o zaplacení 24 234 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2023, č. j. 69 Cm 78/2022-82,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen „společnost Stebbins“).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že žaloba byla soudu doručena 29. června 2021 v 15:07 hod., přičemž žalobce následně po podání žaloby navrhl vstup společnosti Stebbins na místo žalobce, neboť žalobce žalobou uplatněné nároky postoupil na společnost Stebbins smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. června 2021 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“) s účinností od 29. června 2021. Účinnost postoupení pohledávek tak nastala v souladu s § 601 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v 00:01 hod. dne 29. června 2021, tedy před podáním žaloby. Pro úplnost dodal, že z časové souslednosti postoupení pohledávky a podání žaloby má za to, že v případě, že by jeho názor o splnění podmínek pro zamítnutí záměny žalobce nebyl správný, bylo by namístě vyzvat postupníka (tedy nového žalobce) k úhradě soudního poplatku za řízení, tak, aby nedocházelo k obcházení poplatkové povinnosti zneužitím institutu osvobození od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. s. o. p.“).

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se vstup společnosti Stebbins namísto dosavadního žalobce připouští.

4. Má za to, že soud věc nesprávně právně posoudil a že podmínky pro vstup společnosti [Anonymizováno] do řízení byly splněny. V čl. 2. 2. smlouvy o postoupení pohledávek si žalobce a společnost [Anonymizováno] dohodli, že smlouva nabývá účinnosti doručením písemného oznámení žalobce společnosti Stebbins o tom, že se stala vítězem výběrového řízení. Oznámení ze dne 29. června 2021 převzala společnost Stebbins od žalobce v tento den. Žaloba byla podána k soudu dne 29. června 2021 v 15:38 hod. Ačkoliv účinnost smlouvy a podání žaloby nastaly v jeden den, byla časová souslednost uvedených kroků taková, že nejprve žalobce podal žalobu, čímž došlo k zahájení řízení; teprve následně bylo doručeno oznámení o vítězi výběrového řízení společnosti [Anonymizováno], čímž došlo k účinnosti postoupení pohledávek. Pokud soud na věc aplikoval § 601 o. z., pominul, že bylo nezbytné přihlédnout ke znění jeho odst. 2. Bez zániku nároku žalobce ve vztahu k pohledávkám uplatňovaným v řízení by totiž nebyl možný vznik nároku společnosti Stebbins. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, a ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uvedl, že předpoklady pro závěr, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle ust. § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je zneužitím práva, nebyly naplněny; prostá obava z nedobytnosti náhrady nákladů řízení k závěru o zneužití práva nepostačuje.

5. K podanému odvolání se vyjádřil pouze žalovaný č. 3. Odvolání považuje za nedůvodné.

6. Uvádí, že fakticky jde ze strany žalobce o převod jeho práva na osvobození od soudních poplatků [dle § 11 odst. 2 písm. n) z. s. o. p.] ve prospěch společnosti [Anonymizováno], což považuje za nezákonný postup. Ohledně účinnosti postoupení vyjádřil přesvědčení, že k tomu došlo již 18. června 2023, tedy dnem podpisu smlouvy o postoupení, neboť oznámení o vítězi výběrového řízení byl formálně a účelově vytvořený dokument, který měl vytvořit zdání, že k postoupení pohledávky došlo až po podání žaloby. Dále se podrobněji vyjádřil k účelovosti a nezákonnosti postupu žalobce a společnosti [Anonymizováno] s ohledem na probíhající insolvenční řízení společnosti [Jméno žalobce B]. V této souvislosti má za to, že k postoupení došlo bez sjednání odpovídající úplaty, což v daném případě bylo v rozporu s insolvenčním zákonem. (Nelogické) podání žaloby v okamžiku, kdy má žalobce již několik dní uzavřenu smlouvu o postoupení a je mu i znám vítěz výběrového řízení, je ze strany žalobce zneužitím procesních předpisů a musí být považováno za nezákonné a neplatné.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

9. Podle § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

10. Podle § 601 odst. 1 o. z. nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem tohoto dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.

11. Podle § 601 odst. 2 o. z. podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné souvislosti, nastává oboje v týž okamžik. Není-li ujednáno nebo stanoveno něco jiného, nastane takový právní účinek koncem dne.

12. Z elektronické databáze insolvenčního rejstříku (§ 121 o. s. ř.) odvolací soud zjistil, že Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 6. března 2019, č. j. MSPH 77 INS 18630/2018-A-27, zjistil úpadek dlužníka [Jméno žalobce B]., IČO [IČO] (dále jen „dlužník“), to, že usnesením ze dne 6. června 2019, č. j. MSPH 77 INS 18630/2018-B-32, prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jakož i to, že usnesením ze dne 3. června 2021, č. j. MSPH 77 INS 18630/2018-B-96, insolvenční soud udělil souhlas s prodejem předmětných pohledávek mimo dražbu.

13. Z obsahu spisu se podává, že žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 24 234 000 Kč s příslušenstvím, byla podána prostřednictvím datové schránky dne 29. června 2021 v 15:20:06 hod. (tj. okamžikem dodání do datové schránky soudu prvního stupně). Dne 11. listopadu 2022 žalobce podal návrh na vstup nabyvatele práva do řízení na straně žalobce podle § 107a o. s. ř. s odůvodněním, že dne 29. června 2021 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávek, které jsou předmětem daného řízení, z žalobce jakožto postupitele na společnost Stebbins jakožto postupníka. Účinnost smlouvy o postoupení pohledávek nastala podle čl. 2.2 smlouvy o postoupení pohledávek doručením oznámení o vítězi výběrového řízení dne 29. června 2021. Žalobce k návrhu připojil souhlas společnosti Stebbins jakožto nabyvatelky pohledávek se vstupem do řízení. K výzvě soudu se k návrhu vyjádřil toliko žalovaný č. 3 (souhlas žalovaného se však nevyžaduje). Pohledávky byly postoupeny v rozsahu, ve kterém insolvenční soud usnesením ze dne 3. června 2021, č. j. MSPH 77 INS 18630/2018-B-96, udělil souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem mimo dražbu.

14. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem, který učinil soud prvního stupně při svém rozhodování s obecným odkazem na § 601 o. z. (aniž uvedl, který odstavec aplikoval). Povaha věci vylučuje uplatnění pravidla § 601 odst. 1 o. z., neboť v případě postoupení pohledávky na sebe navazují nejprve zánik a posléze vznik práva. Nejde přitom o pouhou časovou souslednost, ale o to, že zánik prvního práva je vůbec předpokladem vzniku práva druhého (situace zákonodárcem předvídaná v § 601 odst. 2 o. z.). Z § 601 odst. 2 o. z. vyplývá, že ke vzniku a zániku práva dochází ve stejný okamžik a zásadně koncem dne. Opačný názor by vedl k závěru, že se existence práv v poslední den lhůty překrývá. V poměrech projednávané věci tudíž došlo k zániku práva původního věřitele (postupitele) a vzniku práva nového věřitele (postupníka), tedy k postoupení jako rozhodné skutečnosti ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř., až koncem dne 29. června 2022 (ve 24:00 hod.), tedy později než v 15:20:06 hod. a jistě až po zahájení řízení. Tento svůj názor ostatně odvolací soud vyslovil již ve svém usnesení ze dne 23. srpna 2023, sp. zn. 14 Cmo 142/2023, poté, co ke shodnému závěru dospěl dříve v obdobné věci rovněž senát 19 Cmo (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2023, sp. zn. 19 Cmo 58/2022). Za použití § 601 odst. 2 o. z. lze tudíž uzavřít, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ve smyslu § 107a o. s. ř. (zde postoupení pohledávky), o něž v řízení jde, v poměrech projednávané věci nastala po zahájení nadepsaného řízení. Tato rozhodná právní skutečnost byla řádně doložena a nabyvatel práva se svým vstupem do řízení na místo žalobce souhlasil.

15. Je na místě zdůraznit a blíže rozvést , že odvolací soud v podstatných bodech obdobné věci (mezi týmž žalobcem a týmiž žalovanými), zmíněným usnesením ze dne 23. srpna 2023, sp. zn. 14 Cmo 142/2023, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že na místo dosavadního žalobce do řízení vstupuje společnost Stebbins, a to jako nabyvatel pohledávek dlužníka [právnická osoba] Dovodil, že k jejich postoupení na tuto společnost došlo dne 29. června 2021 (kdy společnost převzala oznámení z téhož dne o tom, že se stala vítězem výběrového řízení, přičemž žaloba byla u soudu podána tento den v 15:38 hod).

16. Odvolací soud v této (obdobné) věci (k námitce 3. žalovaného, že žalobce pohledávky postoupil na někoho, kdo v případě neúspěchu nebude schopen platit náklady řízení), shledal, že z obsahu spisu se žádné skutečnosti naznačující možnost zneužití postoupení pohledávek za účelem zajištění případné nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení, tj. zjevné zneužití institutu procesního nástupnictví, nepodávají. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k zamítnutí návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje. Závěr o možném zneužití návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř. za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012). Jakkoli tedy nelze obecně vyloučit, že soud může ve výjimečných případech shledat důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., takový postup přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014 sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. červan 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013). V poměrech projednávané věci nelze učinit závěr, že insolvenční správce zneužil procesní předpisy, jestliže v insolvenčním řízení dlužnice v souladu s podstatou své funkce činí kroky ke zpeněžení majetku zapsaného v soupisu majetkové podstaty dlužnice, následně postoupí pohledávky na třetí subjekt a v souvislosti s tím pak učiní návrh soudu na postup podle § 107a o. s. ř. Postup insolvenčního správce v insolvenčním řízení při zpeněžování majetkové podstaty je věc insolvenčního řízení a nemůže být přezkoumávána ve sporu o zaplacení peněžité sumy, ani za situace, že insolvenční správce je žalobcem ve sporu (srov. též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2023, sp. zn. 19 Cmo 58/2022). K námitce 3. žalovaného, že se společnost Stebbins jakožto nabyvatelka pohledávky chtěla vyhnout poplatkové povinnosti, nutno dodat, že nejde o argument v prospěch nevyhovění návrhu na vstup do řízení. Soudní poplatek je věcí poplatníka poplatku a státu, nikoli protistrany. V poměrech projednávané věci je tudíž námitka aplikace § 2 o. s. ř. nedůvodná.

17. K obecným právním principům požívajícím ústavní ochrany patří princip respektování smyslu pravomocných rozhodnutí, resp. povinnost soudu zohledňovat svůj předchozí postup má ústavně zakotveného korespondenta v legitimním očekávání účastníků, jehož ochranu poskytuje čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20, ze dne 11. listopadu 2003, sp. zn. IV. ÚS 525/02, ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, či ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02). Materiální právní stát je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Stabilitu práva, právní jistotu a v konečném důsledku též míru důvěry občanů v právo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy), přistupují k výkladu právních norem. Princip rovnosti před zákonem pak znamená, že zákon by měl být vykládán pro všechny případy splňující stejné podmínky stejně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16, ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, nebo ze dne 20. září 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05). Stejný závěr je pak respektován i rozhodovací praxí obecných soudů, neboť např. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. srpna 2004 č. j. 2 Afs 47/2004-83 (dostupném na webových stránkách tohoto soudu www.nssoud.cz) rovněž řešil námitku stěžovatele, že v jeho věci bylo rozhodnuto jinak než ve shodných věcech tím stejným krajským soudem. Nejvyšší správní soud uvedl následující: „Je tedy zřejmé, že o procesně zcela srovnatelných případech rozhodoval stejný senát krajského soudu odlišně, a to bez jakéhokoliv výslovného racionálního odůvodnění. Krajský soud se tak tímto postupem dopustil jurisdikční libovůle, odporující základnímu principu materiálního právního státu, kterým je předvídatelnost rozhodování státních orgánů, včetně (lépe: zejména) orgánů moci soudní, s ním souvisejícímu principu právní jistoty a v konečném důsledku i s dopady na princip rovnosti účastníků soudního řízení. Princip předvídatelnosti rozhodování v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat – v celkovém vyznění – stejně. Pouze takový postup respektuje právní jistotu a nelze opomíjet, že toliko jeho důsledné dodržování se významně pozitivně projevuje i v rámci celkového nazírání společnosti na význam a roli práva. Naopak postoj státního orgánu, který se vyznačuje zásadní odlišností přístupu k projednávaným věcem, svojí podstatou identickým, tomuto základnímu principu právního státu hrubě odporuje.“

18. Odvolací tedy nemá důvodu odchýlit se od posouzení, které jím bylo dovozeno (a výše rozvedeno) např. v usnesení sp. zn. 14 Cmo 142/2013, neboť nebyly tvrzeny žádné jiné rozhodné skutečnosti, resp. tyto nevyšly ani jinak najevo, oproti těm, které byly předmětem posouzení v rámci tohoto usnesení a které by opodstatnily odchýlení se od v něm dovozeného posouzení.

19. To nedopadá na námitku, že k postoupení pohledávky došlo již dne 18. června 2023, resp. že oznámení o vítězi výběrového řízení je jen formálně a účelově vytvořeným dokumentem. Tato námitka je však jen obecná a nekonkrétní (neurčitá), a proto není způsobilá dalšího přezkumu (posouzení).

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že v dané věci byly předpoklady pro vyhovění návrhu podle § 107a odst. 2 o. s. ř. splněny. Proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že návrhu, aby na místo žalobce vstoupila do řízení nabyvatelka práva společnost Stebbins, vyhověl.