o nařízení předběžného opatření v řízení o určení společníka, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 73 Cm 218/2014-1174,

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 8. 2024 se žalobce v rámci řízení o určení, že je 10% společníkem společnosti [Jméno žalované A]. /dále též jen „společnost“/, domáhal, aby soud předběžným opatřením uložil Společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem: [Adresa žalované B] (dále též jen „TH“), povinnost zdržet se veškerých jednání, která by jakýmkoli způsobem směřovala ke zcizení, zatížení nebo jiným dispozicím s kterýmkoli z 500 kusů zaknihovaných akcií na jméno o jmenovité hodnotě 20 000 Kč, emitovaných společností [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], a to v emisi s označením ISIN [IBAN] u [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa] (dále též jen „AM“, „akcie“ a „Centrální depozitář“).

2. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácena složená jistota ve výši 50 000 Kč (výrok II.).

3. Soud prvního stupně rekapituluje důvody snášené žalobcem ve prospěch návrhu. Podle žalobce společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [Adresa žalované B] (dále jen „EEE“), dceřiná společnost žalované 1), vstoupila do likvidace. EEE podle žalobce vlastnila extrémně hodnotné akcie AM. Akcie byly převedeny na TH, která je také ovládána žalovanými. V řízení bylo vůči žalovaným nařízeno několik předběžných opatření za účelem uchování pasiv a aktiv společnosti na takové úrovni, aby budoucí rozhodnutí soudu ve věci mělo pro žalobce reálný význam. Nyní hrozí, že akcie AM budou vyvedeny z majetku společnosti jinam. Současně s návrhem žalobce složil jistotu ve výši 50 000 Kč.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navržené předběžné opatření odporuje § 76 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

5. Návrh na nařízení předběžného opatření podle soudu prvního stupně směřuje vůči TH, které má být uložena povinnost, aby nenakládala a akciemi AM. Ani jedna společnost není účastníkem nadepsaného řízení. Třetí osobě může být v předběžném opatření uložena povinnost, pokud je to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku, nebo pokud se jedná o povinnost, kterou je možné charakterizovat jako součinnost při splnění povinnosti účastníka. V daném případě není výslovně navrhováno uložení povinnosti společnosti TH v návaznosti na jakýkoli návrh povinnosti vůči stávajícím účastníkům. Návrh na nařízení předběžného opatření zdůrazňuje, že v řízení již byla - zejména žalované 1) - uložena předběžným opatřením nařízeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem nebo jeho částmi (dále též jen „PO-363“). Návrh směřující vůči třetí osobě by proto obecně mohl být považován v tomto ohledu za přípustný, pokud by navazoval na povinnosti, které již byly v minulosti předběžný opatřením uložené. Pro nařízení předběžného opatření není splněna podmínka naléhavosti situace.

6. Podle soudu prvního stupně akcie původně vlastnila dceřiná společnost žalované 1) EEE, nyní má být vlastníkem TH, která je též dceřinou společností žalované 1). Možnost, že s akciemi bude dále disponováno, je stejná jako dříve v případě EEE. Na tom nic nemění argumentace žalobce, podle níž pozice původní dceřiné společnosti EEE a aktuální dceřiné společnosti TH jsou jiné, neboť převod akcií z jedné společnosti na druhou je nevýhodný a zjevně nemohl mít smysluplný hospodářský účel. K tomu žalobce odkazuje na sdělení Centrálního depozitáře, konečnou zprávu likvidátora EEE a na účetní uzávěrky TH.

7. Podle soudu prvního stupně tato tvrzení o možné nevýhodnosti a neúčelnosti převodu akcií nevylučují, že možnost dispozice s akciemi zůstává u obou dceřiných společností - z hlediska předpokladů pro nařízení předběžného opatření - shodná. Pokud by žalobce byl nadále toho názoru, že převod akcií byl v rozporu s nařízenými předběžnými opatřeními, může zvážit např. postup dle § 76f odst. 1 o. s. ř.

8. Soud prvního stupně uzavírá, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení navrženého předběžného opatření, proto návrh zamítl.

9. Výrok o vrácení jistoty žalobci soud prvního stupně opřel o § 75b odst. 4 o. s. ř.

10. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu vyhoví a požadované předběžné opatření nařídí.

11. Odvolatel opakuje podstatný obsah návrhu na nařízení řešeného předběžného opatření ze dne 22. 8. 2024 a soudu prvního stupně vytýká, že se s jeho argumentací řádným způsobem nevypořádal, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

12. Podle odvolatele žalovaná 1) byla jediným akcionářem EEE. Nejhodnotnějším aktivem EEE byly akcie AM. Žalovaná 1) svévolně a v rozporu s PO-363 rozhodla o likvidaci EEE. Akcie EEE převedla „pod rouškou likvidace“ na TH (za níž stojí výlučně žalovaní 3/ a 4/) za 0 Kč a EEE následně zanikla výmazem z obchodního rejstříku. Transakci s akciemi učinila za obě strany jediná osoba, a to žalovaný 4). Pokud by likvidace proběhla standardně, akcie by náležely do likvidačního zůstatku EEE a žalovaná 1) by obdržela výplatu dividend.

13. Odvolatel je přesvědčen, že navržené předběžné opatření má striktně zamezit dalším dispozicím s akciemi, se kterými již žalovaní 3) a 4) neoprávněně disponovali. Žalovaní 3) a 4) prokazatelně nerespektují nařízená předběžní opatření a konzumují aktiva, z nichž mají být uspokojeny nároky žalobce, popřípadě aktiva postupně přesouvají, aby finálně zmizely z dosahu působnosti dosavadních předběžných opatření. Soud prvního stupně zjevně posuzoval svévolnou likvidaci EEE a s ní spjaté vyvedení akcií AM ze sféry EEE do sféry TH izolovaně a odděleně od smyslu a účelu dosavadních předběžných opatření. O dispozici s akciemi se žalobce dozvěděl až v souvislosti s výmazem EEE z obchodního rejstříku. Začal tedy pátrat, kam akcie zmizely, což zjistil u Centrálního depozitáře jen díky součinnosti soudu prvního stupně.

14. Shora popsaná situace podle odvolatele dokonale ilustruje absolutní disproporci v reálných právech a pozicích stávajících účastníků řízení. PO-363 bylo nařízeno proto, aby aktiva společnosti zůstala zachována. Jedině tak se totiž žalobce může domoci svých nároků fakticky, nikoliv „jen“ právně. A protože žalovaní 3) a 4) de iure nedosáhli zrušení dosavadních předběžných opatření, porušují je. Někdy přímo, jindy obchází jejich smysl a účel. Řízení trvá 10 let a na meritorní výsledek čeká několik desítek dalších soudních sporů, včetně sporů o vysoká peněžitá plnění. Avšak aktiva, z nichž mají být tyto nároky uspokojeny, mizí. Žalobce neporušuje soudní rozhodnutí. Přesto je to on, kdo by měl podávat neustále další návrhy a žaloby. Tím by však výsledně ještě více podporoval procesní paralýzu, kterou žalovaní 3) a 4) vykonstruovali, tj. desítky vzájemně přerušených a velmi nákladných soudních sporů. Přesto je pozice žalobce soudy vnímána tak, že pokud žalovaní 3) a 4) poruší nařízená předběžná opatření, má žalobce iniciovat další soudní spor, aby dosáhl deklarace neplatnosti jednání, které je s předběžným opatřením v rozporu. Nelze přijmout, že žalobci svědčí pouze nástroje ochrany ex post, že až akcie z TH zmizí, má podat další žalobu. V tom nespočívá efektivní ochrana práv žalobce. V daném případě je nutné okamžitě zastavit jakékoliv další dispozice s akciemi, dokud jsou ve sféře TH, tedy i ve sféře žalované 1). U přesunu aktiv je zřejmé, že s každým dalším převodem šance na jejich reálný návrat výrazně klesá. Pokud žalobce bude muset takové žaloby podávat, je vyloučeno, že by se mohl účinně domoci jakékoliv reálné ochrany práv. Po podání takovéto žaloby totiž příslušný soud řízení přeruší do skončení tohoto řízení, taková je totiž dosavadní praxe v drtivé většině sporů vedených mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4). Navržené předběžné opatření přímo navazuje na PO-363, které žalovaní 3) a 4) porušili. Jeho nařízení nastolí účinnou a efektivní zatímní úpravu poměrů, která je zjevně nezbytná k zajištění splnění povinností uložených již prostřednictvím PO-363. Podmínka naléhavosti zatímní úpravy poměrů je zde bezezbytku splněna.

15. Žalovaná 3) ve vyjádření k odvolání ze dne 23. 10. 2024 navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Žalovaný 4) ve vyjádření k odvolání ze dne 22. 10. 2024 učinil stejný procesní návrh.

16. Shodně namítají, že navržené předběžné opatření - namířené vůči třetí osobě - překračuje meze vyplývající z § 76 odst. 2 o. s. ř. Odvolatelem dovozovaný vztah k PO-363 nestačí, povinnosti uložené účastníku a třetí osobě musí vyplývat z jednoho rozhodnutí soudu. Navíc k žádnému porušení PO-363 nedošlo, ani se v té souvislosti žalobce nedomáhal žádné ochrany svých práv. Odvolatel pomíjí, že akciemi nedisponovala žalovaná 1), ale EEE. Žalobce ani nepopírá, že účelem navrženého předběžného opatření má být to, co je sledováno PO-363. Skutečnost, že se akcie nacházejí ve vlastnictví TH, nemůže zakládat jakoukoliv relevantní změnu stavu a odůvodnit potřebu zatímní úpravy poměrů. Šlo pouze o „přemístění“ akcí mezi dceřinými společnostmi žalované 1) v souvislosti s likvidací EEE, přičemž možnost dispozice s akciemi je u obou těchto společností naprosto totožná. Důvodem pro nařízení předběžného opatření nemůže být pouhá právní možnost dispozice s určitou věcí, je nutné přednést konkrétní skutečnosti, které odůvodňují nařízení zákazu zcizení. To v poměrech projednávané věci žalobce nečiní. Navržené předběžné opatření nesouvisí s nárokem uplatněným ve věci samé. I kdyby byl nárok ve věci samé opodstatněný, tak by žalobce nemohl ovlivnit, že se TH rozhodne zcizit akcie AM. Takové rozhodnutí náleží pouze jednateli TH, nikoliv jejím společníkům, natož společníkům žalované 1). Případné vyvedení akcií bez protihodnoty, jak tvrdí žalobce, by se mohlo dotknout žalobce pouze reflexně a bylo by vyváženo případnými odpovědnostními nároky. Žalobce nemá k akciím žádné právo, ostatně žádné právo ani netvrdí, chybí tedy spravedlivý důvod pro to, aby byla TH uložena navrhovaná povinnost. V řízení nelze mít za osvědčené ani to, že žalobce v řízení uspěje.

17. K tomu žalovaná 3) namítá, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o převodu podílu, resp. že od ní odstoupila. Navíc [Jméno žalobce B] byl z žalované 1) vyloučen pro nesplnění vkladové povinnosti dne 7. 12. 2015. Jeho podíl jako uvolněný přešel na žalovanou 2) a žalovanou 5) nejpozději dne 8. 7. 2016. Řešený podíl je zahrnut v soupisu majetkové podstaty [Jméno žalobce B] (dále jen „T. B.“) a existence řízení o vylučovacích žalobách vede k absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Žalobce zahrnul do soupisu majetkové podstaty také vypořádací podíl v souvislosti s vyloučením T. B. z žalované 1), dále nárok na náhradu škody ve výši 1 mld. Kč vůči žalovaným 2) a 5) pro případ, že by byl T. B. dne 7. 12. 2015 ze žalované 1) vyloučen, a rovněž vypořádací podíl v souvislosti s případným zánikem účasti v žalované 1) dle § 206 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Přitom žaloba na určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Z chování žalobce, který vymáhá hned několik vzájemně se vylučujících nároků souvisejících s ukončením účasti T. B. v žalované 1), ale plyne, že předmětné řízení očividně preventivní funkci neplní.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

19. Odvolací soud na tomto místě připomíná závěr zformulovaný a odůvodněný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, Cpjn 202/2016, uveřejněném pod číslem 4/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož „Pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení; to platí i pro řízení ve věcech předběžných opatření upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření odvolací soud nepřihlíží k tomu, že po vyhlášení (vydání) usnesení soudem prvního stupně pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, popřípadě že bylo předběžné opatření soudem prvního stupně posléze zrušeno nebo že ze zákona zaniklo.“

20. Odvolací soud tedy posuzuje důvodnost odvolání podle stavu ke dni vydání napadeného usnesení, tj. k 28. 8. 2024.

21. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

22. Podle § 102 odst. 3 věty druhé o. s. ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

23. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

24. Podle § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy.

25. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

26. Soud prvního stupně ve vazbě na právě citované ustanovení § 76 odst. 2 o. s. ř. správně poukazuje na to, že třetí osobě lze předběžným opatřením uložit povinnost jen tehdy, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a lze-li to po ní spravedlivě žádat. Komentářová literatura uvádí příklad použitý pro ilustraci soudem prvního stupně, kdy v případě uložení povinnosti účastníku nenakládat s finančními prostředky na účtu u peněžního ústavu je možno uložit peněžnímu ústavu nevyplácet peněžní prostředky na účtu nebo jinak s nimi nakládat dle pokynů účastníka jako majitele účtu, nebo v případě uložení povinnosti účastníku nenakládat s určitou pohledávkou je možno uložit dlužníku účastníka neposkytovat věřiteli (dalšímu účastníku) plnění na úhradu pohledávky, popřípadě složit plnění do úschovy soudu [viz. Levý, Jiří. § 76 In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6.]. Žalobce povinnost uvedenou v návrhu na nařízení předběžného neváže takto bezprostředně na žádnou povinnost některého z účastníků řízení. A odkazuje-li na PO-363, pomíjí, že povinnost, kterou žalobce nyní navrhuje uložit TH, postrádá takto úzkou vazbu na povinnost uloženou žalované 1) v PO-363. Jde o akcie ve vlastnictví TH, nikoliv žalované 1). Skutečnost, že žalovaná 1) je ovládající osobou TH, na tom nic nemění. Navržené předběžné opatření též podle přesvědčení odvolacího soudu odporuje výše uvedené právní úpravě. Už jen z toho důvodu bylo na místě návrh ze dne 22. 8. 2024 zamítnout. Proto se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval další argumentací odvolatele a žalovaných 3) a 4).

27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku II. (§ 219 o. s. ř.).