o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 12. listopadu 2015, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2020, č. j. 81 Cm 10/2016-657,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře [Anonymizováno] v působnosti valné hromady společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) ze dne 12. listopadu 2015 (dále též „rozhodnutí jediného akcionáře“). Výrokem II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 57 596 Kč.

2. Soud prvního stupně předně konstatoval, že byť u ústního jednání dne 2. září 2020 navrhovatelka vznesla námitku podjatosti věc rozhodující soudkyně, nepředložil spis k rozhodnutí o této námitce nadřízenému soudu, neboť ji nepovažoval za důvodnou a ve věci při tomto jednání hodlal rozhodnout /§ 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) /.

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- společnost byla založena dne 11. ledna 2010, jejím zakladatelem a jediným akcionářem byla společnost [Anonymizováno]; k zápisu společnosti do obchodního rejstříku (a jejímu vzniku) došlo dne 18. února 2010;

- při vzniku společnosti činil základní kapitál 3 157 800 Kč a byl rozdělen na 10 akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 315 780 Kč. Dne 23. dubna 2011 bylo do obchodního rejstříku zapsáno zvýšení základního kapitálu na 22 000 000 Kč, rozděleného na 44 akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 500 000 Kč. Dne 3. července 2014 byla zapsána změna akcií z akcií na majitele na akcie na jméno;

- dne 19. února 2010 uzavřela společnost [Anonymizováno] jako převodce s [Anonymizováno] jako nabyvatelem smlouvu o převodu akcií společnosti, na jejímž základě došlo k převodu všech 10 kusů akcií společnosti. Podle článku II. 2. kupní smlouvy byla cena za převod akcií uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy a výše ceny byla předmětem samostatné dohody smluvních stran;

- téhož dne, tedy 19. února 2010, vydala společnosti [Anonymizováno] písemné prohlášení o tom, že již není akcionářem společnosti, jež doplnila písemným prohlášením ze dne 17. června 2016. V tomto potvrdila, že dne 19. února 2010 převedla všechny své akcie společnosti (tj. 10 kusů akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 315 780 Kč představující 100 % podíl ve společnosti) na [Anonymizováno]. Rovněž potvrdila, že společnost byla založena proto, aby se po jejím vzniku stal jejím jediným akcionářem [Anonymizováno] a vložil do ní vlastní majetky či majetky společností jím ovládaných. Výslovně uvedla, že „mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] je zcela nesporné, že p. [Anonymizováno] od [Anonymizováno] nabyl Akcie a stal se tak na základě Smlouvy jediným akcionářem Společnosti.“[Anonymizováno]

- dne 20. listopadu 2015 byl jako jediný akcionář společnosti zapsán [Anonymizováno] (dále též „jediný akcionář“);

- dne 2. března 2011 se konala mimořádná valná hromada společnosti, které se zúčastnily dvě osoby, a to navrhovatelka, která předložila 2 kusy akcií na majitele, a [Anonymizováno], který předložil 8 kusů akcií na majitele. Předmětná valná hromada rozhodla jednak o zvýšení základního kapitálu o částku 342 200 Kč, tvořených 1 akcií na majitele v listinné podobě, kterou upsal [Anonymizováno], jednak o zvýšení základního kapitálu o 18 500 000 Kč, tvořených 37 akciemi na majitele v listinné podobě, znějících na 500 000 Kč, které upsal [Anonymizováno]. Tyto akcie splatil [Anonymizováno] nepeněžitým vkladem (nemovitost v jeho vlastnictví). Dále rozhodla o spojení 10 akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 315 780 Kč a 1 akcie na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 342 200 Kč do jedné listinné akcie na majitele ve jmenovité hodnotě 3 500 000 Kč, a o rozštěpení této nově vzniklé akcie znějící na 3 500 000 Kč na 7 akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 500 000 Kč. Došlo tak ke zvýšení základního kapitálu společnosti na částku 22 000 000 Kč a jeho rozvržení na 44 kusů akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 500 000 Kč (zvýšení základního kapitálu se do obchodního rejstříku promítlo dne 23. dubna 2011);

- dne 26. června 2014 byl sepsán notářský zápis NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] o rozhodnutí valné hromady společnosti. V notářském zápisu je zaznamenáno: „Způsobilost valné hromady mi byla dále prokázána listinou přítomných, z níž je patrno, že jsou přítomni akcionáři, kteří disponují celkem 31,8 % všech hlasů.“ Listina přítomných nebyla součástí notářského zápisu, byla navrhovatelkou předložena samostatně. Podle této, samostatně předložené listiny, podepsané navrhovatelkou, byla na valné hromadě přítomna pouze navrhovatelka jako akcionářka se 14 akciemi na jméno pořadových čísel 1–14, jmenovité hodnoty 7 000 000 Kč, celkem 14 hlasů. Navrhovatelka uvedla, že akcie č. 1 byla jejím majetkem, akcie č. 2 - 14 měla na základě pověření; své tvrzení nijak nedoložila. Valná hromada rozhodla o přijetí nových stanov společnosti (v jejichž rámci byly akcie na majitele označeny za akcie na jméno) a znovu zvolila navrhovatelku členkou představenstva a Vladimíra Jaška členem dozorčí rady;

- dne 12. listopadu 2015 bylo notářským zápisem NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] osvědčeno, že [Anonymizováno] předložil a prohlásil, že vlastní 44 kusů kmenových akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě každé akcie 500 000 Kč, které představují 100 % základního kapitálu společnosti. Dále prohlásil, že opakovaně, naposledy dne 11. listopadu 2015, předkládal své akcie a žádal představenstvo společnosti ve smyslu zákona č. 134/2013 Sb., o některých otázkách ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o transparentnosti akcií“) o výměnu všech svých akcií za nové akcie na jméno v listinné podobě. Představenstvo nereagovalo na opakované výzvy a k výměně akcií na majitele nedošlo;

- dne 12. listopadu 2015 rozhodl jediný akcionář v působnosti valné hromady o odvolání [Anonymizováno] z funkce člena dozorčí rady, o odvolání navrhovatelky z funkce člena představenstva, o volbě [Anonymizováno] novým členem představenstva. K písemnému vyhotovení tohoto rozhodnutí byl připojen seznam akcionářů z téhož dne, podepsaný [Anonymizováno] jako členem představenstva, podle něhož byl akcionářem společnosti [Anonymizováno] s 44 kmenovými akciemi jméno o jmenovité hodnotě 500 000 Kč;

- z výpovědi svědka [Anonymizováno], který je spolu s navrhovatelkou společníkem a statutárním orgánem (advokátní) společnosti [Anonymizováno] (dále jen „NJP“) vyplynulo, že účelem založení společnosti [Anonymizováno] bylo, aby tato společnost zakládala jiné společnosti, do nichž by byl vložen majetek zúčastněných. Původní idea byla, že [Anonymizováno] „bude mít společnost [Anonymizováno], svědek bude mít společnost [Anonymizováno] a navrhovatelka bude mít společnost [Anonymizováno].“ Základní vklad společnosti byl složen z prostředků NJP a tyto prostředky byly následně použity na založení společnosti [Anonymizováno]. Akcie společnosti měl [Anonymizováno] u sebe. Valných hromad společnosti se účastnil svědek spolu s některým z kolegů z NJP, nejčastěji s navrhovatelkou. V podstatě vystupovali jako zástupci akcionáře a předkládali akcie na majitele, které jim [Anonymizováno] předal (vystupovali vlastním jménem, avšak na účet jediného akcionáře). Rozdělení akcií na jednající osoby bylo náhodné. Valné hromady byly konány, aby nebyla navenek odkryta totožnost jediného akcionáře. Takto bylo bez problémů postupováno zhruba do listopadu 2015. Svědek rovněž vysvětlil, že jednu akcii za 342 000 Kč, kterou upsal na valné hromadě konané dne 2. března 2011, upisoval se záměrem, aby byla ve vlastnictví [Anonymizováno]. Po zvýšení základního kapitálu byla vydána nová emise akcií na majitele, která byla kompletně předána [Anonymizováno]. Svědek se vyjádřil i k okolnostem výměny akcií na majitele za akcie na jméno. U samotné výměny nebyl, avšak v říjnu či listopadu 2015 mu navrhovatelka sdělila, že akcie nebude vyměňovat. Konkrétně řekla: „[Anonymizováno] se mě ptal na akcie. Já mu nic vyměňovat nebudu. Ať se podívá do katastru a do rejstříku, kdo je tam zapsaný. Já ho takto držím v šachu. A to je pořád lepší, než kdyby držel v šachu on mě“. Svědek rovněž uvedl, že mu [Anonymizováno] později sdělil, že o výměnu akcií žádal. Rovněž výslovně uvedl, že ještě koncem listopadu 2015 (kdy mezi navrhovatelkou a [Anonymizováno] coby manžely docházelo ke sporům), navrhovatelka nezpochybňovala, že vlastníkem akcií společnosti je právě [Anonymizováno]. Na společném setkání v advokátní kanceláři oba potvrdili, že společnost byla založena výlučně pro [Anonymizováno] a pro jeho potřeby a tento nikdy akcie na navrhovatelku nepřevedl. Verze o vlastnictví dvou akcií navrhovatelkou vznikla teprve dodatečně.

4. Soud prvního stupně další důkazy neprováděl, popř. jím provedené důkazy nehodnotil, maje za to, že pro posouzení dané věci jsou nadbytečné a irelevantní, s předmětem věci nesouvisí.

5. Na takto ustanoveném skutkovém základě dospěl k závěru, že:

- [Anonymizováno] platnou smlouvou ze dne 19. února 2019 nabyl všechny akcie společnosti (10 ks akcií na majitele o jmenovité hodnotě 315 780 Kč) od původního jediného akcionáře a zakladatele společnosti. Smlouva o převodu akcií splňuje formální náležitosti na ni kladené, její pravost byla potvrzena prohlášením společnosti [Anonymizováno] ze dne 17. června 2016;

- výpověď svědka [Anonymizováno] považoval za věrohodnou, logicky vysvětlující dané okolnosti vzniku společnosti, osoby jejího jediného akcionáře, jakož i skutečnosti a důvody týkající se předkládaní různých akcií různými osobami (vždy z NJP) na valných hromadách společnosti, jakož i skutečnosti týkající se výměny akcií na majitele za akcie na jméno;

- popis navrhovatelky jakým způsobem se měla stát vlastníkem akcií, skutkovým zjištěním neodpovídá. Předložení akcií na majitele na valné hromadě její vlastnictví předmětných akcií nedokládá. Ani skutečnost, že je uvedena v seznamu akcionářů jako vlastník 14 akcií či vlastník jedné akcie, dle soudu prvního stupně sama o sobě neprokazuje její vlastnictví akcií. Předložené listiny soud prvního stupně nepovažoval za věrohodné, jelikož byly vytvořeny a podepsány navrhovatelkou jakožto členkou představenstva. Soud prvního stupně poukázal na to, že v průběhu řízení navrhovatelka netvrdila, že by oněch 14 akcií vlastnila. Tvrzení navrhovatelky, že v podstatě fakticky společnost založila NJP, když splatila její základní kapitál, a stala se tudíž vlastníkem akcií společnosti a jejím jediným akcionářem, který dvě akcie na navrhovatelku převedl (bez bližšího uvedení kdy a jakým způsobem k tomuto převodu došlo při absence důkazů na podporu tohoto tvrzení – pozn. odvolacího soudu) a byly jí následně [Anonymizováno] odcizeny, neodpovídá provedenému dokazování a zjištěnému skutkovému stavu. Navrhovatelka není akcionářkou společnosti.

6. Soud prvního stupně se rovněž zabýval otázkou namítané sistace výkonu práv spojených s akciemi ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o transparentnosti akcií a dospěl k závěru, že k této na straně jediného akcionáře z níže uvedených důvodů nedošlo.

7. Navrhovatelka byla členkou představenstva, tedy osobou, které měly být akcie společnosti na majitele předloženy k výměně. V rozhodné době došlo k rozpadu jejího manželství s [Anonymizováno], kdy tato situace mohla vést k tomu, že jako členka představenstva, z osobních důvodů výměnu neprovedla, tak jak se podává z notářského zápisu NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] ze dne 12. listopadu 2015. Tomuto závěru nasvědčuje i výpověď svědka [Anonymizováno]. Zapříčinila-li tudíž navrhovatelka, že k výměně akcií nedošlo, nelze tuto skutečnost klást za vinu jedinému akcionáři, tudíž k sistaci výkonu jeho akcionářských práv nedošlo, dne 12. listopadu 2015 mohl přijmout napadené rozhodnutí jediného společníka.

8. Soud prvního stupně proto s odkazem na ustanovení § 428 odst. 1 a § 12 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k. “/ uzavřel, že jediným akcionářem společnosti je [Anonymizováno], a byl dne 12. listopadu 2015 osobou oprávněnou přijmout rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, jeho rozhodnutí je platné. Proto podaný návrh zamítl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Ve věci úspěšné společnosti přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu 14 úkonů právní služby po 3 100 Kč, včetně 14 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH; celkem 57 596 Kč.

10. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka obsáhlé odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil a určil, že se na napadené rozhodnutí jediného akcionáře hledí jako by nebylo přijato, tedy nemá žádné právní účinky.

11. Odvolatelka uvádí, že rozhodnutí ve věci samé je podmíněno posouzením předběžné otázky, „zda-li byl a mohl být [Anonymizováno] vlastníkem společnosti“ a zda-li tak bylo řádným způsobem učiněno rozhodnutí jediného akcionáře, o jehož neplatnosti, resp. „nicotnosti“ je v tomto řízení jednáno. Odvolatelka má za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou neúplná a jeho právní posouzení nastolené otázky není tudíž správné. Provedené dokazování nemohlo vést k učiněnému závěru, že [Anonymizováno] byl akcionářem, natož jediným akcionářem společnosti. A i kdyby tomu tak bylo, nemohl by práva akcionáře spojená s akciemi, včetně hlasovacích práv, vykonávat, neboť akcie v souladu se zákonem o transparentnosti akcií nepředložil k jejich výměně.

12. Odvolatelka v podaném odvolání zejména namítá, že:

1) Napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydala vyloučená soudkyně/§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř./.

Poukazuje na to, že v průběhu jednání před soudem prvního stupně dne 2. září 2020 námitku její podjatosti opakovaně vznesla (neznalost spisu, neumožnění nahlédnout před jednáním do spisu, neposkytnutí lhůty k vyjádření k podání společnosti, které jí bylo doručeno 30. srpna 2020, vedení jednání, přátelský vztah manžela soudkyně s [Anonymizováno]).

Za velmi zvláštní považuje skutečnost, že „v řízení, které trvá a je protahováno ze strany Soudkyně již skoro pět let, jakmile je vznesena námitka podjatosti Soudkyně, tato se rozhodne za každou cenu na daném jednání rozhodnout ve věci samé a písemné znění Napadeného rozhodnutí vyhotoví již za pět dnů po jednání. “

Lze tedy důvodně pochybovat o její nestrannosti. Je patrné, že soudkyně „selhala jak při posouzení objektivního testu nestrannosti, tak při posouzení subjektivního testu nestrannosti.“

2) Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, jde-li o posouzení otázky namítané nepravosti a neplatnosti smlouvy o převodu akcií ze dne 19. února 2019. Soud prvního stupně se jejími námitkami nezabýval (měl za tím účelem nařídit vypracování znaleckého posudku); či hodnocení výpovědi svědka [Anonymizováno]; jakož je rovněž nedostatečně osvětleno, proč soud prvního stupně považoval námitku podjatosti za nedůvodnou.

3) Soud prvního stupně procesně pochybil, neboť

a) neměla možnost vyjádřit se k důkazům a otázkám soudu.

Byla soudkyní neustále přerušována, nenechala ji odpovědět na položené otázky, odmítala protokolovat jak přednesy odvolatelky, tak své vlastní, nebo tyto zanesla do protokolu zkresleně; „její postup je hrubě nestandardní, v rozporu s přísnými nároky kladenými na jednání soudce a neposlední řadě také v rozporu s o. s. ř.“;

b) při ústním jednání dne 2. září 2020 jí byla položena kapciózní otázka (v rámci jejího účastnického výslechu);

c) nebyla jí poskytnuta lhůta vyjádřit se k tvrzení a důkazům společnosti, obsaženým v podání, které jí bylo doručeno dne 30. srpna 2020;

d) došlo k porušení povinnosti přerušit řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Poukazuje na to, že své akcie na majitele i na jméno nemohla soudu předložit, neboť (jak opakovaně v řízení uváděla) jí byly odcizeny a podala v této věci trestní oznámení. Soud prvního stupně měl tudíž dané řízení přerušit „až do vyřešení otázky odcizení akcií Navrhovatelky, kterou není v civilním řízení oprávněn sám řešit, neboť otázka odcizení akcií Navrhovatelce je stěžejní pro otázku vlastnictví akcií, neboť těžko může vlastnit akcie někdo, kdo je odcizil.“;

e) výpověď svědka [Anonymizováno] není zákonně provedeným důkazem, protože byl proveden v rozporu s obecně závaznými předpisy, jde o nepřípustný důkaz. Poukazuje na to, že svědek ji zastupoval v letech 2002 až 2016 jako advokát ve věcech finančních, zejména daňových (k tomu předložila plné moci udělené v roce 2007, 2008, 2009, 2010, 2012 a 2014, jež byly předkládány finančnímu úřadu, Pražské správě sociálního zabezpečení a Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra – pozn. odvolacího soudu), a nebyl odvolatelkou zproštěn povinnosti mlčenlivosti ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Dále uvádí, že provedený důkaz není v souladu s listinnými důkazy předloženými odvolatelkou, nelze jej hodnotit jako věrohodný důkaz, když je zřejmé že svědek lhal;

f) soud prvního stupně neprovedl dokazování v souladu s procesními předpisy, nerespektoval ustanovení § 129 o. s. ř. Listinou se provádí důkaz tak, že předseda senátu (samosoudce) listinu nebo její část přečte anebo sdělí její obsah. Způsob provedení dokazování tzv. konstatováním“ listiny zákon nezná, stejně tak „čtení obsahu“ nebo „stručné přednesení obsahu listiny“. Je-li důkaz listinou provedený jiným než zákonem předvídaným způsobem, je třeba konstatovat, že dokazování nebylo učiněno v souladu s § 129 odst. 1 o. s. ř. a že zjištění, která soud jako zásadně významná pro právní posouzení věci z takto vadně provedených důkazů činil, nelze při rozhodování využít. Tedy důkazy, které soud prvního stupně při jednání dne 2. září 2020 pouze konstatoval, jsou procesně stiženy stejnými následky, jako by je vůbec neprovedl (např. vkladové doklady z roku 2013);

g) neprovedl jí navržené důkazy, které považuje za stěžejní pro určení, kdo byl celou dobu veden v účetnictví společnosti jako její akcionář. Tyto listiny – účetnictví společnosti za rok 2013 a 2014 (rozvaha společnosti za rok 2013, účetní deník, inventura účtů a obratová předvaha k 31. prosinci 2013, vybrané údaje z rozvahy a rozvaha za rok 2014, výpis z účetního systému z 26. ledna 2015), předávací protokol k účetnictví společnosti z 28. března 2014 - měly prokázat, že právě odvolatelka byla akcionářem společnosti; jakož i zamítnutí provedení důkazu (pro nadbytečnost) ke složení základního kapitálu výpisem z účtu NJP z 25. ledna 2010, který prokazuje, že to byla právě NJP, kdo uhradil základní kapitál společnosti, a nikoliv [Anonymizováno]., což nasvědčuje tomu, že společnost byla založena pro samotnou NJP, nikoliv pro klienta;

h) byť v řízení nevystupuje jako advokát, ze strany soudu je jí soustavně doručováno do datové schránky, kterou má zřízenu právě jako advokát.

4) Soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění, zejména při posouzení platnosti smlouvy o převodu akcií ze dne 19. února 2010, sistaci práv spjatých s akciemi, nevzal v potaz, že [Anonymizováno] nebyl do obchodního rejstříku zapsán jako jediný akcionář až do vydání rozhodnutí jediného akcionáře, a to přesto, že to bylo jeho zákonnou povinností. Jednalo se o protizákonné jednání a jako takové nepožívá ochrany; a věc nesprávně právně posoudil. Rovněž nezohlednil skutečnost, že odvolatelka je vedena v účetnictví společnosti jako akcionář, když do společnosti v průběhu roku 2013 vložila sedmkrát částku 300 000 Kč (evidováno jako „vklad společníka“, mezi závazky ke společníkům).

13. Odvolatelka závěrem shrnuje, že [Anonymizováno] nebyl a nemohl být jediným akcionářem společnosti. Dle odvolatelky doklad o složení základního kapitálu NJP a předávací protokol ze dne 19. února 2010 o předání akcií NJP, kdy k převodu akcií stačila dohoda o převedení akcií ústní formou a samotné předání akcií (zde potvrzené předávacím protokolem), svědčí o tom, že společnost byla založena pro NJP a na tuto byly následně akcie společností [Anonymizováno] převedeny. I kdyby [Anonymizováno] byl jediným akcionářem (což nebyl), nemohl by vykonávat práva spojená s akciemi, včetně hlasovacích, neboť své akcie nepředložil k výměně, a ani o tuto nepožádal, tudíž nemohl vydat rozhodnutí jediného akcionáře.

14. Odvolatelka opakuje argumentaci uvedenou v řízení před soudem prvního stupně. Své námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho postupu podrobně rozvádí v odůvodnění odvolání a dalších na něj navazujících podáních.

15. Společnost navrhla usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Navrhovatelka nikdy nebyla akcionářem společnosti, jediným akcionářem je [Anonymizováno], návrh na vyslovení neplatnosti či nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře nemůže být úspěšný.

16. Podrobně se vyjadřuje k jednotlivým odvolacím námitkám.

17. Vrchní soud v Praze předně uvádí, že usnesení soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí soudu za nepřezkoumatelné, byla již (opakovaně) vyřešena a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze považovat rozhodnutí za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít odvolání jako opravného prostředku. I když rozhodnutí nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu odvolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody odvolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, jež jsou veřejnosti shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu odvolatelka brojí. Usnesení soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelné.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tedy přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

19. Podle § 428 z. o. k.:

(1) Každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

(2) Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

20. Podle § 429 odst. 1 z. o. k. bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 420, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný akcionář.

21. Podle § 45 odst. 1 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.

22. Podle § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

23. Odvolatelka jako jeden z odvolacích důvodů vznesla námitku, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydala vyloučená soudkyně /§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř./. O této námitce podjatosti proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení § 16 o. s. ř., nýbrž její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud; shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší /§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř./.

24. Soudkyně, jejíž podjatost je namítána, se ke vznesené námitce podjatosti vyjádřila. Uvedla, že řízení vedla standardním způsobem. Délka řízení byla zapříčiněna zejména tím, že navrhovatelka opakovaně podávala (sedmkrát) návrh na nařízení předběžného opatření (vždy neúspěšně), požádala i odročení jednání. Soudkyně dále uvedla, že v průběhu jednání konaného dne 2. září 2020 se snažila jednat korektně a věcně, což bylo poněkud obtížné, neboť navrhovatelka stále opakovala svá tvrzení a ani na důrazný požadavek, aby ke svým tvrzením navrhla důkazy, nereagovala. Nevylučuje, že mohla říci: „slabé, je to slabé“, neboť důkazy navrhovatelky byly nejen slabé, ale prakticky nic neprokazovaly. Tvrzení, že se její manžel „kamarádí“, případně je v přátelském vztahu s [Anonymizováno], je zcela nepravdivé, což ihned při jednání prověřila telefonátem s hlasitým poslechem, v němž manžel sdělil, že [Anonymizováno] nezná.

25. Z obsahu spisu se podává, že účastníci řízení byli při prvním ústním jednání konaném dne 18. září 2019 soudem prvního stupně poučeni dle § 15a o. s. ř. Odvolací důvod spočívající v uplatněné námitce podjatosti odvolatelka v téměř totožném rozsahu vznesla v průběhu ústního jednání konaného dne 2. září 2020, při němž byla věc rozhodnuta. V průběhu jednání soudkyně s odkazem na § 15b odst. 1 o. s. ř. podanou námitku vyhodnotila jako nedůvodnou, proto v řízení pokračovala a ve věci po provedeném dokazování rozhodla. Tato skutečnost je uvedena i v odvoláním napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně (strana 3 usnesení).

26. Z obsahu protokolu o jednání ze dne 2. září 2020, kdy byla navrhovatelka soudem opakovaně poučována o nutnosti doplnit skutková tvrzení, popř. je upřesnit, jakož i doplnit důkazní návrhy, když soud dosud jí navržené důkazy nepovažoval za dostatečně způsobilé prokázat její tvrzení o tom, že je akcionářkou společnosti, a že je tedy třeba prokázat, jak předmětné akcie nabyla; jakož i zamítnutí jí navržených důkazů pro nadbytečnost, lze dovodit, že uplatněná námitka podjatosti je výrazem nespokojenosti navrhovatelky s vývojem řízení. Navrhovatelka nejprve námitku podjatosti spatřovala v délce řízení a hrubé neznalosti spisu (č. l. 639 spisu). Následně vznesla námitku podjatosti s tím, že řízení není vedeno důstojně, nejsou jí „povolovány důkazy“ (č. l. 640 spisu). Později navrhovatelka znovu vznesla námitku podjatosti, jež nebyla odůvodněna (č. l. 641). Další důvod, který později navrhovatelka uplatnila jako námitku podjatosti (a to až v odpoledních hodinách, když jednání bylo přerušeno od 13:15 hodin do 13:49 hodin), byla skutečnost, že manžel soudkyně se „kamarádí“ s [Anonymizováno] (č. l. 646 spisu). Posledně jmenovaný důvod byl v průběhu jednání vyloučen, soudkyně před účastníky telefonicky požádala svého manžela o sdělení, zda se zná s [Anonymizováno]. Tento uvedl, že jej nezná a není jeho kamarádem.

27. Odvolatelkou namítané okolnosti - nedostatek času seznámit se s obsahem vyjádření společnosti (č. l. 626) a k němu připojených důkazů, které jí bylo doručeno dne 30. srpna 2020, neposkytnutí dodatečné lhůty k vyjádření se k tomuto, nevyhovění návrhu na doplnění dokazování, na odročení jednání či na přerušení řízení, jakož i zamítnutí návrhů na provedení důkazů – představují pouze postup soudu v řízení dle § 14 odst. 4 o. s. ř., odvolatelce nebyla nikterak odňata možnost jednat před soudem. Z jejích námitek je zřejmé, že nesouhlasila s postupem soudu v dané věci, s posouzením věci po stránce skutkové i právní; své výhrady a námitky vtělila do podaného odvolání.

28. K námitce nedůstojnosti soudního jednání konaného dne 2. září 2020 odvolací soud pro stručnost odkazuje na stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 18. prosince 2020, č. j. MSP-1065/2020-ODKA-DOH/2.

29. Všechny výše uvedené skutečnosti, případné průtahy řízení, ani částečné kladné vyřízení stížnosti na soudkyni projednávající danou věc v poměrech projednávané věci nemůže vést k závěru o její podjatosti. Z obsahu spisu se žádné objektivní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je zde důvod pochybovat o nepodjatosti věc rozhodující soudkyně, nepodávají.

30. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně provedl veškeré potřebné dokazování k posouzení mezi účastníky sporné otázky ohledně složení akcionářské struktury společnosti a s tím související aktivní legitimace navrhovatelky k podání předmětného návrhu. Soud prvního stupně se všemi nastolenými otázkami dostatečně zabýval a vypořádal se s nimi.

31. Dokazování provedené soudem prvního stupně k nastolené otázce je ucelené a je spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Proto odvolací soud jako nadbytečné, pro danou věc nerozhodné, neprovedl důkazy specifikované odvolatelkou v podáních z 12. října 2020 (č. l. 683 spisu), z 12. listopadu 2020 (č. l. 728 spisu), z 5. ledna 2021 (č. l. 736 spisu), 19. února 2021 (č. l. 759 spisu), z 23. září 2021 (č. l. 783 spisu), ze 4. listopadu 2021 (č. l. 814 spisu), ze 24. listopadu 2021 (č. l. 833 spisu), z 29. listopadu 2021 (č. l. 837 spisu), z 30. listopadu 2021 (č. l. 840 spisu), z 1. prosince 2021 (č. l. 843 spisu), emailovou komunikací ze dne 9. prosince 2015 a 7. prosince 2016, jakož i důkazní návrhy uvedené společností v podání ze dne 6. ledna 2021 (č. l. 741 spisu).

32. Požadované provedení důkazu zvukovými nahrávkami pořízenými dne 30. listopadu 2015 a 3. ledna 2016, ani jejich přepisem, odvolací soud nepovažuje za přípustný důkaz, neboť zvukový záznam byl evidentně pořízen bez souhlasu zúčastněných osob ([Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Nemá totiž význam provádět důkazy označené účastníky, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Při posuzování důkazů navržených účastníky z hlediska jejich zákonnosti je třeba rovněž přihlédnout k ustanovení čl. 90 věty první Ústavy České republiky. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k této otázce (za mnohá rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998 sp. zn. 21 Cdo 1009/98 uveřejněný pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, uveřejněný pod číslem 83/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) přijatých v poměrech právní úpravy účinné před 1. lednem 2014, aplikovatelných i v poměrech platné právní úpravy, se podává, že „navrhne-li účastník občanského soudního řízení k prokázání svých tvrzení důkaz, který byl pořízen nebo účastníkem opatřen v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a jehož pořízením nebo opatřením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako nepřípustný neprovede. Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v občanském soudním řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažujícím.“ Jedná se o výjimečný prostředek, jeho použití jako důkazu v občanském soudním řízení může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. prosince 2014 sp. zn. II. ÚS 1774/14).

33. Odvolatelka požadovala provedení uvedených důkazů k prokázání tvrzení, že [Anonymizováno] není a nebyl jediným akcionářem společnosti, a že ona je akcionářkou společnosti. Jelikož odvolatelka mohla svá tvrzení o tom, že nabyla akcie společnosti a je její akcionářkou, prokázat jinak (k doplnění důkazních návrhů byla opakované vyzývána), má odvolací soud za to, že za těchto okolností nelze prolomit právo zúčastněných osob na ochranu soukromí a použít zvukové nahrávky pořízené bez jejich vědomí v tomto řízení jako důkaz.

34. Odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvního stupně, že navrhovatelka nebyla akcionářkou společnosti, že [Anonymizováno] byl v době přijetí napadeného rozhodnutí jediným akcionářem společnosti, tudíž byl oprávněn přijímat rozhodnutí v působnosti valné hromady; pro takovéto závěry je podklad ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně.

35. Odvolací soud je toho názoru, že odvolatelce nebyla odebrána možnost vyjádřit se k důkazům a otázkám soudu. Tato odvolací námitka ve své podstatě úzce souvisí s uplatněnou námitkou podjatosti, směřuje k samotnému vedení řízení. Odvolací soud proto odkazuje na své závěry uvedené k tomuto odvolacímu důvodu.

36. K výtce, že soud prvního stupně odvolatelce neposkytl lhůtu vyjádřit se k tvrzení a důkazům společnosti, obsaženým v podání, které jí bylo doručeno dne 30. srpna 2020, odvolací soud zdůrazňuje, že nejde o vadu řízení, jež by mohla způsobit nesprávnost rozhodnutí ve věci samé, byť odvolatelka měla krátkou dobu na seznámení se s podáním společnosti. Šlo repliku společnosti (nijak rozsáhlou) na jedno z mnohých podání navrhovatelky, podání neobsahovalo žádné novoty, stanovisko společnosti je konzistentní; s obsahem podání byla odvolatelka při jednání konaném dne 2. září 2020 seznámena; v podání byly navrženy dva důkazy, na jejich provedení následně společnost netrvala.

37. Neobstojí ani výtka odvolatelky, že jí nebylo k její žádosti umožněno nahlédnout do spisu. Ve spise se žádost o nahlédnutí do spisu před jednáním konaným dne 2. září 2020 nenachází, a to ani v písemné podobě, absentuje i případný úřední záznam o tom, že odvolatelka žádala o nahlédnutí do spisu telefonicky. Nadto je třeba dodat, že toto tvrzení odvolatelka nijak nedokládá.

38. K námitce položené kapciózní otázky (v rámci jejího účastnického výslechu) je třeba uvést, že odvolatelka před soudem prvního stupně nebyla slyšena jako účastník řízení ve smyslu § 131 o. s. ř. Jejím výslechem nebyl důkaz prováděn. Pouze k dotazu soudu měla objasnit sporné skutečnosti, doplnit svá tvrzení k prokázání skutečnosti, že je akcionářkou společnosti a k tomu navrhnout důkazy, když soud prvního stupně dosud uvedená tvrzení, zejména pak navržené a předložené důkazy k nastolené stěžejní otázce, nepovažoval za dostatečná.

39. Dle odvolacího soudu nedošlo ani k porušení povinnosti přerušit řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

40. Odvolatelka trestní řízení, vůči němuž požadovala nadepsané řízení přerušit, nijak blíže nespecifikovala (požadavek byl uplatněn při jednání dne 2. září 2020).

41. Z obsahu spisu se podává, že orgánem činným v trestním řízení (Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [adresa], Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení hospodářské kriminality, [Anonymizováno]) byly dne 23. března 2016 dle § 158 odst. 3 tr. řádu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu krádeže, zločinu podvodu a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, jichž se měli dopustit [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Trestní věc byla usnesením uvedeného policejního orgánu ze dne 7. března 2019, č. j. KRPA-32079-234/TČ-2016-001191, podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena. Dle sdělení uvedeného orgánu činného v trestním řízení ze dne 7. července 2021 bylo předmětné rozhodnutí na základě stížnosti navrhovatelky „na dozoru OSZ [Anonymizováno] i na dohledu MSZ v Praze“ potvrzeno; „dozorové i dohledové SZ“ se ztotožnilo se závěry policejního orgánu. Vedení případného dalšího trestního řízení vůči [Anonymizováno] ze z obsahu spisu nepodává.

42. Soud prvního stupně o tomto procesním návrhu navrhovatelky (byť neúplném a neurčitém) nerozhodl. Odvolací soud, vycházeje ze stavu v době jeho rozhodování, má však za to, že toto procesní pochybení soudu prvního stupně není vadou, jež by způsobovala nesprávnost rozhodnutí ve věci samé a nepředstavuje důvod pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí.

43. Pro úplnost odvolací soud s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dodává, že má za to, že přerušení daného řízení do pravomocného skončení případného trestního řízení vedeného vůči [Anonymizováno] nebylo vhodným ani hospodárným opatřením. Konkrétní trestní řízení, v němž by již bylo [Anonymizováno] sděleno obvinění, nebylo označeno; šlo pouze o úkony dle § 158 tr. řádu. Výsledkem takového řízení mohlo být (ale nemuselo) zahájení trestního stíhání konkrétní osoby s konkrétní právní kvalifikací, nikoliv otázka, zda je navrhovatelka akcionářem společnosti či nikoliv. V označeném trestním řízení byly teprve prováděny základní kroky k objasnění trestné činnosti, jež byla předmětem vyšetřování; odpovědnost konkrétních osob dovozena nebyla. V označeném trestním řízení by byla řešena odpovědnost [Anonymizováno] z pohledu práva trestního. Nastolenou otázku, zda odvolatelka byla akcionářkou společnosti či nikoliv, byl soud prvního stupně schopen si v intencích příslušných zákonných ustanovení posoudit sám (což také učinil); nebylo třeba vyčkávat rozhodnutí v trestním řízení. Přičemž k této klíčové otázce soud prvního stupně v rozhodné době provedl obsáhlé dokazování, a proto i z tohoto důvodu by přerušení předmětného řízení bylo neúčelné a nehospodárné.

44. Ke zpochybňované výpovědi svědka [Anonymizováno] odvolací soud uvádí, že nedošlo k namítanému porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost. Svědek [Anonymizováno] odvolatelku zastupoval toliko v daňových a finančních záležitostech spojených s podáváním daňových přiznání (v roce 2007, 2008, 2009, 2010, 2012 a 2014, jak se podává z odvolatelkou předložených plných mocí). Odvolací soud je toho názoru, že v poměrech projednávané věci, přihlížeje zejména k předmětu daného řízení, nebylo třeba, aby odvolatelka svědka zprostila povinnosti mlčenlivosti; předmět zastupování a předmět daného řízení spolu nijak nesouvisejí. Výslech svědka byl tudíž přípustný, k namítanému porušení § 124 o. s. ř. nedošlo.

45. Otázkou hodnocení tohoto důkazu se soud prvního stupně dostatečně zabýval, jeho závěry jsou přesvědčivé. Soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti; tvoří ucelený logický komplex, na jehož základě bylo možno posoudit otázku namítané ne/platnosti či nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře.

46. Neobstojí ani výhrada odvolatelky, že dokazování nebylo provedeno v souladu s procesními předpisy. Zde je potřeba uvést, že soud prvního stupně neporušil ustanovení § 129 o. s. ř. Stěžejní důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel, byly řádně provedeny. Pokud jde o odvolatelkou uváděné listiny, soud prvního stupně v průběhu jednání výslovně uvedl, že navrhovatelkou předložené listiny týkající se účetnictví společnosti, jakož i další účetní doklady nepovažuje za relevantní, s danou věcí nesouvisející. Tyto nejsou s to prokázat tvrzení odvolatelky o jejím vlastnictví akcií společnosti.

47. Pokud jde o námitku týkající se neprovedení odvolatelkou navržených důkazů, je namístě zdůraznit, že nadepsané řízení je řízením ve statusové věci právnické osoby. Soud prvního stupně postupoval dle ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Předmětné řízení je ovládáno tzv. vyšetřovací zásadou (§ 20 z. ř. s.), která však neznamená, že by účastníci mohli být zcela pasivní. Nesporné řízení má své mantinely, kterými beze sporu je dostatečné vylíčení podstatných rozhodných skutečností, aby soud mohl projednávanou věc posoudit, popř. aby v rámci nastíněných skutečností mohl zjistit i další rozhodné skutečnosti, podstatné pro rozhodnutí ve věci samé, z úřední povinnosti. Obecně řečeno rovněž účastníci tzv. nesporných řízení mají povinnost tvrdit a prokazovat podstatné okolnosti, tudíž při jejich nedostatku je poučení dle § 118a o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) případné. Přičemž případné nenaplnění této procesní povinnosti však nemůže mít a nemá za následek rozhodnutí v jejich neprospěch, může-li soud procesní pasivitu překlenout vlastní činností. Rovněž posouzení důkazního břemene je odlišné; v nesporném řízení se uplatní pouze objektivní, a nikoliv též subjektivní důkazní břemeno; odpovědnost za objasnění skutkového stavu je na soudu. Je třeba dodat, že ani v řízeních ovládaných vyšetřovací zásadou však není soud povinen provést veškeré účastníky navržené důkazy, zejména v situaci, kdy by nevedly ke zjištění relevantních skutečností (srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 20).

48. Soud je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a rozhodnout o tom, které z označených důkazů provede a které nikoli. Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o. s. ř.). Při hodnocení důkazů z hlediska jejich důležitosti je tím, kdo určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí, zda jsou pro zjištění skutkového stavu upotřebitelné. Soud proto neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci, jakož i důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné nebo které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo.

49. Zbývá dodat, že odvolatelka zcela přehlíží, že soudem prvního stupně byla opakovaně vyzývána, aby doplnila své tvrzení o jejím vlastnictví akcií a navrhla k jeho prokázání další důkazy, když dosud jí navržené důkazy soud prvního stupně považoval za nedostatečné. Odvolatelka tvrzení nedoplnila, žádné další relevantní důkazy v tomto směru nepřinesla. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že na základě navrhovatelkou navržených a předložených důkazů nebylo možno spolehlivě prokázat, že je akcionářkou společnosti, jak předmětné akcie nabyla. V tomto směru nelze soudu prvního stupně vytknout, že nedostatečně objasnil skutkový stav.

50. Odvolatelce lze přisvědčit, že v průběhu řízení jí byly písemnosti doručovány do datové schránky, kterou má zřízenu jako advokátka. Odvolatelka však s touto výhradou přichází až v odvolacím řízení, přičemž je zřejmé, že jak veškerá podání či vyjádření protistrany, tak sdělení a rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího se jí řádně dostaly do její dispoziční sféry. O čemž svědčí skutečnost, že na podání společnosti vždy reagovala, rovněž tak na výzvy soudu, či brojila proti rozhodnutím soudu, s nimiž nesouzněla. Je nutno ovšem dodat, že odvolatelka zcela pomíjí, že sama mnohá svá podání činí právě pod hlavičkou advokátní kanceláře, včetně označení datové schránky.

51. Ani věcné odvolací námitky dle odvolacího soudu neobstojí.

52. Navrhovatelka je v poměrech projednávané věci aktivně legitimována toliko k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře, jímž byla odvolána z funkce členky představenstva (§ 428 odst. 1 z. o. k.); ve vztahu ke zbývajícím přijatým rozhodnutím jí však aktivní věcná legitimace k podání návrhu nesvědčí.

53. Odvolací soud pro přehlednost shrnuje, že společnost byla založena zakladatelem společností [Anonymizováno], který byl jejím jediným akcionářem. Účast na společnosti byla představována akciemi na majitele v listinné podobě. Přičemž je třeba dodat, že jejich vlastníka nemusela společnost až do nabytí účinnosti zákona o transparentnosti akcií nijak evidovat; společnost nezkoumala titul, na jehož základě osoba předkládající akcie drží. Posléze došlo k převodu akcií na [adresa] (smlouva o převodu akcií ze dne 19. února 2010), který tak stal jediným akcionářem společnosti.

54. Pokud jde o odvolatelku namítanou absolutní neplatnost smlouvy o převodu akcií ze dne 19. února 2010 je třeba zdůraznit, že absolutní neplatnosti právního jednání (ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013) se může dovolat především osoba na tomto právním jednání zúčastněná; třetí osoba jen tehdy, má-li na tom právní zájem, na jejíž právní postavení by deklarování této neplatnosti mohlo mít příznivý dopad. Toto příznivé ovlivnění by mělo spočívat v tom, že by jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní (vynutitelná) práva s předmětem neplatné smlouvy související. Přičemž taková osoba musí v této souvislosti prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97 či rozsudek ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 2 Cdon 1659/97, zveřejněného v časopise Soudní judikatura, sešit č. 12, ročník 1999, pod číslem 121). Otázku neplatnosti je nutno posuzovat k okamžiku vzniku právního jednání.

55. V posuzovaném případě lze mít za to, že uvedené podmínky nejsou splněny, neboť případné vyslovení neplatnosti označené smlouvy o převodu akcií uzavřené mezi společností [Anonymizováno] jako převodcem a [Anonymizováno] jako nabyvatelem, by bez dalšího nezaložilo vlastnické právo odvolatelky k akciím společnosti; odvolatelce tak nepřísluší dovolávat se neplatnosti uvedené smlouvy.

56. I přes výše uvedené odvolací soud pro úplnost uvádí, že zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, převod akcií na majitele výslovně neupravoval, proto je třeba vyjít z úpravy zakotvené v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Smlouva o převodu akcií na majitele nevyžadovala písemnou formu, mohla být uzavřena i konkludentně; musela obsahovat určení převáděných akcií a jejich cenu, akcie musely být předány nabyvateli. Jinak řečeno k převodu akcií na majitele postačoval právní titul a faktické předání akcií nabyvateli.

57. Společnost [Anonymizováno] jakožto jediný akcionář společnosti uzavřela s [Anonymizováno] dne 19. února 2010 smlouvu o převodu akcií, které mu byly předány. Tato smlouva vykazuje všechny zákonem stanovené náležitosti tak, aby mohla být způsobilým titulem pro převod akcií společnosti. Ve smlouvě byly řádně specifikovány smluvní strany, převáděné akcie, byla určena i kupní cena, resp. smlouva odkazuje na samostatně uzavřenou dohodu obsahující toto ujednání. Takovýto postup byl v rozhodné době možný, judikatura jej připouštěla (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005), smlouvu nečiní neplatnou. Je třeba uvést, že ani případné porušení zákonného omezení pro maximální výši plateb v hotovosti (porušení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti) by nečinilo smlouvu neplatnou. Provedení nadlimitní platby v hotovosti by mohlo pouze zakládat odpovědnost za příslušný správní delikt (sankciovaný pokutou); k neplatnosti smlouvy by tak nevedlo. Zbývá dodat, že i kdyby bylo možno dovodit neplatnost smlouvy o převodu akcií, jak tvrdí odvolatelka, lze z předložených listin jednoznačně dovodit vůli společnosti [Anonymizováno] akcie převést a předat je [Anonymizováno], jakož i jeho vůli je převzít (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2170/2011).

58. Neobstojí ani argumentace odvolatelky, že doklad o složení základního kapitálu NJP a předávací protokol ze dne 19. února 2010 o předání akcií NJP, svědčí o tom, že společnost byla založena pro NJP a na tuto byly následně akcie společností [právnická osoba] převedeny. Tyto listiny samy o sobě nejsou s to prokázat navrhovatelkou tvrzené vlastnictví akcií. Odvolací soud má za to, že předávací protokol ze dne 19. února 2010, na jehož základě společnost [právnická osoba] měla předat akcie NJP, není způsobilým důkazem k prokázání převodu vlastnického práva k akciím ze společnosti [právnická osoba] na NJP. Tuto listinu nelze považovat za právní titul ani modus k převodu předmětných akcií na NJP právě pro absenci projevu vůle společnosti [právnická osoba] směřující k převodu vlastnického práva na zmiňovanou NJP. Pro posouzení otázky zakladatele společnosti a jejího jediného akcionáře není rovněž rozhodné, kdo splatil základní kapitál, neboť případné plnění za jiného nezpůsobuje bez dalšího vstup toho, kdo plnění poskytl, do práv společnosti [právnická osoba] jako upisovatele akcií a jejího akcionáře. Jde o čistě závazkový vztah mezi tím, kdo plnění poskytl a toho, za něhož bylo plněno.

59. Jinak řečeno, z uvedené listiny (předávací protokol ze dne 19. února 2010) lze toliko dovodit vůli předat akcie NJP nikoliv jako novému vlastníkovi, nýbrž že jí byly svěřeny do opatrování. Tyto listiny nemohou osamoceně, vytržené z kontextu, osvědčit závěr, že odvolatelka byla či je akcionářkou společnosti. V kontextu s dalšími provedenými důkazy pak lze mít za to, že verze předestřená svědkem [Anonymizováno] je pravdivá. K tomu je třeba dodat, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynul úmysl (vůle) společnosti [Anonymizováno] převést všechny své akcie na majitele právě na [Anonymizováno].

60. Pokud jde o samotný výkon akcionářských práv spojených s akciemi na majitele, je nutno uvést, že akcionářská práva mohl vykonávat každý, kdo je předložil (tj. i osoba, která nebyla jejich vlastníkem). Předložení akcií však nebylo výrazem jejich vlastnictví, nýbrž představovalo pouhou legitimaci k výkonu práv akcionáře (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2706/2009, ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 4366/2010, ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1791/2012, či ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 452/2014). Zbývá dodat, že není vyloučeno, aby osoba, která není vlastníkem akcie na majitele, vykonávala akcionářská práva jako nepřímý zástupce skutečného vlastníka akcií, tj. na základě komisionářské smlouvy, dle níž komisionář vykonává vlastním jménem na účet komitenta práva spojená s akciemi (tedy i hlasovací právo na valné hromadě, převádění či nabývání akcií, včetně jejich úpisu).

61. Z uvedeného pak plyne, že soudem prvního stupně přijatá verze o nabytí akcií [Anonymizováno] jako jediným akcionářem, jakož i jeho účast na valných hromadách prostřednictvím zástupců, má oporu v provedeném dokazování. Je logickým a věrohodným vyústěním popsané situace, kdy ani odvolací soud nemá důvodu pochybovat o tom, že tento stav byl nastolen záměrně ve snaze zachovat anonymitu akcionářské struktury. Na tom nic nemění ani zápis jediného akcionáře do obchodního rejstříku až v roce 2015, jedná se o deklaratorní zápis skutečností do veřejného rejstříku, z tohoto „opožděného“ zápisu nelze dovodit, že [Anonymizováno] nebyl jediným akcionářem společnosti, jak tvrdí odvolatelka, natož pak její postavení akcionářky.

62. Vycházeje z výše uvedeného tak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že nebylo prokázáno, že odvolatelka je akcionářkou společnosti. Nebylo prokázáno, že by zakladatel společnosti společnost [Anonymizováno] následně své akcie převedla na NJP a tato pak na odvolatelku. Ostatně k tomuto tvrzení odvolatelka nepřinesla žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu k jejich doplnění. Je namístě dodat, že k uplatnění práv spojených s listinným cenným papírem je třeba předložit originál této listiny. Dojde-li ke ztrátě nebo zničení originálu cenného papíru, může jeho majitel uplatňovat práva z něj pouze tehdy, umoří-li takovou listinu způsobem stanoveným v § 185i a násl. o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 1281/2011; tyto závěry se prosadí i v poměrech projednávané věci, na níž dopadá právní úprava účinná od 1. ledna 2014, tj. § 303 a násl. z. ř. s.). Z obsahu spisu se takovýto postup odvolatelky nepodává. Naopak, byla to společnost, která v průběhu řízení veškeré akcie soudu v originále předložila.

63. Soud prvního stupně, byť to výslovně neuvedl, pravděpodobně odvolatelku považoval za aktivně legitimovanou k podání té části návrhu na vylovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře, jež se týkala jejího odvolání z funkce členky představenstva, když se zabýval otázkou sistace výkonu jeho hlasovací práv. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že k ní nedošlo.

64. Odvolací soud přisvědčuje odvolatelce, že k 1. lednu 2014 se ex lege (§ 2 odst. 2 zákona o transparentnosti akcií) změnily listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcie na jméno, a to bez ohledu na to, zda společnost splnila povinnosti plynoucí ze zákona. Akcionářům byla uložena povinnost předložit společnosti nejpozději do 30. června 2014 akcie, jichž se tato změna dotkla, k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno, jakož i povinnost sdělit společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů (§ 3 odst. 1 věta první zákona o transparentnosti akcií). Následkem porušení uvedené povinnosti (nepředložení akcií k výměně) je pozastavení výkonu práv spojených s akciemi, ohledně nichž je akcionář v prodlení (§ 3 odst. 1 věta druhá zákona transparentnosti akcií).

65. Uvedená sankce spočívající v sistaci výkonu práv spojených s akciemi nenastane, jestliže statutární orgán společnosti (zde jím v rozhodné době byla odvolatelka) neposkytne akcionáři nezbytnou součinnost k výměně jeho akcií, jejichž forma se zákona změnila z akcií na majitele na akcie na jméno (viz mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 27 Cdo 1795/2018, uveřejněné pod číslem 101/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). O výměnu akcií není třeba žádat písemnou formou. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v poměrech projednávané věci, kdy je zřejmé, že v rozhodné době se vztahy mezi navrhovatelkou a [Anonymizováno] (dnes již jejím bývalým manželem) vyhrotily natolik, že není vyloučeno, že skutečně jako členka představenstva jednající za společnost mu jako akcionáři požadovanou součinnost neposkytla a akcie nevyměnila. Tyto skutečnosti se podávají z provedeného dokazování, zejména pak výpovědi svědka [Anonymizováno]; následně mj. tyto problémy (logicky) vyústily v její odvolání z funkce.

66. Odvolatelka nebyla a není akcionářkou společnosti, nenabyla jí tvrzené akcie společnosti, tudíž jí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu svědčí pouze v té části, kde bylo rozhodnuto o jejím odvolání z funkce členky představenstva. O jejím odvolání jediný akcionář v působnosti valné hromady společnosti rozhodl platně, přijaté rozhodnutí je souladné se společenskou smlouvou, není v rozporu se zákonem.

67. Odvolací soud pro úplnost dodává, že v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby (zde o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře) rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj jako by nebylo přijato, i bez návrhu (§ 90 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s 245 o. z. a § 45 odst. 1 z. o. k.) Odvolatelka od počátku staví svou stěžejní argumentaci na tom, že je akcionářkou společnosti a z toho odvozuje svou aktivní legitimaci k podání předmětného návrhu na vyslovení neplatnosti či „nicotnosti“ napadeného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Její postavení akcionáře však na základě provedeného dokazování prokázáno nebylo; v poměrech projednávané věci nelze dovodit existenci jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. „Nicotnost“ napadeného rozhodnutí jediného akcionáře se z dokazování provedeného před soudem prvního stupně nepodává, důvod pro postup soudu dle výše citovaného ustanovení tak dán není.

68. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení, jenž má oporu ve spise.

69. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolatelka nebyla v odvolacím řízení úspěšná a společnosti tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč. Tyto se sestávají z odměny za dva úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), k tomu dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši Kč, navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1428 Kč.