o určení, že se nepřihlíží k hlasům společníka, a určení přijetí usnesení valné hromady dne 19. 5. 2022, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. 10. 2023, č. j. 54 Cm 131/2022-316, a ze dne 3. 11. 2023, č. j. 54 Cm 131/2022-320,

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 12. 10. 2023, č. j. 54 Cm 131/2022-316, zamítl návrhy na určení:

- že pro účely rozhodnutí valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. konané dne 25. 3. 2022 /dále též jen „společnost“ a „valná hromada“/ o rozdělení zisku za rok 2021 se k hlasům 2. účastníka nepřihlíží [výrok I.],

- že valná hromada přijala v rámci bodu 4 pořadu jednání usnesení „Valná hromada schvaluje následující rozdělení zisku za rok 2021 mezi společníky: podíl na zisku za rok 2021 ve výši 2 000 000 Kč před zdaněním ve prospěch společníka [Jméno navrhovatele B] a podíl na zisku za rok 2021 ve výši 2 000 000 Kč před zdaněním ve prospěch společníka [tituly před jménem] [jméno FO]“ [výrok II.],

- že pro účely rozhodnutí valné hromady společnosti o rozdělení zisku minulých let se k hlasům 2. účastníka nepřihlíží [výrok III.],

- že valná hromada přijala v rámci bodu 5 pořadu jednání usnesení „Valná hromada schvaluje následující rozdělení nerozděleného zisku z minulých let mezi společníky: podíl na nerozděleném zisku z minulých let ve výši 3 000 000 Kč před zdaněním ve prospěch společníka [Jméno navrhovatele B] a podíl na nerozděleném zisku z minulých let ve výši 3 000 000 Kč před zdaněním ve prospěch společníka [jméno FO]“ [výrok IV.].

2. Ve vztahu mezi navrhovatelem a společností nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení [výrok V.].

3. Navrhovateli uložil povinnost zaplatit 2. účastníkovi k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 17 412 Kč [výrok VI.].

4. Současně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 3. 11. 2023, č. j. 54 Cm 131/2022-320, rozhodl o doplnění výše uvedeného meritorního rozhodnutí o výrok VII., jímž navrhovateli uložil povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení 11 048,20 Kč. Odkázal přitom na § 166 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, když procesní opatrovnici společnosti [jméno FO] byla usnesením ze dne 12. 4. 2023, č. j. 54 Cm 131/2022-204, přiznána a následně soudem vyplacena odměna ve výši 11 048,20 Kč.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z těchto skutkových zjištění:

- navrhovatel a 2. účastník jsou 50% společníci společnosti;

- navrhovatel byl jednatelem společnosti do 19. 5. 2022 a 2. účastník je jednatelem společnosti od jejího vzniku dosud;

- podle účetní závěrky k 31. 12. 2021 je výsledek hospodaření běžného účetního období 6 218 000 Kč, v minulém období byl 16 224 000 Kč. Nerozdělený zisk minulých let je 51 183 000 Kč, v minulém období byl 34 959 000 Kč. Vlastní kapitál je 57 621 000 Kč;

- daňový poradce [jméno FO] sdělil k dotazu navrhovateli, že jednorázová výplata podílu na zisku společníkům je možná bez ohrožení finančních zdrojů společnosti v rozsahu 10 mil. Kč - to je spodní hranice s ohledem na neznalost zakázek společnosti, patrně by bylo možné vyplatit i více;

- valná hromada nepřijala navržená usnesení (nyní uvedená ve výrocích II. a IV. usnesení soudu prvního stupně). Navrhovatel hlasoval sty hlasy pro, 2. účastník sty hlasy proti. Účastník 2 na valné hromadě projevil nesouhlas s navrženými usneseními, navrhovatel podal protest proti výkonu hlasovacího práva 2. účastníkem a proti nepřijetí navržených usnesení. Protest s odůvodněním je též přílohou notářského zápisu NZ 56/2022, N 62/2022, sepsaného dne 29. 3. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v [adresa] /dále jen „notářský zápis“/;

- z ostatních provedených důkazů (korespondence mezi společníky a jejich právními zástupci, doklady o hospodaření společnosti a o neurovnaných vztazích mezi společníky, listiny o odvolání navrhovatele z funkce jednatele a k průběhu valné hromady) nebyly zjištěny skutečnosti významné pro meritorní rozhodnutí.

6. Následně soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- ustanovení § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/ na projednávanou věc nedopadá. Výkonem hlasovacích práv by muselo být úmyslně zasaženo do práv a právem chráněných zájmů jiných osob. Navrhovatel a 2. účastník mají ve společnosti shodný podíl na hlasovacích právech a k přijetí usnesení je tedy třeba shody. Účastník 2 nedisponoval většinou. Dříve byli schopni se dohodnout, nyní jim v tom brání rozpory ohledně dalšího fungování a existence společnosti. Neschválení návrhu na vyplacení podílu na zisku společníkům mělo dopad i do poměrů 2. účastníka, který hlasoval proti.

- odkaz navrhovatele na judikaturu týkající se výplaty dividend a tantiém v akciových společnostech není relevantní. Závěry tam uvedené se týkají zejména opakovaně přehlasovaných menšinových akcionářů. V poměrech společnosti s ručením omezeným se tyto závěry neuplatní. Navíc Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 7 Cmo 165/2022 uvedl, že „soudní přezkum neplatnosti usnesení valné hromady neumožňuje, aby soud posuzoval, co je pro společnost z ekonomického hlediska výhodnější a účelnější, tedy aby přezkoumával ‚opodstatněnost‘ přijatých usnesení“.

- nákladový výrok mezi navrhovatelem a společností soud prvního stupně odůvodnil tím, že společnost náhradu nákladů řízení nepožadovala.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi navrhovatelem a 2. účastníkem soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 3 odst. 1 z. ř. s. a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem 2. účastníka v řízení. Tomuto účastníku náleží ve vztahu k navrhovateli náhrada odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč, náhrada 4 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada cestovného 230 Kč, náhrada za ztrátu času 600 Kč a náhrada 21% DPH 2 982 Kč; celkem mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 17 412 Kč.

8. Proti meritornímu usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu vyhoví, jinak aby usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Současně navrhovatel podal odvolání proti doplňujícímu usnesení soudu prvního stupně.

10. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci. Obsáhle brojí proti závěru soudu prvního stupně o nemožnosti obdobné aplikace judikaturních závěrů Nejvyššího soudu k rozdělování zisku v akciových společnostech. Podle odvolatele je nerozhodné, že není menšinovým společníkem. V situaci, kdy 2. účastník brání rozdělení (jakéhokoliv) zisku mezi společníky cestou zablokování přijetí příslušného usnesení valnou hromadou, ocitá se odvolatel v důsledku ve stejné situaci jako přehlasovaný minoritní společník. Právo na podíl na zisku náleží každému společníkovi nezávisle na velikosti podílu. Ani z dikce § 212 o. z. nevyplývá, že by zákon omezoval možnost soudního přezkumu pouze na výkon, resp. zneužití, hlasovacích práv majoritou. Nedůvodný zásah do základního práva společníka na podíl na zisku, absentují-li důležité důvody pro jeho omezení či dokonce vyloučení a je-li způsoben vahou hlasů jiného společníka, je (zásadně bude) „k újmě celku“ ve smyslu § 212 o. z. a ze strany takového jiného společníka se jedná (zásadně bude jednat) o zneužití jeho hlasovacích práv ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení (viz analogicky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2020). K účelu a smyslu § 212 o. z. patří též ochrana před takovým poškozováním práv ostatních společníků a v důsledku i poškozování práv společnosti, kdy je znemožněno toto základní společnické právo respektovat a postupovat s péčí řádného hospodáře (neponechat si zisk, pro který v případě jeho zadržení společnost nemá žádné efektivní využití). Soud prvního stupně se nevypořádal s argumentací navrhovatele v článku II. návrhu. Tam uvedená tvrzení a navržené důkazy nasvědčují tomu, že cílem zablokování rozdělení zisku mezi společníky je ve skutečnosti „motivování“ navrhovatele k umožnění výhodného ukončení účasti 2. účastníka ve společnosti, tedy upřednostnění zájmů jednoho společníka na úkor druhého i na úkor společnosti. I v tom odvolatel spatřuje zneužití hlasovacího práva 2. účastníkem k újmě celku, nezákonnost a rozpor s dobrými mravy. Tímto opomenutím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Okolnosti tvrzené v článku II. návrhu představují přinejmenším důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení 2. účastníkovi vůči navrhovateli.

11. Dále odvolatel v pozdějším doplnění odvolání reflektuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1306/2023. Z něj podle jeho přesvědčení vyplývá, že i v případě společnosti s ručením omezeným je vyžadována existence vážného důvodu pro nerozdělení vůbec žádného zisku mezi společníky. I na společníky společnosti s ručením omezeným dopadá zákaz zneužití hlasů ve smyslu § 8 a § 212 odst. 2 o. z. Nejvyšší soud se zabýval případem, kdy bylo rozděleno „pouze“ 85 % zisku za dané účetní období, a v tomto směru přijal závěr, že pro nerozdělení zisku v plné výši nemusí být dán vážný důvod. A contrario pro nerozdělení žádné části ze zisku je vyžadována existence vážného důvodu. Společník společnosti s ručením omezeným nemá tak kvalitativně silné právo na podíl na zisku jako akcionář, ale ani v jeho případě nelze jeho právo na podíl na zisku bez existence vážného důvodu vyloučit. V dané věci šlo o rozdělení celkem 17,42 % celkového zisku (konzervativní spodní hranice podpořená stanoviskem [jméno FO], jednatele [právnická osoba], poskytujícího společnosti účetní poradenství a související služby), přesto bylo přijetí usnesení hlasy 2. účastníka zablokováno. I při laickém pohledu na účetní rozvahu, která je přílohou notářského zápisu, je zřejmé, že rozdělením zisku v navržené výši by ekonomická stabilita společnosti nemohla být ohrožena.

12. Odvolatel argumentuje poměry ve společnosti, „nesmyslným“ odvoláním navrhovatele z funkce jednatele pro „zcela vyfabulované“ porušení povinností a snahou 2. účastníka vynutit si ukončení účasti ve společnosti prodejem podílu i za cenu její nucené likvidace „pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky“, jak se návrhem ze dne 4. 3. 2024 domáhá u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Cm 42/2024. Vedle odměny za výkon funkce jednatele ve výši 40 tis. Kč si 2. účastník bez souhlasu valné hromady a v rozporu se smlouvou o výkonu funkce nechal vyplácet prémii ve výši 20 tis. Kč (za červen 2022) a 40 tis. Kč (za červenec 2022 až říjen 2023). Nelze vyloučit, že si tímto kompenzuje nerozdělování zisku. K žádosti navrhovatele ze dne 10. 12. 2023 účastník 2 k tomu odmítl poskytnout jakékoliv informace. Pracovní smlouva z 1. 6. 2022 a další listiny, jež mají „zlegalizovat“ navýšení odměny jednatele, jsou evidentně antedatované.

13. K tvrzením o poměrech ve společnosti a její ekonomické situaci odvolatel navrhuje a předkládá řadu (v odvolání blíže specifikovaných) listin, z části neprovedených soudem prvního stupně pro nadbytečnost.

14. Společnost se k odvolání nevyjádřila.

15. Účastník 2 navrhuje potvrzení napadeného usnesení a požaduje přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za účast u jednání odvolacího soudu. Důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledává.

16. Podle 2. účastníka z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1306/2023 nevyplývají závěry dovozované odvolatelem, naopak, usnesení potvrzuje závěry soudu prvního stupně. Ve společnosti jsou od počátku dva společníci s rovným postavením i počtem hlasů a je na nich, aby v řešené otázce našli „společnou řeč“. Konečně, později naopak 2. účastník navrhoval rozdělení zisku a odvolatel nesouhlasil.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadená usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

18. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která poskytují dostatečný podklad pro rozhodnutí o podaných odvoláních. V tomto směru odvolací soud na argumentaci soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje. Doplnění dokazování k tvrzením odvolatele o ekonomické situaci a poměrech ve společnosti by bylo podle odvolacího soudu vzhledem k níže uvedené argumentaci nadbytečné.

19. Klíčovou otázku předestřenou odvoláním – totiž (ne)možnost obdobné aplikace judikaturních závěrů Nejvyššího soudu k rozdělování zisku v akciových společnostech v poměrech společnosti s ručením omezeným – vyřešil Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení sp. zn. 27 Cdo 1306/2023. V něm Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil (mimo jiné) závěr, podle něhož „Valná hromada společnosti s ručením omezeným nemusí rozdělit zisk mezi společníky, i když pro to nemá důležité důvody.“

20. Nejvyšší soud ve zmíněném usnesení poukazuje na svou ustálenou rozhodovací praxi týkající se rozhodování valné hromady akciové společnosti o rozdělení zisku, podle níž i v poměrech nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí (mimo jiné), že právo podílet se na zisku společnosti je jedním ze základních práv akcionáře (srov. § 256 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále též jen „z. o. k.“/); vytvoří-li akciová společnost zisk, může valná hromada rozhodnout o tom, že nebude rozdělen mezi akcionáře, pouze z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužití většiny hlasů (§ 212 o. z.). Důležité důvody, pro které představenstvo (popř. jiný svolavatel) navrhuje, aby zisk nebyl rozdělen mezi akcionáře (včetně důvodů, které se podávají ze stanov společnosti), musí být uvedeny v pozvánce na valnou hromadu [srov. § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k.]. Tyto závěry však nejsou bez dalšího přenositelné do poměrů společnosti s ručením omezeným. Je to dáno odlišnou povahou zmíněných právních forem společností. Odlišnosti pak Nejvyšší soud s odkazem na příslušná ustanovení zákona o obchodních korporacích popisuje. Uzavírá, že s ohledem na smíšenou povahu společnosti s ručením omezeným a z ní plynoucí částečně odlišné postavení jejich společníků není valná hromada této společnosti omezena při rozhodování o (ne)rozdělení zisku tak, jako je tomu v případě akciové společnosti. Dodává, že i na společníky společnosti s ručením omezeným samozřejmě dopadá zákaz zneužití hlasů k újmě celku (§ 8 a § 212 odst. 2 o. z.).

21. Odvolací soud v podrobnostech na zmíněný výklad Nejvyššího soudu odkazuje a nenalézá důvod, pro který by se měl v dané věci od těchto závěrů odchýlit. Jde o zásadní usnesení Nejvyššího soudu sjednocující rozhodovací praxi soudů nižších stupňů k otázce rozdělování zisku mezi společníky společnosti s ručením omezeným. Závěr dovozovaný odvolatelem z něj podle mínění odvolacího soudu nevyplývá. Nejvyšším soudem zformulovaná a odůvodněná právní věta, podle níž „Valná hromada společnosti s ručením omezeným nemusí rozdělit zisk mezi společníky, i když pro to nemá důležité důvody.“, dopadá i na případy, kdy není rozdělen žádný zisk. Ani v poměrech projednávané věci tedy nebylo třeba se zabývat navrhovatelem tvrzenými důvody, proč by zisk mezi společníky měl být rozdělen a proč valná hromada nepřijala usnesení o rozdělení zisku za rok 2021 a nerozděleného zisku z minulých let mezi společníky.

22. Správný je též závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti návrhu navrhovatele podle § 212 odst. 2 o. z.

23. Podle § 212 odst. 2 o. z. zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo.

24. Navrhovatel má jako 50% společník společnosti bez pochyby právní zájem na podání návrhu, že se rozhodování na valné hromadě nepřihlíží k hlasům druhého 50% společníka. Nicméně návrh není důvodný.

25. Při posuzování důvodnosti návrhu odvolací soud vyšel ze shora uvedeného závěru, podle něhož valná hromada společnosti s ručením omezeným nemusí rozdělit zisk mezi společníky, i když pro to nemá důležité důvody. Navrhovatel a 2. účastník jsou zakladateli společnosti, vybrali si tuto právní formu společnosti a dohodli se na shodné velikosti svých podílů. Společníci mohou mít na otázku rozdělení zisku společnosti odlišný názor, který jsou oprávněni promítnout do hlasování o příslušném návrhu na valné hromadě. Pokud se tak stane, neznamená to bez dalšího, že společník, který s rozdělením zisku nesouhlasí, zneužil hlasovací právo k újmě celku. Nesouhlasící společník tím nezískává na úkor společnosti či druhého společníka žádnou výhodu. Nerozdělený zisk zůstává ve společnosti, tedy prostřednictvím podílů v majetku obou společníků. A jak příhodně poznamenává Nejvyšší soud ve zmíněném usnesení „společníkovi společnosti s ručením omezeným (na rozdíl od akcionáře) svědčí - při zániku účasti za trvání společnosti bez právního nástupce - právo na vypořádací podíl“. Ani případný záměr nesouhlasícího 2. účastníka ukončit účast ve společnosti některým ze zákonem předvídaných způsobů a v souladu s dohodou společníků ve společenské smlouvě by neodůvodnil závěr, že zneužil své hlasovací právo k újmě celku. Jde o soukromoprávní korporaci. Osoby, které se na ní účastní, mají právo v ní setrvat, nebo svoji účast shora naznačeným způsobem ukončit. Důvodnost zmíněného návrhu 2. účastníka na zrušení společnosti s likvidací bude posuzovat Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve shora uvedeném řízení. Ani podání takového návrhu nelze bez dalšího 2. účastníkovi přičítat k tíži. A k ochraně práva navrhovatele na poskytování informací či k ochraně práv společnosti před případným jednáním 2. účastníka jako jednatele společnosti v rozporu s péčí řádného hospodáře slouží zákonem předvídané jiné instituty korporátního práva.

26. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud meritorní usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislých výroků o nákladech řízení, ve vztahu k nim odvolací soud odkazuje na jejich odůvodnění soudem prvního stupně, s nímž se ztotožňuje. Stejně tak odvolací soud jako věcně správné potvrdil doplňující usnesení, které v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s. respektuje výsledek řízení a vychází z pravomocně přiznané a vyplacené výše odměny procesní opatrovnice společnosti.

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. Společnosti v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Účastníkovi 2 odvolací soud přiznal vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu - mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby spočívající v účasti u ústního jednání odvolacího soudu ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5) advokátního tarifu, jednoho režijního paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč - celkem 4 114 Kč. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal. Odvolatelem tvrzené poměry ve společnosti nejsou relevantní pro posouzení věci samé a nepředstavují ani důvod hodný zvláštního zřetele pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení 2. účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch.