o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. 76 ECm 1/2021-136,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 250 000 Kč od 4. dubna 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 117 044 Kč.

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s ohledem na nesporná skutková tvrzení účastníků dospěl k těmto skutkovým závěrům:

- dne 5. ledna 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným, jakožto společníkem společnosti [právnická osoba]., IČO [Anonymizováno] [adresa], sídlem [adresa] (dále jen „společnost“) s 50% podílem, a dalším společníkem společnosti [tituly před jménem] [jméno FO], jehož podíl činil rovněž 50 %, uzavřena dohoda, kterou žalobce projevil vážný zájem o koupi 100% podílu na společnosti včetně „projektu [adresa]“ (dále jen „dohoda“)[Anonymizováno]

- v dohodě bylo mj. ujednáno, že žalobce za účelem prokázání vážného zájmu o koupi 100% podílu ve společnosti poukáže žalovanému a druhému společníkovi [tituly před jménem] [jméno FO] do 10. ledna 2018 částku v souhrnné výši 500 000 Kč na tam specifikované účty (tj. každému částku ve výši 250 000 Kč), jakožto zálohu na kupní cenu ve výši 8 400 000 Kč, na níž měla být záloha v případě uskutečnění prodeje započtena. V případě neuskutečnění koupě (míněno složení dohodnuté ceny do notářské úschovy) do 31. března 2018 z důvodů výlučně na straně budoucího kupujícího bude tato záloha považována za nevratnou. Pokud k prodeji nedojde z důvodů nikoliv na straně budoucího kupujícího v termínu do 31. března 2018, bude tato zálohová platba vrácena na účet budoucího kupujícího, a to nejpozději do tří pracovních dnů po uplynutí termínu;

- žalobce dne 8. ledna 2018 zálohu na kupní cenu ve výši 250 000 Kč žalovanému (a tutéž částku i druhému společníkovi) řádně na bankovní účet poukázal;

- mezi účastníky probíhala jednání o prodeji podílu (zejména emailovou komunikací) od roku 2016, která vyústila dne 5. ledna 2018 v sepsání dohody. Poslední komunikace se mezi nimi uskutečnila emailem dne 4. dubna 2018. Ke složení zbylé části kupní ceny ve výši 7 900 000 Kč žalobcem nedošlo, smlouva o převodu podílů ve společnosti nebyla uzavřena.

3. Ostatní navržené důkazy (specifikované v bodě 4. odůvodnění) soud prvního stupně pro nadbytečnost neprovedl.

4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění, kdy mezi účastníky zůstalo sporné, zda byly splněny podmínky pro vrácení žalobcem uhrazené zálohové platby, soud prvního stupně s odkazem na § 208 odst. 1 a § 209 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dospěl k závěru, že žalobci svědčí nárok na zaplacení požadované částky 250 000 Kč z titulu nároku na vrácení zaplacené zálohy na kupní cenu podílu žalovaného ve společnosti. Nebylo prokázáno, že mezi smluvními stranami panovala shoda ohledně vypracování smluvní dokumentace. Smluvní dokumentace nebyla žalobci předložena ještě 10 dnů před skončením rezervační lhůty, neobdržel ani specifikaci úschovy pro složení zbývající části kupní ceny; nadto ještě dne 21. března 2018 žalovaný ani neměl k dispozici souhlas valné hromady společnosti. Nebylo prokázáno tvrzení žalovaného (ani po poučení dle § 118a o. s. ř.), že dokumentaci měl vyhotovit a předložit žalobce. Realizace převodu podílů v konkrétní podobě nebyla připravena, neexistovala smluvní dokumentace, včetně specifikace notářské úschovy, přičemž nebylo prokázáno, že by se tak stalo výlučně pro chování žalobce.

5. K uzavření smlouvy o převodu podílu nedošlo, zaplacenou zálohu je třeba vypořádat podle zásad o odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, k němuž došlo v okamžiku uplynutí tří pracovních dnů ode dne rezervační lhůty, tj. ke 4. dubnu 2018. Žalovaného, který zálohu na kupní cenu přijal, stíhá povinnost ji žalobci vydat (jakožto majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, jenž odpadl). Proto podané žalobě vyhověl.

6. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 117 044 Kč, spočívající jednak v zaplaceném soudním poplatku za podanou žalobu ve výši 12 500 Kč, jednak v odměně za právní zastoupení v rozsahu 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání žaloby, podání ze dne 9. února 2021, ze dne 12. listopadu 2021 a ze dne 11. března 2022, účast na jednání dne 15. října 2021, 21. ledna 2022 a 13. června 2022) po 9 300 Kč, včetně 9 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH ve výši 18 144 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, navrhuje, aby jej odvolací soud změnil a podanou žalobu zamítl.

8. Odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku. Za nesprávný v tomto směru považuje rovněž názor soudu prvního stupně, že naopak břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalobci na základě dohody nevznikl jemu tvrzený nárok na zaplacení částky 250 000 Kč, nese žalovaný.

9. Odvolatel opakuje, že žalobce neprokázal, že k neuzavření smlouvy o převodu podílů ve společnosti ve sjednaném termínu došlo z důvodů na straně žalovaného jako budoucího prodávajícího, tedy nikoliv z důvodů na straně žalobce jako budoucího kujícího, resp. neprokazuje to, že by k neuzavření smlouvy o převodu podílů nedošlo z důvodů na straně žalobce, zejména pak proto, že by žalobce byl připraven uskutečnit koupi obchodních podílů ve smyslu uzavřené dohody (tj., že složil kupní cenu za převod podílů do úschovy notáře do sjednané doby, tedy do „31. března 2021“) nebo že by žalovaného k uzavření smlouvy o převodu podílů vyzýval.

10. Naopak žalovaný (nad rámec svých procesních povinností) tvrdil a prokazoval, že zaplacená záloha na kupní cenu za převod podílů se ve smyslu ujednání dohody stala nevratnou, neboť prodej podílů nebyl realizován výlučně z důvodů na straně žalobce, který jednak v dohodnutém termínu ani nikdy později neuzavřel příslušnou smluvní dokumentaci k převodu obchodního podílu (tj. vlastní smlouvu o převodu obchodního podílu a smlouvu o úschově), a ani nesložil do úschovy sjednanou kupní cenu za prodej podílů, kdy navíc žalobce byl tím, kdo neposkytoval žalovanému potřebnou součinnost k převodu podílů, ač byl žalovaným (případně [jméno FO] jako druhým společníkem společnosti) a zejména pak právním zástupcem obou společníků, advokátem [tituly před jménem] [adresa] k takové součinnosti opakovaně vyzýván. Navrhovanými důkazy (které však soudem prvního stupně nebyly připuštěny) byl pak žalovaný připraven prokázat, že k uzavření smlouvy o převodu podílu (včetně smlouvy o advokátní úschově) a tím i nesložení sjednané kupní ceny do úschovy (na základě uzavřené smlouvy o úschově) nedošlo právě a jen pro chování žalobce, tedy výlučně z důvodů na jeho straně, když žalobci byla ze strany žalovaného opakovaně předkládána smluvní dokumentace pro realizaci převodu obchodního podílu, tato byla žalovaným k návrhu žalobce opakovaně upravována, a to co do označení osoby kupujícího či způsobu financování sjednané kupní ceny, avšak nikdy ze strany žalobce či jím určené osoby nedošlo k jejímu podpisu (uzavření). Byly to pak právě důvody na straně žalobce (zejména pak otázka financování kupní ceny za převod obchodního podílu, tak jak se dozvěděl s odstupem doby žalovaný) pro které nedošlo k realizaci převodu obchodního podílu na žalobce, resp. jeho koupě žalobcem.

11. Žalovaný žalobci poskytl veškerou součinnost, kterou lze po žalovaném požadovat k uzavření smluv po převodu podílu, nicméně žalobce žalovanému neposkytoval potřebné údaje a informace, bez kterých jednoznačně nebylo možné převod obchodního podílu realizovat. Žalobci nic nebránilo (myšleno na straně žalovaného) v uzavření smluvní dokumentace týkající se převodu obchodního podílu, a pokud by se tak rozhodl (a žalovanému poskytnul potřebné údaje), jednoznačně věděl, jakým způsobem a na jaký účet úschovy složit sjednanou kupní cenu. Žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

12. K jednotlivým odvolacím námitkám se podrobně vyjadřuje. Pakliže žalovaný opírá své právo na ponechání si zálohy o tvrzení, že žalobci nevznikl jím tvrzený nárok na vrácení složené zálohy, tíží právě žalovaného povinnost tvrzení a tomu odpovídající břemeno důkazní k prokázání toho, co si strany skutečně ujednaly, aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, podle níž byl oprávněn si složenou zálohu ponechat (resp. podle které nebyl povinen přijaté plnění vrátit). Žalobce se vyjadřuje k námitkám odvolatele ohledně jeho připravenosti prokázat, že k uzavření smlouvy o převodu podílu nedošlo výlučně právě pro chování žalobce. Odmítá tvrzení, že by mu žalovaný poskytl veškerou součinnost (kterou na něm lze požadovat) k uzavření smlouvy o převodu podílu a že by právě žalobce žalovanému neposkytoval potřebné údaje a informace, bez kterých nebylo jednoznačně možné převod podílu uskutečnit. Žalobci nebyla po dobu rezervační doby ze strany žalovaného předložena žádná finální podoba smluvní dokumentace, ani žádná specifikace účtu, na nějž má být kupní cena složena, a proto má žalobce za to, že nelze přičítat k jeho tíži neuskutečnění prodeje podílů ve společnosti. Jeho nárok na vrácení uhrazené zálohy na kupní cenu je tudíž legitimní.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání přecházející (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolateli se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo.

14. Podle § 1807 o. z. se má za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.

15. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

16. V dané věci je stěžejním posouzení, zda má žalobce nárok na vrácení zálohy složené na kupní cenu v souvislosti s případným prodejem podílu ve společnosti, tedy zda se jedná o zálohu vratnou či nikoliv.

17. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

18. Pro danou věc bylo podstatné posouzení toho, jaké právní jednání je obsaženo v ujednání dohody ve znění: „V případě neuskutečnění koupě (míněno složení dohodnuté ceny do notářské úschovy) do 31. března 2018 z důvodů výlučně na straně budoucího kupujícího, bude tato záloha považována za nevratnou. Pokud k prodeji nedojde z důvodů nikoliv na straně budoucího kupujícího v termínu do 31. března 2018, bude tato zálohová platba vrácena na účet budoucího kupujícího, a to nejpozději do tří pracovních dnů po uplynutí termínu.“ Odvolací soud poskytl žalobci i žalovanému poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení, včetně důkazních návrhů k jejich prokázání, týkající se výkladu jejich úmyslu při uzavření dohody, zejména stručně vyjádřeno, pokud jde o otázku podmínek vratnosti složené zálohy na kupní cenu (ve vztahu k uvedenému slovnímu spojení), jakož i o tom, kdo byl předkladatelem návrhu dohody.

19. Uzavření dohody bylo výsledkem vzájemného jednání stran (žalobce, žalovaného a druhého společníka společnosti [tituly před jménem] [jméno FO]), kterému od roku 2016 předcházela jejich jednání, jejichž smyslem bylo deklarovat oboustranný zájem účastníků prodat a koupit podíly ve společnosti, tj. závazek uzavřít smlouvu o převodu podílu ve společnosti. Dohoda byla uzavřena na základě žádosti žalovaného, její prvotní návrh předložil žalobce, žalovaný v něm činil změny a doplnění. Smlouva byla následně účastníky podepsána ve znění, na jehož formulaci se podíleli obě zúčastněné strany (jak se podává ze shodných tvrzení účastníků).

20. Pokud jde o podmínky vrácení složené zálohy, z tvrzení účastníků plyne, že úmyslem obou stran bylo vázat její nevratnost na situaci, kdy neuskutečnění prodeje (a koupě) podílu zapříčiní výlučně žalobce. A pro případ, že k realizaci převodu podílu ve společnosti nedojede z jiných důvodů než z těch způsobených výhradně žalobcem, tj. pro chování žalovaného (nebo druhého společníka), či z důvodů na jejich straně, se jedná o porušení dohody ze strany žalovaného a záloha se vrací. Výkladem předmětné dohody (jakož i na základě tvrzení účastníků) lze tudíž v poměrech projednávané věci dovodit, že strany se dohodly jen na tom, jak bude postupováno (míněno pro návratnost složené zálohy) v případě, kdy k realizaci obchodu nedojde buď z důvodů na straně žalobce, anebo z důvodů na straně žalovaného. Na případnou situaci, kdy k uskutečnění prodeje podílu nedojde v důsledku zavinění obou stran dohody, pamatováno nebylo; takovéto ujednání dohoda neobsahuje a nelze ani dovodit z výkladu úmyslu předestřeného účastníky řízení.

21. V obecné rovině lze přisvědčit žalobci, že uzavření rezervační smlouvy je spojeno s určitým konkrétním účelem, kdy zaplacením rezervačního poplatku dává smluvní strana najevo vážnost svého úmyslu o předmět koupě (zde o koupi podílu), jakož i že v rámci režimu rezervačních smluv je obvyklým postupem, že smluvní dokumentaci zpravidla předkládá strana, která předmět rezervace prodává. Z předmětné dohody žádný konkrétní závazek žalovaného (a druhého společníka) k dalším krokům směřujícím k dosažení účelu uzavřené dohody neplyne. V poměrech projednávané věci v situaci, kdy vzájemná jednání mezi stranami probíhala dlouhodobě, předmět koupě byl jednoznačně znám, a nebyla ve vztahu ani k jedné ze smluvních stran zakotvena žádná povinnost týkající se zpracování, vyhotovení a předložení příslušné smluvní dokumentace (návrh smlouvy o převodu podílu, návrh smlouvy o úschově apod.) – tj. kdo ze zúčastněných stran měl konkrétně smluvní dokumentaci vyhotovit, v jakém časovém horizontu případně protistraně předložit apod., pak byla možná aktivita obou smluvních stran k vytvoření návrhu smluvní dokumentace směřující k vlastní realizaci převodu podílu. Návrh příslušných smluv tudíž mohl učinit a předložit kterýkoliv z účastníků, k čemuž však prokazatelně nedošlo (tj. žádná ze smluvních stran potřebnou aktivitu v dostatečné míře nevyvinula). Jinak řečeno, obě smluvní strany svou pasivitou nesou podíl na tom, že k uzavření smlouvy o převodu podílu v konečném důsledku nedošlo (tj. zavinily, že převod podílu nebyl reazlizován). Přičemž je nutno uvést, že sankcionovat lze jen porušení konkrétní povinnosti, přičemž samotný závazek uzavřít smlouvu takovou povinností není.

22. Předmětná částka 250 000 Kč, složená žalobcem na základě dohody před uzavřením smlouvy o převodu podílu, je zálohou na sjednanou kupní cenu. Záloha neplní sankční funkci, a tudíž nebyla-li předpokládaná smlouva uzavřena, stalo se plnění (složená záloha) bezdůvodným obohacením, plněním bez právního důvodu; příjemce zálohy je tuto povinen vrátit. S takovou situací výslovně počítá § 2997 o. z. zakládající právo na vrácení plnění, pakliže bylo plněno z právního důvodu, který „později nenastal".

23. Požadavek žalobce na vrácení složené zálohy z titulu bezdůvodného obohacení je proto opodstatněný. Odvolací soud shrnuje, že žalobce z hlediska nároku na vrácení bezdůvodného obohacení unesl důkazní břemeno, když mezi účastníky bylo nesporné, že zálohu na kupní cenu žalobce zaplatil, k uzavření smlouvy o převodu podílu nedošlo, žalovaný žalobci zálohu nevrátil. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal existenci právního titulu, který by jej opravňoval si peníze ponechat. Břemeno tvrzení i důkazní v tom směru, že žalovaný je oprávněn si zálohu ponechat, tížilo žalovaného, jak správně dovodil soud prvního stupně, odkaz na judikaturu jím uvedenou je přiléhavý. Tvrzení žalovaného k nastolené otázce byla obecná, navržené (i provedené) důkazy pouze prokazovaly existenci vzájemné dlouhodobé komunikace mezi stranami, avšak nelze z nich dovodit, povinnost žalobce předložit smluvní dokumentaci.

24. Provádění dalšího dokazování odvolací soud v poměrech projednávané věci považuje za nadbytečné, proto návrhy na provedení dokazování důkazy navrženými žalobcem v podání ze dne 19. října 3023 (č. l. 172 spisu) a žalovaným v podání z téhož dne (č. l. 178 spisu) zamítl.

25. Vzhledem k výše uvedenému se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny hmotněprávní předpoklady pro vrácení požadované zálohy, neboť právní důvod k plnění odpadl, byť z jiných než soudem prvního stupně uvedených důvodů.

26. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení dne 4. dubna 2018. Soud prvního stupně správně obecně uzavřel, že bezdůvodným obohacením se složená záloha stala uplynutím tří pracovních dnů ode dne skončení rezervační lhůty (skončila v sobotu 31. března 2018). Lhůta tří pracovních dnů však uplynula až dne 5. dubna 2018 (čtvrtek), neboť pondělí (Velikonoční) 2. dubna 2018 nebylo běžným pracovním dnem. Do prodlení se žalovaný tudíž dostal až následující den, tj. 6. dubna 2018 (nikoliv 4. dubna 2018, jak požadoval žalobce a uzavřel soud prvního stupně).

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil v té části, kdy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč; v části týkající se požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jej odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 250 000 Kč od 6. dubna 2018 do zaplacení a v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 250 000 Kč od 4. dubna 2018 do 5. dubna 2018 žalobu zamítl.

28. Jelikož došlo ke změně napadeného rozhodnutí, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť jeho neúspěch byl zcela nepatrný.

29. Za řízení před soudem prvního stupně (vycházeje z obsahu spisu) činí náhrada nákladů řízení žalobce částku 111 417,50 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 12 500 Kč, z odměny za právní zastoupení dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 8 úkonů právní služby po 9 300 Kč - převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání žaloby, podání ze dne 12. listopadu 2021 a ze dne 11. března 2022, účast na jednání dne 15. října 2021, 21. ledna 2022 a 13. června 2022, z odměny za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, za nějž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, tj. 4 650 Kč - podání ze dne 9. února 2021, obsahující jednoduché vyjádření k otázce věcné příslušnosti, včetně 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 17 167,50 Kč.

30. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 46 464 Kč a sestává se z odměny za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu po 9 300 Kč (vyjádření k podanému odvolání, vyjádření k výzvě odvolacího soudu, účast při ústním jednání odvolacího soudu dne 10. října 2023 a dne 20. listopadu 2023), včetně 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 064 Kč. Celkem náhrada nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů činí částku 157 881,50 Kč.