o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o vyslovení neplatnosti smlouvy, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2020, č. j. 75 Cm 159/2020 - 19,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být žalovaným 1) a 2) uloženo zdržet se všech právních jednání, kterými by mělo dojít k plnění smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne 13. prosince 2019 těmito žalovanými /dále též jen „smlouvy“/, zejména aby 2. žalovaný vykonával práva a/nebo povinnosti spjaté s částí závodu provozovaného na adrese [Anonymizováno], který měl zcizen na základě smlouvy a který sestává z (i) gastroenterologické ordinace, (ii) oddělení jednodenní péče v oboru interního lékařství, gastroenterologie a anesteziologie a (iii) oddělení psychiatrie, vše včetně souvisejících práv a závazků, a v případě, že již bylo na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne 13. prosince 2019, aby bylo těmto žalovaným uloženo navrátit zcizenou část závodu do původního stavu a do držení 1. žalovaného.“

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 75 odst. 2, § 75a a § 102 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tím, že návrh pro svoji část formulovanou žalobcem tak, že „v případě, že již bylo na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne 13. prosince 2019, aby bylo těmto žalovaným uloženo navrátit zcizenou část závodu do původního stavu a do držení 1. žalovaného.“, zjevně neodpovídá požadavkům ustálené soudní praxe. Obsah výroku soudního rozhodnutí v řízení, v němž je soud obsahem návrhu vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.), musí obsahovat jednoznačné stanovení právní povinnosti (určené přesným a nepochybným způsobem). V daném případě není zřejmé, co má představovat předpoklad, jenž měl nastat na základě smlouvy, v důsledku jehož naplnění má být žalovaným uloženo navrátit zcizenou část závodu do původního stavu a do držení 1. žalovaného. Měl-li být tímto předpokladem např. opomenutý výraz plněno, návrh na uložení povinností podmíněných tím, aby bylo zkoumáno (v rámci vykonávacího řízení) to, zda bylo či nebylo něco plněno na základě smlouvy, nepřestavuje taktéž jednoznačné (určité) stanovení právní povinnosti (stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 159/79 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2020, sp. zn. 7 Cmo 120/2020). Takto formulovaný petit pro nesrozumitelně vymezenou povinnost, která má být žalovaným uložena, převzít do výroku soudního rozhodnutí nelze. Proto soud prvního stupně návrh odmítl.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a současně aby odvolací soud nařídil, aby dle § 221 odst. 2 o. s. ř. v dalším řízení věc u soudu prvního stupně projednal a rozhodl jiný soudce, než [Anonymizováno].

4. Odvolatel nepopírá, že návrh na nařízení předběžného opatření obsahoval zřejmou písařskou chybu spočívající v absenci slova „plněno“, přičemž daná část návrhu správně zní „v případě, že již bylo na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne 13. prosince 2019 plněno, aby bylo těmto žalovaným uloženo navrátit zcizenou část závodu do původního stavu a do držení 1. žalovaného.“ Z návrhu je zřejmé, že se žalobce domáhá toho, aby ze smlouvy nebylo plněno, a pokud již plněno bylo, aby došlo k navrácení do původního stavu. [Anonymizováno] totiž odmítá žalobci poskytnout jakékoliv informace o stavu závodu žalované 1), a žalobci s ohledem na časový odstup nezbývá než předpokládat, že minimálně z části již podle smlouvy plněno bylo. Nedopatření spočívající v absenci právě slova „plněno“ si byl soud prvního stupně vědom, protože je sám ve své argumentaci používá. Soud není doslovně vázán zněním petitu návrhu. Výrok rozhodnutí musí vyjadřovat z obsahového hlediska to, čeho se žalobce opravdu domáhá. Oproti návrhu je soud oprávněn provést nezbytné formulační úpravy, nejde přitom o prolomení dispoziční zásady dle § 153 o. s. ř., jak mylně uvažoval soud prvního stupně. To platí tím spíše u návrhu na nařízení předběžného opatření, kdy je vyloučen postup podle § 43 o. s. ř. K tomu žalobce odkazuje na komentářovou literaturu a četnou judikaturu, např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, či ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 4542/2007, dostupná na www.nsoud.cz a na nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09, dostupný na www.usoud.cz. Požadavek, aby v rozsahu, v jakém bylo na základě smlouvy plněno, došlo k uvedení do původního stavu, je dostatečně určitý, ani smlouva samotná neobsahuje výčet jednotlivých věcí a práv, které jsou předmětem převodu, vychází z toho, že závod je souborem jmění, věcí hromadnou. K současnému faktickému stavu odmítá [Anonymizováno] odvolateli podat jednoznačné informace a doložit jej jakoukoliv dokumentací. Soud prvního stupně pochybil i v tom, že návrh odmítl jako celek, přitom jím uváděný důvod se nevztahuje na první část návrhu. Postup podle § 221 odst. 2 o. s. ř. je podle odvolatele odůvodněn zcela nepřípadnými a řádně nevyargumentovanými skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, jakožto pominutím zásadní soudní judikatury.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř.

(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

7. Podle § 76 odst. 1 o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby

a) platil výživné v nezbytné míře;

b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;

c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;

d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;

e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

8. Podle § 75 odst. 2 o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.

9. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

10. Jednou z povinných náležitostí návrhu na nařízení předběžného opatření je podle citovaného § 75 odst. 2 o. s. ř. dostatečně určité vymezení, v čem má předběžné opatření spočívat. V případě, že má být předběžným opatřením dle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. uložena povinnost se něčeho zdržet, musí navrhovatel dostatečně určitě vymezit jednání, na které se navržená povinnost vztahuje.

11. V poměrech projednávané věci odvolací soud přitakává odvolateli v tom, že z obsahu shora popsaného návrhu na nařízení předběžného opatření a celkového kontextu výše citovaného petitu je zřejmé, že absence slova „plněno“ je administrativním, písařským nedopatřením, v jehož důsledku se návrh nestal nesrozumitelným anebo neurčitým ve smyslu zmíněného § 75a o. s. ř. Je evidentní, k čemu (i) druhá část návrhu směřuje, čeho se jejím prostřednictvím žalobce domáhá, že pro případ, že již ze smlouvy bylo plněno, má dojít k navrácení do původního stavu. Řešený návrh na nařízení předběžného opatření je projednatelný a nebylo na místě jej odmítnout.

12. Jinou otázkou je splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření vyplývajících ze shora zmíněné právní úpravy, jakož i to, zda lze poměry účastníků řízení zatímně upravit požadovaným způsobem.

13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219a a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat dosud v tomto řízení řádně neřešenou otázkou splnění předpokladů pro nařízení daného předběžného opatření vyplývajících ze shora zmíněné právní úpravy, jakož i tím, zda lze poměry účastníků řízení zatímně upravit požadovaným způsobem.

15. Návrhu odvolatele na postup podle § 221 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nevyhověl, neboť se domnívá, že skutková podstata tohoto ustanovení nebyla v poměrech projednávané věci naplněna. Je tomu tak už jen proto, že soudem prvního stupně učiněné mylné hodnocení významu a dopadu řešeného administrativního nedopatření na straně odvolatele nedosahuje takové intenzity, aby bylo třeba k tomuto zcela výjimečnému, meznímu opatření, prolamujícímu zásadu zákonného soudce, přikročit.

16. Jen na okraj odvolací soud uvádí, že [Anonymizováno] byl od 1. ledna 2021 dočasně přidělen k výkonu funkce soudce u jiného soudu, jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti, takže věc i tak, ovšem z jiného zákonného důvodu, bude u soudu prvního stupně projednávat jiný samosoudce.

17. O nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně rozhodne až v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1, § 145 o. s. ř.).