o zápis žalobkyně do seznamu akcionářů, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 24. 1. 2024, č. j. 74 Cm 18/2021-245,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že „žalovaný je povinen zapsat žalobce do seznamu akcionářů žalovaného jakožto vlastníka akcií označených jako A011 až A020, každé o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, emitovaných žalovaným, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále uložil „žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 59 175 Kč“ (výrok II.).

2. V dané věci se přitom jedná již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho první rozsudek ze dne 22. 6. 2022, č. j. 74 Cm 18/2021-137, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2023, č. j. 6 Cmo 24/2023-205 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:

- Podle Smlouvy o převodu listinných cenných papírů ze dne 7. 4. 2020 převedla společnost [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno], [Anonymizováno]), na [Anonymizováno] [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [adresa] [Anonymizováno]), 20 ks akcií žalované [Anonymizováno], jmenovité hodnoty 1 000 000 Kč s tím, že cena za jednu akcii byla sjednána ve výši 25 000 Kč a kupní cena byla ve výši 250 000 Kč zaplacena před podpisem smlouvy a 250 000 Kč měla [Anonymizováno] uhradit do 10 dnů od podpisu smlouvy (dále jen „1. smlouva o převodu akcií“).

- Podle Smlouvy o převodu listinných cenných papírů ze dne 8. 4. 2020 [Anonymizováno] převedla na žalobkyni 10 ks akcií žalované č. A011-A020, jmenovité hodnoty 1 000 000 Kč s tím, že cena za jednu akcii byla sjednána ve výši 25 000 Kč a kupní cena byla zaplacena před podpisem smlouvy (dále jen „akcie“ a „2. smlouva o převodu akcií“).

- Akcie byly dne 6. 4. 2020 rubopisovány na Kaprona, dne 7. 4. 2020 na [Anonymizováno] a dne 8. 4. 2020 na žalobkyni.

- Dne 14. 12. 2020 [Anonymizováno] vložila na účet Kaprona částku ve výši 250 000 Kč jako doplatek ceny akcií podle 1. smlouvy o převodu akcií.

- Podle Odstoupení od smlouvy o převodu listinných cenných papírů ze dne 4. 12. 2020 odstoupila Kaprona od 1. smlouvy o převodu akcií pro nezaplacení doplatku kupní ceny za akcie ve výši 250 000 Kč (dále jen „odstoupení“); odstoupení bylo zasláno 7. 12. 2020 [Anonymizováno] prostřednictvím DHL [právnická osoba]) [Anonymizováno] a do sídla [Anonymizováno] bylo doručeno 8. 12. 2020.

- Podle e-mailu ze dne 28. 3. 2020 a jeho přílohy (návrhu Smlouvy o převodu listinných cenných papírů mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) byl v rámci předsmluvního vyjednávání [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále jen „O. Č.“.) zaslán návrh 1. smlouvy o převodu akcií, kde podle čl. 1.5 „Kupní cena byla uhrazena při podpisu této smlouvy, což obě strany svými podpisy stvrzují.“[Anonymizováno]

- V řízení nebylo prokázáno, že [Anonymizováno] uhradila [Anonymizováno] druhou části kupní ceny ve výši 250 000 Kč za převáděné akcie.

- Žádostí ze dne 13. 8. 2020 požádala žalobkyně žalovanou o zápis do seznamu akcionářů.

- Odstoupení bylo CRC dne 8. 12. 2020 řádně doručeno.

4. Soud prvního stupně na takto ustaveném základě dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem akcií, čemuž svědčí řada rubopisů akcií, a že akcie byly převedeny na žalobkyni na základě 2. smlouvy o převodu akcií. Ze skutečnosti, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o úhradě celé kupní ceny před podpisem 1. smlouvy o převodu akcií, nelze mít za prokázané tvrzení žalované, že žalobkyně byla v nikoliv dobré víře při podpisu 2. smlouvy o převodu akcií dne 8. 4. 2020. Žalobkyně nebyla v této otázce existence její zlé víry ve smyslu § 16 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového povinována jakýmkoliv břemenem tvrzení nebo důkazním a žalovaná existenci nikoliv dobré víry na straně žalobkyně neprokázala, přičemž pouhá existence personálního propojení [Anonymizováno] a žalobkyně k takovému závěru nestačí.

5. O náhradě nákladů řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, jejíž výši určil celkem částkou 59 175 Kč, kterou blíže specifikoval v bodu 27 odůvodnění.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Argumentuje tím, že, soud prvního stupně nepřihlédl ke všem skutečnostem a důkazům, které žalovaná stran absence dobré víry žalobkyně tvrdila a dokazovala. Žalovaná má za to, že [Anonymizováno], kterou zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen R. Č.), akcie účelově převedla na základě 2. smlouvy o převodu akcí (tedy hned následující den poté, co [Anonymizováno] nabyla akcie od [Anonymizováno]), ve prospěch žalobkyně, kterou zastupoval O. Č. [Anonymizováno] je jediným společníkem žalobkyně, za kterou jedná O. Č., jež je kromě toho skutečným majitelem [Anonymizováno]. Přičemž uvedené majetkové propojení bylo ve zdejším řízení rovněž prokazováno. O. Č. a R. Č. jsou otec a syn. Z emailové korespondence plyne, že převod akcií mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vyjednával za [Anonymizováno] O[Anonymizováno] [Anonymizováno]., který tak hraje hlavní roli jak při nákupu předmětných akcií [Anonymizováno] od [Anonymizováno], tak při nákupu akcií žalobkyní od [Anonymizováno]. Žalobkyně (resp. O. Č.) tvrdil, že při podpisu 1. smlouvy o převodu akcií, byla celá kupní cena za akcie ve výši 500 000 Kč uhrazena v hotovosti, což nebylo v řízení prokázáno. V okamžiku uzavření 2. smlouvy o převodu akcií tak [Anonymizováno][Anonymizováno]i žalobkyně věděly, že [Anonymizováno] nezaplatila [Anonymizováno] celou kupní cenu akcií, že ji ani zaplatit nehodlá, a že zde je tedy důvod, pro který by mohla Kaprona odstoupit od 1. smlouvy o převodu akcií. A proto žalobkyně jednala ve zlé víře. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 485/2023 uvedl, že jen majetkové propojení samo osobě nemůže založit absenci dobré víry, ale podle žalobkyně je zde vzhledem k uvedenému skutečností prokazujících absenci dobré víry několik.

8. Proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalobkyně, která namítá, že soud prvního stupně jí bez odůvodnění nepřiznal náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby [nahlížení do spisu (seznámení se spisem), tři porady s klientem přesahující jednu hodinu a účast na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 6. 2022 v rozsahu dalších dvou započatých hodin], které jí byly jejím zástupcem poskytnuty, a jež byly i soudu prvního stupně řádně doloženy. Navrhuje, aby odvolací soud výrok II. rozsudku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 79 745 Kč, a aby žalované uložit povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Žalobkyně dále s odoláním žalované nesouhlasí a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil pro jeho věcnou správnost a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

11. Předně není důvodná námitka žalované ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku. Odvoláními napadené rozhodnutí je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, což platí tím spíše, že tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání žalované - na újmu uplatnění odvolatelčiných práv (v podrobnostech srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 1858/24, či rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněné pod č. 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

12. Odvolací soud dále vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové a (ve výsledku i) právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016, ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1052/2018, obdobně pak srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2437/2008).

13. Podle § 265 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“), společnost zapíše nového vlastníka do seznamu akcionářů bez zbytečného odkladu poté, co jí bude změna osoby akcionáře prokázána.

14. Podle § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.

15. Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

16. Podle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

17. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti (a z listin žalobkyní v odvolacím řízení doložených) známo, že u Krajského soudu v Ostravě bylo pod sp. zn. 28 Cm 359/2020 mezi navrhovatelkou (v této věci žalobkyní) a společností (v této věci žalovanou) vedeno řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti (dále jen „dřívější řízení“). V uvedené věci Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 485/2023-252, zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2022, č. j. 8 Cmo 116/2022-194, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2022, č. j. 28 Cm 359/2020-109, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté Krajský soudu v Ostravě usnesením ze dne 4. 4. 2022, č. j. 28 Cm 359/2020-334, o věci znovu rozhodl mimo jiné tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ze dne 9. 12. 2020. Toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2024, č. j. 8 Cmo 116/2022-398, potvrzeno.

18. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 485/2023-252 (dále jen „usnesení Nejvyššího soudu“) , mimo jiné k ochraně dobré víry třetích osob při odstoupení od smlouvy uvedl dosavadní soudní judikaturní závěry (odstavec 34 až 42) a obecně shrnul, že pokud došlo k odstoupení prodávajícího od kupní smlouvy až poté, co kupující již tentýž majetek převedl na třetí osobu, je třeba vycházet z právního názoru obsaženého v plenárním nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 78/06, jenž pro takový případ stanoví (zhruba vyjádřeno), že v důsledku odstoupení A od smlouvy uzavřené s B poté, co B převedl vlastnické právo k nemovitosti na C, nemůže realizované odstoupení od smlouvy mezi A a B mít vliv na věcněprávní vztah C, neboť ten nabýval vlastnické právo k takovému majetku od B v době, kdy B byl ještě jeho vlastníkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2292/2022). A pro úplnost pro tam projednávanou věc v odstavci 48 odůvodnění zrekapituloval, že „k uzavření smlouvy mezi CRC a dovolatelkou (v této věci žalobkyní) o převodu 190 ks listinných akcií na jméno o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, čísel A011 až A020, emitovaných společností, došlo již 8. 4. 2020, tedy předtím, než se CRC vůbec dostala do prodlení a než bylo od smlouvy dne 4. 12. 2020 odstoupeno; v okamžiku uskutečnění tohoto právního jednání tak nebyl dán důvod pro pochybnosti o oprávnění CRC sporné akcie převést“.

19. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2024, č. j. 8 Cmo 116/2022-398, se podává, že jako předběžnou otázku soud řešil dobrou víru navrhovatelky při nabývání akcií, a tedy její členství ve společnosti (dále jen „předběžná otázka“), potažmo její aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu. K tomu vycházel ze závazného závěru přijatého v odstavci 48 usnesení Nejvyššího soudu (viz výše) s tím, že Nejvyšší soud se vypořádal i s namítanou rodinnou vazbou O. Č. a R. Č., když uvedl, že „nelze souhlasit s názorem, podle něhož by majetkové propojení právnických osob nebo skutečnost, že se může jednat o osoby blízké ve smyslu § 22 o. z., byly - samy o sobě - způsobilé vyloučit dobrou víru jednající osoby“. Proto Vrchní soud v Olomouci uzavřel, že „navrhovatelka (v této věci žalobkyně) je i nadále akcionářkou společnosti (nebyly tvrzeny, ani nevyšly najevo, skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit pozbytí statusu akcionáře ve smyslu § 539 z o. k.)“.

20. Odvolací soud si je vědom, že v tomto řízení není pravomocným vyřešením uvedené předběžné otázky v dřívějším řízení podle § 159a odst. 4 o. s. ř. vázán, neboť nebyla řešena ve výroku rozhodnutí. To ale neznamená, že závěry v dřívějším pravomocně skončeném soudním řízení, jehož účastnicemi byly žalobkyně a žalovaná v této věci, lze zcela pominout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4301/2017, a v něm uvedenou judikaturu).

21. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda jsou v dané věci takové okolnosti, pro které by se měl při hodnocení skutkových zjištění a právních závěrů od dříve vydaného pravomocného usnesení soudu odchýlit. A dospěl k závěru, že tomu tak není.

22. Odvolací soud pro stručnost k ochraně dobré víry třetích osob při odstoupení od smlouvy odkazuje na judikaturní závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu (jeho odstavec 34 až 43).

23. Žalovanou tvrzené vědomí žalobkyně, že kupní cena podle 1. smlouvy o převodu akcií [Anonymizováno] zaplacena nebyla, a že jí [Anonymizováno] ani zaplatit nehodlá, není skutečností, která by byla sto objektivně posuzovanou dobrou víru žalobkyně při nabytí akcií dne 8. 4. 2020 (podle 2. smlouvy o převodu akcií) vyloučit ve smyslu § 7 o. z. Je tomu tak právě proto, že ke dni 8. 4. 2020 splatnost druhé části kupní ceny za převod akcií (viz 1. smlouva o převodu akcií) dosud nenastala, [Anonymizováno] proto k tomu dni nebyla v prodlení s jejím zaplacením, a tak ani nemohl být dán důvod k odstoupení od smlouvy, resp. takový důvod tu neexistoval, přičemž k odstoupení od smlouvy došlo až dne 4. 12. 2020. V okamžiku uskutečnění právního jednání dne 8. 4. 2020 proto nebyl dán důvod pro pochybnosti o oprávnění [Anonymizováno] sporné akcie převést.

24. A ačkoliv to vzhledem k uvedenému závěru již není pro posouzení tohoto případu rozhodné, je nutno dodat, že žalovanou (odvolatelkou) shora tvrzené skutečnosti nebyly sto ani důkazy v řízení provedené prokázat. Žalovanou k tomu v odvolání odkazované tvrzení žalobkyně v řízení, že kupní cena podle 1. smlouvy o převodu akcií byla [Anonymizováno] zcela zaplacena již dne 7. 4. 2020 (nerozhodno, že neprokázané), jakož i e-mail ze dne 28. 3. 2020 zaslaný O. Č. [Anonymizováno], může pouze svědčit o přesvědčení žalobkyně, že ke dni 8. 4. 2020 [Anonymizováno] nebyla v prodlení se zaplacením ceny za převod akcií Kaproně, a že tak k tomuto dni byla [Anonymizováno] vlastníkem akcií oprávněným k jejich převodu.

25. Podle odvolacího soudu pak k vyloučení dobré víry žalobkyně nemůže bez dalšího vést ani majetkové propojení žalobkyně a [Anonymizováno] a ani skutečnost, že O. Č. a R. Č jsou osobami blízkými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4057/2013 a ze dne 20. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 485/2023).

26. Odvolací soud proto nemá žádný důvod odchýlit se od dříve přijatých závěrů v pravomocných rozhodnutích soudů v dřívějším řízení a ve shodě s nimi lze pro tuto věc shrnout, že ke dni 8. 4. 2020, kdy byla uzavřena 2. smlouva o převodu cenných papírů, byla žalobkyně v dobré víře o tom, že zde není důvod, pro který by některá ze smluvních stran mohla od 1. smlouvy o převodu cenných papírů účinně odstoupit, tj. nebyl dán důvod pro pochybnosti o oprávnění [Anonymizováno] sporné akcie převést.

27. A bylo-li na žalobkyni převedeno vlastnické právo k akciím podle § 1103 odst. 2 o. z., přičemž její dobrá víra ke dni 8. 4. 2020 tj. ke dni uzavření 2. smlouvou o převodu akcií, nebyla vyloučena (§ 7 o. z. a § 2005 o. z.) a předání akcií a ani jejich nepřetržitá řada rubopisů nebyly žalovanou nijak zpochybňovány, lze ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že žalobkyně je akcionářkou žalované. A soud prvního stupně proto správně žalované uložil povinnost zapsat žalobkyni podle § 265 odst. 2 z. o. k. do seznamu akcionářů.

28. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

29. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v té části, v níž soud prvního stupně určil výši náhrady nákladů řízení náležející žalobkyni, již ale správný není.

30. Ze spisu se podává, že žalobkyně svým podáním doručeným soudu prvního stupně dne 29. 1. 2024 specifikovala úkony právní služby, které jí byly jejím zástupcem poskytnuty, a to mimo jiné nahlížení do spisu (seznámení se spisem) dne 30. 12. 2021, tři porady zástupce s žalobkyní přesahující jednu hodinu dne 5. 1. 2022, 24. 3. 2022 a 10. 5. 2023 a účast na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 6. 2022 v rozsahu dalších dvou započatých hodin. Podání žalobkyně obsahuje odůvodnění jejich účelnosti a uvedené porady byly soudu prvního stupně v příloze doloženy písemnými potvrzeními (č. l. 233 a násl.).

31. Odvolací soud vzhledem k obsahu spisu dospěl k závěru, že 4 úkony právní služby byly zástupcem žalobkyně skutečně poskytnuty (dále jen „4 úkony právní služby“), a to nahlížení do spisu dne 30. 12. 2021 (č. l. 48), tři porady zástupce s žalobkyní přesahující jednu hodinu dne 5. 1. 2022 (č. l. 241), 24. 3. 2022 (č. l. 242) a 10. 5. 2023 (č. l. 243). Pokud jde o účast na jednání soudu prvního stupně zástupce žalobkyně dne 22. 6. 2022 v rozsahu dalších dvou započatých hodin, tak tento úkon právní služby zástupcem žalobkyni poskytnut nebyl, neboť toto jednání započalo v 10:15 hod. a skončilo ve 12:14 hod. (jak se podává z protokolu o jednání č. l. 122), a tedy nepřesáhlo 2 hodiny.

32. Podle odvolacího soudu pak uvedené 4 úkony právní služby zástupcem pro žalobkyni vykonané jsou úkony podle § 11 odst. 1 písm. c) a písm. f) ve spojení s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024, za něž jí náleží náhrada, neboť se jedná o náklady řízení, jež byly účelně vynaloženy. Odvolací soud k tomu ohledně tří porad zástupce s žalobkyní odkazuje jak na odůvodnění podání žalobkyně ze dne 30. 12. 2021, tak na obsah jejího odvolání, které s obsahem spisu porovnal a shledal je s ním souladnými. A podle obsahu spisu přisvědčil i žalobkyni, že nahlížení do spisu dne 30. 12. 2021, bylo reakcí zástupce na vyjádření žalované k žalobě ze dne 15. 11. 2021 (č. l. 43-45) v níž žalovaná označila důkazy, jichž se dovolávala, potažmo i na výzvu soudu prvního stupně žalobkyni k vyjádření (č. l. 46).

33. Žalobkyni tak vedle výše náhrady nákladů řízení určené soudem prvního stupně částkou 59 175 Kč náleží i náhrada nákladů řízení za 4 úkony právní služby poskytnuté jí zástupcem ve výši 16 456 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, 4 x 3 100 Kč, režijní paušál 4 x 300 Kč, a to včetně náhrady DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 856 Kč. Celkem tedy žalobkyni správně náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 75 631 Kč.

34. Odvolací soud proto změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jen co do jím určení výše náhrady nákladů řízení žalobkyně, a ve zbylé části jej potvrdil, jak je uvedeno ve výroku II.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení účelně vynaložených ve výši 16 207,95 Kč. Ty sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. c), § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 a § 13 odst. 4 (náhrada hotových výdajů) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz Přechodná ustanovení, čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.), za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 5. 11. 2024) ve výši 3 100 Kč, za jeden úkon právní služby (odvolání ze dne 7. 3. 2024 proti výroku II. rozsudku) ve výši ½ z 3 100 Kč, režijní paušál 2 x 300 Kč, za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 13 odst. 4 (náhrada hotových výdajů) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 5 620 Kč, režijní paušál 450 Kč, a dále sestávají z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 1 175,44 Kč, z náhrady za cestou promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 900 Kč, a z 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 812,95 Kč. Celkem se dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. náklady odvolacího řízení žalobkyně určují částkou 16 208,48 Kč.