o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2021, č. j. C 150288/RD57/MSPH, Fj 372374/2021/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „návrh podaný dne 6. srpna 2021 pod Fj 372374/2021/MSPH podle § 101 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb. na změnu zápisu výmazu jednatele provedené usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2021, č. j. Fj 141872/2021/MSPH C 15028/RD30/MSPH do obchodního rejstříku se zamítá.“

2. Rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 15. dubna 2021, č. j. Fj 141872/2021/MSPH, C 15028/RD30/MSPH, soud zahájil řízení bez návrhu a jednatele (navrhovatele) z obchodního rejstříku [pozn. odvolacího soudu – společnosti [Jméno advokáta B]. /dále též „společnost“/] vymazal, neboť přestal splňovat podmínky pro výkon této funkce, uvedené v § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Proti tomuto usnesení podala jak společnost, tak i navrhovatel odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2021, sp. zn. 14 Cmo 151/2021, v němž konstatoval, že u navrhovatele nastala právní mocí usnesení č. j. MSPH 89 INS 10039/2015-B-58 skutečnost, která je překážkou provozování živnosti dle § 8 odst. 1, 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) /dále jen „ž. z.“/. Navrhovatel tudíž přestal splňovat podmínky pro výkon funkce ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k., a také zaniklo jeho oprávnění společnost zastupovat. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že není důvodu provést změnu zápisu výmazu jednatele (navrhovatele) do obchodního rejstříku, neboť o této skutečnosti již bylo pravomocně rozhodnuto. Podaný návrh proto zamítl.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel obsáhlé odvolání. Navrhuje, aby usnesení bylo zrušeno.

4. Namítá, že nikdy nepřestal splňovat podmínky pro výkon funkce jednatele stanovené v § 46 odst. 1 z. o. k., protože insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze se týká navrhovatele jako fyzické osoby a nikoliv podnikatele, a tudíž se žádná překážka provozování živnosti nemohla vytvořit, protože navrhovatel neměl a nemá žádné živnostenské oprávnění, žádnou živnost neprovozuje, a ani neskončil v konkurzu se svým podnikáním. S odkazem na komentářovou literaturu dovozuje, že vyloučení § 153 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pro členy statutárního orgánu kapitálové společnosti zákon nikde neuvádí, a nelze tak jednoznačně vyloučit jeho aplikaci na posuzovanou věc. Zápis změny u zapisované osoby spočívající ve výmazu navrhovatele z pozice jejího jednatele proto nemohl být proveden. Vznáší námitku podjatosti [jméno FO], protože z textu jeho odvolání je zcela patrné, že tato vyšší soudní úřednice má s ohledem na svůj vztah k předmětu a výsledku řízení, jakož i k jeho účastníkům, zájem na tom, jak řízení dopadne (směřuje řízení tak, aby dopadlo pro účastníky špatně), neboť opakovaně pochybila a založila velké množství procesních vad v řízení, které se snaží zakrýt tím, že veškeré návrhy podané účastníky bezdůvodně zamítá, odmítá provádět dokazování, ověřovat skutkový stav a zohlednit důkazy v jejich prospěch. Pochybila i tím, že na jedné straně doručovala písemnosti do stejné datové schránky navrhovateli (v postavení jednatele), o tom, že není jednatelem, a na druhé straně z téže datové schránky přijímala od jednatele písemnosti, na základě kterých prováděla změny v obchodním rejstříku. Dále namítá, že soud ve věci řádně nezjistil skutkový stav, což je následkem neprovedených důkazů. Řízení, v němž bylo vydáno Vrchním soudem v Praze usnesení ze dne 11. června 2021, sp. zn. 14 Cmo 151/2021, je zmatečné, protože nebylo nikdy doručeno do datové schránky navrhovateli jako jednateli, jelikož není možné, aby navrhovateli jako jednateli byla jedna písemnost do stejné datové schránky účinně a platně doručena, zatímco podání společnosti zastoupené shodným jednatelem nikoliv, z důvodu, že navrhovatel není jednatel a nemůže společnost nikterak zastupovat. Řízení v této věci navíc bylo zahájeno k neexistující skutečnosti – absentující překážce provozování živnosti u navrhovatele. Navrhuje přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a podání návrhu Ústavnímu soudu k posouzení předběžné otázky a případnému návrhu na zrušení § 46 z. o. k. ve spojení s § 8 odst. 2 ž. z. a § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), protože usnesení soudu prvního stupně porušuje čl. 3, odst. 1, 3, čl. 5 a čl. 10 zákona č. 1/1993 Sb., ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY (dále jen „Ústava“). Odvoláním napadené usnesení je nepřezkoumatelné, protože z něj není zřejmé, jak soud dospěl ke skutkovým závěrům a proto musí být jen zrušeno.

5. Odvolací soud ve věci rozhodl již usnesením ze dne 2. května 2022, sp. zn. 14 Cmo 317/2021, tak, že návrh na přerušení odvolacího řízení se zamítá (výrok I.), usnesení soudu prvního se potvrzuje (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Toto usnesení však bylo v řízení (o žalobě pro zmatečnost) zrušeno v celém rozsahu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024, č. j. 1 Cmo 33/2023-73 (výrokem I.), z důvodu, že nebylo sděleno, proč bylo ve věci rozhodnuto bez jednání.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. v rámci nařízeného jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, a to, pokud jde o věc samu, na základě stejného odůvodnění, jež bylo uvedeno ve zrušeném usnesení ze dne 2. května 2022, sp. zn. 14 Cmo 317/2021, a jež je takto uváděno (níže) i nyní.

7. S ohledem na předložení plných mocí z téhož dne, zmocňujících stejného advokáta k zastupování v řízení jak navrhovatele, tak i společnost (za níž jednal navrhovatel), nebylo možné posoudit plnou moc k zastupování společnosti jako platnou, protože mezi účastníky je dán objektivní střet zájmů (s ohledem na povaho řízení), pročež navrhovatel nemohl za společnost jednat (§ 21 odst. 4 o. s. ř.), a tudíž ani udělit plnou moc advokátovi k zastupování v řízení. Platnou tak byla shledána plná moc k zastupování toliko navrhovatele.

8. Podle § 101 odst. 1 z. v. r. zapsaná osoba a osoby, které se podle jiného zákona zapisují do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby, se mohou do 1 měsíce od zápisu návrhem domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu provedeného podle § 98; zmeškání této lhůty nelze prominout. Ustanovení § 78 odst. 1 tím není dotčeno.

9. Podle § 101 odst. 2 z. v. r. osoby zapisované podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby se mohou v případě svého výmazu z veřejného rejstříku domáhat změny zápisu také tehdy, byl-li proveden jinak než podle § 98; ustanovení § 102 se použije přiměřeně.

10. Podle § 120 z. v. r. není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na řízení o návrhu na zápis ustanovení zákona upravujícího občanské soudní řízení.

11. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.

12. Podle § 8 odst. 2 ž. z. živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo od právní moci rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Živnost dále nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka provozování živnosti uvedená v odstavci 1 odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu. Živnostenský úřad může prominout překážku uvedenou ve větě první nebo druhé, jestliže dlužník prokáže, že u něho jsou splněny předpoklady pro řádné plnění povinností při podnikání a pro řádné plnění finančních závazků.

13. Podle § 153 odst. 1 o. z. osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, se může stát členem voleného orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; to neplatí, pokud od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky.

14. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedících) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

15. Návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není důvodný, protože odvolací soud neshledává žádný rozpor § 46 z. o. k. ve spojení s § 8 odst. 2 ž. z. a § 78 odst. 1 z. v. r. s čl. 3 odst. 1,3, nebo čl. 5 a 10 Ústavy, který není zřejmý ani z námitek odvolatele, jež jsou v tomto rozsahu jen obecné. Byl proto zamítnut (výrok I.).

16. Soud prvního stupně v přezkoumávaném usnesení s odkazem na závěry Vrchního soudu v Praze, jež byly formulovány v usnesení ze dne 11. června 2021, sp. zn. 14 Cmo 151/2021 (které bylo navrhovateli doručeno a jehož obsah je mu znám), uvedl, že navrhovateli zanikla funkce jednatele společnosti proto, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2021, č. j. MSPH 89 INS 10039/2015-B-58 (které nabylo právní moci dne 19. února 2021, jak je uvedeno ve zmíněném usnesení ze dne 11. června 2021, sp. zn. 14 Cmo 151/2021), bylo rozhodnuto o zrušení konkurzu na majetek navrhovatele (dlužníka) z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující, což založilo překážku provozování živnosti (podle § 8 odst. 2 ž. z.) a vedlo k zániku jeho funkce jednatele ve společnosti (§ 46 odst. 1 z. o. k.).

17. Tento závěr je pro posouzení věci rozhodný a dostačující (jak bude dále vysvětleno) a je soudem prvního stupně popsán a odůvodněn zcela srozumitelně, neboť je podložen skutkovým zjištěním (tj. obsahem rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2021, č. j. MSPH 89 INS 10039/2015-B-58, a dnem jeho právní moci) a právním posouzením tohoto zjištění (§ 8 odst. 2 ž. z., § 46 odst. 1 z. o. k.), a proto obstojí z hlediska požadavků na odůvodnění usnesení (§ 169 odst. 1 o. s. ř., § 120 z. v. r.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Navrhovatel ostatně v rámci svého odvolání proti tomuto závěru zřetelně brojí, z čehož je zřejmé, že obsah odůvodnění není na újmu uplatnění jeho práv. Námitka, že je usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, je tudíž nepřípadná.

18. Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů spočívá na tzv. registračním principu, v jehož důsledku nemá rejstříkový soud prostor pro zjišťování sporných skutečností dokazováním tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2021, sp. zn. 27 Cdo 2580/2021). Námitka, že soud prvního stupně neprováděl dokazování, není tudíž opodstatněná.

19. Nepřípadná je též námitka o podjatosti vyšší soudní úřednice, která přezkoumávané usnesení vydala (dle § 6 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve spojení s § 14 odst. 1 ,4 o. s. ř.). Námitky uplatněné odvolatelem, které mají odůvodnit podjatost, jsou totiž evidentním příkladem námitek, které zákon jako důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce (vyššího soudního úředníka) vylučuje, neboť jejich podstatou je postup soudce (vyššího soudního úředníka) v řízení o projednávané věci (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Námitky podjatosti odůvodněné pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem pro vyloučení soudce (vyššího soudního úředníka), nepředstavují řádnou námitku podjatosti, a je-li takto vznesena, lze jí hodnotit jako obstrukční postup, který nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. října 2020, sp. zn. 29 NSCR 86/2020 či ze dne 30. srpna 2018, sp. zn. 29 ICdo 78/2018, mutatis mutandis, která jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz).

20. K doručování do datové schránky lze v obecné rovině uvést, že pokud byly navrhovateli soudní písemnosti doručeny do datové schránky, ze které též soudu odesílal písemnosti, pak je zcela nepodstatné, zda a v jakém postavení se v době jejich doručení nebo odeslání nacházel. Podstatné je pouze to, zda mu písemnost byla do datové schránky doručena nebo zda byla z takové datové schránky odeslána (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Návrh na změnu zápisu výmazu jednatele, o němž bylo rozhodnuto přezkoumávaným usnesením, byl podán z datové schránky navrhovatele u soudu dne 6. srpna 2021 a do stejné datové schránky pak bylo dne 30. září 2021 doručeno i odvoláním napadené usnesení. Doručení usnesení soudu prvního stupně je proto ve vztahu k navrhovateli účinné.

21. Účelem § 46 odst. 1 z. o. k. je zajistit, aby členem voleného orgánu (statutárního orgánu společnosti) nebyla osoba, u které je zřejmé, že není schopna výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1, § 9 odst. 2 o. z.). Bylo-li u takové osoby vydáno rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že její majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů, platí, že takové péče není za podmínek § 8 odst. 2 ž. z. schopna. Není žádného důvodu pro výklad, aby se překážka stanovená v § 8 odst. 2 ž. z. uplatnila pouze u osoby, která provozovala živnost či podnikala, jak se domnívá odvolatel, nýbrž je namístě jí vztáhnout bez dalšího na jakoukoliv osobu, neboť její vznik prokazuje neschopnost výkonu funkce s potřebnou péčí. Tento závěr plyne z dikce § 8 odst. 2 ž. z. ve spojení s § 46 odst. 1 z. o. k., aniž by pro jiný závěr svědčil nějaký teleologický či jiný rozumný výkladový argument.

22. Ke vztahu § 153 odst. 1 o. z. k § 46 odst. 1 z. o. k. třeba uvést, že v případě, je-li úpadek dotčené osoby řešen konkursem (tj. v případě odvolatele), je použití § 153 odst. 1 z. o. k. pro obchodní korporaci (společnost) vyloučeno speciální úpravou § 46 odst. 1 z. o. k. Jde o závěr, který je sdílen jak odvolacím soudem (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2021, sp. zn. 7 Cmo 148/2021) tak i recentní komentářovou literaturou (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, Komentář k § 46, marg. č. 46 7). Ani v této námitce tak není možné odvolateli přisvědčit.

23. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. (výrok II. tohoto usnesení).

24. O náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů, včetně řízení o žalobě pro zmatečnost (§ 235i odst. 1 o. s. ř.), bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. a § 23 větou první (ve spojení s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) /výrok III. tohoto usnesení/.