o zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku a jmenování likvidátora, k odvolání 2. účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 64 Cm 179/2023-47,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení výmazu společnosti [Jméno advokáta D]. v likvidaci (dále jen „společnost“), z obchodního rejstříku, obnovil její likvidaci (výroky I. a II.), likvidátorem společnosti jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], sídlem [adresa] (výrok III.). 1. účastnici uložil povinnost zaplatit navrhovateli a) k rukám jeho zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč a navrhovateli b) k rukám jeho zástupce 24 684 Kč v totožné lhůtě (výroky IV. a V.). Ve vztahu mezi navrhovateli a) i b) a 2. a 3. účastnicemi rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že:

- 23. 10. 2010 uzavřel navrhovatel a) se společností smlouvu o výstavbě veřejné infrastruktury (mimo jiné vodovodu, teplovodu a rozvodu elektrické energie, a to včetně přípojek k bytovým domům) na tam specifikovaných pozemcích v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „pozemky“), s termínem zhotovení do 31. 5. 2011 (dále jen „smlouva“). Společnost se ve smlouvě zavázala k odstranění (případných) závad po dobu 60 měsíců ode dne protokolárního převzetí stavby. Převod vlastnického práva k teplovodu nebyl ve smlouvě upraven;

- 4. 8. 2015 vydal Odbor výstavby Magistrátu města Kladna společnosti souhlas s užíváním stavby;

- vlastníkem tepelné přípojky a části odběrného zařízení byla (ke dni výmazu z obchodního rejstříku) společnost;

- 19. 4. 2023 uzavřela společnost jako prodávající se společností [právnická osoba]. (dále jen „Svozak“) kupní smlouvu, jíž se společnost zavázala převést vlastnické právo k pozemkům se všemi právy povinnostmi, součástmi a příslušenstvím (dále jen „kupní smlouva“);

- v průběhu roku 2022 došlo k poruše teplovodního potrubí (úniku teplé vody), o čemž byl likvidátor společnosti informován společenstvími vlastníků jednotek;

- 30. 4. 2023 vyhotovila likvidátorka společnosti [tituly před jménem] [adresa] Grohová (dále jen „likvidátorka“) konečnou zprávu o průběhu likvidace s tím že likvidační zůstatek činí 0 Kč;

- 8. 6. 2023 se Svozak obrátila na navrhovatele b) s návrhem řešení otázky zápisu služebnosti vedení inženýrské sítě formou úplatné smlouvy o zřízení služebnosti;

- 27. 6. 2023 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku;

- 2. a 3. účastnice jsou bývalými společníky společnosti;

- navrhovatel b) je dodavatelem tepla a teplé vody;

- jediným společníkem navrhovatele b) je navrhovatel a).

2. Na takto ustaveném základě dospěl k závěru, že teplovod není neznámým majetkem společnosti, neboť společnost si vlastnického práva k němu byla minimálně v době uzavření kupní smlouvy vědoma, dle tvrzení likvidátory totiž bylo „úmyslem převést vlastnické právo k pozemkům, včetně příslušenství“, tj. i teplovodu. Energetické sítě však nejsou příslušenstvím (ani součástí) pozemku, jedná se o samostatnou nemovitou věc (§ 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Teplovod nemohl být kupní smlouvou převeden na Svozak, není uveden „ve výčtu nemovitostí, které jsou převáděny“. Společnost byla až do výmazu z obchodního rejstříku vlastníkem teplovodu, k jeho opuštění (konkludentním projevem) nedošlo (§ 1045, § 1050 odst. 2 o. z.). Je dán jiný zájem hodný právní ochrany na zrušení výmazu společnosti, neboť je nutno vypořádat vlastnické právo k teplovodu a přistoupit k opravě (poškozeného) teplovodu.

3. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovateli a 1. účastníkem bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve vztahu mezi navrhovateli a 2. a 3. účastnicemi soud prvního stupně aplikoval § 150 o. s. ř.

4. Proti tomuto usnesení podala 2. účastnice odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatelka argumentuje tím, že teplovod již není ve vlastnictví společnosti, neboť byl dle vůle smluvních stran převeden kupní smlouvou na Svozak [odkazuje na předávací protokoly v nichž je uvedeno rovněž potrubí (kanalizace), vodovod a přípojka – potrubí TUV], což ostatně potvrdila i likvidátorka společnosti. Dovozuje, že zánik společnosti bez právního nástupce v sobě implicitně zahrnuje i její vůli „přestat být vlastníkem čehokoli“, tedy že věc, kterou do té doby vlastní, opouští. Vlastníkem se tedy (případně) stal stát. Nadto § 1045 odst. 1 o. z. připouští, že vlastníkem se může stát každý, neboť se jedná o věd, která nikomu nepatří.

6. Navrhovatelé považovali rozhodnutí soudu prvního stupně za správné.

7. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 odst. 1, 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a dospěl k následujícím závěrům.

8. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení 3. účastnice výmazem z obchodního rejstříku (tj. ke dni 13. 12. 2024) ztratila právní osobnost (§ 118 a § 185 o. z.) a spolu s ní též způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) a povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k ní zrušil a odvolací řízení zastavil [§ 211, § 219a odst. 1 písm. a), § 221 odst. 1 písm. c) a § 107 odst. 5 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2102/2020)].

9. Ve vztahu k ostatním účastníkům řízení vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. jeho internetových stránkách www.nsoud.cz).

10. Podle § 209 odst. 1 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

11. Z § 209 odst. 1 o. z. se podává, že důvodem pro společnosti může být zjištění neznámého majetku (který nebyl před jejím výmazem z veřejného rejstříku znám), či existence jiného zájmu hodného právní ochrany [obsah tohoto pojmu však zákon blíže nevymezuje, ačkoliv jej na více místech používá (viz např. § 258, § 236 odst. 2, § 260, § 319 odst. 3, § 1569 odst. 2, § 1761 o. z.)]. Osobou aktivně legitimovanou je ten, kdo má na podaném návrhu právní zájem.

Neznámý majetek

12. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že neznámým majetkem právnické osoby po jejím výmazu se ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. rozumí majetek, jehož existence nebyla likvidované společnosti, resp. jejímu likvidátorovi známa. Pokud takto známa byla a společnost byla z obchodního rejstříku přesto vymazána, nejde o majetek, pro který lze takový výmaz zrušit [srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 7 Cmo 454/2010 (uveřejněné v časopise Obchodněprávní revue, 2011, č. 12, s. 363, není důvodu pojem neznámý majetek vykládat v poměrech § 209 odst. 1 o. z. jinak než v poměrech § 75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v posledním platném znění), nebo ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 14 Cmo 217/2020]. Jde o závěry, které jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jež např. dovodila, že majetek, o který společnost vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu vedla spor, za neznámý majetek zásadně považovat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008, nebo ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5264/2009).

13. Skutečnost, že předmětný pozemek (teplovod) byl společnosti (likvidátorce, když likvidace společnosti probíhala již od 14. 3. 2019) znám, je zřejmá např. (již jen) z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, č. j. 084000-95/2017-ERU, ze dne 18. 8. 2020. Tuto skutečnost potvrdila i likvidátorka v průběhu řízení. O správnosti tohoto skutkového závěru nevyvstává žádná pochybnost.

14. Soudu prvního stupně tak lze dát za pravdu, že teplovod není možno podřadit pod pojem neznámý majetek, jak je vymezen v § 209 o. z.

Jiný zájem hodný právní ochrany

15. Primárně je vhodné zmínit, že majetek, který byl likvidované společnosti známý před provedením jejího výmazu z obchodního rejstříku, nelze podřadit pod hypotézu jiného zájmu hodného právní ochrany § 209 odst. 1 o. z., neboť by potom kategorie neznámého majetku postrádala smysl (shodně např. Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. č. 209 3).

16. Navrhovatelé v návrhu dále tvrdí, že mají na zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku jiný zájem hodný právní ochrany, jenž spatřují (stručně uvedeno) v tom, že nejsou vypořádány vlastnické vztahy k teplovodu, či závazky ze smlouvy (předání /vady teplovodu či oprava teplovodu).

17. Pro naplněnost pojmu (jiný) „zájem hodný právní ochrany“ užitý v § 209 o. z. není (obecně) vyloučeno, že se kromě právního zájmu může jednat i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit, vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení a na poměrech konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019).

18. V poměrech předmětné věci (výše uvedená) tvrzení navrhovatelů bez dalšího nemohou vést (nevedou) k závěru o naplněnosti pojmu jiného zájmu hodného právní ochrany užitého v citovaném ustanovení.

19. Tvrdí-li navrhovatelé, že nejsou vyřešeny vlastnické vztahy k teplovodu přehlíží, že pro vyřešení této (nastolené) otázky není důvod výmaz společnosti z obchodního rejstříku rušit. Je tomu tak proto, že vlastníkem teplovodu je buď Svozak či stát.

20. Závěr soudu prvního stupně, že teplovod nemohl být (nebyl) kupní smlouvou převeden na Svozak je závěrem předčasným, neboť soud prvního stupně se nezabýval tím, zda lze (zejména, ale nikoli pouze) ze smlouvy zjistit skutečnou vůli jednajících, a v kladném případě provést výklad na této listině zachycených právních jednání postupem podle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. Závěr o tom, co bylo ujednáno ve smlouvě, lze přijmout vždy jen po výkladu provedeném dle pravidel § 555 an. o. z. Soudní praxe je ustálena v přístupu, že pro výklad je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa jejímu adresátovi a kterou je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61//2017, uveřejněné pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1858/2022, v právní teorii srov. např. TICHÝ, L. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. § 1 až 654. Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo MELZER, F. in: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou). Pokud soud prvního stupně činí skutková zjištění o tom, co bylo ve smlouvě slovně ujednáno, lze vyjít z vnějšího projevu (objektivního významu užitých slov) tehdy, pokud je jejich význam jednoznačný a současně alespoň jedna strana smlouvy (účinně) netvrdí, že skutečná vůle stran byla odlišná. V poměrech předmětné věci společnost (její likvidátorka) např. ve vyjádření ze dne 3. 11. 2023 tvrdí, že (tam specifikované) pozemky (včetně přípojek – potrubí – viz Předávací protokoly ke kupní smlouvě) byly převedeny právě na Svozak.

21. Pokud by teplovod nebyl kupní smlouvou převeden na Svozak, stal se jeho vlastníkem stát. Majetek, který byl znám ještě před výmazem společnosti z obchodního rejstříku, se totiž výmazem společnosti z obchodního rejstříku stává věcí opuštěnou [srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 14 Cmo 203/2021, shodně např. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 280 s., marg. č. 209 3], jež připadá do vlastnictví státu (§ 1045 odst. 2 o. z.). Tento závěr je podpořen i úpravou § 204 odst. 1 o. z., z níž je zřejmé, že likvidační podstata dnem zániku právnické osoby přechází na stát, tj. z této úpravy se podává, jaký je právní osud společnosti známého majetku po jejím zániku.

22. Na nynější stav spočívající v tom, že společnost neexistuje, zatímco mají existovat tvrzené nároky (např. z vadného plnění dle smlouvy), lze nahlížet jako na důsledek pasivity navrhovatele a) - jakožto případného věřitele, který nepřihlásil své případné pohledávky do likvidace ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., což mohlo vést i k nemožnosti postupovat např. podle § 204 odst. 1 o. z. (tj. převzít likvidační podstatu).

23. Nadto tvrzení navrhovatelů u nutnosti vyřešení vlastnických vztahů k teplovodu je obecné. Navrhovatelé netvrdí, jakých (konkrétních) práv se mají v úmyslu domáhat (a zda vůbec). Uvedené rezonuje o to více v situaci, kdy na uplatnění práv z případně vadného plnění smlouvy (uzavřené v roce 2010) měli před výmazem společnosti z obchodního rejstříku dostatek časového prostoru. Není tak možno dospět k závěru, že by došlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) v situaci, kdy navrhovatelé měli (od zhotovení díla do výmazu společnosti z obchodního rejstříku) dostatečný časový prostor se (tvrzených) práv (z vad díla) domáhat před výmazem společnosti z obchodního rejstříku (k čemuž došlo až 27. 6. 2023).

24. Není možno ani přehlížet, že i pokud by společnost byla vlastníkem teplovodu (takový závěr však odvolací soud nečiní), pak ani vyhověním návrhu, tj. rozhodnutím o zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, by bez (aktivního) jednání společnosti k vypořádání (navrhovateli tvrzených) majetkových práv k teplovodu (či ke zřízení práva služebnosti) nedošlo (dojít nemohlo), tj. nastalá situace by se vyhověním návrhu nezměnila.

25. Při plném respektování zásady minimalizace zásahů (podle níž může soud zasahovat do vnitřních poměrů soukromé právnické osoby jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek), jež je obecným právním principem, za situace, kdy postup podle § 209 o. z. představuje významný zásah do statusu obnovované právnické osoby (a tím i do právní jistoty této osoby i třetích osob), přičemž při jeho výkladu je na místě postupovat restriktivně, není správný závěr soudu prvního stupně, že předpoklady vymezené v § 209 o. z. v daném případě byly naplněny.

26. Návrhu navrhovatelů na zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku tak není možno vyhovět.

27. Odvolací soud proto odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že návrh zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšným účastníkům 1. a 3. žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo v poměru mezi uvedenými účastníky rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Procesně neúspěšní navrhovatelé jsou však povinni zaplatit procesně úspěšné v řízení zastoupené 2. účastnici částku 17 572,70 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024, za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odvolání z 4. 7. 2024) ve výši 3 100 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč, a dále za jeden úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 3. 2025) dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 (viz Přechodná ustanovení, čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.) ve výši 5 620 Kč, režijní paušál 450 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 702,70 Kč a soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč (výrok IV.)