcela logické - v první skupině je vymezena a blíže rozvedena povinnost žalovaných 2), 3) a 5) jako společníků žalované 1) zdržet se realizace společnických práv, která by vedla ke změně ve složení a obsazení statutárního orgánu žalované 1) - v druhé skupině je vymezena a blíže rozvedena povinnost žalovaných 3), 4) a BMS zdržet se jednání za žalovanou 1) z titulu jednatelského oprávnění, která by vedla k dispozici s jejím obchodním závodem či k dispozici s jejím hmotným i nehmotným majetkem nad rámec obvyklý běžnému hospodaření - ve třetí skupině je vymezena a blíže rozvedena povinnost žalovaných 3), 4) a BMS učinit kroky k zamezení těchto dispozic prostřednictvím zmocněnců a zaměstnanců žalované 1). Tomu odpovídá složení jistoty ve výši 3 × 50 000 Kč, přičemž soud prvního stupně nedospěl k závěru o potřebě složení doplatku jistoty v jiné výši odpovídající okolnostem případu ve smyslu § 75b odst. 1 věty druhé o. s. ř. Ani v tomto směru tedy nelze argumentaci odvolatelů přisvědčit.

17. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

18. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

19. Podle § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy.

20. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

21. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

22. Odvolací soud znovu připomíná, že pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovaným § 75c odst. 1 o. s. ř. zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy mezi účastníky. Předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje však, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01.

23. Je třeba mít na zřeteli, že pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99).

24. V poměrech projednávané věci má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně žalobou uplatněný nárok za osvědčený. Z toho odvolací soud v nadepsaném řízení dosud vychází. Odvolací soud má za to, že v situaci, kdy v řízení již bylo podáno celkem 11 návrhů na nařízení předběžného opatření, kdy účastníci řízení jsou s průběhem řízení i obsahem rozhodnutí soudů seznámeni, vychází z nich ve svých podáních, v nichž opakují svoji argumentaci též k meritu věci, postačí při řešení otázky osvědčení nároku žalobce ve věci samé odkázat na předchozí rozhodnutí soudu, v nichž se soudy s touto otázkou vypořádaly. I odvolací soud nyní pro stručnost odkazuje na příslušnou část argumentace v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2016, č. j. 14 Cmo 175/2015-154, ze dne 5. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 5/2017-304, ze dne 10. 7. 2019, č. j. 14 Cmo 5/2017-488, a nově ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 14 Cmo 47/2025, přičemž toto usnesení navazuje na zrušené usnesení ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, a odvolací soud jím znovu nařídil předběžné opatření odpovídající té části PO-363, směřující vůči žalované 1). Z předloženého spisu se nepodávají žádné další skutečnosti, které by vedly k závěru opačnému. Poukaz žalovaných na to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o převodu podílu, resp. že žalovaná 3) od ní odstoupila, že T. B. byl z žalované 1) vyloučen pro nesplnění vkladové povinnosti dne 7. 12. 2015 a jeho podíl jako uvolněný přešel na žalovanou 2) a žalovanou 5) nejpozději dne 8. 7. 2016, již odvolací soud zahrnul do svých úvah ve výše zmíněných rozhodnutích. Připomenout je třeba i to, že žalovaná 1) v průběhu řízení opakovaně navrhovala zrušení PO-363, k tomu snášela obsáhlou argumentaci, v níž současně rozporovala naplnění předpokladů pro nařízení PO-363 (viz blíže zejm. podání ze dne 11. 7. 2018 na č. l. 407, ze dne 21. 10. 2019 na č. l. 511, ze dne 27. 1. 2020 na č. l. 537, či ze dne 5. 5. 2021 na č. l. 592 spisu). Této argumentaci nepřisvědčil soud prvního stupně ani odvolací soud, jak se podává z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 Cmo 24/2023-855, na jehož obsáhlé závěry odvolací soud i nyní pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. I tyto závěry obstály při ústavněprávním přezkumu na základě ústavní stížnosti žalované 1), jak se podává z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 1538/23. Také na jeho závěry odvolací soud v plném rozsahu pro stručnost odkazuje.

25. Žalobce se v řízení domáhá určení práva. Rozšíření žaloby o další nároky na plnění soud nepřipustil, takže za tohoto stavu řízení odvolací soud vychází z toho, že je bezpředmětné řešit jako předpoklad pro nařízení požadovaného předběžného opatření možné ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí soudu dle § 102 odst. 1 in fine o. s. ř. A co se týče předpokladu spočívajícího v prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků řízení, má odvolací soud za to, že v tomto směru je odůvodnění soudu prvního stupně, vycházející z § 102 odst. 1 a § 76 odst. 2 o. s. ř. a opírající se o závěry uvedené ve shora zmíněných rozhodnutí soudů, dostatečné. Ovšem je tomu tak jen ve vztahu k výrokům II. a III. napadeného usnesení. Jak již odvolací soud zmínil, je zřejmé, že navržené předběžné opatření v rozsahu těchto výroků směřuje jinou cestou ke stejnému cíli jako PO-363, tj. ke zdržení se dispozice s obchodním závodem žalované 1) a omezení dispozice s majetkem žalované 1) na rámec obvyklý běžnému hospodaření, proto se odvolacímu soudu jeví odkaz na dřívější řešení této otázky ve vztahu k PO-363 jako dostatečný, přezkoumatelný a ve výsledku správný. Ve vztahu k BMS, která není účastníkem řízení, a tedy nemusí jí nutně být znám obsah dříve vydaných rozhodnutí, se odvolací ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně v bodech 20 - 23 odůvodnění napadeného usnesení. Na tuto argumentaci odvolací soud pro stručnost odkazuje. Proporcionalita PO-363 byla v řízení opakovaně řešena, mj. Ústavním soudem, který ve zmíněném nálezu sp. zn. III. ÚS 1538/23 (mimo jiné) uvedl, že uložené povinnosti žalované 1) nebrání v její běžné činnosti, proto i Ústavní soud upřednostnit zájem na zajištění budoucí realizace ohrožených práv. Tyto závěry lze s ohledem na shora popsané úzké souvislosti s PO-363 vztáhnout též na předběžná opatření upravená ve výrocích II. a III. usnesení soudu prvního stupně, ani jimi není zasahováno do běžné činnosti žalované 1).

26. Jinak je tomu ve vztahu k výroku I. napadaného usnesení. Soud prvního stupně žádným způsobem nevysvětluje, proč považuje v poměrech projednávané věci za ospravedlnitelný takovýto zásah do vnitřních poměrů žalované 1), nepoměřuje takovýto požadavek žalobce zásadou proporcionality, ani vlastně neuvádí, jaká tvrzení a důkazy k tomu žalobce snáší. Přitom je evidentní, že v této části návrh žalobce překračuje rámec úpravy poměrů účastníků řízení řešený ve vztahu k PO-363. V tomto rozsahu odvolací soud námitce nepřezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně vznesené dovolateli přisvědčuje.

27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. V dalším řízení soud prvního stupně ve vztahu v první části návrhu žalobce zváží ze všech shora uvedených aspektů, zda je prokázána potřeba takovéto úpravy poměrů účastníků řízení, znovu o této části návrhu rozhodne a rozhodnutí odůvodní tak, aby vyhovělo požadavkům vyplývajícím z § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.