o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, č. j. 83 Cm 18/2019-175,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh na zrušení společnost [Jméno advokáta A]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“), zamítl (výrok I.), a navrhovatelce uložil povinnost zaplatil 1. a 2. účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 30 798 Kč k rukám jejich právního zástupce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto rozhodných skutkových zjištění:

- navrhovatel a 2. účastník jsou společníky společnosti, oba s 50% výší podílu;

- valná hromada společnosti dne 2. srpna 2018 nepřijala žádné usnesení, kromě volby předsedy valné hromady; nebyla schválena účetní závěrka za rok 2017, nedošlo k rozhodnutí o rozdělení zisku za rok 2017, když navrhovatelka hlasovala v obou případech proti, a nebylo schváleno rozhodnutí o přechodu podílu na společnost, když se proti vyslovil 2. účastník;

- valná hromada společnosti dne 30. srpna 2019 schválila úhradu ztráty společnosti za rok 2018 převodem na účet ztráty minulých let, účetní závěrku za rok 2018 neschválila;

- na valné hromadě společnosti dne 25. listopadu 2019 nebyl žádný z návrhů přijat;

- v letech 2016-2018 společnost vystavila faktury na částky v celkové výši 48 009 423 Kč bez DPH, činnost společnost vykonávala i v období únor 2019 – leden 2020;

- společnost poskytuje záruky na zboží v délce 60 měsíců od jeho převzetí odběratelem, tj. minimálně do roku 2024.

3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že mezi navrhovatelkou a 2. účastníkem existují od jara 2018 nepřekonatelné rozpory, které následně činnost společnosti ztěžují. Je zřejmé, že navrhovatelka nemá zájem na dalším chodu společnosti, a to zejména proto, že představuje její konkurenci v obchodních vztazích, avšak vzhledem k výši svého podílu nemůže na valných hromadách prosadit sama rozhodnutí vedoucí k převodu podílu či ke zrušení společnosti, když 2. účastník naopak na zachování společnosti zájem má, a to minimálně za účelem splnění povinností z poskytnutých záruk odběratelům. I před rozpory společníků je společnost schopna vyvíjet svou činnost. Odpovídá svým odběratelům za poskytnuté záruky minimálně do roku 2024. Proto dospěl soud prvního stupně k závěru, že předpoklad uvedený v § 93 písm. c) zákona č. 90/2013 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, není naplněn.

4. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Navrhuje jeho změnu, aby společnost byla zrušena a nařízena její likvidace a aby byla likvidátorem jmenována [Anonymizováno], in eventum navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Navrhovatelka namítá, že soud prvního stupně neodůvodnil, proč je společnost nadále schopná vykonávat svou činnost, stejně jako úvahu, že mezi jejími společníky je konkurenční postavení. Navrhovatelka má za to, že existence konkurenčního vztahu mezi účastníky nepřekonatelnost rozporů mezi účastníky ještě umocňuje. Odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017, v němž byl posuzován případ značně podobných skutkových okolností, konkrétně dlouhodobá a trvalá nefunkčnost orgánů minimálně od roku 2018, kterou má soud prvního stupně za prokázanou, neschopnost valné hromady přijímat rozhodnutí v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, což má soud prvního stupně rovněž za prokázané, a paralýza rozhodovací činnosti valné hromady, neboť při rovných podílech obou společníků je prakticky nemožné přijmout jakékoli rozhodnutí. Navrhovatelka a 2. účastník na sebe navíc vzájemně podali trestní oznámení a v minulosti si bezvýsledně učinili vzájemnou nabídku na odprodej svých obchodních podílů.

6. Společnost a 2. účastník odvolání neshledávají důvodným. Navrhují potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

7. Uvádí, že valná hromada společnosti se konala dne 30. srpna 2019 a poté dne 18. června 2021, kde došlo jednomyslně ke zvolení jejích orgánů, ale následně navrhovatelka hlasovala jinak než 2. účastník. Valná hromada společnosti se tak konala a byla usnášeníschopná, když se jí účastnilo 100 % společníků. Valná hromada je tak funkční. 2. účastník a ani společnost na navrhovatelku trestní oznámení nepodávali. Nefunkčnost orgánů společnosti ani nepřekonatelné rozpory mezi společníky nedokládá účelové trestní oznámení navrhovatelky, jež bylo odloženo. Rozpory mezi společníky nedokládá ani tvrzení, že byla učiněna nabídka na odkup podílů, spíše je tomu naopak. Pravdivé a prokázané je pak tvrzení společnosti, že musí dostát svým povinnostem vůči odběratelům, protože jim odpovídá za poskytnuté záruky.

8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Odvolací soud má na základě doplněného dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků za zjištěné tyto rozhodné skutečnosti: na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud za zjištěné, že ve sbírce listin společnosti nejsou založeny účetní závěrky za roky 2018, 2019 a 2020, neboť nebyly schváleny valnou hromadou společnosti, že účetní závěrka společnosti za rok 2017 zde založena je, ale též nebyla schválena na žádné valné hromadě společnosti, dále to, že poslední valná hromada společnosti se konala dne 18. června 2021, během které bylo přijato jen usnesení o volbě orgánů valné hromady, tj. předsedajícího a zapisovatele, a nebyla přijata usnesení o schválení účetních závěrek za roky 2019 a 2020 ani o způsobu úhrady ztráty, jakož i to, že se poslední valná hromada předtím konala dne 30. srpna 2019, na které rovněž bylo přijato jen usnesení o volbě stejných orgánů valné hromady, nedošlo ke schválení účetní závěrky za rok 2018, ale byla schválena úhrada ztráty. Na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud dále za zjištěné, že před touto valnou hromadou se poslední valná hromada společnosti konala dne 2. srpna 2018, na které bylo přijato rovněž pouze usnesení o volbě orgánů valné hromady a nedošlo ke schválení účetní závěrky za rok 2017, nedošlo ke schválení rozdělení zisku a nedošlo ke schválení převodu podílu navrhovatele. O obsahu pravdivosti shodných tvrzení účastníků nevyvstalo žádných pochybností, neboť mají oporu v zápisu z valné hromady společnosti ze dne 18. června 2021 (z něhož má odvolací soud dále za zjištěné, že valná hromada schválila úhradu ztráty společnosti za rok 2018 takto: Převod na účet ztráty minulých let), v zápisu o konání valné hromady ze dne 30. srpna 2019 a v zápisu o konání valné hromady ze dne 2. srpna 2018, z nichž vyplývají stejné skutečnosti. Z ostatních provedených důkazů odvolací soud již žádné další skutečnosti významné pro posouzení věci nezjistil. Nebylo též zjištěno, že by se konala valná hromada společnosti dne 25. listopadu 2019 (jejíž konání zjistil soud prvního stupně), neboť ve spise žádný důkaz nebo tvrzení o jejím konání obsaženo není, navrhovatelka tvrdí, že žádná taková valná hromada neproběhla, a společnost a 1. účastník k jejímu konání uvedli toliko to, že její konání nemohou vyloučit, a pokud se konala, tak došlo pouze ke schválení usnesení o tom, kdo bude jejím předsedajícím a zapisovatelem, jinak nedošlo ke schválení ničeho dalšího.

10. Podle § 93 písm. c) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

11. Podle § 181 odst. 2 z. o. k. řádnou účetní závěrku projedná valná hromada nejpozději do 6 měsíců od posledního předcházejícího účetního období.

12. Podle § 190 odst. 2 písm. g) z. o. k. do působnosti valné hromady patří schvalování řádné, mimořádné, konsolidované účetní závěrky a v případech stanovených zákonem i mezitímní účetní závěrky, rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a úhrady ztrát.

13. Podle § 191 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (déle jen o. z.“), nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

14. Podle § 191 odst. 4 o. z. nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.

15. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v posouzení, že činnost, kterou nemůže obchodní korporace (společnost) vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky ve smyslu § 93 písm. c) z. o. k., nelze redukovat pouze na podnikatelskou činnost (popř. jinou činnost sloužící k plnění účelu, pro který byla obchodní korporace založena) projevující se ve vztahu ke třetím osobám (navenek). S ohledem na další důvody pro zrušení obchodní korporace s likvidací uvedené v § 93 písm. a) a b) z. o. k. (zaměřené právě na nečinnost obchodní korporace navenek) jde v případě nemožnosti výkonu činnosti dle § 93 písm. c) z. o. k. především o (ne)činnost směřující dovnitř obchodní korporace, projevující se zejména dlouhodobou či trvalou nefunkčností jejích orgánů. Dlouhodobá nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě vede k závěru, podle něhož společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, publikované pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2017 (které je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz), jehož závěry se uplatní i v poměrech z. o. k., neboť dikce § 93 písm. c) z. o. k. je v posuzovaném rozsahu shodná s dikcí § 68 odst. 6 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, jež byla v rozhodnutí aplikována]. Jinak řečeno, není-li valná hromada společnosti s ručením omezeným schopna přijmout jakékoliv rozhodnutí v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, je zpravidla naplněn důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace předjímaný v § 93 písm. c) z. o. k. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017).

16. Povinností společníků společnosti je na valné hromadě projednat řádnou účetní závěrku nejpozději do 6 měsíců od posledního účetního období (§ 181 odst. 2 z. o. k.) a tuto závěrku schválit [§ 190 odst. 1 písm. g) z. o. k.]. Řádnou účetní závěrkou, jež musí být projednána do šesti měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období (obvykle tedy do 30. června kalendářního roku), se rozumí účetní závěrka sestavená k poslednímu dni účetního období [§ 19 odst. 1 věta druhá zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „ÚčZ“)]. Zákon neukládá, že účetní závěrka musí být v této lhůtě schválena, neboť je věcí společníků, zda účetní závěrku na valné hromadě schválí či nikoliv, pokud však není schválena v přiměřené době a tento následek se týká několika po sobě jdoucích účetních období, je úvaha o nefunkčnosti valné hromady plně namístě.

17. Po provedeném dokazování je zřejmé, že valná hromada společnosti není schopna přijmout rozhodnutí o schválení účetních závěrek společnosti za roky 2017, 2018, 2019 a 2020, ale ani jiné, neprocedurální rozhodnutí, a to v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, z nichž každý je vlastníkem 50% podílu ve společnosti. Na závěru o neschopnosti valné hromady přijmout rozhodnutí nemění ničeho, že byla přijata usnesení toliko procedurálního významu, tj. o volbě předsedy a zapisovatele valných hromad, což jsou sice usnesení pro průběh valné hromady nutná, nicméně nepředstavují naplnění smyslu a účelu valné hromady, jímž je rozhodování o zásadních otázkách fungování společnosti (§ 190 odst. 2, 3 z. o. k.). Stejně tak není významné, že na valné hromadě konané dne 30. srpna 2019 nedošlo ke schválení účetní závěrky za rok 2018, ale byla schválena úhrada ztráty za tento rok převodem na účet ztráty minulých let, protože schválení úhrady ztráty bez schválení účetní závěrky za totožný rok nemá žádný smysl, protože předpokladem rozhodnutí o úhradě ztráty je schválení příslušné účetní závěrky, která údaj o ztrátě obsahuje [§ 18 odst. 1 písm. a) ÚčZ]. Tato neschopnost valné hromady rozhodovat o otázkách potřebných pro fungování společnosti proto zakládá důvod pro zrušení společnosti podle § 93 písm. c) z. o. k.

18. Společníci společnosti byli o možnosti zrušení společnosti poučeni v rámci jednání odvolacího soudu dne 16. listopadu 2021 a v souladu s principem ultima ratio jim byla opakovaně poskytnuta možnost jejich rozpory napravit, a to prostřednictvím nařízené mediace a dále poskytnutím lhůty v délce jednoho měsíce od skončení dalšího jednání odvolacího soudu dne 23. května 2022, aniž by však účastníci této možnosti využili.

19. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že rozhodl z důvodu dle § 93 písm. c) z. o. k. o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, a na podkladě § 191 odst. 1 o. z. rozhodl o jmenování likvidátora, a to ze seznamu insolvenčních správců. V poměrech společnosti je totiž s ohledem na důvody jejího zrušení vhodné zajistit objektivitu a řádný průběh vedení likvidace, a proto byl likvidátorem jmenován tento likvidátor (§ 191 odst. 2 o. z.; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2019, sp. zn. 7 Cmo 268/2018, dostupné např. na www.beck-online.cz), jehož jmenování je i navrhovatelkou navrženo. Zbývá dodat, že likvidace společnosti nemá bez dalšího majetkový dopad do práv z poskytnutých záruk společností, jak je zřejmé z pravidel průběhu likvidace a jejích dopadů § 187 odst. 1, § 196 odst. 1, § 198 odst. 1, § 206 odst. 1 a § 207 o. z.), a tudíž překážkou nařízení likvidace není.

20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. když neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodnily přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z účastníků dle § 23 věty druhé z. ř. s. K tomu lze pro úplnost dodat, že úprava důvodů zrušení obchodní korporace v § 93 z. o. k. doplňuje obecnou úpravu v § 172 odst. 1 o z., jak vyplývá konkrétně z odkazu v § 172 odst. 1 písm. d) o. z., a tedy možnost soudu zahájit odpovídající řízení z úřední povinnosti zůstává i v těchto případech zachována (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 330/2019, dostupné na www.beck-online.cz).