o vyloučení společníka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2022, č. j. 74 Cm 65/2021-107,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaný se vylučuje z žalobkyně (výrok I.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 798 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto skutkových zjištění:

- žalovaný je společníkem žalobkyně s podílem 40 %;

- jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], která má stejný předmět podnikání jako žalobkyně, tj. v oblasti geodézie, je manželka žalovaného, žalovaný je zaměstnancem této společnosti;

- přípisem ze dne 16. září 2020, který byl žalovanému zaslán téhož dne, žalobkyně upozornila žalovaného, že se podílí na konkurenčním podnikání společnosti [právnická osoba], což může být důvodem pro jeho vyloučení z žalobkyně;

- valná hromada žalobkyně dne 6. listopadu 2020 rozhodla o podání žaloby na vyloučení žalovaného z žalobkyně;

- emailem ze dne 11. února 2019 žalovaný zaslal na adresu [e-mail] sdělení, že „společník Basjuk se nekalým způsobem zmocnil“ jeho obchodního podílu v žalobkyni, a dále sděluje, že do měsíce otevře novou prodejnu v Praze a bude nabízet geodetické přístroje;

- na objednávkách geodetických přístrojů ze dne 9. května 2019 je za [právnická osoba] kontaktní osobou žalovaný.

3. Na takto ustaveném skutkovém základu soud prvního věc posoudil podle § 204 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, a dovodil, že žalovaný vykonává ve společnosti [právnická osoba] pozici, která je aktivní činností spočívající v přímém obchodně konkurenčním jednání ve vztahu k žalobkyni. Takové jednání porušuje povinnost loajality společníka vyplývající z § 212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na tomto závěru ničeho nemění to, že společníka nestíhá ex lege zákaz konkurence, dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014. Jelikož ale žalovaný při své činnosti pro [právnická osoba] aktivně poukazuje na ukončení svého angažmá v žalobkyni a nabízí své služby ve společnosti, která se svým obchodním názvem žalobkyni podobá, neboť se liší pouze dovětkem EastEurope, je jeho činnost pro tuto společnost jednáním, jež je třeba jako povinnost loajalitu porušující shledat. Výkon činnosti zaměstnance žalovaným ve společnosti [právnická osoba] představuje zvlášť závažné porušení povinnosti společníka ve smyslu „§ 204 odst. 4 z. o. k“. Proto byl žalovaný z žalobkyně vyloučen. Soud se z důvodu procesní ekonomice již nezabýval dalšími tvrzenými jednáními žalovaného, z nichž žalobkyně důvodnost svého nároku dovozuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Navrhuje jeho změnu, kterou bude rozsudek zamítnut, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatel namítá, že se soud prvního stupně nedostatečným způsobem vypořádal se skutečností, zda žalovaný porušil princip loajality a nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu dospěl k jiným závěrům, než které judikoval Nejvyšší soudu v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014. Žalovaný princip loajality k žalobkyni neporušil. Společenská smlouva žalobkyně zákaz konkurence společníků ani jiná jejich omezení v tomto směru neobsahuje. Jak vyplývá z takto označeného usnesení Nejvyššího soudu, podniká-li společník ve stejném oboru a na stejném trhu, logicky společnosti konkuruje, a získává obchody i na její úkor. Ani z principu loajality neplyne povinnost společníka, který této zákonné možnosti využije, aby uzavíral obchody se svojí společností či své společnosti (která je ve vztahu k němu soutěžitelem) poskytoval jakoukoliv konkurenční výhodu. Žalovaný poté, co byl odvolán z funkce jednatele žalobkyně a de facto přišel o jediný svůj příjem, začal dělat v oboru, ve kterém pracuje celý svůj život a který z logiky věci je a musí být konkurenční žalobkyni, neboť jako jednatel působil u žalobkyně 26 let.

6. Žalobkyně odvolání nepokládá za důvodné, protože rozsudek je věcně správný.

7. Uvádí, že usnesení Nejvyšší soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014, pojednává o povinnosti přenechat společnosti ze svého majetku určitou věc, právo či jinou majetkovou hodnotu, a některé závěry, které žalobkyně zdůrazňuje, na posuzovanou věc nedopadají. Povinnosti společníka mohou vyplývat též ze zásad, na kterých je postavena zákonná úprava obchodních korporací. Žalovaný místo toho, aby přispíval k rozvoji žalobkyně nebo alespoň umožnil její podnikání, prokazatelně úmyslně a soustavně toto podnikání komplikuje a tím ztěžuje naplňování jejích základních cílů, a dokonce žalobkyni způsobuje újmu, přičemž tento závěr vyplývá ze soudem vyhodnocovaných důkazů.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

9. Podle § 204 odst. 1 z. o. k. společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

10. Podle § 204 odst. 2 z. o. k. povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.

11. Podle § 212 odst. 2 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád.

12. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.

13. Soudem prvního stupně nebylo zjištěno, že by žalovaného jako společníka žalobkyně stíhalo omezení odpovídající zákazu konkurence. Pak ovšem platí ustálené závěry rozhodovací soudní praxe, že žalovaný může hájit legitimně své zájmy, které jsou jiné než zájmy společnosti (žalobkyně), a jedná-li ve svých vlastních záležitostech, zásadně může hájit především své vlastní zájmy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017, mutatis mutandis, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Může tak i podnikat nebo být jinak činný ve stejném či obdobném oboru jako společnost (žalobkyně). Podniká-li (účastní-li se na podnikání) ve stejném oboru a na stejném trhu, logicky společnosti (žalobkyni) konkuruje, a získává obchody i na její úkor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014, jehož závěry se uplatní i v poměrech z. o. k.). V případě sporu o to, zda konkrétním jednáním, činěným v zájmu jedné ze společností, došlo k poškození jiné (žalobkyně), je nutné vycházet z principu proporcionality (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017).

14. Jedním z kogentních předpokladů pro vyloučení žalovaného z žalobkyně (§ 1 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 o. z., protože jde o úpravu veřejného pořádku) je zjištění, že žalovaný porušil svou povinnost zvlášť závažným způsobem. Dalším z těchto předpokladů je existence výzvy podle § 204 odst. 1 z. o. k., kterou je žalovaný vyzván k plnění povinnosti, kterou měl porušit zvlášť závažným způsobem, pokud její následky odstranit lze.

15. Soud prvního stupně však žádné těmto předpokladům odpovídající zjištění neučinil.

16. Ze zákonného požadavku na existenci porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem je zřejmé, že jde o porušení povinnosti mimořádné intenzity.

17. Z hlediska výše vyložených právních závěrů o tom, že společník může legitimně hájit své zájmy ve vlastních záležitostech (a tedy i jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] podnikající ve stejném či obdobném oboru jako žalobkyně), nepředstavuje zjištění, že je žalovaný uveden jako kontaktní osoba na objednávkách geodetických přístrojů ze dne 9. května 2019 za společnost [právnická osoba], nic protiprávního. Nemůže být tudíž ani důsledkem porušení právní povinnosti žalovaným. Stejný závěr dopadá i na posouzení, že žalovaný vykonává v této společnosti pozici, která je „v přímém obchodně konkurenčním jednání ve vztahu k žalobkyni.“

18. Takové porušení zjevně nepředstavuje ani jednání spočívající v tom, že žalovaný měl odeslat email výše popsaného obsahu na adresu [e-mail], aniž by bylo zjištěno a vysvětleno, jakému subjektu byl odeslán [tj. v jakém poměru byl tento subjekt k žalobkyni (tj. např. v poměru zákazník a podnikatel, resp. soutěžitel), a žalovanému, resp. ke společnosti [právnická osoba], kde měl být žalovaný zaměstnán], zda tomuto subjektu tento email vůbec došel (§ 570 odst. 1 o. z.) a zda způsobil nebo mohl způsobit žalobkyni újmu (§ 2894 o. z.), včetně zjištění jejího rozsahu.

19. Pokud má soud prvního stupně za to, že takové jednání naplňuje některou ze skutkových podstat nekalé soutěže, včetně skutkové podstaty konkrétně nevymezené (§ 2976 odst. 2 o. z.), pak bylo jeho povinností tomu odpovídající znaky této podstaty objasnit a posoudit z hlediska, zda byly naplněny jednáním žalovaného představujícím porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že újma v zanedbatelném rozsahu je v zásadě nepodstatná, a tedy újmou vlastně není (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. č. 2976 13). I pokud by tak posuzovaný email došel např. zákazníkovi žalobkyně, bez zjištění toho, jakou způsobil nebo mohl způsobit žalobkyni újmu, nelze dovodit, že šlo o nekalosoutěžní jednání. Pak by ovšem nešlo ani o protiprávní jednání. Lze dodat, že soudem prvního stupně dovozené zjištění neumožňuje kvalifikaci tohoto jednání jako protiprávního jednání jiného druhu.

20. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný při své činnosti pro společnost [právnická osoba] poukazuje na ukončení svého angažmá v žalobkyni a nabízí své služby v této společnosti, má-li dopadat na více jednání, je závěrem nepřezkoumatelným, neboť soud prvního stupně zmiňuje pouze jednání obsažené v hodnoceném emailu.

21. V rozsudku dále absentuje zjištění o učinění účinné výzvy k plnění povinností (§ 204 odst. 1 z. o. k.). Zjištění, proč by způsobené následky byly neodstranitelné (§ 204 odst. 2 z. o. k.), totiž soud prvního stupně nedovodil. Aby byla takováto písemná výzva účinná, pak by musela adresátu (žalovanému) dojít (§ 570 odst. 1, § 545 o. z.).

22. Soudem prvního stupně dovozené skutkové zjištění, že výzva (přípis) byla žalovanému odeslána dne 16. září 2020, dojití nijak neprokazuje. Soud prvního stupně nadto nijak nevysvětlil, zda byl žalovaný touto výzvou vyzván k odstranění způsobených následků (pro které rozhodl o jeho vyloučení z žalobkyně), neboť z obecného závěru, že se žalovaný „podílí na konkurenčním podnikání [právnická osoba] a toto může být důvodem pro jeho vyloučení” bez bližšího objasnění či výkladu (§ 556 an. o. z.) nevyplývá, že by se žalobkyně domáhala toho, aby se žalovaný zdržel jednání, které je obsahem posuzovaného emailu (a jak bylo vysvětleno, „podílení se“ na konkurenčním podnikání jiného subjektu nepředstavuje samo o sobě nic protiprávního). Pokud by požadavek na zdržení se tohoto jednání k tomuto účinně směřoval (za předpokladu, že by šlo o protiprávní jednání odpovídající porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem), pak není zřejmé, jakým protiprávním jednáním měl žalovaný v tomto jednání pokračovat, což je logickým předpokladem pro jeho vyloučení (tj. neodstranění způsobených následků).

23. Jedním z předpokladů pro to, aby usnesení soudu prvního stupně mohlo obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníků řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, a dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23).

24. Namítá-li odvolatel, že se soud prvního stupně nedostatečným způsobem vypořádal se skutečností, zda porušil princip loajality, a že soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu dospěl k jiným závěrům, než které judikoval Nejvyšší soudu v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014, s tím, že měl svůj závěr odůvodnit podrobněji a důsledněji než jen několika větami, pak je namístě vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku shledat. Výše popsané a hodnocené odůvodnění soudu prvního stupně je na újmu uplatnění práv odvolatele v odvolacím řízení, neboť je pochybné, jak soud k těmto závěrům dospěl a proč návrhu ve věci samé vyhověl, aniž by bylo zřejmé, jak soud ke splnění předpokladů pro vyloučení žalovaného z žalobkyně dospěl. Již jen z tohoto důvodu je třeba rozsudek soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, dostupný např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz).

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

26. V dalším řízení soud prvního stupně věc posoudí z hlediska vyložených závěrů. Ujasní si, jaké předpoklady musí být pro vyloučení společníka ze společnosti splněny (§ 204 z. o. k.), a posoudí, zda jsou splněny i v posuzované věci. Z těchto předpokladů doposud soud prvního stupně objasnil toliko to, že žalovaný je společníkem žalobkyně, a existenci souhlasu valné hromady žalobkyně s jeho vyloučením (tato zjištění nebyla odvolatelem napadena). Nepřehlédne, že žalobkyně se domáhá vyloučení žalovaného z důvodu porušení řady dalších (jiných) povinností, tj. věc posoudí z hlediska porušení všech těchto povinností, pokud nedospěje k závěru, že pro závěr o důvodnosti žaloby postačí porušení jen některé či některých z nich. Současně bude soud prvního stupně dbát na to, aby jeho závěry byly přezkoumatelně odůvodněny. V rozhodnutí, jímž se řízení končí, neopomene rozhodnout i o nákladech odvolacího řízení.

27. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).