o určení vlastnického práva k obchodnímu podílu a určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, k odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. června 2021, č. j. 38 Cm 6/2019-468,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 5. prosince 2014, kterou žalovaný 1) převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „společnost“) na žalovaného 2) za částku 300 000 Kč, je neplatná (výrok I.); dále určil, že žalovaný 1) je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti o velikosti 1/3 s vkladem na základní kapitál ve výši 67 000 Kč a že žalovaný 2) je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti o velikosti 1/3 s vkladem na základní kapitál ve výši 67 000 Kč (výrok II.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 602 359,83 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování zejména z těchto rozhodných skutkových zjištění:

- žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli dne 12. června 1992 manželství, jež (včetně jejich společného jmění) zaniklo dne 17. října 2017; k vypořádání společného jmění dosud nedošlo;

- společnost vznikla dne 13. června 2011, jejími společníky byli žalovaný 1), žalovaný 2) a [Anonymizováno]. Každému ze společníků připadal 1/3 obchodní podíl, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč. Od vzniku společnosti doposud jsou jejími jednateli všichni tři zakladatelé, tj. žalovaný 1), žalovaný 2) a [Anonymizováno];

- smlouvou o převodu podílu ze dne 5. prosince 2014 žalovaný 1) bez souhlasu a vědomí žalobkyně převedl svůj 1/3 podíl ve společnosti na žalovaného 2) za dohodnutou cenu 300 000 Kč (dále je „smlouva o převodu podílu“). Změna v osobách společníků se v obchodním rejstříku promítla dne 22. prosince 2014 - žalovaný 1) byl vymazán jako společník společnosti a u žalovaného 2) došlo k zápisu podílu o velikosti 2/3, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 134 000 Kč;

- 1/3 podíl ve společnosti měl ke dni jeho převodu dle znaleckého ocenění hodnotu 6 405 000 Kč;

- žalobkyně se dovolala neplatnosti smlouvy o převodu podílu vůči žalovaným dopisem ze dne 7. května 2018, který byl doručen žalovanému 1) dne 9. května 2018 a žalovanému 2) dne 11. května 2018;

- žalovaní námitku neplatnosti smlouvy o převodu podílu odmítli, vznesli námitku promlčení práva žalobkyně dovolávat se této neplatnosti;

3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení pro účely vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), je dán rovněž naléhavý právní zájem na určení poměrů mezi společníky ve společnosti v návaznosti na neplatnost smlouvy o převodu podílu, aby mohl být zapsán v obchodním rejstříku stav předcházející neplatnému převodu předmětného podílu.

4. Soud prvního stupně s odkazem na § 31, § 133 a § 207 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a § 708 odst. 1, § 709 odst. 3, § 714 odst. 1, 2, § 611, § 619 odst. 1, 2, § 120 odst. 2, § 629 odst. 1, § 547 a § 580 odst. 1 zákona č. 89 /2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřel, že žalovaný 1) se stal za trvání manželství společníkem společnosti s podílem velikosti 1/3, kterému odpovídal vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč; tento podíl byl součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). K jeho převodu došlo na základě smlouvy o převodu podílu, kterou žalovaný 1) uzavřel se žalovaným 2) bez vědomí a souhlasu žalobkyně krátce po zahájení rozvodového řízení. Převod podílu však není běžnou záležitostí, a proto ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. žalovaný 1) mohl platně uzavřít smlouvu o převodu podílu jen se souhlasem žalobkyně.

5. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že smlouva o převodu podílu je neplatným právním jednáním pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Z dokazování vyplynulo, že nepochybným účelem převodu předmětného podílu ve společnosti v hodnotě 6 405 000 Kč za cenu 300 000,00 Kč ze žalovaného 1) na žalovaného 2) bylo vyvedení tohoto majetku ještě za trvání manželství ze společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1).

6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně podané žalobě vyhověl.

7. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na vyhlášku č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobkyně v řízení. Žalobkyni podle soudu prvního stupně náleží náhrada – odměny advokáta za 11 úkonů právní služby po 33 940 Kč, 1 úkon za 16 970 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč, cestovních výdajů ve výši 2 645,15 Kč, za zmeškaný čas 1 600 Kč, náklady vynaložené na znalecký posudek 98 010 Kč, 21 % DPH ve výši 104 194,68 Kč; celkem 602 359,83 Kč.

8. Oba žalovaní podali proti rozsudku soudu prvního stupně obsáhlé společné odvolání. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně v reakci na podané odvolání navrhla napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 5. září 2022, č. j. 14 Cmo 278/2021-532, výrokem I. změnil tak, že se zamítá žaloba a) na určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu ze dne 5. prosince 2014 o převodu podílu žalovaného 1) ve společnosti na žalovaného 2), b) aby bylo určeno, že žalovaný 1) je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 ve společnosti, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč a c) aby bylo určeno, že žalovaný 2) je vlastníkem podílu ve společnosti o velikosti 1/3, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení účastníků za řízení před soudy obou stupňů tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) rovným dílem k rukám jejich právního zástupce na nákladech řízení částku 97 262,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na předmětném samostatném určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu není dán, neboť žalobkyně se může domáhat určení neplatnosti právního jednání v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, v němž žalobkyně mj. nárokuje i vypořádání podílu ve společnosti. Otázku platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu je na místě řešit jako předběžnou otázku v probíhajícím řízení o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Rovněž není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení z důvodu, že společnost, v níž byl převeden předmětný podíl, není účastnicí řízení; vydaný rozsudek by tudíž společnost nezavazoval. A proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl odkazem na § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jim vznikly v řízeních před soudy obou stupňů. Při určení odměny právního zástupce žalovaných odvolací soud vyšel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a tomu odpovídající odměny 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Na základě obsahu spisu odvolací soud uzavřel, že náklady řízení před soudy obou stupňů v součtu činí 97 962,50 Kč - za řízení před soudem prvního 79 669,30 Kč (11 úkonů právní služby, 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny, včetně 12 režijních paušálů, cestovné, náhrada za zmeškaný čas, DPH) a za odvolací řízení 18 293,20 Kč (soudní poplatek za odvolání, 2 úkonů právní služby, včetně 2 režijních paušálů, cestovné, náhrada za zmeškaný čas, DPH).

13. K ústavní stížnosti žalovaných 1) a 2) Ústavní soud nálezem ze dne 8. března 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22, rozhodl, že výrokem II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2022, č. j. 14 Cmo 278/2021-532, bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny (výrok I.); a uvedený výrok I. rozsudku vrchního soudu zrušil (výrok II.).

14. Ústavní soud konstatoval, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem vedlejší účastnice (tj. žalobkyně) na předmětném samostatném určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu není dán, neboť se může domáhat určení neplatnosti právního jednání v rámci vypořádání společného jmění manželů. Při určení výše nákladů právního zastoupení v řízení odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepostupoval podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ale podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu.

15. Ústavní soud podrobně rozebral otázku (odkazuje na svou rozhodovací praxi), které ustanovení advokátního tarifu je třeba aplikovat pro účely zjištění tarifní hodnoty ve věcech určovacích žalob. S ohledem na skutečnost, že citovaný právní předpis rozlišuje situace, kdy je předmět právního úkonu, o jehož platnosti je vedeno řízení, penězi ocenitelný, a kdy nikoli, pak není možné vycházet z názoru, že vždy když je předmětem řízení určení neplatnosti smlouvy, nelze tento předmět penězi ocenit. K tomu Ústavní soud odkázal např. na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. července 2001, sp. zn. II. ÚS 598/2000, ze dne 15. ledna 2003, sp. zn. I. ÚS 712/01, ze dne 24. března 2011, sp. zn. II. ÚS 538/10, či ze dne 19. prosince 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15. Ústavní soud konstatoval, že je tedy třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu (tj. plnění) ocenit a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů.

16. V poměrech projednávané věci uzavřel, že předmětem právního úkonu byla věc, která je penězi ocenitelná. Pro posouzení napadeného postupu vrchního soudu o stanovení nákladů právního zastoupení je tedy rozhodná otázka, zda v daném řízení měly obecné soudy k dispozici ověřitelný údaj o ceně spoluvlastnického podílu na předmětné obchodní společnosti.

17. Z vyžádaného spisu krajského soudu Ústavní soud zjistil, že pro právně relevantní závěr o hodnotě věci podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu se ve spise nachází dostatečný podklad, a to znalecký posudek č. 1288/213/2019 ze dne 30. prosince 2019, vypracovaný obchodní společností [právnická osoba]. (dále jen „znalecký posudek“), kterým byla stanovena cena obvyklá 1/3 podílu na obchodní společnosti. Podíl byl oceňován ke dni 22. prosince 2014, resp. 5. prosince 2014, a ke dni 17. října 2017, přičemž k datu 5. prosince 2014 činila obvyklá cena 1/3 podílu na uvedené obchodní společnosti částku 6 405 000 Kč a k datu 17. října 2017 byla podle tohoto posudku obvyklá cena 1/3 podílu na uvedené společnosti 10 257 000 Kč. Hodnota předmětu sporu tedy v průběhu řízení byla znalecky zjištěna. Znalecký posudek představuje v tomto směru nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu.

18. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úplné znění odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

19. Odvolací soud, vázán shora uvedeným právním názorem Ústavního soudu, se proto znovu zbýval otázkou náhrady nákladů řízení vzniklých účastníkům za řízení před soudy obou stupňů (tj. v rozsahu ústavním nálezem zrušeného výroku II., jenž se náhrady nákladů řízení týká).

20. Předně se odvolací soud zabýval požadavkem žalobkyně pro aplikaci § 150 o. s. ř. Dle žalobkyně je hlavním důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který je namístě použít moderační právo soudu podle § 150 o. s. ř. to, že žalobkyně podávala žalobu v souladu s tehdy platnou judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009), která předpokládala podání samostatné žaloby na neplatnost právního jednání a neumožňovala řešit věc v rámci vypořádání společného jmění manželů. Tento právní názor se změnil až v souvislosti se změnou právního názoru Nejvyššího soudu. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. S ohledem na tuto skutečnost se žalobkyně domnívá, že je zde důvod k postupu podle § 150 o. s. ř.

21. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

22. Moderační právo obsažené § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut. Použití ustanovení § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech sporného řízení, se rozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet /k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem/.

23. Za důvody hodné zvláštního zřetele se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

24. Okolnosti daného konkrétního případu, jež se z obsahu spisu podávají, postupu dle § 150 o. s. ř. nenasvědčují. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že již ve vyjádření ze dne 8. července 2019 žalobkyně uvedla, že dne 20. října 2016 při jednání opatrovnického soudu v [adresa] (týkajícího se mj. i určení výživného) předložila smlouvu o převodu obchodního podílu a daňová přiznání společnosti, z čehož bylo podle žalobkyně zřejmé, že žalovaný 1) převedl svůj obchodní podíl za částku 300 000 Kč. Žalobkyně pomíjí, že právě ona k prokázání svého tvrzení o hodnotě převedené části obchodního podílu předložila znalecký posudek, včetně jeho dodatku. Obvyklá hodnota 1/3 obchodního podílu byla stanovena částkou 6 405 000 Kč (což je dle obsahu spisu nejnižší hodnota, o níž lze uvažovat), s touto částkou pak účastníci řízení kalkulovali v rámci posouzení otázky náhrady nákladů řízení. Hodnota předmětu sporu byla tudíž v průběhu řízení pro účely určení tarifní hodnoty znalecky zjištěna. Nutno dodat, že výše uvedené ustanovení neslouží ke zmírnění majetkových rozdílů mezi účastníky řízení. Skutečnost, že dosud nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, ani spory mezi (bývalými) manžely vyplývající z jejich nenaplněných představ a očekávání o vypořádání zaniklého společného jmění, též nevede (a ani nemůže vést) k postupu podle § 150 o. s. ř.

25. Odvolací soud neshledal v poměrech projednávané věci podmínky pro postup dle výše citovaného ustanovení § 150 o. s. ř.; okolnosti daného konkrétního případu, jež se z obsahu spisu podávají, postupu dle tohoto ustanovení nenasvědčují.

26. Jelikož došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jim vznikly v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení.

27. Jak již bylo výše uvedeno, ve spise se nachází ověřitelný údaj o ceně obchodního podílu, resp. jeho části, přičemž (jak uvedl Ústavní soud) znalecký posudek představuje v tomto směru nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu. Rovněž sami účastníci řízení při vyúčtování svých nákladů vyšli z obsahu stanoviska obsaženého ve znaleckém posudku. Odvolací soud proto při určení tarifní hodnoty vyšel z hodnoty stanovené znaleckým posudkem, tj. z částky 6 405 000 Kč.

28. Za řízení před soudem prvního stupně (vycházeje z obsahu spisu) činí náhrada nákladů řízení žalovaných 1) a 2) celkem částku 766 291 Kč, sestávající se z odměny za 11 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 4. července 2017, podání ze dne 22. října 2018, ze dne 13. listopadu 2018, ze dne 9. srpna 2019 a ze dne 22. ledna 2020, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 15. října 2018, 14. června 2019, 13. ledna 2020, 13. května 2020 a 14. června 2021) podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) advokátního tarifu, snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % za každou zastupovanou osobu (tj. za každého žalovaného činí odměna za jeden úkon 27 152 Kč; podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je tarifní hodnota 6 405 000 Kč), z odměny za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření žalovaných ze dne 18. října 2018 k postupu soudu dle § 104a odst. 2 o. s. ř.), snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % za každou zastupovanou osobu (tj. za každého žalovaného 13 576 Kč), včetně 12 režijních paušálů podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Odměna za požadovaný úkon – účast při ústním jednání dne 15. května 2019, včetně režijního paušálu nenáleží, neboť uvedené ústní jednání se nekonalo, když bylo odročeno na 14. června 2019 pokynem ze dne 25. března 2019 (viz č. l. 51 spisu). Nenáleží ani požadovaná odměna za úkon – vyjádření ze dne 20. února 2019 (č. l. 42 spisu), jde o pouhé sdělení soudu, že se žalovaní k žalobě již vyjádřili s odkazem na tato předchozí podání; tudíž nejde o úkon ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Dále žalovaným náleží náhrada za cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v celkové výši 3 202,40 Kč (5x cesta k výše uvedeným jednáním před soudem prvního stupně), náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 advokátního tarifu v celkové výši 2 000 Kč (20 x 100 Kč), navýšené o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

29. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení žalovaných 1) a 2) částku 137 705,70 Kč a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 4 000 Kč, z odměny za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (podaní odvolání, účast při ústním jednání odvolacího soudu dne 5. září 2022), snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % (tj. za každého žalovaného činí odměna za jeden úkon právní služby 27 152 Kč); k tomu dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, dále cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 892,60 Kč (cesta [adresa] a zpět, 130 km, při průměrné spotřebě 6 litrů nafty/100 km, požadované ceně nafty 36,10 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč za 1 km), náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 advokátního tarifu v celkové výši 400 Kč; vše navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

30. Celkem náhrada nákladů řízení žalovaných 1) a 2) za řízení před soudy obou stupňů činí částku 903 996,70 Kč.