o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2021, č. j. 72 Cm 86/2017-29,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnosti [Jméno navrhovatele A]. (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci. Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa]. Výrokem III. uložil společnosti povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Výrokem IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem V. „uložil České republice povinnost zaplatit opatrovníkovi - [Jméno opatrovníka], advokátovi, sídlem [adresa], odměnu za zastupování a hotové výdaje, která bude vyčíslena následně zvláštním rozhodnutím (§ 140 odst. 2 o. s. ř.)“. Výrokem VI. uložil společnosti povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení (za odměnu a hotové výlohy opatrovníka) s tím, že výše této náhrady a její splatnost bude určena následně zvláštním rozhodnutím (poté nebo spolu s tím, co bude opatrovníkovi odměna a náhrada výloh přiznána).

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 3. března 2017 byl s odkazem na ustanovení § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) podán návrh na zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost nevykonává žádnou činnost, o čemž svědčí skutečnost, že za období let 2012 až 2015 společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob (ač k tomu byla opakovaně vyzývána), s navrhovatelem nespolupracuje, jakož i to, že nezakládá do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky. Soud prvního stupně ověřil, že společnost vznikla dne 29. března 1999, svou zákonem stanovenou povinnost vyplývající z § 66 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), neplní, od svého vzniku nezaložila do sbírky listin žádné účetní závěrky, rovněž nepostupovala dle § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, neboť nepřizpůsobila ujednání své společenské smlouvy do souladu s tímto zákonem, společnost je nečinná, nevykazuje žádnou činnost.

3. Soud prvního stupně, shledaje právní zájem navrhovatele na podání předmětného návrhu, který je dán samotným ustanovením § 238 odst. 4 daňového řádu, podanému návrhu vyhověl a společnost zrušil s likvidací, maje za to, že podmínky dané § 93 z. o. k. byly splněny. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval dle § 191 odst. 1, 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) z řad osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců, neboť jednatel společnosti je dlouhodobě nečinný a nelze tudíž očekávat, že by likvidaci provedl řádně a včas. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5 a 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položky 4 bodu 5 Sazebníku soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.). Výrok V. odůvodnil odkazem na § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); o náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatel poukazuje na to, že primárním podkladem pro podání návrhu bylo ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu, které však bylo zákonem č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní, novelizováno. Podání návrhu na zrušení obchodní společnosti s likvidací není řízením při správě daní ani jiným postupem při správě daní, nýbrž návrhem na zahájení řízení ve statusové věci právnických osob v režimu z. ř. s., a proto přechodná ustanovení uvedeného zákona na novelizovanou část § 238 daňového řádu nedopadají. Opětovně shodně jako ve svém vyjádření k podanému návrhu tedy namítá nedostatek aktivní žalobní legitimace navrhovatele, neboť neosvědčil naléhavý právní zájem, který nelze dovozovat výběrem daní.

6. Rovněž má odvolatel za to, nedošlo k naplnění podmínek pro zrušení společnosti dle § 93 písm. b) z. o. k. Společnost má stále platný předmět podnikání, nelze bez dalšího uzavřít, že není schopna objektivně vykonávat svou činnost. Společnost svou činnost nevykonává pouze fakticky, ačkoliv takovou činnost vykonávat objektivně může.

7. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, odvolací soud dospěl k závěru, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně neobstojí z níže uvedených důvodů.

8. Podle § 172 o. z.

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

9. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

10. Podle § 238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. června 2017, správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.

11. Podle § 238 odst. 5 a 6 daňového řádu v platném znění

(5) Správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení

a) právnické osoby,

b) živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo

c) oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně.

(6) Pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu.

12. Ze spisu se podává, že navrhovatel návrh na zrušení společnosti s likvidací odůvodnil s odkazem na § 238 odst. 4 daňového řádu tím, že společnost nepodala za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014 a 2015 daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob. Na výzvy navrhovatele ve stanovené lhůtě společnost nereagovala. Společnost ani nezakládá do Sbírky listin účetní závěrky a porušuje tak zákonnou povinnost zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku ve smyslu § 66 z. v. r. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. února 2020, č. j. 72 Cm 86/2017-15, vyzval společnost a účastníky 2) a 3), aby se vyjádřili k podanému návrhu. Usnesením ze dne 29. září 2020, č. j. 72 Cm 86/2017-25, účastníku 2) ustanovil pro dané řízení procesního opatrovníka ([Jméno opatrovníka]) dle § 29 odst. 3 o. s. ř. K návrhu se vyjádřil pouze účastník 2). Posléze soud prvního stupně vydal odvoláním nadané usnesení, aniž by však společnost ve smyslu § 172 odst. 2 o. z. vyzval k odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení s likvidací ve stanovené přiměřené lhůtě s poučením o důsledcích jejího nesplnění.

13. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost vznikla 29. března 1999; do sbírky listin byly od jejího založení do roku 2007 založeny pouze zakladatelské dokumenty, podpisové vzory, dva notářské zápisy a smlouvy o převodu obchodního podílu. Jiné listiny, ani účetní závěrky však založeny nebyly. Společnost má dva společníky – účastníky 2) a 3), přičemž účastník 2) je zároveň jejím jednatelem.

14. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora dle citovaného § 172 o. z. ve spojení s § 93 z. o. k. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí § 3 až § 30 a § 85 až § 93 z. ř. s.

15. Ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu ve znění účinném do 30. června 2017 bylo i před novelou provedenou zákonem č. 170/2017 Sb. chápáno tak, že zakotvilo věcnou legitimaci správce daně k podání návrhu na zrušení společnosti, přičemž ke zrušení společnosti musely být splněny předpoklady stanovené v § 93 z. o. k., popř. § 172 odst. 1 o. z. Ustanovení § 238 odst. 5 písm. a) a odst. 6 daňového řádu ve znění účinném od 1. července 2017 tak činí již výslovně. Aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu je tudíž dána.

16. Soud prvního stupně však zcela pominul povinnost zakotvenou v § 172 odst. 2 o. z. a společnost k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě nevyzval. Soud prvního stupně měl nejprve v daném řízení společnost vyzvat k odstranění vytýkaných nedostatků v přiměřené lhůtě (a to před rozhodnutím ve věci samé) a teprve v případě, že by společnost na předmětnou výzvu nereagovala a vytýkané nedostatky neodstranila, bylo namístě zvážit další postup. Soud prvního stupně tak jednal v rozporu s § 172 odst. 2 o. z., když společnosti neumožnil zákonem předpokládaným způsobem v přiměřené lhůtě odstranit nedostatky, pro něž má být zrušena. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak za dané situace předčasné.

17. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení /§ 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř./.

18. V dalším řízení soud prvního stupně předně ověří, zda společnost vytýkané povinnosti splnila. Pakliže účetní závěrky do sbírky listin nezaložila a nepodala daňová přiznání, soud prvního stupně jí v dalším řízení poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy spočívající ve splnění zakládací povinnosti a podání daňových přiznání výzvou dle § 172 odst. 2 o. z. Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedená výzva musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne a musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací bezprostředně předcházet a splňovat obligatorní náležitosti výzvy jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit, přičemž z výzvy musí být současně patrné jakým způsobem lze nedostatky představující důvod ke zrušení odstranit, v jaké lhůtě a v neposlední řadě musí být účastník řízení poučen o případných následcích nečinnosti (k tomu blíže např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 892-907).

19. Teprve na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně znovu zváží existenci důvodů pro zrušení společnosti s likvidací. Současně soud prvního stupně neopomene, že zrušení společnosti s likvidací je možné jen z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 o. z. či § 93 z. o. k. Ustanovení § 93 z. o. k. věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Přičemž je nutno dodat, že skutečnost, že společnost nepředložila správci daně daňová přiznání za roky 2012 až 2015, jakož i to, že porušuje svou zákonnou povinnost plynoucí z § 66 z. v. r., samo o sobě o neschopnosti společnosti vykonávat činnost ještě nesvědčí a pouze na tomto podkladě nelze k takto závažnému opatření, jakým beze sporu zrušení společnosti s likvidací je, bez dalšího přistoupit. Je třeba se zaměřit na otázku, zda společnost je či není objektivně schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Bude-li v dalším řízení třeba provádět dokazování, nepomine soud prvního stupně ustanovení § 89 odst. 1 z. ř. s.

20. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně (§ 224 odst. 3 a § 23 z. ř. s.).