o zrušení odštěpného závodu Skoda Africa Distributor, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2021, č. j. 83 Cm 259/2020-45,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč navrhovatelce (výrok III.).

2. V daném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci. Předchozím usnesením ze dne 17. června 2020, č. j. 83 Cm 259/2020-9, soud prvního stupně předmětné řízení zastavil. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 29. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 239/2020-24, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V projednávané věci totiž nejde o žádný z případů tzv. výlučné (mezinárodní) příslušnosti upravených v článku 24 Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dále jen („nařízení Brusel I bis“) a jestliže soud prvního stupně řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, aniž by žalované straně doručil návrh na zahájení řízení, a posuzoval-li pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, aniž by žalované straně poskytl před svým rozhodnutím prostor vyjádřit se k návrhu, jakož i možnost případně založit příslušnost Městského soudu v Praze postupem podle článku 26 nařízení Brusel I bis, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Odvolací soud dodal, že teprve v případě, že nebude založena pravomoc českých soudů dle článku 26 nařízení Brusel I bis, bude namístě mezinárodní příslušnost posoudit podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále též jen „ZMPS“).

3. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na absenci mezinárodní pravomoci (příslušnosti) českých soudů a neexistenci právní subjektivity odštěpného závodu. Vázán právním názorem odvolacího soudu konstatoval, že projednávaná věc nepatří pod výlučnou pravomoc podle článku 24 nařízení Brusel I bis, nebyla založena ani postupem dle článku 26 nařízení Brusel I bis, neboť účastnice 1) vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti; příslušnost českých soudů je tedy vyloučena. Dle soudu prvního stupně je rovněž vyloučena pravomoc českých soudů i podle ZMPS, neboť podle § 6 odst. 1 ZMPS je dána pravomoc českých soudů tehdy, pokud je dána místní příslušnost soudu v České republice. Účastnice 1) je zahraniční právnickou osobou se sídlem na Britských panenských ostrovech, není tedy zapsána ve veřejném rejstříku vedeném soudem v České republice, a ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) aplikovat nelze, žádný procesní předpis českého práva neupravuje místní příslušnost českého soudu ke zrušení odštěpného závodu, v projednávané věci tedy místní příslušnost soudu pro zrušení odštěpného závodu účastnice 1) není dána a české soudy postrádají i mezinárodní příslušnost, respektive pravomoc.

4. Soud prvního stupně dodal, že v dané věci se navrhovatelka domáhá zrušení odštěpného závodu zahraniční právnické osoby. Řízení o zrušení o zrušení právnické osoby je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníky řízení jsou navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, popř. ten, koho zákon za účastníka řízení označuje (§ 6 z. ř. s.). Odštěpný závod však není nositelem právní subjektivity, není tudíž právnickou osobou, jejíhož zrušení by se mohla navrhovatelka domáhat; výlučným nositelem práv a povinností je zahraniční právnická osoba, jejíž součástí odštěpný závod je. V projednávané věci tedy není splněna ani neodstranitelná podmínka způsobilosti subjektu, jehož zrušení je navrhováno, být účastníkem řízení disponujícím procesní způsobilostí.

5. Soud prvního stupně proto za dané situace řízení podle § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

7. O vrácení soudního poplatku navrhovatelce soud prvního stupně rozhodl dle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o výmazu odštěpného závodu účastnice 1) z obchodního rejstříku.

9. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci. Civilní pravomoc podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. je dána za splnění dvou podmínek, musí se jednat o věc vyplývající z poměrů soukromého práva a tuto věc neprojednávají a nerozhodují jiné orgány. Absence hmotněprávní úpravy nezpůsobuje nedostatek pravomoci soudu.

10. Odvolatelka souhlasí s tím, že odštěpný závod nemá způsobilost být účastníkem řízení, avšak odštěpný závod je svou právní povahou věc, jejímž vlastníkem je účastnice 1), nacházející se fakticky na území České republiky. Jestliže je však předmětem řízení výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku, týká se takové řízení práv a povinností účastnice 1), která způsobilost být účastníkem řízení má.

11. Odvolatelka zdůrazňuje, že název odštěpného závodu porušuje celou řadu předpisů na ochranu názvu právnické osoby, resp. obchodní firmy, stejně jako ochranných známek navrhovatelky, z tohoto důvodu neměl rejstříkový soud odštěpný závod do obchodního rejstříku zapsat. Zapsaný název odštěpného závodu je v rozporu se zákonem, soud prvního stupně měl tudíž hledat právní úpravu, která by se řešením takového protiprávního stavu zabývala, popř. věc rozhodnout podle principů spravedlnosti a zásad občanského zákoníku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 (tj. za pomoci analogie legis) či odst. 2 (tj. za pomoci analogie iuris) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

12. Dle odvolatelky je svým obsahem a účelem nejpodobnější ustanovení § 9 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r“). Pokud by měl soud pochybnosti o aplikaci § 9 z. v. r., bylo namístě ve věci rozhodnout podle výše uvedených principů spravedlnosti a protiprávní stav způsobený zápisem zaměnitelného a klamavého názvu odštěpného závodu napravit.

13. Odvolatelka shrnuje, že soud prvního stupně neměl odmítnout meritorní projednání věci, neboť se tím dopouští odepření spravedlnosti ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Svou argumentaci blíže rozvádí.

14. Účastnice 1) považuje odvolání za nedůvodné, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soud prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

15. Účastnice 1) se vyjadřuje se k jednotlivým odvolacím námitkám, zejména k principu obecné pravomoci civilních soudů, který není v dané věci aplikovatelný. Právní řád nezná řízení o zrušení odštěpného závodu ani o jeho výmazu z obchodního rejstříku z důvodu údajné zaměnitelnosti či klamavosti jeho označení. Existenci takového řízení nelze dovodit ani na základě analogie, argumentace § 10 odst. 1, 2 o. z. je tudíž zcela nepřípadná; použití analogie k dovození pravomoci soudu rozhodovat v nesporném řízení je nepřípustné. Soud prvního stupně tedy v souladu s § 7 odst. 3 o. s. ř. neměl pravomoc k vedení řízení, a proto bylo třeba je dle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

16. Účastnice 1) dodává, že v projednávané věci rejstříkový soud při přezkumu návrhu na zápis odštěpného závodu účastnice 1) dospěl k závěru, že jejího označení není klamavé ani zaměnitelné; za problematické označení odštěpného závodu nepovažuje rejstříkový soud, nýbrž pouze odvolatelka. Podala-li by odvolatelka návrh na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku, bylo by třeba o něm vést rejstříkové řízení ve smyslu § 78 odst. 1 z. v. r. a to příslušným oddělením soudu (tedy nikoliv v agendě Cm) a měl být odmítnut jako podaný neoprávněnu osobou podle § 86 písm. a) z. v. r. Dodává, že návrh na zápis odštěpného závodu může podat pouze zahraniční osoba, o jejíž závod se jedná (§ 44 z. v. r.), návrh může podat výhradně osoba stanovená zákonem (§ 11 z. v. r.). Zápis odštěpného závodu odráží pouze rozhodnutí právnické osoby, která závod vlastní, aby došlo k jeho zápisu jako hospodářsky a funkčně samostatné jednotky do obchodního rejstříku; totéž platí i pro jeho výmaz. Platí tedy, že třetí osoba se nemůže bez dalšího domáhat v rejstříkovém řízení (ani v jiném řízení u rejstříkového soud) zápisu či výmazu odštěpného závodu. Podaný návrh je podle svého označení i obsahu nepřípustným návrhem na zrušení odštěpného závodu.

17. Účastnice 1) se rovněž vyjadřuje k otázce způsobilosti odštěpného závodu být účastníkem řízení, jakož i k otázce mezinárodní nepříslušnosti českých soudů k projednání předmětné věci, když účastnice 1) není českou právnickou osobou, není zapsána v obchodním rejstříku, české soudy proto nemají pravomoc rozhodovat o jejím zrušení.

18. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen „VSZ“) navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se návrh zamítá.

19. VSZ rekapituluje dosavadní průběh řízení. Argumentaci soudu prvního stupně o absenci mezinárodní pravomoci nepovažuje za přesvědčivou. Soud prvního stupně zaměňuje pravomoc ve smyslu mezinárodní příslušnosti soudů dotčených států k rozhodování a konkrétní oprávnění vyplývající z národního práva k vydání určitého rozhodnutí. Uvádí, že odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v případě, že nebude založena příslušnost českého soudu dle „čl. 24 Brusel I bis“, posoudil příslušnost českých soudů podle ZMPS. Tato situace nastala, když účastnice 1) podala námitku nepříslušnosti českých soudů, čímž byl vyloučen vznik příslušnosti podle uvedeného článku.

20. Dle VSZ se jedná o věc, která vyplývá z poměrů soukromého práva a kterou podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány a jedná se tedy o věc, jíž projednává soud v občanskoprávním řízení. K vyřešení otázky, zda je označení organizační složky zapsané v českém obchodním rejstříku souladné s právními předpisy, jsou dle názoru VSZ příslušné české soudy (§ 90 odst. 1 z. v. r. ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, uveřejněné pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). K projednání věci a vydání rozhodnutí by tak byl příslušný soud prvního stupně / § 3 odst. 2 písm. a) a § 86 odst. 1 ve spojení s § 85 písm. a) z. ř. s. per analogiam/. VSZ dodává, že jiná věc je, zda jsou české soudy oprávněny vydat rozhodnutí, kterého se domáhá navrhovatelka (tedy zda je možná analogická aplikace § 9 odst. 1 z. v. r.) přičemž odpověď na tuto otázku je relevantní pro posouzení aktivní legitimace navrhovatelky, nikoliv pro posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů.

21. Pokud jde o absenci právní subjektivity odštěpného závodu, má VSZ za to, že skutečnost, že odštěpný závod jakožto de facto předmět řízení nemá právní subjektivitu, není pro posouzení věci relevantní; podstatná je skutečnost, že samotná účastnice 1) označená v návrhu právní subjektivitu má.

22. K otázce pravomoci soudu zrušit odštěpný závod VSZ dále uvádí, že s právním názorem odvolatelky o možnosti analogického použití § 9 odst. 1 z. v. r se neztotožňuje. Rozhodnutí soudu o zrušení společnosti (ať již dle § 9 odst. 1 z. v. r. či jiného ustanovení) je rozhodnutím statusové povahy, které má konstitutivní účinky. Rozhodovací praxe se ve vztahu ke sporným řízením ustálila na tom, že je nepřípustné dovozovat pravomoc soudů k vydávání konstitutivních rozhodnutí na základě analogie (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004) maje za to, že tam uvedenou argumentaci lze možno vztáhnout i do sféry řízení nesporného. O to více v situaci, kdy se jedná o aplikaci § 9 odst. 1 z. v. r. tedy o ustanovení, které je ve své podstatě ustanovením sankční povahy.

23. VSZ závěrem podotýká, že navrhovatelka v důsledku absence právní úpravy nezůstává bez možnosti domáhat se právní ochrany. Nápravy může dosáhnout standardními prostředky firemního, známkového a nekalosoutěžního práva, tedy žalobou na zdržení se a na odstranění závadného stavu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2000, sp. zn. 29 Cdo 63/2000), když podstatou návrhu navrhovatelky je primárně spor o tvrzeném porušení práv navrhovatelky k její obchodní firmě a ochranným známkám.

24. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně z níže uvedených důvodů neobstojí.

25. Předmětem daného řízení je výslovný požadavek navrhovatelky na zrušení odštěpného závodu zahraniční právnické osoby, popř. jeho výmaz z obchodního rejstříku.

26. Řízení o zrušení právnické osoby je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování.

27. Podle § 20 odst. 1 o. z. právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.

28. Podle § 502 o. z. je obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

29. Podle § 503 o. z.

(1) Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.

(2) Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

30. Podle § 6 odst. 1 ZMPS pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

31. Podle § 86 odst. 1 z. ř. s. pro řízení ve věcech uvedených v § 85 odst. 1 písm. a, b) a e) a pro řízení uvedená v § 85 odst. 1 písm. c), jde-li o věci podle § 3 odst. 2 písm. c), je příslušný soud, u něhož je právnická osoba zapsána do veřejného rejstříku. Jde-li o právnickou osobu, která se do veřejného rejstříku nezapisuje, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato právnická osoba svůj obecný soud.

32. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Dle § 86 odst. 3 o. s. ř. lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

33. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci českých soudů. Odvolací soud odkazuje na své předchozí zrušovací rozhodnutí, od jehož závěrů nemá důvodu se odklonit, a znovu zdůrazňuje, že pravomoc českých soudů ve vztahu k cizině může být obecně založena několika způsoby: a) lze ji dovodit z bilaterálních či multilaterálních mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána; b) vyplývá z unijních předpisů, které lze aplikovat i proti žalovanému s bydlištěm mimo Evropskou unii; c) nemá-li Česká republika s daným státem žádný smluvní vztah a nevztahuje-li se na danou problematiku nařízení EU, je namístě vyjít z ustanovení ZMPS.

34. Odvolací soud pro přehlednost opakuje, že Česká republika je se zemí, v níž má sídlo zahraniční právnická osoba, která v České republice zřídila svůj odštěpný závod, vázána smlouvou o právní pomoci, jak se podává z platné a účinné vyhlášky ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti č. 152/1938 Sb., o stavu vázanosti republiky Československé a částí Britské říše smlouvou mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska z 11. listopadu 1924, č. 70/1926 Sb. z. a n., o právní pomoci ve věcech občanských a dodatkovou úmluvou mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska z 15. února 1935, č. 178/1935 Sb. z. a n., o civilním řízení. Uvedené však otázku mezinárodní příslušnosti neřeší. V projednávané věci rovněž nejde o žádný z případů tzv. výlučné (mezinárodní) příslušnosti upravených v článku 24 nařízení Brusel I bis; tato nebyla založena ani postupem podle článku 26 nařízení Brusel I bis, neboť účastnice 1) vznesla námitku nedostatku příslušnosti. Bylo tudíž namístě mezinárodní příslušnost posoudit podle ZMPS. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci českých soudu není správný

.

35. Odštěpný závod je část právnické osoby, která je určena pro vykonávání trvalé podnikatelské činnosti na území jiného státu, než je místo registrace zahraniční mateřské společnosti; je neoddělitelnou součástí zřizovatele. Z právního hlediska se jedná o tzv. pobočku, což je část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a zapisuje-li se obchodního rejstříku, jde o odštěpný závod. Zápisem do obchodního rejstříku dochází jen ke konstituování samostatné organizační složky, nikoliv nového subjektu práva. Zápisem do obchodního rejstříku nevzniká právní subjektivita odštěpného závodu. Odštěpný závod vzniká na základě rozhodnutí zřizovatele, zřizuje se kvalifikovaným způsobem v souladu se stanovami zřizovatele a podle právní úpravy daného státu, v němž sídlí právě ona zahraniční právnická osoba; totéž lze dovodit i ve vztahu k případným jeho změnám či zrušení. V kontextu uvedeného je třeba zdůraznit, že odštěpný závod není osobou, nýbrž věcí, resp. částí věci, jelikož dle občanského zákoníku je odštěpným závodem pobočka zapsaná do obchodního rejstříku (§ 503 odst. 2 o. z.). Pobočka, ať už zapsaná, či nezapsaná do obchodního rejstříku, je toliko objektem, nikoli subjektem, právních vztahů.

36. Odštěpný závod je věcí, a proto lze dovodit, že pravomoc českých soudů je dána; na dané řízení dopadá shora citované ustanovení § 86 o. s. ř. Soud prvního stupně měl tudíž věc posoudit z věcného hlediska a o podaném návrhu rozhodnout.

37. Napadené usnesení soudu prvního stupně je procesní povahy, přezkumu v odvolacím řízení lze proto podrobit jen důvody, týkající se toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Odvolací soud nemůže rozhodnout o věci samé, když je přezkoumáváno nemeritorní rozhodnutí (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

38. V dalším řízení se soud prvního stupně vypořádá s podaným návrhem, posoudí jej z věcného hlediska a ve věci samé rozhodne.

39. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.