o jmenování hmotněprávního opatrovníka, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, č. j. 80 Cm 6/2020-98,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování opatrovníka účastníkovi z důvodu, že zájmy jediného člena představenstva společnosti [tituly před jménem] [jméno FO], jsou ve střetu se zájmy společnosti (výrok I.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastníku na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 8 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- jediným členem představenstva společnost [Jméno navrhovatelky B]., v likvidaci (dále jen „společnost“) je [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „M. H.“);

- valná hromada společnosti dne 27. 11. 2018 rozhodla o zrušení společnosti, jejím vstupu do likvidace a likvidátorem jmenovala [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „likvidátor“), tyto skutečnosti jsou zapsány v obchodním rejstříku vedeným pro společnost;

- rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 80 Cm 11/2020–97, byla zamítnuta žaloba společnosti [Anonymizováno] [Jméno navrhovatelky A]. (dále i jen „navrhovatelka“) o určení vlastnictví akcií, neboť vlastnické právo k předmětným akciím na původní navrhovatelku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „původní navrhovatelka“) nepřešlo a rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2023;

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 80 Cm 5/2020, byl zamítnut návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 27. 11. 2018, jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací, jejím vstupu do likvidace ke dni 1. 1. 2019 a jmenování likvidátora, a to pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky,

- tvrzení navrhovatelky o střetu zájmů M. H. se zájmy společnosti bylo vyvráceno „skutečnostmi zjištěnými a závěry přijatými v rámci řízení sp. zn. 80 Cm 5/2020“.

3. Soud prvního stupně na takto ustaveném základě dospěl k závěru že důvody pro jmenování opatrovníka společnosti podle ust. § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nejsou dány, neboť „jednak nebyl zjištěn střet zájmů M. H. se zájmy společnosti, jednak společnost má platně ustaveného likvidátora, který má ve věci vydání účetnictví (a v dalších majetkových záležitostech) působnost statutárního orgánu a je tak schopen v těchto záležitostech za ni jednat“.

4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8 400 Kč, jež specifikoval a určil v odstavci 26 odůvodnění usnesení.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť řízení je stiženo několika vadami, spočívajícími v nesprávném procesním postupu, které vedly k zamítnutí návrhu.

6. Odvolatelka má za to, že soud prvního stupně:

a) neměl vyloučit návrh na jmenování opatrovníka k samostatnému projednání, nýbrž měl tuto procesní otázku posoudit jako předběžnou otázku v rámci hlavního řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cmo 5/2020,

b) neměl vést řízení způsobem, který dále prohluboval rozpor se zásadou procesní ekonomie a hospodárnosti (výslech svědků), pokud měl za jisté, že pro kolizi s existencí likvidátora nemůže být společnosti opatrovník jmenován,

c) neměl vyhovět návrhu původní navrhovatelky na záměnu účastníků na její straně, neboť se podle § 92 odst. 2 o. s. ř. měl zabývat tím, že z řízení vedeném pod sp. zn. 80 Cm 5/2020 vyplynulo, že [Anonymizováno] [Jméno navrhovatelky A]. nesvědčí aktivní věcná legitimace, a jako předběžnou otázku měl posoudit její způsobilost být účastníkem řízení (hmotněprávní a procesní). Podle § 103 a § 104 o. s. ř. měl pak řízení zastavit, neboť otázku aktivní věcné legitimace navrhovatelky měl již pravomocně vyřešenou.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a dospěl k následujícím závěrům.

8. Protože v tomto řízení, jež lze zahájit i bez návrhu (§ 165 odst. 2 o. z.), není odvolací soud vázán mezemi, ve kterých se odvolatelka domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 28 z. ř. s.), odvolací soud oba jeho výroky přezkoumal (§ 212a odst. 1 o. s. ř.).

9. Řízení v dané věci je řízením ve věcech opatrovnictví právnických osob podle § 85 písm. e) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

10. Podle § 165 o. z. nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví (odstavec první). Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat (odstavec druhý).

11. Podle § 193 o. z. likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání. Za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu.

12. Ze spisu se podává:

- původní navrhovatelka se svým návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 7. 2. 2019 mimo jiné domáhala, aby společnosti byl jmenován „kolizní“ opatrovník,

- v podání ze dne 7. 1. 2020 (viz č. l. 31 až 34) původní navrhovatelka doplnila důvody, pro které je M. H. ve střetu zájmů se zájmy společnosti a navrhla jmenovat „kolizním“ opatrovníkem společnosti [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], alternativně advokáta [tituly před jménem] [jméno FO],

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne ze dne 30. 9. 2019, č.j. 80 Cm 13/2019–91, bylo řízení o návrhu na jmenování opatrovníka společnosti vyloučeno k samostatnému řízení a dále bylo vedeno pod sp. zn. 80 Cm 6/2020,

- soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 6. 2024, č. j. 80 Cm 6/2020-95, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2024, připustil podle § 107a o. s. ř., aby do řízení namísto původní navrhovatelky vstoupila společnost [Anonymizováno] [Jméno navrhovatelky A]., jež dne 13. 7. 2021 vyslovila se vstupem do řízení souhlas,

- soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 80 Cm 6/2020-97, vyzval odvolatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení písemně sdělila, zda vzhledem k výsledkům řízení ve věci vedené pod sp. zn. 80 Cm 11/2020 (ze kterých bude soud vycházet), na podaném návrhu trvá, či jej bere zpět (dále jen „výzva“). Výzva byla odvolatelce do datové schránky doručena dne 24. 9. 2024, ta na ni nereagovala, a soud prvního stupně dne 18. 12. 2024 vydal odvoláním napadené rozhodnutí.

13. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 13/2020 se podává, že usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 80 Cm 13/2019-90, bylo řízení o vyslovení neplatnosti „rozhodnutí akcionáře při výkonu v působnosti valné hromady“ ze dne 27. 11. 2018, jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací, jejím vstupu do likvidace ke dni 1. 1. 2019 a jmenování likvidátora, vyloučeno k samostatnému řízení. Dále je toto řízení vedeno u téhož soudu pod sp. zn. 80 Cm 5/2020 (viz odstavec 10 odůvodnění usnesení).

14. Ze shora uvedeného tedy plyne, že to byla původní navrhovatelka, jež se svým návrhem (mimo jiné) domáhala, aby společnosti byl rozhodnutím soudu jmenován „kolizní“ opatrovník (§ 165 odst. 2 o. z.). A odvolatelka nejenže vyslovila souhlas se svým vstupem do řízení vedeného o této již vyloučené věci (pod sp. zn. 80 Cm 6/2020), ale proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto soudem prvního stupně o jejím vstupu do řízení namísto původní navrhovatelky se neodvolala, a i dále (svým nejednáním) dala najevo, že na návrhu na jmenování opatrovníka (již jako navrhovatelka) trvá.

15. Odvolací soud nemá námitky odvolatelky za důvodné.

16. K námitce ad a):

Odvolatelce nelze přisvědčit, že se v daném řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. s. ř. řeší procesní otázka, kterou si měl soud posoudit jako otázku předběžnou v řízení vedeném pod sp. zn. 80 Cmo 5/2020. Odvolatelkou odkazované řízení není řízením, z něhož byla daná věc k samostatnému řízení soudem vyloučena podle § 212 odst. 2 o. s. ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 30. 9. 2019, č.j. 80 Cm 13/2019–91) a nejedná se tedy o řízení jež by vydání rozhodnutí v této věci předcházelo. Odvolací soud proto není oprávněn odvolatelkou namítaný nesprávný procesní postup v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cmo 5/2020 přezkoumávat. Podle odvolacího soudu nelze ani pochybovat o tom, že záměrem původní navrhovatelky, která návrh podala, a posléze i odvolatelky, vzhledem k jejím procesním úkonům, bylo v tomto řízení dosáhnout jmenování hmotně právního opatrovníka společnosti podle § 165 odst. 2 o. z. Rozhodnutí soudu v tomto řízení, ve kterém je řešena věcná otázka zda jsou zájmy M. H. v rozporu se zájmy společnosti, pak samo o sobě nemůže vést v jiném řízení k vyřešení otázky procesní, tedy zda M. H. je v něm ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. osobou oprávněnou za společnost jednat.

17. K námitce ad b):

Odvolatelka namítá, že návrh mohl být soudem prvního stupně (vzhledem k jemu známým skutečnostem) zamítnut dříve, než přistoupil k výslechu svědků. Odvolací soud má za to, že tato odvolací námitka je zcela nedůvodná, neboť pouze doba, kdy soud prvního stupně o věci samé rozhodl, nemůže mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž ani odvolatelka tím jeho správnost nezpochybňuje.

18. K námitce ad 3):

Tato námitka je podle odvolacího soudu irelevantní, neboť v tomto odvolacím řízení není odvolací soud oprávněn přezkoumávat pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně (včetně jeho postupu), jímž byl podle § 107a o. s. ř. připuštěn vstup odvolatelky do řízení na místo původní navrhovatelky. Odvolatelka se přitom i ve své úvaze, jak měl soud prvního stupně podle ní správně postupovat mýlí, neboť zjevně zaměňuje způsobilost odvolatelky být účastníkem řízení (srov. § 19 o. s. ř. ve spojení s § 118 o. z.), s její aktivní věcnou legitimací (srov. § 165 o. z.), jejíž nedostatek ale není nedostatkem podmínky řízení (srov. § 103 o. s. ř.).

19. Vzhledem ke všemu shora uvedeném odvolací soud dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního odvolatelkou tvrzenými jinými vadami, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 o. s. ř.), netrpí a dále je přezkoumal (oba jeho výroky) i z jiných důvodů, jež nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 28 z. ř. s.).

20. Podle § 165 odst. 1 o. z. mohou podat návrh na zahájení řízení pouze osoby, které osvědčí svůj právní zájem na jmenování (hmotněprávního) opatrovníka.

21. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo (§ 121 o. s. ř.), že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10 2022, č. j. 80 Cm 11/2020-97, mimo jiné zamítl žalobu na určení, že žalobkyně (v této věci navrhovatelka) je vlastníkem akcií emitovaných společností, rozsudek byl v této části potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 14 Cmo 51/2023-124, a nabyl právní moci. V průběhu tohoto řízení tak bylo najisto postaveno, že odvolatelka není akcionářem společnosti.

22. A není-li odvolatelka (jak tvrdila) akcionářem společnosti, jehož právního postavení se jmenování opatrovníka společnosti dle § 165 odst. 2 o. z dotýká, tak nelze než uzavřít, že odvolatelka svůj právní zájem na podaném návrhu neosvědčila, což je důvodem, pro který měl být návrh v dané věci bez dalšího zamítnut dle § 165 o. z. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017).

23. Na okraj (bez vlivu na uvedený závěr) odvolací soud podotýká, že má-li společnost likvidátora (řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 5/2020 nebylo dosud pravomocně skončeno, viz www.justice.cz), který svým jmenováním nabyl působnosti statutárního orgánu (§ 193 o. z.), tak má i osobu, jež je oprávněna za ni jednat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3790/2023).

24. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, ale z jiných důvodů.

25. Správný ale již není výrok II., jímž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. Jak již bylo výše uvedeno použije se v tomto řízení podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

27. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

28. Podle § 24 z. ř. s. soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva

29. A jestliže dle § 165 odst. 2 o. s. ř. lze toto řízení zahájit i bez návrhu a § 23 z. ř. s. speciálně upravuje způsob rozhodování o náhradě nákladů, tak zásadně na danou věc nelze aplikovat § 142 odst. 1 o. s. ř. a rozhodovat o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci, jak to nesprávně učinil soud prvního stupně.

30. Odvolací soud v dané věci neshledal žádné okolnosti případu, jež by některému z účastníků přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly (§ 23 věta druhá z. ř. s.) a v případě návrhu v této věci, se ani nejedná o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva (§ 24 z. ř. s.). Skutečnosti, jež by mohly vést k takovému závěru, totiž nastaly až v průběhu samotného řízení (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10 2022, č. j. 80 Cm 11/2020-97, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 14 Cmo 51/2023-124).

31. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 23 věta první z. ř. s.).

32. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když důvod pro aplikaci věty druhé § 23 z. ř. s. či § 24 z. ř. s. odvolací soud neshledal, přičemž společnosti ani žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.