o odvolání a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze 31. května 2021, č. j. 79 Cm 12/2021-12,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. rozhodl o odvolání [Anonymizováno] z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A] (dále jen „společnost“), výrokem II. jmenoval novým likvidátorem společnosti [Anonymizováno], sídlem [adresa], výrokem III. uložil společnosti a účastníku 2) povinnost zaplatit státu společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic a výrokem IV. pak společnosti a účastníku 2) uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč.

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že ke zrušení společnosti s likvidací a jmenování účastníka 2) likvidátorem společnosti došlo pravomocně v roce 2013. Soud prvního stupně rekapituloval tvrzení navrhovatele a vyjádření účastníka 2), a aniž by ve věci nařídil jednání a provedl dokazování, vycházeje v podstatě z tvrzení navrhovatele a skutečností mu známých z vlastní činnosti, dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora dle § 71 odst. 3, 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013. Uzavřel, že likvidace trvá již téměř osm let, likvidátor svou funkci nevykonává řádně. Dle soudu prvního stupně nelze zohlednit výhrady účastníka 2), že společnost není kontaktní, jakož ani to, že očekával pokyn soudu k dalšímu postupu likvidace; účastník 2) rovněž pominul, že účelem insolvenčního řízení, na které poukazoval, není vytváření podmínek pro zánik nefunkční společnosti, jakož i to, že u likvidátorů jmenovaných ze seznamu insolvenčních správců se presumuje určitá míra odborných znalostí odpovídajících tomuto statutu. Proto soud prvního stupně podanému návrhu vyhověl a účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti odvolal a jmenoval nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců.

3. Povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč soud prvního stupně uložil společnosti a účastníku 2) s odkazem na § 11 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatel poukazuje na to, že důvodem pro jeho odvolání z funkce likvidátora je podle podaného návrhu skutečnost, že nepodal daňová přiznání z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2016 až 2019, z čehož navrhovatel dovozuje, že likvidátor neplní své povinnosti. Odvolatel namítá, že se k podanému návrhu podrobně vyjádřil (na obsah tohoto podání odkazuje), přičemž soud prvního stupně se jeho argumentací nezabýval, rovněž nereagoval na jeho žádost ze dne 3. února 2021 o poskytnutí zálohy na účelně vynaložené náklady likvidace a vyslovení pokynu k dalšímu postupu v procesu likvidace. Soud prvního stupně je informován o majetku společnosti (nemovité věci), jakož i o důvodech bránících jejich zpeněžení (probíhající exekuční řízení prodejem nemovitých věcí) a současně byl seznámen s oceněním těchto nemovitých věcí. Odvolatel dodává, že vypracování znaleckého posudku, stejně tak celá jeho dosavadní činnost je financována z jeho vlastních zdrojů, když společnost nemá žádné finanční prostředky. Odvolatel si je vědom toho, že daňová přiznání nebyla včas podána, avšak jejich vypracování by rovněž hradil ze svých prostředků, přičemž daňová přiznání by byla pouze formální, bez vypovídací hodnoty. Odvolatel je nicméně toho názoru, že vytýkané nepodání daňových přiznání jakožto jediný důvod k jeho odvolání z funkce likvidátora společnosti nemůže obstát; likvidátor činí nezbytné kroky k naplnění účelu likvidace. Zpracování daňových přiznání byl schopen zajistit za předpokladu, že bude v likvidaci společnosti pokračovat, jak avizoval ve svém vyjádření k podanému návrhu.

6. Navrhovatel s podaným odvoláním nesouhlasil, ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

7. Navrhovatel, odkazuje na závěry prezentované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020, uvádí, že účastník 2) neplní opakovaně své povinnosti vyplývající ze zákona, mezi něž patří uvedená povinnost podávat daňová přiznání a zakládat do Sbírky listin příslušné účetní závěrky. Zdůrazňuje, že „nenaplňování účelu likvidace likvidátorem spočívající v provedení likvidace ve lhůtě přiměřené situaci likvidované právnické osoby, je nutno považovat neřádné plnění povinností likvidátora … a potažmo tak důvod způsobilý pro odvolání likvidátora z funkce“.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodně.

9. Podle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

10. Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů poplatníkem daně z příjmů právnických osob je právnická osoba. Podle § 38m téhož zákona je poplatník povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

11. Podle § 136 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

12. Podle § 240c odst. 1 daňového řádu dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby.

13. Z předloženého spisu vyplývá, že navrhovatel podal dne 21. ledna 2021 návrh odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti pro neplnění jeho povinností, když za roky 2016 až 2019 nepodal za společnost daňová přiznání (což dokládá výzvami k podání daňových přiznání).

14. Účastník 2) se k podanému návrhu na základě výzvy soudu prvního stupně vyjádřil, uváděje okolnosti týkající se likvidace společnosti, vysvětluje důvod délky likvidace. Předně namítal, že společnost byla po celou dobu likvidace nekontaktní, neobdržel požadované podklady nezbytné k provedení její řádné likvidace. Likvidátor prověřil existenci majetku společnosti a zjistil, že společnost nemá založený běžný bankovní účet, nevyužívá žádné jiné bankovní produkty, nevlastní motorová vozidla. Společnost je spoluvlastníkem v podání uvedených pozemků, které jsou likvidátorem neprodejné, neboť vlastnické právo společnosti k těmto je omezeno zahájenými exekucemi (které specifikuje). Společnost je předlužená, naplňuje znaky úpadku, a proto likvidátor v roce 2016 podal insolvenční návrh. Insolvenční řízení bylo posléze zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (usnesením ze dne 18. srpna 2016). Účastník 2) rovněž zdůraznil, že společnost nemá žádný likvidní majetek, a tudíž na něm nelze spravedlivě požadovat, aby veškeré náklady s likvidací spojené nesl ze svého. Proto se podáním ze dne 9. února 2021 obrátil na soud prvního stupně se žádostí o poskytnutí zálohy na účelně vynaložené výdaje a požádal soud o pokyn k dalšímu postupu; stanovisko soudu neobdržel.

15. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku společnosti odvolací soud zjistil, že společnost byla založena v roce 2011. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012, č. j. 78 Cm 174/2012-2, které nabylo právní moci dne 22. ledna 2013, byla společnost zrušena s likvidací; jako likvidátor společnosti byl zapsán účastník 2) [Jméno navrhovatele B] (insolvenční správce). Ze sbírky listin obchodního rejstříku se podává, že společnost od svého vzniku dosud do této nezaložila účetní závěrky.

16. Smyslem a účelem likvidace je vypořádání majetkových poměrů právnické osoby po jejím zrušení s likvidací. Znamená určitou přechodnou fázi, v níž právnická osoba stále existuje, avšak nepokračuje v činnosti, pro niž byla zřízena, ani neplní svůj původní účel, nýbrž cíleně směřuje ke svému zániku. Likvidaci pak provádí právě likvidátor, který je pověřen řízením procesu likvidace.

17. Důvodem odvolání likvidátora je řádné neplnění jeho povinností, tj. jak porušení některé z jeho povinností, tak plnění povinností způsobem, který je v rozporu s právní úpravou, jestliže tím likvidátor nepřípustně zasahuje do práv a povinností třetích osob. Posouzení řádného neplnění povinností likvidátora bude záležet na každém konkrétním případě. Účelem § 191 odst. 2 o. z. je nahrazení dosavadního likvidátora, jenž porušuje své povinnosti, novým likvidátorem, který likvidaci řádně provede a dokončí.

18. Z výše uvedeného vyplývá, že povinností poplatníka daně z příjmů, tj. v daném případě společnosti, bylo podávat příslušná daňová přiznání, byť by byly příjmy nulové, a to již od jejího vzniku. Této povinnosti společnost od svého vzniku dosud nedostála. V této souvislosti odvolací soud považuje za nutné dodat, že společnost je účetní jednotkou dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, která má povinnost vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku (§ 4 odst. 1 části věty před středníkem zákona o účetnictví) a sestavovat účetní závěrku jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní (§ 6 odst. 4 zákona o účetnictví). Dle § 66 odst. 1 písm. c) a § 72 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) je současně společnost povinna bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin – tedy mimo jiné účetní závěrky – předložit. Ani tuto povinnost společnost doposud nesplnila.

19. Je třeba zdůraznit, že v průběhu likvidace se daňová přiznání podávají tak, jako by likvidace nenastala. Likvidátor, který byl společnosti jmenován, vystupuje při správě daní z pozice osoby jednající jménem právnické osoby, za likvidovanou právnickou osobu daňové přiznání podává sám, popř. k tomu může zmocnit jinou osobu. V poměrech dané věci je nepochybné, že likvidátor tuto zákonem danou povinnost od roku 2016 neplní; nejde o ojedinělé porušení zákonem dané povinnosti. Nezajištění včasného a řádného podávání daňových přiznání za období 5 let bylo opakovaným porušováním povinností likvidátora. Dlužno dodat, že tento nedostatek likvidátor dosud neodstranil, a této povinnosti nedostál. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že likvidátor neplní zakládací povinnost vyplývající z § 66 odst. 1 písm. c) z. v. r., byť měl dostatek času od zahájení likvidace, aby zjednal nápravu, neboť společnost od svého vzniku účetní závěrky do sbírky listin nezakládá (srov. mutatis mutandis závěry zformulované ve shora uvedeném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020).

20. Skutečnosti sdělené likvidátorem, že je společnost nekontaktní, že od ní neobdržel požadované podklady nezbytné k provedení řádné likvidace, že je společnost předlužená a nemá prodejný majetek, jelikož její nemovitosti jsou neprodejné, když vlastnické právo společnosti k těmto je omezeno zahájenými exekucemi a že soud nereagoval na jeho žádost o pokyn k dalšímu postupu v předmětné likvidaci, nejsou pro posouzení činnosti likvidátora relevantní. Naopak svědčí o jeho liknavém přístupu k realizaci předmětné likvidace, která probíhá od ledna roku 2013, když z uvedených skutečností lze dovodit, že v dané věci jde v podstatě o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně, je dlouhodobě neaktivní s neprodejným majetkem. Nutno dodat, že odvolávaný likvidátor byl jmenován z řad insolvenčních správců, u nichž nelze pominout, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Nelze proto mít za relevantní jeho námitku, že vyčkával pokynu soudu, zejména pak v situaci, kdy jak bylo výše uvedeno, se z jeho tvrzení a obsahu spisu podává, že jde o běžnou, typově jednodušší likvidaci.

21. Odvolací soud uzavírá, že návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou, navrhovatel osvědčil právní zájem na jeho podání. Bylo prokázáno, že likvidátor dlouhodobě neplní své povinnosti stanovené zákonem, a to ani ty nejelementárnější a svou povahou nikterak složité, jakými beze sporu podání daňového přiznání je. Odvolávaný likvidátor neplní ani povinnosti dané § 66 odst. 1 písm. c) z. v. r. Je rovněž nepochybné, že v daném případě nepostupuje řádně, když likvidace probíhá již od roku 2013 (tj. 9 let) a nebyla dosud skončena, aniž by likvidátor sdělil soudu prvního stupně či odvolacímu soudu jakoukoliv právně relevantní skutečnost bránící řádnému dokončení likvidace, resp. aniž by vůbec uvedl, v jaké fázi se likvidace po tolika letech nachází, jaké konkrétní úkony provedl a co brání jejímu řádnému dokončení. Důvody pro odvolání [Anonymizováno] z funkce likvidátora jsou dány; z toho pak pramení i nutnost jmenovat společnosti likvidátora nového, jak soud prvního stupně učinil.

22. O nákladech řízení (výrok IV.) soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně, však pominul, že rovněž řízení o odvolání, popř. jmenování likvidátora právnické osobě soudem je nesporným řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 85 až § 93 z. ř. s., které lze zahájit i bez návrhu. Otázka náhrady nákladů řízení upravených v tomto zákoně je řešena v § 23 a 24 z. ř. s., primárně se řídí § 23 větou první z. ř. s.

23. Předmětem řízení je odvolání likvidátora pro opakované dlouhodobé neplnění jeho povinností. V poměrech projednávané věci, vycházeje ze všech výše uvedených skutečností, odvolací soud proto shledal okolnosti, které odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení navrhovateli ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s. a náhradu nákladů řízení navrhovateli přiznal, byť na základě jiného ustanovení, než učinil soud prvního stupně.

24. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení a přenosu poplatkové povinnosti.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 věta první z. ř. s. ve spojení s § 224 o. s. ř., když v odvolacím řízení neshledal okolnosti, které odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení navrhovateli ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s.