o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 25. 9. 2017, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze 31. 8. 2022, č. j. 75 Cm 153/2017-443,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne 25. září 2017 - o změně obsahu stanov nahrazením jejich novým zněním, o podřízení se zákonu o obchodních korporacích jako celku, o volbě [jméno FO] členem správní rady a statutárním ředitelem - (dále též jen „rozhodnutí jediného akcionáře“ a „společnost“) [výrok I.], navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení 76 606,50 Kč [výrok II.] a navrhovateli uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 906 Kč [výrok III.].

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z toho, že navrhovatel neprokázal tvrzení, že je vlastníkem akcií 01 až 15 (z celkem 30 akcií o nominální hodnotě každé z nich 100 tis. Kč) emitovaných společností (dále jen „akcie“). Není tak osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti, resp. „nicotnosti“ rozhodnutí jediného akcionáře [jméno FO] dle § 428 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem společnosti v řízení. Společnosti náleží ve vztahu k navrhovateli náhrada odměny advokáta za 12,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 13 režijních paušálů po 300 Kč, znalečného v celkové výši 25 000 Kč a 21% DPH ve výši 8 956,50 Kč.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. výsledkem řízení a tím, že stát platil znalečné ve výši 906 Kč.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje jeho změnu na vyhovění návrhu.

6. Odvolatel namítá, že důkazní břemeno ohledně toho, že akcionářem ve vztahu k řešeným akciím se místo něj měl stát [jméno FO], tíží společnost. Nebyla prokázána pravost vidimační doložky na smlouvě o převodu akcií ze dne 3. 2. 2009 ani vidimační doložky na zápisu z jednání představenstva ze dne 15. 1. 2009. Odvolatel před soudem prvního stupně uvedl důvody, kvůli kterým není třeba svolení k pořízení a použití zvukových záznamů [jméno FO], s těmi se soud žádným způsobem nevypořádal. A provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO] soud zamítl. Tuto argumentaci dále rozvádí.

7. K výzvě odvolacího soudu navrhovatel dne 27. 6. 2024 uvedl, že má nadále právní zájem na přezkumu rozhodnutí akcionáře. Takový přezkum je možný jen v tomto řízení, v žádném jiném řízení jeho platnost přezkoumávat nelze. Výsledek řízení má přímý vliv jednak na posouzení, zda bylo či nebylo zákonné provést pozdější přeměny, zda se tyto přeměny vůbec uskutečnily a jednak na právo navrhovatele na případnou náhradu škody podle zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.

8. Účastnice řízení [Jméno advokáta]. (dále též jen „účastnice“) navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Stran odvolacím soudem předeslaných úvah o aplikaci § 150 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně účastnice ponechala rozhodnutí na úvaze odvolacího soudu. Účastnice poukazuje na nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele s ohledem na realizované přeměny společnosti. Argumentuje nemožností zneplatnění realizovaných přeměn a krátkými lhůtami k uplatnění odvolatelem namítaného nároku na náhradu škody.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a §212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné už jen z níže uvedených důvodů, jež nastaly v průběhu odvolacího řízení, a k nimž byl odvolací soud povinen přihlédnout (§ 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/).

10. Společnost zanikla k 1. 1. 2023 fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], ta pak zanikla k 1. 1. 2024 další fúzí sloučením s nástupnickou společností [Jméno advokáta]. O tom nebylo v řízení sporu, vyplývá to z příslušných zápisů změn v obchodním rejstříku a z toho vychází pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví ze dne 12. ledna 2023, č. j. 14 Cmo 282/2022-477, a ze dne 18. ledna 2024, č. j. 14 Cmo 282/2022-510. Případná účast navrhovatele ve společnosti zanikla nejpozději v důsledku těchto přeměn, na nichž se navrhovatel jako tvrzený akcionář žádným způsobem nepodílel a společníkem nástupnických společností se nestal. Přitom revizi těchto přeměn v nadepsaném řízení vylučuje § 57 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev /dále jen „ZPřem“/, podle něhož po zápisu přeměny do obchodního rejstříku nelze ani a) vyslovit neplatnost rozhodnutí o schválení přeměny; tím není dotčeno právo společníků nebo členů na dorovnání a na náhradu škody, popřípadě na přiměřené zadostiučinění, nebo b) změnit ani zrušit projekt přeměny.

11. Již ve výzvě ze dne 18. 1. 2024 odvolací soud v zájmu předvídatelnosti navrhovatele upozornil na povinnost doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jaký dopad do jeho práv a povinností (založených jeho tvrzeným dřívějším vztahem ke společnosti [právnická osoba].) nadále má napadené rozhodnutí. K tomu odvolací soud pro srovnání odkázal na judikaturní závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 452/2023. Na výzvu navrhovatel nereagoval. Teprve v den konání (opakovaně odročovaného) ústního jednání před odvolacím soudem 27. 6. 2024 navrhovatel doplnil svá tvrzení tak, jak již odvolací uvedl shora v bodu 6 odůvodnění.

12. Odvolací soud vyšel primárně ze skutkových závěrů soudu prvního stupně o přijetí rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [jméno FO] dne 25. 9. 2017. Důvod pro doplnění dokazování odvolací soud neshledal.

13. S ohledem na již zmíněné přeměny společnosti v průběhu odvolacího řízení se odvolací soud zabýval klíčovou otázkou trvání aktivní věcné legitimace navrhovatele v době rozhodnutí odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 25 odst. 1 z. ř. s.).

14. Návrh ve věci samé směřuje k určení, že se na řešené rozhodnutí jediného akcionáře hledí, jako by nebylo přijato. Jde o obecný určovací návrh dle § 80 o. s. ř. a navrhovatel - má-li být úspěšný - musí prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. U osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 428 odst. 1 z. o. k. - tj. akcionářů, členů představenstva, dozorčí nebo správní rady nebo likvidátora - je zpravidla naléhavý právní zájem bez dalšího dán. K tomu odvolací soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2805/2021.

15. V poměrech společnosti s ručením omezeným Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení sp. zn. 27 Cdo 452/2023 zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „ve smyslu § 191 odst. 1 z. o. k. se ,společníkem‘ rozumí i osoba, která po přijetí usnesení valné hromady ztratila bez právního nástupce postavení společníka, ale napadené usnesení valné hromady má nadále dopad do jejích práv a povinností založených jejím vztahem ke společnosti. Nemá-li takový bývalý společník k dispozici jiný (stejně účinný) právní nástroj k ochraně svých práv, bylo by v rozporu s účelem § 191 z. o. k. odepřít mu aktivní věcnou legitimaci v řízení.“ Nejvyšší soud vyšel z textu zmíněného ustanovení a z jeho historického, systematického a teleologického výkladu. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu.

16. Odvolací soud má za to, že se stejný závěr prosadí i v poměrech akciové společnosti a zmíněného § 428 odst. 1 z. o. k. Konstrukce ustanovení § 191 odst. 1 a § 428 odst. 1 z. o. k. je stejná, stejná je i Nejvyšším soudem popisovaná vazba na právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013 a identický je též jejich smysl a účel. Odvolací soud nenachází rozumné důvody pro odlišný závěr. Takže vychází z toho, že ve smyslu § 428 odst. 1 z. o. k. se „akcionářem“ rozumí i osoba, která po přijetí usnesení valné hromady ztratila bez právního nástupce postavení akcionáře, ale napadené usnesení valné hromady má nadále dopad do jejích práv a povinností založených jejím vztahem ke společnosti. Nemá-li takový bývalý akcionář k dispozici jiný (stejně účinný) právní nástroj k ochraně svých práv, bylo by v rozporu s účelem § 428 odst. 1 z. o. k. odepřít mu aktivní věcnou legitimaci v řízení.

17. V poměrech projednávané věci by k dovození aktivní věcné legitimace navrhovatel musel - by-li skutečně k 25. září 2017 akcionářem, jak argumentuje - tvrdit a prokázat relevantní dopad rozhodnutí jediného akcionáře do jeho práv a povinností založených jeho tvrzeným dřívějším vztahem ke společnosti, a že nemá jiný (stejně účinný) právní nástroj k ochraně svých práv. Pak by jako osoba aktivně legitimovaná k podání návrhu podle shora uvedeného rozšiřujícího výkladu § 428 odst. 1 z. o. k. byl rovněž legitimován k podání návrhu na požadované určení, že se na rozhodnutí akcionáře hledí, jako by nebylo přijato. Nebo by navrhovatel musel jinak tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř.

18. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. se podává:

1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).¨

2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).

3) Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem, které žalobce (navrhovatel) vylíčí v žalobě (návrhu); k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3736/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

19. V daném případě odvolatel netvrdil a neprokázal relevantní dopad rozhodnutí akcionáře do jeho práv a povinností založených jeho tvrzeným dřívějším vztahem ke společnosti, ani netvrdil a neprokázal jiné skutečnosti, které by vedly k závěru o jeho naléhavém právním zájmu na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. Skutečnosti jím nově uváděné k závěru o jeho aktivní věcné legitimaci nevedou; na tomto místě odvolací soud znovu poukazuje na shora citovaný § 57 odst. 1 ZPřem a ustálenou soudní judikaturu, podle níž závěr, že se na rozhodnutí orgánu právnické osoby hledí, jako by nebylo přijato, lze přijmout v jakémkoliv řízení, tak i jako řešení předběžné otázky v jiném řízení, tj. i v odvolatelem uváděném případném řízení o náhradu škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2376/2023). Je tedy na místě uzavřít, že odvolatel již ze shora popsaného důvodu není aktivně věcně legitimován. Za dané situace bylo nadbytečné se zabývat správností skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně stran jím řešeného vlastnictví akcií.

20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že jednání odvolacího soudu bylo konáno v nepřítomnosti právního zástupce navrhovatele (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť důvody, uváděné v žádosti o odročení odvolacího jednání, neopodstatnily vyhovění této žádosti. Nejprve právní zástupce navrhovatele - po neúspěšné žádosti od odročení jednání z důvodu souběhu s jednáním ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 149/2015 - požádal 7. 5. 2024 v 11.40 hod. o odročení jednání nařízeného na týž den na 14 hod. „z důvodu náhlého respiračního onemocnění vyžadujícího domácí léčbu“, doložil „výměnný list - poukaz“ z téhož dne se zprávou praktického lékaře „pacient dnes ošetřen pro akutní onemocnění s nutností domácí léčby na dobu cca 5 dní“. Odvolací soud vyšel právnímu zástupci navrhovatele vstříc a odvolací jednání odročil na 17. 6. 2024 na 13 hod. V den, kdy se mělo odvolací jednání uskutečnit, došla odvolacímu soudu v 9.35 hod. žádost o odročení jednání odůvodněná „žádám o odročení dnešního jednání od 13h, neboť jsem bohužel opět onemocněl, mám teplotu, cítím se slabě a nezvládnu se dostavit k soudu. Nemohu zajistit substituci. Ještě dnes zašlu lékařské potvrzení“. Odvolací soud i v tomto případě vyšel právnímu zástupci odvolatele vstříc a odvolací jednání odročil na 27. 6. 2024 a současně právního zástupce předem upozornil, že případné takovéto další žádosti o odročení odvolacího jednání z důvodů na jeho straně již nevyhoví. Dne 20. 6. 2024 právní zástupce odvolatele požádal o odročení odvolacího jednání z důvodu „přetrvávajícího onemocnění vyžadujícího domácí léčbu. Právní zástupce navrhovatele na jednání nemůže zajistit substituci, je samostatným advokátem“. K tomu doložil „výměnný list - poukaz“ vystavený dne 18. 6. 2024 týmž praktickým lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] se zprávou „pacient ošetřen pro akutní onemocnění vzniklé dne 16. 6. t. r. s nutností domácí léčby na dobu cca 14 dní“. Tuto žádost již odvolací soud neakceptoval.

21. Podle § 119 odst. 1 věty první o. s. ř. k odročení jednání může dojít pouze z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Znamená to, že má-li být jednání odročeno z důvodu týkajícího se některého z účastníků, musí být tento důvod nejen soudu sdělen a v žádosti o odročení dostatečně konkretizován, ale musí být doložena i jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 911/2000). V poměrech projednávané věci z žádosti právního zástupce navrhovatele z 20. 6. 2024 ani z připojené zprávy praktického lékaře z 18. 6. 2024 nevyplývá, že onemocnění zástupce navrhovatele je tak závažné, že by vylučovalo účast u jednání dne 27. 6. 2024. Z toho, že - blíže nespecifikované - onemocnění vyžaduje domácí léčbu - opět s blíže nespecifikovaným léčebným režimem - nemožnost účasti právního zástupce navrhovatele u ústního jednání před odvolacím soudem bez dalšího nevyplývá. Právní zástupce navrhovatele odvolacímu soud nesdělil a nedoložil důvod odročení jednání takovým způsobem, aby si odvolací soud mohl sám posoudit jeho závažnost. A navíc poslední žádost o odročení jednání byla odvolacímu soudu doručena elektronicky v den jednání 27. 6. 2024 v 9.25 hod. Zpráva byla automaticky ověřena v 9.31 hod., jak se podává ze záznamu o ověření elektronického podání na elektronickou podatelnu Vrchního soudu v Praze z téhož dne. Jednání bylo zahájeno v 9.30 hod. a do jednací síně byla vytištěná žádost doručena příslušnou administrativní pracovnicí až v průběhu odvolacího jednání. Nejde v kontextu jejího obsahu o včasnou žádost. Vedle opožděnosti je na místě i této žádosti vytknout přílišnou obecnost. Právní zástupce navrhovatele uvádí jen „stále jsem nemocen, není mi dobře a není v mých silách dorazit k soudu, nemohu zajistit ani substituci. Omlouvám se proto z dnešního jednání a trvám na odročení jednání.“ I kdyby šlo o žádost včasnou, i zde přílišná obecnost uváděných důvodů zabránila odvolacímu soudu v řádném posouzení příčin žádosti. Posuzovaná věc přitom představuje věc starší časové řady (řízení u soudu prvního stupně bylo zahájeno v roce 2017, u odvolacího soudu v roce 2022). I s ohledem na požadavek rychlého projednání věci (§ 6 o. s. ř.) bylo na místě shora uvedené negativní zhodnocení žádostí právního zástupce navrhovatele.

22. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. Ve výroku II. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se účastnici vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. Odvolací soud vychází ze shora uvedených přeměn společnosti v průběhu odvolacího řízení, které navrhovatel nemohl ovlivnit. Ovšem v jejich důsledku se výše uvedeným způsobem zpřísnily předpoklady k dovození jeho aktivní věcné legitimace. V této změně v průběhu odvolacího řízení odvolací soud spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně úspěšné účastnici. Ze stejného důvodu odvolací soud změnil výrok III. přezkoumávaného usnesení a státu rovněž nepřiznal vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. Důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. na náhradu nákladů odvolacího řízení odvolací soud neshledal. Odvolatel mohl v průběhu odvolacího řízení zodpovědně zhodnotit svoji procesní situaci, byl na ni odvolacím soudem upozorněn, přesto na návrhu i odvolání setrval. V odvolacím řízení úspěšné účastnici odvolací soud přiznal vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu - mimosmluvní odměny advokáta za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 advokátního tarifu, režijního paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč - celkem 4 114 Kč. Požadavek na přiznání náhrady odměny advokáta účastnice za převzetí a přípravu zastoupení a za přípravu na odročená jednání 7. 5. 2024 a 17. 6. 2024 odvolací soud neakceptoval. Zástupce účastnice v řízení zastupoval již právní předchůdkyně účastnice, vč. společnosti v řízení před soudem prvního stupně. A přípravu na odročená jednání využil při jednání před odvolacím soudem dne 27. 6. 2024.