o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání 1. a 3. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022, č. j. 2 Nc 1287/2022-12,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nařídil předběžné opatření, kterým 1. účastníkovi Jiřímu Stenzlovi uložil, že není oprávněn vykonávat hlasovací právo na valné hromadě 2. účastníka [Jméno advokáta B]. (dále též jen „společnost“), a to při hlasování o odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce (výrok I.), co do zbytku návrh na nařízení předběžného opatření na omezení výkonu hlasovacích práv 1. účastníka na valné hromadě zamítl, stejně jako zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, že 1. účastník není oprávněn vykonávat funkci člena orgánu společnosti (výrok II.), navrhovatelce uložil, aby do 30 dnů od právní moci usnesení podala návrh na zahájení řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce (výrok III.), jakož jí uložil i povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně dovodil, že z tvrzení navrhovatelky vyplývá, že má spor s 1. účastníkem. Navrhovatelka a 1. účastník jsou 50% společníky společnosti a také jejími jednateli. Společnost současně vymáhá nároky po 3. účastníkovi, jehož je 1. účastník jediným společníkem. Navrhovatelka osvědčila, že 1. účastník svolal valnou hromadu společnosti, přičemž jedním z bodů plánovaného programu je odvolání navrhovatelky z pozice její jednatelky pro tvrzené porušování povinností při výkonu funkce. Navrhovatelce je třeba dát za pravdu, že v případě rozhodnutí o jejím odvolání by v souladu s § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, nevykonávala jako společník hlasovací právo, přičemž po jejím případném odvolání by jediným jednatelem společnosti zůstal 1. účastník, který by se však nacházel ve střetu zájmů vzhledem ke sporům mezi společností a 3. účastníkem. S ohledem na smysl a účel předběžných opatření je potřeba respektovat skutečnost, že má jít o prozatímní úpravu práv a povinností mezi stranami sporu a současně musí být zásadní zásah do práv odpůrce dostatečně odůvodněný právě potřebou prozatímní úpravy práv. Proto návrhu v rozsahu povinnosti uložené ve výroku I. vyhověl.

3. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podal odvolání 1. účastník. Domáhá se jeho změny, aby byl návrh na vydání předběžného opatření (v tomto rozsahu) zamítnut, popřípadě, aby bylo usnesení soudu prvního stupně (v tomto rozsahu) zrušeno.

4. 1. účastník namítá, že návrh byl podán účelově. Vyjádření navrhovatelky jasně prokazuje, že skutečně úmyslně znemožnila nahlížet 1. účastníkovi do materiálů společnosti. Je to navrhovatelka, která svým jednáním zcela zásadně poškozuje společnost a nejedná v jejím zájmu, přičemž flagrantně porušuje povinnost loajality. Navrhovatelka svolala na den 12. ledna 2023 valnou hromadu společnosti a navrhuje odvolání 1. účastníka z funkce jednatele pro porušování péče řádného hospodáře. Návrh byl podán zcela účelově, aby navrhovatelka nadále zabránila a ztěžovala 1. účastníkovi výkon jeho práv. Dále namítá, že nebyla prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů, a že usnesení soudu prvního stupně nepřiměřeně a nesprávně omezilo práva 1. účastníka, který je ve výkonu hlasovacího práva omezen navždy, a způsobilo, že fakticky nelze odvolat jednatele, který evidentně jedná protiprávně. Všechny tyto námitky 1. účastník podrobně odůvodňuje.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání i 3. účastník. Navrhuje, aby byla jeho účast v řízení ukončena.

6. 3. účastník namítá, že se ve vztahu k němu navrhovatelka ničeho nedomáhá a není ani účastníkem v řízení, v němž navrhovatelka žádá, aby byla předběžným opatřením uložena jednateli společnosti povinnost zdržet se právních jednání jménem společnosti. Pro účast v řízení o vyloučení z funkce se aplikuje zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto by měla být ukončena jeho účast v řízení.

7. Navrhovatelka se k takto podaným odvoláním vyjádřila. Podrobně polemizuje s odvolateli uváděnými důvody a navrhuje zamítnutí obou odvolání.

8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání 1. účastníka je důvodné zcela, zatímco odvolání 3. účastníka je důvodné jen v rozsahu výroků I. a III. usnesení soudu prvního stupně. Řízení v dané věci je řízením v otázce týkající se statusové věci právnické osoby dle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

10. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

11. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné zásady právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webové stránce www.nsoud.cz). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledne 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020-38, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

12. Práva a povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným a společníka této společnosti jsou v řadě ohledů různého druhu a vzájemně se nepřekrývají. Jednatel je takto například povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1, § 9 odst. 2 o. z.), zatímco společník při výkonu svých práv a povinností tuto povinnost nemá, společník má právo vykonávat hlasovací právo na valné hromadě (§ 167 odst. 1, § 170 z. o. k.), zatímco jednatel nikoliv. Předmětem výroku I. usnesení soudu prvního stupně je uložení zákazu výkonu výlučně práv společníka společnosti (zákaz výkonu hlasovacího práva). Návrh ve věci samé (který navrhovatelka v návrhu na nařízení předběžného opatření navrhla ve věci samé podat), dopadá na vyloučení 1. účastníka jako člena statutárního orgánu z výkonu funkce jednatele (ve společnosti). Již jen těchto skutečností je evidentní, že nařízené předběžné opatření nemá pro takto vymezený předmět řízení ve věci samé (jehož podání bylo navrhovatelce uloženo výrokem III. přezkoumávaného usnesení) žádný význam. Návrh na vydání předběžného opatření proto nemůže již jen z tohoto důvodu obstát, neboť představuje zcela neproporcionální požadavek.

13. Aniž by to bylo při přijetí tohoto závěru dále významné, odvolací soud přesto dodává, že soud prvního stupně vůbec nijak (natož pak přezkoumatelně) nevysvětlil, na základě jakých skutečností lze pokládat za pravděpodobné, že by takovýto návrh ve věci samé byl návrhem úspěšným. Ani z tohoto důvodu by proto nařízené předběžné opatření obstát nemohlo. Neodůvodnil též, proč povinnost uložil 1. účastníkovi způsobem, který mu zakazuje v důsledku hlasovat pro odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky společnosti pro porušení povinnosti při výkonu funkce navždy, čímž mu odepřel jedno ze základních práv společníka. Není též zřejmé, proč soud prvního stupně jednal v řízení s 3. účastníkem, jehož se výrokem I. usnesení uložená povinnost, jakož i povinnost, která je obsahem výroku II. usnesení, nijak netýkají, a jemuž nebyla uložena ani žádná povinnost jako třetí osobě ve smyslu § 76 odst. 2 o. s. ř. Uložení povinnosti podat návrh na zahájení řízení o vyloučení člena statutárního orgánu pak není formulováno určitě, neboť z výroku III. není zřejmé, kdo má být z výkonu funkce člena statutární společnosti vyloučen a z jaké společnosti má být vyloučen.

14. Odvolací soud proto předmětné usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroků I. a III. (v němž ukládaná povinnost je materiálně součástí povinnosti uložené ve výroku I., jak je zřejmé z § 12 odst. 2 z. ř. s., a jde tak o závislý výrok) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá (výrok I. usnesení).

15. 3. účastník podal odvolání do výroků I. – III. usnesení soudu prvního stupně (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), což je zřejmé z toho, že se domáhá ukončení své účasti v řízení, tedy v důsledku (materiálně) zrušení všech výroků usnesení ve vztahu ke své osobě (tj. výroků, jejichž předmětem je rozhodnutí o jeho povinnostech). 3. účastník však přehlíží, že nejde o řízení o věci samé. Řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření se končí vydáním tohoto usnesení odvolacího soudu, a proto není důvodu k vydání rozhodnutí o ukončení jeho účasti, nýbrž postačí zamítnutí návrhu, jež má pro 3. účastníka stejné důsledky (tj. skončení řízení, aniž by mu byly uloženy povinnosti). Případnost tohoto procesního postupu je zřejmá z toho, že o návrhu na nařízení předběžného opatření musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl podán (§ 75c odst. 2 o. s. ř.), s čímž zjevně není slučitelný postup, kterým by soud účast účastníka podle § 7 odst. 2 z. ř. s. ukončoval. Takové usnesení by totiž musel účastníkům doručit, a jelikož je proti němu přípustné odvolání, je zjevné, že by otázka účastenství nemohla být závazně (§ 159a odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.) vyřešena ve lhůtě, v níž je soud prvního stupně povinen o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnout. Takový výklad by byl výkladem absurdním a přisvědčit mu nelze (§ 6 o. s. ř.). Odvolání tedy bylo důvodně podáno pouze v rozsahu výroků I. a III. Nedůvodně je podáno v rozsahu výroku II. (kterým byl návrh na nařízení předběžného opatření částečně zamítnut), což je zřejmé z toho, že jeho zrušením nemůže pro 3. účastníka nastat příznivější situace, a proto je podáno v tomto rozsahu 3. účastníkem jako osobou neoprávněnou dle § 218 písm. a) o. s. ř. (tzv. subjektivní nepřípustnost odvolání). Odvolání proto bylo v této části odmítnuto (výrok II.).

16. Výroky III. a IV. tohoto usnesení jsou opodstatněny tím, že jeho vydáním se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

17. O nákladech řízení mezi navrhovatelkou a 3. účastníkem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř. 3. účastník byl úspěšný v rozsahu výroku I. (k němuž představuje obsah výrok III. jeho materiální součást, jak je zřejmé z § 12 odst. 2 z. ř. s.) a neúspěšný v rozsahu výroku II., protože jeho odvolání bylo odmítnuto, což představuje jeho procesní neúspěch (§ 146 odst. 3 o. s. ř.). Míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení je tak stejná, a proto nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

18. O nákladech řízení mezi navrhovatelkou a 1. účastníkem (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť 1 účastník byl v řízení plně úspěšným. Navrhovatelka je proto povinna nahradit 1. účastníkovi náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT a 1x za podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, ve výši 3 100 Kč za první z těchto úkonů a 1 550 Kč za úkon posléze uvedený, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje v určené věcné příslušnosti soudu k jejímu projednání). Náleží za ně též paušální náhrada ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. 1. účastník má právo též na náhradu zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč. Celkem tak náleží účastníku 7 352,50 Kč [3 100 Kč + 1 550 Kč + 600 Kč) + 21% DPH, neboť právní zástupce 1. účastníka je společníkem právnické osoby, jež je plátcem této daně dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. (s účinností od 30. ledna 2015, jak bylo zjištěno z údajů o subjektu DPH) + 1000 Kč].