o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 18. září 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2020, č. j. 75 Cm 278/2019-50,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta]. (dále jen „společnost“) konané dne 18. září 2019, kterým bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti. Výrokem II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč.

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků vyšel z toho, že:

- společníky společnosti jsou navrhovatel a [Anonymizováno], každý s podílem o velikosti 50 %;

- předmětná mimořádná valná hromada byla svolána na 18. září 2019 (dále jen „valná hromada“), na jejím programu bylo odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti;

- dle článku III., části A, bodu 7 společenské smlouvy společnosti musí být termín konání valné hromady a její pořad společníkům oznámen nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání. Pozvánka se zašle na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků. O volbě a odvolání jednatele valná hromada rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků (článek III., část A, body 1,4 společenské smlouvy);

- pozvánka na valnou hromadu byla navrhovateli zaslána dne 30. srpna 2019 na adresu uvedenou v seznamu společníků (tj. [adresa]) prostřednictvím České pošty, s. p. jako doporučená zásilka. Dne 9. září 2019 byla zásilka uložena do P.O.BOXu zřízeného navrhovatelem. Zásilku si navrhovatel fakticky nevyzvedl; tato byla posléze společnosti vrácena;

- navrhovatel se valné hromady nezúčastnil;

- valná hromada přijala usnesení, kterým navrhovatele z funkce jednatele společnosti odvolala.

3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, poté kdy shledal aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu a jeho včasnost ve smyslu § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, uzavřel, že při svolání valné hromady nebyl porušen zákon (§ 184 odst. 1 z. o. k.) ani společenská smlouva, neboť navrhovateli byl termín konání valné hromady a její pořad včas oznámen, když – s ohledem na datum jejího odeslání - „bylo namístě očekávat, že navrhovateli dojde včas, tj. 15 dnů před konáním valné hromady. Tomu podle soudu prvního stupně nasvědčuje i obecná zkušenost (obvyklý běh věcí), která se promítá např. v úpravě § 573 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Skutečnost, že pozvánka byla uložena do P.O.BOXu navrhovatele, nemůže podle soudu prvního stupně jít k tíži společnosti, nýbrž jde o důsledek jednání navrhovatele, který je namístě přičítat k tíži jemu. Soud prvního stupně pro úplnost dodal, že vložením zásilky do P.O.BOXu navrhovatele (dne 9. září 2019) se pozvánka na valnou hromadu dostala do dispozice navrhovatele, když společenská smlouva neupravuje povinnost oznamovat konání valné hromady společníkům jiným způsoben než zasláním na adresu uvedenou v seznamu společníků. Podle soudu prvního stupně navrhovatel netvrdil nic o tom, že by se na předmětnou valnou hromadu např. potřeboval náležitě připravit a k tomuto účelu doba od 9. září 2019 do 18. září 2019 nebyla postačující. Jelikož valná hromada měla na pořadu pouze odvolání navrhovatele z funkce jednatele, a to nikoli pro porušení povinností při výkonu funkce, nebylo podle soudu v podstatě ani objektivního důvodu se na tento program významně připravovat.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že valná hromada byla svolána řádně, přijaté usnesení, kterým bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti, je platné, a proto podaný návrh zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Ve věci úspěšné společnosti přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu pěti úkonů právní služby po 3 100 Kč, včetně pěti režijních paušálů po 300 Kč, vše navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH; celkem 20 570 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a vyslovil neplatnost usnesení přijatého valnou hromadou, kterým byl navrhovatel odvolán z funkce jednatele společnosti.

7. Dle odvolatele nebyla lhůta pro oznámení termínu napadené valné hromady zachována; pozvánka mu nebyla doručena včas; důsledky opožděného doručení je nutno přičítat k tíži společnosti. Napadené usnesení soudu prvního stupně nemůže obstát.

8. Svou argumentaci podrobně rozvádí s odkazem na ustanovení § 184 z. o. k., příslušný článek společenské smlouvy, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu k otázce svolání valné hromady, resp. doručování pozvánky na valnou hromadu, kterou cituje.

9. Odvolatel rekapituluje, že je zřejmé, že společnost pozvánku na valnou hromadu odeslala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 30. srpna 2019. Zásilka se dostala do jeho dispoziční sféry dne 9. září 2019 (vhozením do jeho P.O.BOXu), a tudíž je třeba tento den považovat za den, kdy byla odvolateli doručena. S ohledem na uvedené nelze použít fikci (správně vyvratitelnou právní domněnku – pozn. odvolacího soudu) upravenou v ustanovení § 573 o. z., neboť den doručení byl v řízení zjištěn.

10. K případné aplikaci § 573 o. z., odvolatel pro úplnost dodává, že toto ustanovení pro počítání lhůt výslovně používá dny pracovní. Zásilka byla odeslána v pátek 30. srpna 2019, tudíž třetím pracovním dnem po odeslání zásilky, který by se považoval za den jejího doručení, by byla středa 4. září 2019, nikoliv 2. září 2019, jak uvádí soud prvního stupně, který zjevně lhůtu počítal ve dnech kalendářních. Zdůrazňuje, že rozhodným dnem pro počítání lhůt je den konání valné hromady, tento den se do 15denní lhůty nezapočítává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 783/2003). Proto ani při využití uvedené domněnky doby dojití dle § 573 o. z., nedošlo k tomu, že pozvánka na valnou hromadu byla doručena v souladu se společenskou smlouvou či zákonnou úpravou.

11. Společnost navrhla usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.

12. S námitkami odvolatele nesouhlasí, majíc za to, že oznámení o konání valné hromady bylo učiněno s dostatečným časovým předstihem tak, aby byla pozvánka na valnou hromadu navrhovateli doručena ve lhůtě 15 dnů před konáním valné hromady. Skutečnost, že si navrhovatel poštu na adrese uvedené v seznamu společníků nepřebírá a poštu si nechává přeposílat do P.O.BOXu nemůže jít k tíži společnosti. Společnost k přepravě zásilky využila Českou poštu, s. p., tj. jediného držitele poštovní licence. Pro řádné doručení zásilky tak udělala maximum.

13. Dodává, že i kdyby soud dospěl k závěru, že v případě odeslání i doručování pozvánky na valnou hromadu došlo k pochybení ze strany společnosti, či pošty, neznamená to automaticky, že usnesení přijaté valnou hromadou je neplatné. Ne každé pochybení má skutečný dopad do práv společníka; navrhovatel se valné hromady nezúčastnil, neboť záměrně nepřebíral poštu, a proto se v důsledku svého vlastního jednání o konání valné hromady nedozvěděl vůbec.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. května 2021, č. j. 14 Cmo 251/2020-82, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Odvolací soud se předně vyjádřil k případné aplikaci ustanovení § 573 o. z., obsahující vyvratitelnou právní domněnku doby dojití, a uzavřel, že v daném případě není namístě. Uvedené ustanovení totiž míří na situace, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Řeší pouze situaci, kdy není jasné, kterého dne zásilka adresátovi došla. Nejedná se v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která byla prokazatelně adresátovi odeslána (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2054- 2055 s). V poměrech projednávané věci totiž bylo prokázáno, že pošta zásilku obsahující pozvánku na valnou hromadu společnosti navrhovateli doručila dne 9. září 2019 (uložením do P.O.BOXu). Je tedy zřejmé, který den zásilka adresátovi (navrhovateli) došla. V tento den si navrhovatel mohl zásilku objektivně poprvé vyzvednout, tato se dostala do dispoziční sféry navrhovatele (bez ohledu na to, že si zásilku nevyzvedl) a mohl se s ní objektivně seznámit (což ani odvolatel nepopírá).

16. Odvolací soud ve svém v pořadí prvním rozhodnutí uzavřel, že zřízením P. O. BOXu navrhovatel neporušil své povinnosti společníka. K pozdnímu doručení předmětné pozvánky nedošlo z příčin spočívajících na jeho straně, nýbrž lze usuzovat na nedopatření při doručování zásilky zvoleným provozovatelem poštovních služeb, který ji k přepravě převzal již dne 30. srpna 2019, avšak k jejímu uložení do P.O.BOXu došlo až 9. září 2019. Takovéto pochybení provozovatele poštovních služeb je nutné přičíst k tíži odesílatele zásilky, tj. společnosti. Skutečnost, že pozvánka na valnou hromadu nebyla navrhovateli (v rozporu se společenskou smlouvou a zákonem) doručena včas, představuje závažné porušení základních práv navrhovatele jakožto společníka společnosti účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na jejím řízení (§ 167 odst. 1 a § 155 z. o. k.). Předmětná valná hromada tak nebyla řádně svolána; usnesení přijaté předmětnou valnou hromadou je v rozporu se zákonem a společenskou smlouvou, a tudíž je neplatné. Prostor k úvaze pro případnou aplikaci § 260 o. z. (nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady) nebyl dán, neboť jde o podstatný zásah do základních práv společníka a na straně společnosti nebyl shledán žádný zájem hodný právní ochrany pro nevyslovené neplatnosti usnesení valné hromady.

17. K dovolání společnosti pak Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. dubna 2022, č. j. 29 Cdo 3091/2021-105, předchozí usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

18. Nejvyšší soud, cituje ustálenou judikaturu k otázce doručování pozvánky na valnou hromadu, konstatoval, že „v projednávané věci zaslala společnost pozvánku na adresu navrhovatele uvedenou v seznamu společníků. Navrhovatel se však s provozovatelem poštovních služeb dohodl na dosílání pošty do jím zřízeného P.O.BOXu. Záměrem navrhovatele tak zjevně bylo přebírat poštu (včetně zásilek společnosti) na jiném místě, než byla adresa uvedená v seznamu společníků společnosti. Nesdělil-li za této situace navrhovatel společnosti adresu, na které přebírá (hodlá přebírat) poštu, nemohla společnost tuto skutečnost při odesílání pozvánky zohlednit (například tak, že by zásilku adresovala přímo do P.O.BOXu navrhovatele), a navrhovatel tak zanedbal ochranu svých práv. Nadto – ve vztahu k dosílání pošty z adresy navrhovatele uvedené v seznamu společníků do P.O.BOXu – nebyla společnost, ale navrhovatel, tím, kdo takové doručování zásilek zvolil a kdo byl potud smluvním partnerem provozovatele poštovních služeb. Za této situace se doba, o kterou bylo doručování pozvánky v důsledku dosílání pošty z adresy navrhovatele uvedené v seznamu společníků do jeho P.O.BOXu prodlouženo, přičítá k tíži společníka (navrhovatele).“

19. Otázku, komu v projednávané věci lze přičítat opoždění doručení pozvánky na valnou hromadu oproti obvyklému běhu věcí, je však třeba posoudit s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu. Nejvyšší soud uzavřel, že „Vznikla-li prodleva při doručování postupem provozovatele poštovních služeb, záleží na tom, zda pochybení nastalo do okamžiku, než provozovatel zásilku obsahující pozvánku na valnou hromadu přesměroval do P.O.BOXu navrhovatele (pak by se prodloužení doručování přičítalo společnosti, jež byla potud smluvním partnerem provozovatele poštovních služeb). Vznikla-li však prodleva až při realizaci samotné dosílky, jde (jak bylo výše řečeno) k tíži navrhovatele. Nebude-li možné přesně zjistit okamžik, kdy provozovatel poštovních služeb pochybil, odpovídá spravedlivému uspořádání věcí, aby důsledky prodlevy při doručování pozvánky na valnou hromadu nesl navrhovatel, neboť to byl on, kdo primárně zanedbal při přebírání zásilek adresovaných mu společností ochranu svých práv.“

20. Jestliže odvolací soud v projednávané věci uvedené závěry nezohlednil, je jeho právní posouzení otázky okamžiku doručení pozvánky navrhovateli nesprávné.

21. Dovolací soud se vyjádřil k možnosti soudu nevyslovit neplatnost usnesení valné hromady podle § 260 odst. 1 o. z. s odkazem na četnou judikaturu k této otázce. Dle Nejvyššího soudu, dospěl-li v poměrech projednávané věci odvolací soud k (paušálnímu) závěru, že nedodržení lhůty pro oznámení valné hromady společníku mělo závažné právní následky, aniž posuzoval konkrétní okolnosti případu – zejména to, že navrhovatel si zásilku z P. O. BOXu vůbec nevyzvedl a s jejím obsahem se tak fakticky neseznámil – je jeho právní posouzení této otázky neúplné, a tudíž nesprávné.

22. Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby nejprve (opětovně) posoudil, v jakém okamžiku byla pozvánka navrhovateli doručena, a dospěje-li k závěru, že zákonem (resp. společenskou smlouvou) stanovená patnáctidenní lhůta pro oznámení valné hromady nebyla dodržena, bude se – s ohledem na okolnosti projednávané věci – zabývat tím, zda je vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přiměřené závažnosti následků tohoto porušení (§ 260 o. z.).

23. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na úplné znění usnesení dovolacího soudu.

24. Odvolací soud opětovně přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu se zejména zaměřil na otázku, v jakém okamžiku byla pozvánka navrhovateli doručena. Proto usnesením ze dne 18. ledna 2023, č. j. 14 Cmo 251/2020-113, vyzval navrhovatele a společnost, aby se v intencích závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 20. dubna 2022, č. j. 27 Cdo 3091/2021-105 (zejména v odst. 33 a 35 odůvodnění) ve stanovené lhůtě vyjádřili k otázce okamžiku doručení pozvánky na valnou hromadu narhovateli, tj. komu lze v projednávané věci přičítat opoždění doručení pozvánky na valnou hromadu, jakož i k důvodům prodlevy při doručování zásilky, a v této souvislosti navrhli důkazy.

25. V reakci na výzvu odvolacího soudu navrhovatel zopakoval argumentaci uvedenou v podaném odvolání. Setrval na svém stanovisku, že při svolávání valné hromady došlo k pochybení na straně společnosti, neboť pozvánka na valnou hromadu nebyla odeslána s dostatečným časovým předstihem a v souladu se zákonem i společenskou smlouvou.

26. Zdůraznil, že k pochybení při svolání valné hromady došlo již na samém počátku vinou svolavatele valné hromady, neboť již den samotného odeslání pozvánky, tj. pátek 30. srpna 2019 byl dnem, kdy nebylo možné řádně doručit pozvánku, a to ani s využitím domněnky doby dojití. Navrhovatel se obsáhle k této domněnce zakotvené v § 573 o. z. vyjadřuje, maje za to, že při aplikaci uvedeného ustanovení je nejbližším dnem doručení pozvánky středa 4. září 2019 a tudíž den konání valné hromady při zachování 15denní lhůty by připadl na 19. září 2019. Důsledky pozdního doručení je tak nutno přičítat k tíži společnosti samé, a nikomu jinému.

27. Společnost k výzvě odvolacího soudu uvedla, že pozvánka na valnou hromadu byla navrhovateli odeslána na jím uvedenou adresu v seznamu akcionářů dne 30. srpna 2019 a v uvedené době byla doporučená psaní Českou poštou s. p. doručována do druhého dne. Setrvala na svém stanovisku, že oznámení o konání valné hromady bylo učiněno s dostatečnou časovou rezervou. Důvod, pro který došlo k prodlevě při doručování zásilky, byl způsoben skutečností, že si navrhovatel poštu nechal přeposílat do P.O.BOXu. Doručení zásilky až dne 9. září 2019 je nutno přičítat k tíži navrhovatele, odkazujíc na zrušovací usnesení Nejvyššího soudu (odst. 35 odůvodnění).

28. Společnost opakuje, že i v případě nedodržení lhůty pro oznámení konaní valné hromady, by tato skutečnost neměla závažné právní následky, neboť navrhovatel si v předmětnou dobu záměrně žádnou poštu nepřebíral s cílem být nedostižný. Dodala, že nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je v zájmu společnosti hodném právní ochrany. K odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti bylo přistoupeno z důvodu opakovaného a závažného porušování povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a porušení zákazu konkurence. Navrhovatel i po svém odvolání z funkce tuto skutečnost zcela ignoroval, a nadále vystupoval jako jednatel společnosti. Vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady by společnosti bylo znemožnilo domoci se spravedlnosti ve vztahu k tomuto protiprávnímu jednání navrhovatele, včetně náhrady škody, kterou společnosti způsobil.

29. Odvolací soud po doplněném dokazovaní o vyjádření České pošty, s. p. (vyžádaného odvolacím soudem k ověření z jakého důvodu vznikla prodleva při doručování zásilky [Anonymizováno] – doporučené psaní, která obsahovala pozvánku na valnou hromadu, když z listiny „Sledování zásilek“ pořízené z aplikace Poštaonline bylo zjištěno, že tato doporučená zásilka byla převzata k přepravě dne 30. srpna 2019, avšak do P.O.BOXu zřízeného Ondřejem Ježkem byla uložena až dne 9. září 2019. Není tudíž zřejmý osud uvedené zásilky v období od jejího převzetí k přepravě do okamžiku jejího přesměrování do P.O.BOXu, resp. z jakého důvodu došlo k prodlevě při jejím dodání do P.O.BOXu Ondřeje Ježka), z něhož se podává, že příslušné doklady dodací služby Česká pošta, s. p. archivuje v souladu se spisovým řádem České pošty, s. p. po dobu 3 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásilky dodávané v roce 2019, příslušné dodací doklady již byly skartovány, v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, dospěl k závěru, že odvolání není z níže uvedených důvodů opodstatněné.

30. Předně odvolací soud opakuje, že v daném případě aplikace ustanovení § 573 o. z., obsahující vyvratitelnou právní domněnku doby dojití, není namístě. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na své závěry uvedené v předchozím usnesení, od nichž nemá důvodu se odchýlit.

31. Odvolací soud rekapituluje podstatné skutečnosti:

- pozvánka na valnou hromadu byla navrhovateli zaslána na jeho adresu v seznamu akcionářů dne 30. srpna 2019;

- navrhovatel se dohodl s provozovatelem poštovních služeb na dosílání pošty do jím zřízeného P.O.BOXu;

- zásilka obsahující pozvánku na valnou hromadu byla do P.O.BOXu zřízeného navrhovatelem uložena 9. září 2019;

- z jakého důvodu došlo k prodlevě při dodání uvedené zásilky do P.O.BOXu zřízeného navrhovatelem, když zásilka byla Českou poštou, s. p. převzata k přepravě již dne 30. srpna 2019, avšak do P.O.Boxu byla uložena až dne 9. září 2019, nebylo možno zjistit, neboť příslušné doklady byly již skartovány.

32. Jak uvedl Nejvyšší soud, zřízením P.O.BOXu navrhovatel projevil zjevný záměr přebírat svou poštu na jiném místě, než na adrese svého bydliště, a než byla adresa uvedená v seznamu společníků společnosti. Jestliže pak navrhovatel nesdělil společnosti adresu, na které přebírá či hodlá přebírat poštu, nemohla společnost tuto skutečnost při odesílání pozvánky zohlednit. Ve vztahu k dosílání pošty z adresy navrhovatele uvedené v seznamu společníků do P.O.BOXu, to nebyla společnost, nýbrž právě sám odvolatel, kdo takové doručování zásilek zvolil, a kdo byl smluvním partnerem provozovatele poštovních služeb. Za této situace se doba, o kterou bylo doručování pozvánky v důsledku dosílání pošty z adresy navrhovatele uvedené v seznamu společníků do jeho P.O.BOXu prodlouženo, přičítá k tíži navrhovatele jakožto společníka (viz odst. 32 a 33 odůvodnění zrušovacího usnesení dovolacího soudu).

33. V poměrech projednávané věci nastala situace, kdy nebylo možné přesně zjistit okamžik, kdy „nastalo prodlení“ v doručování předmětné zásilky provozovatelem poštovních služeb (viz vyjádření České pošty, s. p.). Odvolací soud, vycházeje ze závěrů prezentovaných Nejvyšším soudem (viz odst. 35 zrušovacího usnesení dovolacího soudu), uzavírá, že v dané věci je vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem spravedlivé, aby důsledky prodlevy při doručování pozvánky na valnou hromadu nesl navrhovatel, neboť to byl on, kdo primárně zanedbal při přebírání zásilek adresovaných mu společností ochranu svých práv. Lze proto uzavřít, že společnost pozvánku na valnou hromadu navrhovateli odeslala včas. Vady procesu svolání valné hromady odvolací soud po doplněném dokazování neshledal; napadené usnesení valné hromady je tudíž platné. Vzhledem k tomuto závěru se proto odvolací soud nezabýval otázkou možnosti aplikace § 260 o. z. (tj. neplatnost usnesení valné hromady nevyslovit).

34. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, který má oporu ve spise.

35. O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 243g odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatel nebyl s odvoláním ve věci samé úspěšný. Úspěšné společnosti náleží náklady řízení v celkové výši 34 570 Kč.

36. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 16 456 Kč a sestává se z odměny za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 31. května 2021, vyjádření k výzvě odvolacího soudu, účast u jednání odvolacího soudu dne 4. dubna 2023); k tomu 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč, navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 856 Kč.

37. Za řízení před dovolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 18 114 Kč a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku za podané dovolání ve výši 14 000 Kč, odměny za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (podání dovolání) a 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. DPH ve výši 714 Kč.