o návrhu na vydání předběžného opatření v řízení o určení, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2022, č. j. 38 Cm 182/2021-357,

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením uložil žalované povinnost, aby do právní moci rozhodnutí ve věci samé nenakládala s výše specifikovanými nemovitostmi „v rozsahu převodu vlastnického práva na třetí osoby nebo zatížení novým zástavním právem anebo jiným novým věcným právem ve prospěch třetí osoby“.

2. Soud prvního stupně (poté co zrekapituloval vyjádření účastníků) rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 75c, § 76 odst. 1 písm. d), § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tím, že (z předložených listin) „lze dovodit, že žalovaná započala činit kroky vedoucí k poškození akcionářských práv žalobce, a které lze považovat za kroky vedoucí k možnému i nenávratnému poškození majetku žalované či případnému zpronevěření hodnot svěřených ve správě a k opatrování v objemu vyčíslenému ve výši cca 20 mil. Kč.“

3. Proti tomuto usnesení podala společnost [Jméno žalované] (dále též jen „žalovaná“, či „společnost“) odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

4. Odvolatelka (ve výsledku) argumentuje tím, že vydané předběžné opatření neplní (žádnou) zajišťovací funkci ve vztahu k předmětu řízení (a povaze žalobou uplatněného nároku). Rekapituluje žalobcem uplatněné (v průběhu řízení měněné) nároky (návrhy), má za to, že ani v jednom případě nemohlo být návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno. Požadoval-li původně žalobce vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad společnosti konaných 1. 7. 2021 a 2. 7. 2021, pak ovšem přehlíží, že obě byly uskutečněny per rollam, přičemž z důvodu nedosažení potřebné většiny hlasů nebylo rozhodnutí (žádné z nich) přijato, neplynou z něj (z nich) žádné důsledky; návrhu na vyslovení jeho (jejich) neplatnosti vyhovět (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017). Následně změněným návrhem se žalobce snaží zpochybnit pouze jednotlivé kroky „vedoucí ke konání valných hromad“ s námitkou, že se valná hromada měla konat (na místo per rollam) v presenční formě; ve vztahu k těmto (novým) návrhům zdůraznila, že vydané předběžné opatření s nimi žádným způsobem nesouvisí (míjí se s ním). Za nesprávný považuje i závěr soudu prvního stupně o poškození akcionářských práv žalobce (svou argumentaci – vztahující se k zatížení pozemků zástavním právem, smlouvou o zřízení služebnosti, či založení dceřiné společnosti [právnická osoba] – podrobně rozvádí). Rozhodnutí soudu prvního stupně dále vytýká jeho nepřezkoumatelnost, neboť z něj není zřejmé, na základě jakých skutečností je dána „pravděpodobnost úspěchu žalobce ve věci“; neobsahuje ani úvahu o potřebě vydání předběžného opatření, okolnosti rizika vzniku újmy. Postup žalobce – nově formulující další nároky (např. na jmenování chybějícího člena představenstva, poskytnutí vysvětlení, akcionářskou žalobu, atd.) považuje za nekonzistentní.

5. Žalobce s podaným odvoláním nesouhlasil, navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, svou argumentaci (podrobně) rozvádí.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je- li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

8. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

9. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

10. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

11. Pro nařízení předběžného opatření musí být prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení nebo důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, a alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, jakož i to, že nařízení předběžného opatření musí být přiměřené okolnostem a zejména zásahu do práv a zájmů povinného z předběžného opatření.

12. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné zásady právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009).

13. Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci (navrhovateli) nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledne 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020-38, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

14. S ohledem na řečené bylo při posuzování důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření primárně na místě zabývat se otázkou vymezení předmětu řízení ve věci samé.

15. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k této problematice podává, že údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit) musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 1998, pod číslem 4, rozsudek ze dne 11. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 2618/98, ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006, usnesení ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2172/2011, popř. dále též rozsudek ze dne 29. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 739/2005, ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4726/2015, a ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1120/2016, a v nich obsaženou judikaturu).

16. V poměrech předmětné věci se žalobce [původně domáhající se „určení“, že rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 1. 7. 2021 a ze dne 2. 7. 2021, učiněné per rollam, je neplatné] po změně žaloby (návrhu), jsa si vědom skutečnosti, že „na obou valných hromadách nebylo přijato žádné usnesení“ (viz bod 3. 2. podání ze dne 19. 8. 2022), domáhá (stručně řečeno): (i) určení, že představenstvo společnosti závažně porušilo zákonné předpoklady pro rozhodování per rollam „při výkonu působnosti valné hromady ze dne 1. 7. 2021“, čímž mu „způsobilo diskriminaci“, „přijaté rozhodnutí je proto neplatné“, dále žádá, aby bylo společnosti uloženo „aby do 15 dnů od doručení nové žádosti navrhovatele na svolání valné hromady, svolala ve lhůtách a za podmínek ZOK svou valnou hromadu v prezenční formě“, (ii)„určení, že představenstvo společnosti závažně porušilo zákonné předpoklady určené pro rozhodnutí per rollam při výkonu působnosti valné hromady ze dne 2. 7. 2021, … přičemž předložilo neúplné, nesrozumitelné a právně neurčité poklady, rozhodnutí je právně neplatné“, a bylo společnosti uloženo, „aby mu ve svém sídle umožnila v nejbližších třech pracovních dnech v době od 9-17 hod po uplynutí dvaceti dnů od právní moci rozsudku, nahlédnout do všech zaúčtovaných účetních dokladů za rok 2020“, a dále aby na „nejbližší valné hromadě předložila akcionářům k presenčnímu projednání a ke schválení účetní závěrku za rok 2020 a zprávu představenstva za rok 2020 s tím, že tato nebude obsahovat obvinění navrhovatele a členů jeho statutárního orgánu, která nebudou podložena pravomocnými rozsudky orgánu veřejné moci.“ Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 38 Cm 182/2021-214, změnu žaloby připustil.

17. Odvolací soud dospěl k závěru, že z navrhovaného (změněného) návrhu (žaloby) – posuzováno podle obsahu podání v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3583/2021) - není (beze všech pochybností) zřejmé, čeho konkrétně se žalobce domáhá, tedy zda se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (§ 428 z. o. k.), svolání valné hromady (§ 368, § 402 z. o. k.), práva na vysvětlení (§ 357 z. o. k.), popř. určení (nějaké formy) diskriminace, popř. zda se jedná o (obecnou) určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř., atd.

18. Není-li z návrhu (žaloby) zřejmé, čeho konkrétně se žalobce domáhá, nejenže není možno (jednoznačně) odpovědět na (související) otázku, zda řízení v dané věci je řízením v otázce týkající se statusové věci právnické osoby [dle § 85 písm. a), resp. § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních], či nikoli, ani na otázku týkající se vymezení okruhu účastníků (takového) řízení [což je – ostatně - důvodem, proč odvolací soud při označení účastníků řízení v záhlaví svého rozhodnutí vyšel z toho, jakým způsobem je označil soud prvního stupně (tedy jako „žalobce“ a „žalovaná“)], ale ani otázku, zda je v daném případě dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření, či zda je dána důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, jakožto předpoklady pro nařízení předběžného opatření (§ 75c o. s. ř.).

19. Soud prvního stupně se těmito otázkami nezabýval, přičemž nijak (natož pak přezkoumatelně) nevysvětlil nejen to, jaký má (ten který) žalobní návrh vztah k navrhovanému předběžnému opatření (týkající se omezení v nakládání s – tam specifikovanými - nemovitostmi), ani nevysvětlil, na základě jakých skutečností lze (vůbec) pokládat za pravděpodobné, že by takovýto návrh (návrhy) ve věci samé – při tom kterém okruhu účastníků řízení - byl(y) návrhem (návrhy) úspěšným (úspěšnými).

20. Nařízené předběžné opatření tak obstát nemohlo, odvolací soud proto předmětné usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá.