o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2022, č. j. 79 Cm 102/2017 - 78,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o tom, že „V řízení, které bylo přerušeno usnesením nadepsaného soudu ze dne 15. dubna 2020, č. j. 79 Cm 102/2017 - 76, se dle § 111 odst. 2 o. s. ř. pokračuje.“ K tomu soud prvního stupně v poučení s odkazem na § 169 odst. 2 větu druhou zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, uvedl, že usnesení neobsahuje odůvodnění, neboť jím nebylo rozhodnuto ve věci samé, povaha věci to připouští a z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností tak soud prvního stupně rozhodl.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný 2) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

3. Odvolatel argumentuje nepřezkoumatelností usnesení soudu prvního stupně, když se z něj nepodává důvod, pro který se pokračuje v řízení.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 169 odst. 2 věty druhé zákona o. s. ř. odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

6. Z obsahu spisu se podává, že nadepsané řízení bylo přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. dubna 2020, č. j. 79 Cm 102/2017 – 76, do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 353/2013. Dále je v předloženém spisu založeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2021, č. j. 7 Cmo 188/2017 – 198, jímž bylo meritorně (mimo jiné za účasti odvolatele z nadepsaného řízení Tomáše Drastila) rozhodnuto o odvolání právě proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2016, č. j. 79 Cm 353/2013 – 54. Je tedy bez dalšího zcela evidentní, že právní mocí zmíněného rozhodnutí vrchního soudu odpadla překážka vedoucí k přerušení řízení ve smyslu soudem prvního stupně správně zmíněného § 111 odst. 2 o. s. ř.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně žádným způsobem nevybočil z mezí vyplývajících ze shora citovaného § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. a i odvolateli mohlo být při vynaložení běžné pečlivosti z jemu dostupných a shora uvedených souvislostí zřejmé, proč soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení.

8. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupě jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).