o přiznání práva na jinou výši protiplnění, k odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. srpna 2022, č. j. 68 Cm 26/2020-77,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením připustil, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva [právnická osoba], IČO [IČO], se [adresa] (dále jen „spolek [Anonymizováno]“).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že dne 5. ledna 2022 podal žalobce návrh na změnu účastníka řízení na straně žalobce, neboť pohledávku, jež je předmětem daného řízení, postoupil na spolek [Anonymizováno]. K návrhu žalobce připojil kopii smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. prosince 2021, jakož i souhlas spolku [Anonymizováno] se svým vstupem do řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí uvedeného návrhu s tím, že postoupení pohledávky, která je předmětem sporu, je účelové a má za cíl, aby se žalobce vyhnul případné povinnosti k náhradě nákladů řízení. Návrh na vstup spolku [Anonymizováno] do řízení rovněž přispívá k prodlužování řízení a zvyšování nákladů. Soud prvního stupně uzavřel, že cílem podaného návrhu není zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Shledal, že jsou naplněny zákonné podmínky pro vstup nového účastníka do řízení na straně žalobce, a proto návrhu dosavadního žalobce za souhlasu spolku [Anonymizováno] jakožto nabyvatele pohledávky podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyhověl. Zdůraznil, že prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, není důvodem k zamítnutí návrhu podle § 107a o. s. ř. prostřednictvím § 2 o. s. ř., odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2020, sp. zn. 23 Cdo 2444/2020.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na vstup do řízení zamítá, eventuálně, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolatelka se domnívá, že soud prvního stupně měl návrh zamítnout s odkazem na § 2 o. s. ř, neboť v daném případě je důvodná obava, že spolek [Anonymizováno] nebude schopen uhradit případnou pohledávku žalované na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s námitkami, které žalovaná uvedla ve svém vyjádření ze dne 28. února 2022. Proto považuje usnesení soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné.

5. Dále zdůraznila, že spolek [Anonymizováno] není a nemůže být aktivně legitimován v nadepsaném řízení, jelikož ochrana podle § 390 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, neslouží těm osobám, které nebyly vlastníkem akcie v rozhodné době (k okamžiku rozhodnutí valné hromady o přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře). Spolek [Anonymizováno] se stal vlastníkem akcie až v době, kdy už bylo zahájeno předmětné soudní řízení a kdy mj. byla výše přiměřeného protiplnění známa, vlastnické právo k akcii přešlo na žalovanou a přiměřené protiplnění bylo již vyplaceno žalobci. Domnívá se, že důvodem postoupení pohledávky byl úmysl žalobce vyhnout se povinnosti hradit náklady řízení. Poukázala na skutečnost, že spolek [Anonymizováno] nemá základní kapitál, nemá majetek, nevytváří hospodářskou činnost a od roku 2019 nezveřejnil ve sbírce listin spolkového rejstříku své finanční výkazy. Proto se domnívá, že je tu důvodná obava z nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení. Soudem prvního stupně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2020, sp. zn. 23 Cdo 2444/2020, nepovažuje na danou věc za přiléhavé.

6. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, maje za to, že tvrzení žalované nejsou v souladu se zákonem, neboť řádně postoupil celou pohledávku na nabyvatele, přičemž tato pohledávka mu vznikla jako dlouholetému akcionáři společnosti. Domnívá se, že je nerozhodné, zda vlastnil jednu nebo více akcií. K možnosti neuhrazení nákladů řízení uvedl, že v předmětném řízení je podle § 390 z. o. k. právě žalovaná, jakožto hlavní akcionář, povinna nést náklady spojené s uplatněním zákonného práva na přezkum protiplnění u soudu.

7. Spolek [Anonymizováno] jakožto nabyvatel pohledávky, jež je předmětem daného řízení, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně.

8. Spolek [Anonymizováno] zdůraznil, že procesní úprava stanoví, že náhrada nákladů řízení v těchto typech řízení jde k tíži žalované jakožto hlavního akcionáře podle § 390 odst. 3 z. o. k. Procesní postup žalované řízení zdržuje a navyšuje jeho náklady, neboť podaným odvoláním žalovaná nemůže ovlivnit meritum sporu, ale pouze ovlivňuje účastníky řízení. K tvrzení žalované, že spolek [Anonymizováno] nemůže být aktivně legitimován, neboť akcie společnosti nabyl až po přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře, uvedl, že nenabyla akcie společnosti, nýbrž pohledávku (právo) na přiměřené dorovnání. Výsledek řízení nebude mít dopady pouze do sféry žalobce jako držitele jedné akcie, respektive nabyvatele, ale i do sféry ostatních minoritních akcionářů. Dodal, že jeho hlavní činností nemůže být hospodářská činnost a ani nemůže tvořit základní kapitál, neboť se jedná o pobočný spolek (viz § 217 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Je přesvědčen, že žalovaná neprokázala obavu (natož důvodnou), že z jeho strany jakožto nabyvatele pohledávky nebude hrazena náhrada nákladů řízení (navíc v případě, kdy tyto náklady nemohou být hlavnímu akcionáři přiznány).

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

11. Podle § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

12. Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

13. Podle § 390 odst. 1 z. o. k. vlastníci účastnických cenných papírů se mohou domáhat po hlavním akcionáři práva na dorovnání, není-li protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře; toto právo zaniká, není-li žádným vlastníkem účastnických cenných papírů uplatněno u hlavního akcionáře do 3 měsíců ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 384 v obchodním rejstříku.

14. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně stran odůvodnění netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz). Soud prvního stupně své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil; je zřejmé, z jakého důvodu podanému procesnímu návrhu vyhověl, s námitkami žalované proti postupu dle § 107a o. s. ř. se vypořádal.

15. Z obsahu předloženého spisu se podává, že dne 25. března 2020 byla u soudu prvního stupně podána žaloba, jíž se žalobce domáhá doplacení částky 200 Kč jako dorovnání za každou jednu akcii společnosti [právnická osoba]. (dále jen „společnost“), znějící na jméno, v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, jež náležela žalobci ke dni přechodu vlastnického práva ke všem účastnickým cenným papírům společnosti, na žalovanou. O přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře (žalovanou) rozhodla valná hromada společnosti dne 12. listopadu 2019. V rozhodné době byl žalobce vlastníkem jedné akcie společnosti; za přiměřené protiplnění za jednu akcii považuje částku 972 Kč, a nikoliv žalovanou poskytnutou částku 772 Kč za jednu akcii.

16. Dne 5. ledna 2022 žalobce podal návrh na postup soudu dle § 107a o. s. ř. tak, aby na jeho straně bylo v řízení pokračováno se spolkem [Anonymizováno], neboť dne 17. prosince 2021 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky, která je předmětem daného řízení, z žalobce jakožto postupitele na spolek [Anonymizováno] jakožto postupníka. Nabyvatel pohledávky se svým vstupem do řízení souhlasil.

17. Nutno zdůraznit, že účelem předmětného řízení (tj. řízení vedeného o žalobě podle § 390 z. o. k.) zůstává nadále především ochrana vytěsněných vlastníků účastnických cenných papírů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 375 a násl. z. o. k.) ve společnosti setrvali. Právo domáhat se dorovnání má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého vytěsněným menšinovým akcionářům má poskytnout ochranu těm, kteří menšinovými akcionáři konkrétní obchodní společnosti skutečně byli; jen takoví akcionáři jsou legitimováni pro použití uvedeného nástroje na svoji ochranu (srov. usnesení Ústavního souduze dne 30. srpna 2022, sp. zn. III. ÚS 2065/22). Nezbytným předpokladem pro vyhovění žalobě je, že ji podá osoba, k jejíž ochraně je právo na dorovnání určeno, a dále že podání žaloby nepředstavuje zneužití práva na dorovnání (srov. např. závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 5. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017, v poměrech § 183k zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013, které se obdobně uplatní i v řízení dle § 390 z. o. k.).

18. V poměrech projednávané věci nelze tudíž pominout, že žalobce byl vlastníkem toliko jedné akcie společnosti; žaloba byla podána v březnu 2020; k postoupení pohledávky došlo až v prosinci 2021. Uvedené okolnosti naznačují, že nabyl-li spolek [Anonymizováno] předmětnou pohledávku v průběhu nadepsaného řízení, stalo se tak zejména proto, aby mohl být účastníkem daného řízení, a toto právo je vykonáváno zneužívajícím způsobem. Důvodem nabyvatele (spolku [Anonymizováno]), pro který nabyl pohledávku, nebylo a ani nemohlo být setrvání ve společnosti, ale pouze to, aby mohl následně být účastníkem řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění. Důvod nabytí pohledávky tak neodpovídá povaze vlastnictví akcií minoritních akcionářů, kterým stát v rámci své ochranné funkce poskytuje v případě přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů (akcií) na hlavního akcionáře prostředek právní ochrany.

19. Jinak řečeno, nabyvatel spolek [Anonymizováno] není osobou, k jejíž ochraně je právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeno, což může být opodstatněným důvodem pro zamítnutí podané žaloby. S ohledem na uvedené je zde důvodné podezření, že strana žalující by byla – v případě vyhovění návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. – v řízení neúspěšná, a proto lze důvodně očekávat, že by jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. V této souvislosti je nutno dodat, že ustanovení § 390 odst. 3 věta druhá z. o. k. ve své podstatě upravuje normu procesní povahy. Právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení mají ti vytěsnění akcionáři, kteří žalobu na poskytnutí dorovnání přiměřeného protiplnění podali (dovolali se práva na dorovnání) bez ohledu na to, zda byli v daném řízení úspěšní či nikoliv. Výjimku z tohoto pravidla představuje toliko situace, kdy dojde ze strany žalobců ke zneužití práva (viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 658 - 665 s.).

20. V poměrech projednávané věci lze též důvodně pochybovat i o tom, že spolek [Anonymizováno] vyvíjí nějakou ekonomickou činnost a vlastní nějaký majetek, a to s ohledem na to, že od roku 2019 není ve sbírce listin založena žádná listina, která by existenci majetku spolku [Anonymizováno] dokládala (§ 121 o. s. ř.). Lze tak přisvědčit žalované, že lze mít důvodné pochybnosti o činnosti a hospodaření spolku [Anonymizováno], neboť ten nezakládá do sbírky listin účetní doklady svědčící o hospodaření spolku tak, jak mu ukládá § 21a odst. 4 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve spojení s § 72 odst. 1 a s § 66 písm. c) zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Spolek [Anonymizováno] pak ani žádné listiny prokazující svou majetkovou situaci nedoložil. Lze proto usuzovat na to, že nový žalobce (postupník) by nebyl schopen splnit svou případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované.

21. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že nabyvatel spolek [Anonymizováno] není osobou, k jejíž ochraně je právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeno, což by bylo důvodem pro zamítnutí podané žaloby a následně by vedlo k neuhrazení nákladů řízení přiznaných žalované s ohledem na popsanou majetkovou situaci spolku; tyto skutečnosti jsou dostatečné pro závěr o důvodném podezření o zneužití procesní úpravy procesního nástupnictví ze strany žalobce. Proto lze shrnout, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.

22. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a návrh, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva spolek OSMA, zamítl.