o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, o odvolání Puer Assets, s. r. o., IČO 213 04 114, sídlem Litoměřická 834/19d, 190 00 Praha 9, zastoupené advokátem Mgr. Janem Baerem, sídlem Litoměřická 834/19d, 190 00 Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2024, č. j. 83 Cm 1723/2023-146,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh společnosti [Jméno advokáta C]., IČO [IČO], sídlem [Adresa advokáta D] (dále jen „společnost [Jméno advokáta C].“), na přibrání do řízení jako účastníka.

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatelé a) a b) návrhem ze dne 16. 10. 2023 domáhají zrušení společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO], sídlem [Adresa advokáta D] (dále jen „společnost“), s likvidací podle § 172 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 443 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“).

3. Podáním ze dne 14. 8. 2024 navrhla společnost [Jméno advokáta C]., aby byla soudem prvního stupně přibrána do řízení jako účastník. Svůj návrh odůvodnila s odkazem na § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 větu první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), tím, že je akcionářkou společnosti.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost [Jméno advokáta C]., není ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s. ani jako akcionářka společnosti osobou, o jejíchž právech nebo povinnostech má být v předmětném řízení jednáno. Poukázal přitom na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze (reprezentovanou usneseními ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 14 Cmo 4/2019, a ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 6 Cmo 119/2023), z níž se podává, že v řízení o zrušení akciové společnosti se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale toliko o právech nebo povinnostech zrušované akciové společnosti; akcionáři se tedy mezi účastníky tohoto řízení (nejsou-li navrhovateli) neřadí.

5. Proti tomuto usnesení podala společnost [Jméno advokáta C]., odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud předložil věc Ústavnímu soudu k přezkumu ústavnosti soudního výkladu § 6 odst. 1 z. ř. s., a aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že společnost [Jméno advokáta C]., přibere do řízení jako účastníka.

6. Odvolatelka považuje usnesení soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné, jelikož soud prvního stupně pouze odkázal na zákonná ustanovení a ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze. Neuvedl však vlastní nosné úvahy a nevypořádal se s argumentací odvolatelky obsažené v návrhu na přibrání do tohoto řízení ani se specifiky této věci, spočívajícími zejména v tom, že navrhovatelé svůj návrh odůvodnili domnělou existencí nepřekonatelných rozporů mezi akcionáři. K tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se povinnosti obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Odvolatelka je přesvědčena, že jako akcionářka společnosti s 50% podílem je osobou, o jejíchž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, neboť v řízení bude rozhodováno o jejích majetkových právech. Jejím nepřibráním do řízení by tak mohlo být porušeno její právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Dále poukazuje na skutečnost, že akcionáři, kteří jsou zároveň navrhovateli, se bez ohledu na velikost svého podílu účastníky řízení stávají a že účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným jsou i společníci této společnosti. Nesouhlasí se závěry rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, na které soud prvního stupně odkazuje. Dle odvolatelky neospravedlňuje odlišný okruh účastníků v řízení o zrušení akciových společností na jedné straně a společností s ručením omezeným na straně druhé ani rozdílná povaha těchto korporací, jelikož v určitých případech se mohou rozdíly mezi nimi stírat. Má-li být důvodem teoretická možnost existence početné členské základny v případě akciových společností, uvádí odvolatelka, že takové situace mají být řešeny společným zástupcem; nepočítá-li s ním právní úprava v tomto řízení, je neústavní. Společnost má navíc pouze tři akcionáře. Dále odvolatelka odkazuje na komentářovou literaturu podporující její stanovisko. Namítá, že zde posuzovaná otázka zatím nebyla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu a že jeho judikatura vylučující účastenství akcionářů v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti není na tuto věc použitelná, neboť ve zde projednávané věci může dojít k zásahu do práva akcionáře vlastnit majetek, nikoli pouze k zásahu do vnitřních poměrů akciové společnosti. Nepřibral-li tedy soud prvního stupně odvolatelku do řízení, ačkoli tak učinit měl, zatížil řízení zmatečností vadou, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Z uvedených důvodů navrhuje, aby odvolací soud rozhodl, jak je uvedeno výše.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci zákona o zvláštních řízeních soudních.

9. Podle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.

10. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2511/2020).

11. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným neshledává. Soud prvního stupně odkázal na zákonná ustanovení a uvedl, že akcionář není účastníkem řízení o zrušení akciové společnosti, neboť v takovém řízení není jednáno o jeho právech nebo povinnostech ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s. V této souvislosti odkázal na ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, z níž se uvedený závěr podává, a relevantní část odcitoval. Tento způsob odůvodnění je v poměrech této věci dostatečný. Z obsahu odvolání je zřejmé, že rozhodnutí nemělo nedostatky, které by byly na újmu uplatnění práv odvolatelky. Z odvolání je naopak patrné, že odvolatelka mohla (a také tak učinila) v odvolání náležitě použít odvolací důvody. O stejném návrhu, podaném tentokrát společností [právnická osoba]., která je jediným společníkem odvolatelky a členy jejíhož statutárního orgánu jsou stejné osoby jako v případě odvolatelky, bylo již navíc v tomto řízení rozhodnuto (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 Cmo 139/2024-102). Odvolatelkou vznesená námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně proto není důvodná.

12. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelé a) a b) se návrhem ze dne 16. 10. 2023 domáhají zrušení společnosti s likvidací podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. ve spojení s § 443 odst. 1 z. o. k., a jmenování likvidátora. [jméno FO] [Anonymizováno] (pokud by soud shledal, že zrušení společnosti s likvidací není na místě) se navrhovatelé a) a b) domáhají jmenování jimi navržených členů představenstva a dozorčí rady soudem; tuto věc soud prvního stupně podle § 112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne 3. 11. 2023, č. j. 83 Cm 1723/2023-8, vyloučil k samostatnému řízení.

13. Řízení v této věci je řízením ve statusových věcech právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Lze je zahájit i bez návrhu [§ 172 odst. 1 písm. d) o. z. ve spojení s § 443 odst. 1 z. o. k.], patří mezi řízení nesporná a primárně se řídí § 3 až § 30 a § 85 až § 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 odst. 1 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (srov. např. FELGROVÁ, R. a DEJL, O. § 85 [Druhy řízení]. In LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, marg. č. 1). Zákon o zvláštních řízeních soudních obsahuje vlastní úpravu účastenství (v § 6 odst. 1 z. ř. s.), pro řešení této otázky se proto úprava občanského soudního řádu nepoužije.

14. Dle ustálené judikatury není akcionář akciové společnosti účastníkem řízení o jejím zrušení (není-li sám navrhovatelem), a to ani tehdy, jde-li o jediného akcionáře (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018, sp. zn. 14 Cmo 427/2017, ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 7 Cmo 118/2020, ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 14 Cmo 72/2024, nebo ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 Cmo 139/2024-102, vydané v této věci). Na této praxi nehodlá odvolací soud ničeho měnit.

15. Uvedeným závěrem se řídí i Nejvyšší soud. To se podává z řízení vedeného pod sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, o zrušení akciové společnosti ENSEN END a. s., IČO [IČO], sídlem v [adresa], nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Účastníky tohoto řízení byli po celou dobu pouze navrhovatel (Finanční úřad pro Jihomoravský kraj) a zrušovaná akciová společnost, přestože tato měla po celou dobu řízení (před soudy všech stupňů) jediného akcionáře, a to společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (jak se podává z úplného výpisu z obchodního rejstříku; § 121 o. s. ř.). Nejvyšší soud v tomto řízení neshledal existenci vad zakládajících zmatečnost. Pokud by zastával názor odvolatelky, že akcionář je osobou, o jejíchž právech nebo povinnostech má být v řízení o zrušení akciové společnosti jednáno ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s., k existenci takové vady by přihlédl z úřední povinnosti (neboť byla splněna i podmínka přípustnosti dovolání; § 229 odst. 3 ve spojení s § 242 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.). Tím spíše, byl-li jediný akcionář v obchodním rejstříku u zrušované akciové společnosti v souladu se zákonem zapsán [povinnost zapisovat jediné akcionáře do obchodního rejstříku u akciových společností vyplývá z § 48 odst. 1 písm. k) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů]. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017.

16. Obdobná situace, pokud jde o účastenství akcionářů, nastává i v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti, jehož účastníkem je kromě navrhovatele pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016). Odvolací soud (na rozdíl od odvolatelky) neshledává v povaze řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti oproti zde posuzované věci existenci takové odlišnosti, která by odůvodňovala rozdílný okruh účastníků.

17. Odvolacímu soudu jsou známy nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, a ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, v nichž Ústavní soud přiznal účastenství společníkům společnosti s ručením omezeným. Důvodem této odlišnosti jsou ovšem rozdíly v povaze společnosti s ručením omezeným (jako společnosti smíšené povahy) a akciové společnosti (jako ryze kapitálové společnosti).

18. Akciová společnost je ryze kapitálovou společností, která se vyznačuje předně tím, že povinně vytváří základní kapitál v minimální výši 2 000 000 Kč (§ 246 odst. 2 z. o. k.). Její vnitřní správa je oddělena od osob akcionářů, což zajišťuje provoz společnosti bez ohledu na změny v osobách akcionářů. Převoditelnost podílu v akciové společnosti nelze vyloučit (§ 270 odst. 1 a § 274 odst. 1 z. o. k.). Účast akcionářů na řízení akciové společnosti se realizuje zásadně pouze prostřednictvím nejvyššího orgánu společnosti – valné hromady, která rozhoduje na většinovém principu (§ 415 a násl. z. o. k.). V průběhu trvání akciové společnosti akcionáři za její dluhy neručí. Oproti tomu společnost s ručením omezeným má smíšenou povahu. Ačkoliv i ji zákon označuje za kapitálovou společnost (§ 1 odst. 2 z. o. k.), činí tak toliko jako legislativní zkratku pro zjednodušení zákonného textu, aniž by tím popíral, že úprava společnosti s ručením omezeným obsahuje i prvky osobních společností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2708/2018). Prvky osobní společnosti se projevují na mnoha místech její úpravy. Obsah společenské smlouvy lze měnit pouze dohodou všech společníků (nestanoví-li společenská smlouva jinak; § 147 odst. 1 z. o. k.). I v případě, že o změně společenské smlouvy rozhoduje valná hromada, musí se změnou, jež zasahuje do práv nebo povinností společníků, dotčení společníci souhlasit (§ 171 odst. 2 z. o. k.). Převod podílu může být ve společenské smlouvě zcela vyloučen (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněného pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), společníci ručí za dluhy společnosti v rozsahu stanoveném v § 132 odst. 1 z. o. k. (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5507/2017, uveřejněného pod číslem 48/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a informace o společnosti mohou žádat i mimo zasedání valné hromady a ve výrazně širším rozsahu, než je tomu u akciové společnosti (srov. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2708/2018, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3812/2019). Akcionář je tak především investor, přinášející kapitál potřebný pro podnikání společnosti, kdežto účast společníka ve společnosti s ručením omezeným se zdaleka neomezuje na tuto roli (zákon ji dokonce automaticky nepředpokládá, srov. úpravu minimální výše vkladu). Účast akcionáře v akciové společnosti tak má spíše majetkový charakter a v zásadě představuje investici, jejíž výnos akcionář pravidelně realizuje prostřednictvím práva podílet se na zisku společnosti coby jednoho ze základních akcionářských práv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1306/2023). Na těchto závěrech nemění nic ani skutečnost, že v případech konkrétních společností se mohou rozdíly mezi jednotlivými formami obchodních korporací stírat.

19. Přestože odvolatelka považuje za nespravedlivé, že účastníky řízení o zrušení akciové společnosti se stanou pouze ti akcionáři, kteří podají návrh na zahájení řízení, na výsledném posouzení to ničeho nemění. Akcionáři, kteří podají návrh, budou v takovém případě účastníky řízení (pouze) z důvodu svého postavení v pozici navrhovatelů. Nic to nezmění na skutečnosti, že v takovém řízení nebudou osobami, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s. Stejně tak není důvodu rozhodovat o (ne)připuštění akcionářů do řízení o zrušení společnosti v závislosti na tom, z jakého důvodu má být akciová společnost rušena. Zákonná ustanovení ani jejich smysl nebo účel takové rozlišování neospravedlňují. Důvody, pro něž se v takovém řízení účast akcionářů nepřipouští, totiž trvají bez ohledu na důvody pro zrušení.

20. Odvolací soud uzavírá, že v řízení o zrušení akciové společnosti s likvidací se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech akciové společnosti. Akcionář zrušované akciové společnosti proto nepatří mezi osoby, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s. Akcionářská struktura není v tomto směru rozhodující.

21. Odvolací soud tedy neshledal důvod k odchýlení se od ustálených závěrů soudní praxe (shrnutých výše). Uzavírá proto, že účastníky řízení o zrušení akciové společnosti s likvidací jsou pouze navrhovatelé a) a b) a zrušovaná společnost. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud odvolatelku do řízení jako účastníka nepřibral. Odvolatelce proto nebyla odňata možnost jednat před soudem (§ 212a odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 229 odst. 3 o. s. ř.).

22. Na závěr odvolací soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá žádná okolnost, jež by odůvodňovala postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Odvolací soud připomíná, že v tom směru není vázán návrhy účastníků řízení a je povinen podat Ústavnímu soudu takový návrh jen tehdy, dojde-li sám k závěru, že je k tomu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy důvod (srov. MIKULE, V., SUCHÁNEK, R. Čl. 95 [Vázanost soudců a soudů]. In: SLÁDEČEK, V., MIKULE, V., SUCHÁNEK, R., SYLLOVÁ, J. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 1103).

23. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. neboť se u něho pro společnost [Jméno advokáta C]., řízení, které bylo možné zahájit i bez návrhu, končí. A odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků odvolacího řízení, jimž nadto žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.